28. kapitola - Objímání, objímání

5. září 2012 v 13:00 | Betria |  Život jedné rusovlásky
oOo 28. Kapitola oOo
Objímání, objímání


"Jamesi!" vypískla Lily, když ji povalil na zem a udělali společně pár otáček, jako když se válí sudy, přičemž se nepříjemně bouchla do ramena. Rozcuchaný útočník ji však jemně držel u sebe no a logicky dopadl mnohem hůř, což si ovšem nepřiznával. Momentálně si užíval pohled do těch smaragdových očí, které byly jen jeho.

"Ano, zlato?" zazubil se mile a věnoval jí polibek na nos. Lily se zasmála a vlastně nevěděla, co říct. Nechtělo se jí nadávat, že ji shodil na zem, zvláště když teď vedle ní a částečně i nad ní ležel.

"Nic…" zatřepala hlavou a nadzvedla se, aby se přiblížila jeho rtům, ale James byl rychlejší. Políbil jí horní ret, pak dolní a rukou jí při tom hladil podél čelisti. Lily se ještě lehce usmála, než polibek prohloubila.

"Ehm, ehm," slyšeli někde velmi blízko odkašlání. Stál nad nimi Duke a s pozvednutým obočím je sledoval. Byl krásný už vlastně letní den a jelikož bylo po zkouškovém jejich posledního ročníku, všichni sedmáci se snažili co nejvíce si…. užít ten krátký čas, který ještě v Bradavicích mohli strávit. James se velmi neochotně odlepil od svého štěstí a podíval se nahoru.

"Co potřebuješ, Sheperde?" začal bojovně. Lily ho ihned šťouchla do hrudi a věnovala mu jeden co-ti-je pohled. Za tento rok už spolu ti tři vycházeli jako před všemi těmi nepěknými událostmi, jen občas James nasadil tento bojovně-znechucený tón a to hlavně v podobných 'situacích'.

"Stalo se něco?" usmála se na Duka a opatrně se zvedla. Dotyčný jen pobaveně protočil oči.

"McGonagallová se chce oficiálně rozloučit se sedmým ročníkem Nebelvíru a jako primusové byste neměli chybět," pokrčil rameny, "ale zase vidím, že jsem vás z něčeho vyrušil, tak nespěchejte, čeká na vás jen přísná profesorka a nervózní spolužáci," oplatil Jamesovi jeho reakci a už si to šinul zpět ke hradu.

"Už jdeme!" zavolala za ním Lily a hodila na rozcuchané individuum obviňující výraz. "Nemohl ses udržet, že?"

"Ale Lily… on chápe srandu," pokrčil rameny se zazubením James, který už ráčil také vstát, a přitáhl si ji k sobě. "A navíc, co dodal taky nebylo zrovna fér, nemyslíš?" obhajoval se, ale Lily se jen zasmála a věnovala mu malinkou pusinku na tvář.




"Já je zaškrtím," klepal Sirius nervózně nohou a rozhlížel se kolem, "už jsme mohli půl dne oslavovat," rozhodil volnou rukou, ale mluvil celkem tiše vzhledem k jeho pozici v druhé řadě od profesorky, která hypnotizovala dveře.

"Myslím, že to nebude potřeba," zasmála se tiše Kate, která mu svírala druhou ruku a spokojeně mu ležela na rameni, "už to, že bude McGonagallová zklamaná je pro Lily dostatečný trest…. ale Jamese zaškrtit můžeš," pokrčila naoko lhostejně rameny a provokativně se na něj podívala. Sirius pozvedl obočí.

"Jak můžeš být tak krutá," ušklíbl se a jakoby ani nevnímal plnou třídu lidí, políbil ji. Jednou, dvakrát, tř-

"Už jdou," rozlehl se třídou Dukův hlas, což byl konečně pořádný důvod k tomu, aby se od sebe ti dva odlepili. Ne, Remusův dotčený a Claiřin znechucený pohled nestačily. V tom se však do místnosti dostavili i poslední opozdilci a rychlým krokem zamířili do druhé řady.

"Horší místa už nebyla?" sykl na Siriuse jeho nejlepší kamarád, zatímco Lily vrhala omluvné pohledy k ředitelce koleje.

"Výborně, konečně jsme tu všichni," pronesla kupodivu nijak naštvaně ani přísně profesorka. "Jak jistě víte, sedmým ročníkem pro vás končí studium na Bradavické škole čar a kouzel. I když si to neuvědomujete, celou tu dobu vás profesorský sbor pozoroval při vašem duševním i fyzickém vzestupu, ale nikdy si člověk nepřizná, že z malých vystrašených prváčků, většinou promoklých na kost, vyrostou inteligentní nebo alespoň poměrně inteligentní mladí lidé, kteří jsou připraveni, doufám, na život bez vyučovacích hodin, školního zvonku, nachystaných pokrmů a vůbec," profesorka se skoro ušklíbla. "Všichni už někam směřujete, ať je to Ministerstvo, nemocnice sv.Munga a další druhy třeba soukromého sektoru, a já bych vám chtěla popřát hodně štěstí, protože, dámy a pánové, ho budete potřebovat."

Nebelvířané se v průběhu proslovu místy chechtali, ale také tvářili poněkud ublíženě, nicméně teď vstávali všechny černé hábity s červeným límečkem a erbem zlatého lva na červeném poli a tleskali a tleskali a pískali, po některých tvářích se dokonce řinuly slzy ať už proudem, nebo pár klikatými cestičkami. Profesorka se je snažila uklidnit, ale trvalo to ještě dlouho, než skončilo věčné objímání, skandování a tleskání a než si všichni konečně mohli vyslechnout zbytek toho, co měla jejich kolejní na srdci.




"A je to!" vyhodila svou slavnostní čepku do vzduchu Claire a radostně objala své kamarádky. Všichni sedmáci drželi v rukách své výsledky a mířili ze slavnostního předávání ve Velké síni na připravenou rozlučku u jezera.

"Zvládli jsme to!" přisvědčila Kate a ne a ne ty dvě pustit. "Jak to bez vás přežiju? Vždyť jsem celé prázdniny trpěla, když jsem s vámi nebyla!" spustila se jí po tváři jedna osamocená slza.

"Ale Katie…" usmála se Lily, ale oči měla stejně zarosené.

"Nás nepřizvete?" obtočily se kolem tří dívek další páry rukou, takže z toho teď vznikl velký chumel a ještě ke všemu davová psychóza zabrala. Všichni Nebelvírští i Havraspárští a Mrzimorští se začali přidávat, div že ty tři nerozmačkali na padrť. Naštěstí však někdo zavolal 'pití přijelo' a tak se všichni vrhli na onoho ubožáka.

Co víc říct? Každý víte, jak se oslavuje zakončení studia a pokud ne, nechci vás připravit o jedinečný zážitek. Věřte jen, že oslavy nebraly konce. My se však přesuneme o několik hodin dál, kdy už první studenti odpadli a atmosféra byla o něco uvolněnější.

"Pojď se mnou," usmál se James na Lily a vytáhl ji za ruku na nohy. Ta se ochotně nechala, ale trochu unaveně zamručela do jeho ramene.

"Už nemám sílu tančit." James se jen uchechtl.

"Stačí, když tě někam dotáhnu..." řekl tajemně a Lily se lehce napřímila.

"Chceš mě někde chladnokrevně zavraždit?" pousmála se na něj a vlepila mu pusu na krk, dál se totiž za chůze nedostala.

"Přesně tak…" odvětil James a pomaličku došli na famfrpálový stadion, kde na ně čekalo Jamesovo koště a množství různě rozmístěných svíček. Lily zbystřila.

"Jamesi, jsi si jistý, že to chceš udělat… já… na té motorce to ještě vydržím, ale koště nás dva přece neunese…" začala breptat jedno přes druhé, ale její doprovod se jen zasmál.

"Nikdy bych si nedovolil ti nijak ublížit," poučil ji James trochu dramatičtěji a vzal koště do ruky, načež na něj nasedl, "a teď mi budeš muset věřit," podíval se na ni a natáhl ruku. Lily přešlápla z nohy na nohu.

"Dobře…" nadechla se a vydechla. Vzala Jamese za ruku a nechala se vytáhnout před něj na koště, nicméně se okamžitě a hlavně křečovitě chytla násady. Vzlétli. Lily začalo bít srdce rychleji a rychleji. "Dostanu infarkt…" mumlala si pro sebe, oči pevně zavřené. V tom ucítila, že se ve vzduchu zastavili.

"Lily, mohla bys prosím otevřít oči?" vyzval ji James, teď už nedržící násadu. Lily ne zrovna nadšeně poslechla a zadívala se na obzor. James se uchechtl. "Většinou se říká, že když se bojíš, nemáš se dívat dolů, ale… no…" začal James a Lily se k němu otočila. On jen pohnul hlavou směrem k famfrpálovému hřišti. Smaragdové oči se podívaly stejným směrem a začaly rychle mrkat.

"To..to…" koktala Lily a dívala se na velký ze svíček vytvořený nápis hlásající 'Drahá Lily, vezmeš si mě?'. Ihned se otočila nahoru, ale to už se před jejím obličejem zaleskl stříbrný prstýnek s průzračným kamínkem uvnitř zvláštního kovového zdobení.

"Vezmeš si mě?" vyslovil James svou prosbu nahlas a objal Lily volnou rukou kolem pasu. Ta jen koukala na prstýnek.

"Ty si mě chceš vzít? Za ženu?" zamrkala a z očí jí vytryskly slzy. I když si to už mnohokrát představovala, nikdy by ji nenapadlo-

"No… jo, už to tak bude. Nebojoval jsem přece všechna ta léta proto, abychom se po vystudování rozešli," zasmál se, ale uvědomil si, že mu ještě pořád nedala odpověď. "Ehm… Lily?" byl trochu zmaten, protože jí neviděl do obličeje. Lily se však usmála a udělala nejhrdinnější čin svého života. Pustila násadu, otočila se o devadesát stupňů a věnovala Jamesovi dlouhý polibek.

"Ano, ano, ano, ano…" opakovala a objímala ho. James si oddychl a opatrně vzal její levou ruku, aby jí mohl navléknout prstýnek.

"Evansová, víš, že z tohle už se nevyvlíkneš, ani kdyby se Clare stavěla na hlavu," zazubil se na ni a políbil ji na nos. Lily se zasmála, v tom okamžiku jí ale došlo, že koště vlastně nikdo neřídí ani nedrží a okamžitě se křečovitě chytla Jamese.

"Můžem… no… můžeš chytnou tu násadu? Prosím?" mumlala rychle do jeho hábitu. To už však James opatrně směroval koště zpátky na oslavu.



Claire pozorovala hodiny na věži hradu a stála u jednoho ze stromů Zapovězeného lesa. Čekala. Pozorovala hemžící se studenty u jezera a musela se smutně pousmát. Taky by chtěla v klidu oslavovat konec studia… s Ralphem.

V tom se však za ní cosi pohnulo, ona však nebyla vylekaná, otočila se a natáhla k postavě v černé kápi ruku, div že se za ní nerozběhla.

"Ralphe!" vypískla a už-už k němu kráčela, když v tom kápě spadla. Pod ní se objevily hnědé ulepené vlasy a samolibý výraz.

"Ten se dostaví později… aby sesbíral tvé kosti," zavrčel neznámý a Claire sahala po své hůlce, v tu ránu jí ale vyletěla z ruky.

"Co po mě chcete? Vždyť jsem vám nic neprovedla…" pronesla na situaci dost bojovně a chytla se stromu za sebou.

"Já? Já bych toho po takové krasotince chtěl… ale bohužel, znelíbila ses. Jsi přítěží a navíc nám odvádíš jednoho z našich nejlepších stoupenců. Nicméně je tu pro tebe poslední možnost…" protáhl posměvačně, naklonil se ke Claire a ona i z té ne zas tak krátké vzdálenosti cítila jeho smradlavý dech.

"Jaká?" odsekla co nejklidněji, ale ruce se jí klepaly tak silně, že si je musela schovat za záda.

"Přidej se k nám, očisti svět od těch nechutných mudlovských šmejdů a krvezrádců, víš, jak pak bude lepší?" rozvášnil se a rukama ukazoval na probíhající rozlučku. "Jen čistá krev…"

"Nikdy!" odpověděl místo ní jiný hlas a se zábleskem zeleného světla se vysoký hnědovlasý muž svalil k zemi. Claire vyděšeně vypískla, ale ne tak hlasitě, by ji slyšeli přes hlasitou hudbu na oslavě. Ralph párkrát švihl hůlkou a tělo spadlo se žblunknutím do jezera. Teď si konečně sundal kápi a přišel ke Claire. "Jsi v pořádku?" jemně jí rukama kroužil po obličeji, ona ho však od sebe odsunula.

"Tys ho… tys ho…" koktala a dívala se na něj vyděšeně, "zabil…" vyjekla tiše a složila si hlavu do dlaní. Ralph polkl a neopovažoval se udělat k ní krok.

"Musel jsem, Claire, navíc to byl prvotřídní zloduch, kterého však ani Pán Zla nebude postrádat… než se dozví o jeho zmizení, budeme pryč," konečně k ní aspoň natáhl ruku. Claire se na něj nevěřícně podívala.

"A to ti dávalo právo ho zabít?" hlesla a než se stačil vzpamatovat, bušila do něj pěstmi. "Jak jsi mohl, jak jsi mohl, jak jsi mohl?!"

Ralph ji chvíli nechal pokračovat v její činnosti, pak Claire ovšem poněkud hruběji objal a ta mu zůstala vzlykavě viset v náručí.

"Neměl jsem jinou možnost…" hladil ji po vlasech a snažil se svůj čin vysvětlit. Claire však rázně zavrtěla hlavou.

"Ale měl, mohl jsi mu vymazat paměť, mohl jsi ho předat bystrozorům, co já vím!" smáčela mu plášť slzami a jako malé dítě ho za něj naštvaně tahala. Nechápala to. Poté, co ji rok přesvědčoval, že nikdy nezabil nevinného člověka předvede přímo před jejíma očima tohle.

"Máš pravdu," řekl po chvíli tiše, až to Claire překvapilo.

"Já vím…proč…já…" slzy jí nepřestávaly téct po tváři. Ralph povolil sevření a palci jí slzy osušil z tváří, nicméně v zápětí se objevily nové.

"Teď mě poslouchej. Zajdeme ti pro věci a musíme zmizet. Někam daleko, změnit si identitu a nejlépe vůbec nepoužívat magii," začal překotně vysvětlovat a oklikou ji táhnul ke hradu.

"Ale co Kate a Lily! Potřebuji se s nimi rozloučit!" zastavila se téměř u hradu. Ralph si povzdechl.

"Nemáme čas -"

"Bez toho-nikam-nejdu," odslabikovala rázně Claire a utřela si zbytek slz. Ralph přimhouřil oči.

"Fajn, zajdu ti pro věci a hned jsem zpátky…" odtušil a políbil ji na tvář. "Hlavně na sebe dávej pozor. A tady máš hůlku," vtiskl ji do Claiřiny ruky a poté vběhl do hradu. Claire se roztržitě vydala k davu u jezera.




"Tak co?" vypálil Sirius, který s Kate netrpělivě čekal, až se ti dva vrátí. Koště i s posádkou bezpečně přistálo hned vedle nich. Lily opatrně sestoupila a spokojeně se opřela o Jamese.

"Řekla ano," špulil pusu James, aby poznali, co říká, a přitom ho Lily neviděla, což doprovodil zvednutým palcem.

"Gratuluju!" vyhrkli oba doteď sedící a vrhli se k nim, aby je objali. Remus, který stál opodál a bavil se s profesorem Kratiknotem, se omluvil a došel k nim.

"Co jsem propásl?" vyhrkl a koukal na potoky slz a šťastných výrazů. Sirius se uchechtl.

"Zatím nic, ale opovaž se nepřijít na jejich svatbu," napomenul ho a ukázal na Jamese s Lily. Remus vytřeštil oči a zalapal po dechu.

"Řekla ano?!" zeptal se udiveně, až se James dotčeně zamračil.

"Samozřejmě, proč by neřekla?" nasadil nechápavý výraz a přitáhnul si Lily majetnicky k sobě. Kate se zasmála a Sirius ji chytil za ruku.

"Pardon, jen… je to divný, ne vážně, vám to nepřipadá divný?" sledoval rozesmáté výrazy svých přátel. V tom do něj však narazila Claire a všichni obrátili svou pozornost na ni.

"Lily s Jamesem se budou brát!" vyhrkla Kate a objala šťastně svou kamarádku.

"Ah.. co?" nechápala Claire jejich radostné výrazy. "Já…to je skvělé…" koktala konsternovaně a vrhla se k Jamesovi, kterého objala. "Starej se mi o ni dobře," vyhrkla rozčarovaně.

"No, no, ať nezačnu žárlit," smála se Lily, která se hned po svém nastávajícím stala objetí Claiřina objímání.

"Měj se krásně, mám tě ráda, Lily, jsi úžasná," šeptala jí překotně do ucha, aby jen Lily slyšela, co říká. "Nepokoušej se mě kontaktovat, na svatbu se pokusím přijít," rychle ji pustila a vrhla se ještě naposledy na Kate.

"Co to s ní je?" zamračil se Sirius a James jen pokrčil rameny.

"Kate… pokusím se napsat… mám tě ráda, jsi úžasná kamarádka… opatruj se… a pokud ti Black něco udělá, přijdu mu nakopat zadek," pousmála se lehce a jako v deliriu ji pustila, načež se rozběhla pryč.

Lily a Kate na ni hleděly, poté si věnovaly všeříkající pohled a rozběhly se za ní. James vykročil za nimi, ale Remus ho zastavil.

"Myslím, že jsou to holčičí záležitosti," odtušil pomalu a zkontroloval Siriuse, který podmračeně sledoval jejich úprk.




"Claire! Claire!" volaly Kate s Lily a následovaly dotyčnou až k bráně z pozemků. Tam se však prudce zastavily, když uviděly temnou postavu v kápi, navíc s hůlkou v ruce. Claire zpomalila a otočila se k nim.

"Musím…pryč…" pronesla vážně a ohlédla se na onu postavu. Kate přimhouřila oči a už měla v ruce hůlku, stejně tak Lily.

"Ne, nechoď s ním!" zavolala Kate a namířila na něj hůlkou. Ralph tu svoji však schoval a pomalým krokem se dostal až k nim. Sundal si kápi a postavil se před Claire. "Nepřibližuj se!" zavrčela Kate rozzuřeně. "Vrahu…"

"Kate, prosím tě, já nemám s masakrem McKinnonových nic společného, vždyť jsem tam ani nebyl," vztáhl k ní obraně ruku. Kate šlehla pohledem ke Claire.

"Tys mu to vyžvanila? Jak jsi mohla? Donášíš Voldemortovi?!" zahřměla jeho jméno a do očí jí vhrkly slzy. Claire se rozšířily zorničky. Lily se neodvažovala cokoliv říct.

"Claire nikomu nedonáší!" nevydržel už to obviňování Ralph a jedním rychlým pohybem Kate odzbrojil. "Mohla bys aspoň na okamžik uvažovat? Kdyby donášela Pánovi Zla, jsi mrtvá, stejně tak jako všichni, kterým jsi to řekla!" zhluboka se nadechnul. "Ale mysli si co chceš, Claire si beru s sebou do bezpečí a tobě navrhuju udělat to samé," zakončil svůj výstup a vzal Claire kolem ramen, ta se však nebyla s to pohnout.

"Kate -"

"Bež," přerušila ji dotyčná a dívala se jí do očí, "má.. asi… pravdu…ale jestli-" ukázala na Ralpha výhružně, "se Claire cokoliv stane, je to tvoje vina!"

"Nic se nestane, radši bych umřel," ubezpečil ji Ralph.

"Uvidíme se," špitla ještě Claire, než zmizeli za bránou a s tichým prásk se přemístili.
 


Komentáře

1 Hannah/Christie | 6. září 2012 v 22:23 | Reagovat

Ach!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.