26. kapitola - Ha-šá-ma!

18. května 2011 v 5:18 | Betria |  Život jedné rusovlásky

oOo 26. kapitola oOo
Ha-šá-ma


"Já vás zabiju...oba dva... hned teď a tady, beze stop!" James Potter málem vyrazil dveře od pokoje svých kamarádů a nasupeně na ně zíral. Sirius rozespale zívl a zamrkal na něj.

"A, to seš ty..." konstatoval a padl znovu do peřin. Remův obličej se vynořil zpoza skříně. Nevinně se culil.

"My přece nic neprovedli," pokrčil rameny. James zavřel oči. Nádech, výdech.

"Kvůli vám dvěma jsem půlku noci jezdil po městě, schytal to čímsi do hlavy, byl zasypán nadávkami a -"

"Strašně zajímavý..." zavrčel Sirius.

"To teda je. A vy si tu v klidu chrápete!" James došel k Siriově posteli a nemilosrdně ho shodil na zem. Sirius naštvaně zvedl oči.

"Tys mi ukradl motorku, já mám právo být naštvanej!" vyrazil ze sebe přidušeně a rukou si odhrnul vlasy z obličeje.

"Tys to něčím schytal do hlavy?" zeptal se najednou Remus Jamese a založil si ruce na hrudi.

"On se s někým popral?" nechápal Sirius a prohlédl si Jamese lépe. Ten protočil oči.

"Nepopral. Jen ten brácha od Kate je pěkná svině..."

"Tys ... tys -" Sirius vyprskl smíchy. Remus pozvedl obočí:

"Tys byl u Kate?"

"Budu hádat... hodil jsi kamínek do okna jejího bratříčka?" nadhodil Sirius a další věta zanikla v salvě výbuchů smíchu.

"Siriusi..." procedil skrz zuby James a hodil po něm polštářem, jelikož stejně nic tvrdšího v dosahu neměl...



Lily seděla na verandě domu Clare a koukala na ulici. Teple oblečená a přesto zcela vymrzlá. Ani jí to kupodivu nevadilo. Potřebovala si provětrat hlavu, utřídit myšlenky a konečně uvěřit, že se stalo, co se stalo. Tedy spíš, že udělal, co udělal a ona udělala co udělala a taky -

"Liiiilyyy!" ozvalo se z domu. Lily se zašklebila a byla celkem ráda, že jí někdo z jejích ranních - což se rovná neuspořádaných, bláznivých a nelogických - filozofických úvah vytrhl.

"Tady!" zavolala na oplátku. Za pár sekund se otevřely dveře a Clare zachumlaná do tlustého svetru vyšla ven.

"Co tu děláš? Chceš umrznout?" vytřeštila na ni oči a sama si podala ještě šálu, do které si zabalila skoro celý obličej.

"Ne, jen je tu ticho, všude klid a studený vzduch mi pomáhá přemýšlet..."

"Nostalgická nálada nebo co?" ušklíbla se Clare.

"Ne, jen prostě... James... já... nevím..." pokrčila rameny a složila hlavu do dlaní.

"Za-mi-lo-va-ná-a-a-a-a! No, je to docela nechutný na pohled. Hmpf, že jsem tak nevypadala?" zasmála se Clare. Lily na ni vrhla zamračený pohled. "Co, musíš uznat, že je to tak trochu levný. Celý ty roky ve při, celý ty roky nenávisti, ale jak se říká, nenávidět může jen ten, kdo miluje, že?" mrkla na ni.

"Pokud to dobře chápu, tak ti vadilo, že jsme byli vepři a ne lidi..." zašklebila se Lily.

"Cože?" vytřeštila na ni nechápavě oči. Přistoupila k ní a čapla ji za ruku. "Jdeme dovnitř, už ti hrabe!" oznámil a tahala ji, ale Lily si povzdychla a tak toho nechala.

"Co když to nevydrží... co když prostě stejně zjistíme, že to takhle nepůjde..." znovu složila hlavu do dlaní. 'Ufňukaná náno, Clare má pravdu, tohle silně přehráváš...' pomyslela si sama pro sebe.

"Zrekapitulujme si to... včera - no moment dneska! Takže dneska jste se dali dohromady a ty uvažuješ nad tím, kdy se rozejdete? Není to trochu... podivné?"

"Myslíš levné? Já vím, ale ty to nechápeš, já se fakt bojím... já s nikým takhle nechodila... spíš s nikým nechodila, přesněji..." polkla.

"Tak o to tu běží. Víš, Lily, jde o to, jak to chceš brát. Tedy spíš chcete brát. Ale vzhledem k tomu, že u Jamese je to jasné -"

"Není...on si to jen myslí, protože to nezkusil... teď to zkusí, omrzí ho to a zdar, bylo to super, žij blaze..."

"A ty si najdeš někoho inteligentnějšího a vnímavějšího. A nepřerušuj mé dokonalé poučky o životě," řekla rychle, protože Lily už otevírala pusu. "Všechno je jen o zkušenostech, víš? Já jsem taky ušla dlouhou cestu, než jsem našla Ral-" Clare se zarazila a radši se vrátila k Lily. "Ne, že bych tě chtěla shazovat nebo něco, ale je mnohem pravděpodobnější, že se s ním rozejdeš spíš ty..."

"Já? Já jen... achm...to je... ale dneska krásně, že?" pohodila Lily hlavou k obloze.

"Dneska je zima," pokrčila rameny Clare, která poznala, že Lily debatu dost tvrdě ukončila. "A vsadím se, že za hodinu je tu James jak na koni, aby tě zahřál. Ovšem ty ještě budeš žárlit na mého přítele s krycím názvem krb v obýváku," ušklíbla se a vlezla zpět do domu. Lily se usmála. Konečky prstů si přejela po tváři.





"Jaká je novinka dne?" vyhrkl Sirius sedící v kupé spolu se svými nejlepšími kamarády a Lily s Clare. Docela se tam mačkali, zvláště, když nebylo moc jedinců, kteří se chtěli valit na Péťu a James ležel s hlavou položenou v klíně Lily.

"Emily Manstrodová už nemá přítele?" zeptal se James a s úšklebkem pozoroval Péťovu tvář. Ta se stočila od bertíkových fazolek k Jamesovi.

"Ne, Péťa takové štěstí nemá. Ale náš Remus si NĚKOHO našel..." zazubil se Sirius a pozoroval Remuse, který zakašlala a vzhlédl od knihy.

"Nepropaluj ho tím pohledem, ještě ho budeme potřebovat," napomenul James Rema a Sirius se zasmál.

"Tá-tády dá, navěky šťastni, ha!" zanotoval Sirius pohotově. Remus vypadal, že v příští minutě z něj udělá sekanou.

"No, Reme, tak nám pověz, kdo je ta šťastná?" usmála se na něj Clare. Remus protočil oči.

"Jestli to tomu pubertálnímu dítěti věříte, tak si vymyslete kohokoli, protože -"

"Je to Kate," doplnil ho Sirius pobaveně. V kupé se rozhostilo ticho. Remus oči zavřel, ale Clare je naopak vytřeštila. Lily polkla a pohlédla na svou kamarádku. "Co je? To jsem pravdou někoho zabil?" Clare ztuhla a v příštích několika sekundách nebyla schopna pohybu. Pak se zvedla.

"Musím na vzduch -"

"Jo, já taky -" vyhrkl rychle Sirius. "Myslím, že bych tady byl.. na obtíž..." nevinně se uculil na Remuse a zmizel. Clare se na ně otočila a s podivně depresivním úsměvem se vydala pryč.

"Merline..." povzdechla si Lily a James si sednul, aby ji mohl dát pusu na tvář a ruku kolem ramen.

"Až přijde zpět, tak ho jisto-jistě zabiju..." zavrčel Remus a vrátil se ke knížce.



Sirius kráčel chodbou a zamračeně pozoroval podlahu. Už asi dvakrát do někoho narazil a bohužel to nebyly zrovna krásné holky, nýbrž nerudní šprti. Přemýšlel. Ruce hluboko v kapsách, obočí svraštěné. Jde to s ním z kopce. Na Silvestra se bavil asi tak jako v domě Blacků a ještě ke všemu si svou krizi ve vztazích kompenzuje nějakým dohazováním. Jednou, fajn, sranda, ale podruhé? Merline...

"Ahoj, Siriusi," usmála se na něj již zmiňovaná Emily.

"Nazdar," pozvedl k ní zrak a pokusil se tvářit aspoň neutrálně. Emily zaváhala.

"Jen jsem tě chtěla poprosit, abys Removi a Lily vzkázal, že McGonagallová chce, aby prefekti přišli o něco později..."

"No, to by asi nebyl dobrý nápad, Remus se mě právě snaží zabít. Asi nejlépe uděláš, když půjdeš pořád rovně a osmé kupé vlevo je naše. Šťastnou cestu," pokrčil rameny a obešel ji.

"Siriusi, jsi v pořádku?" zeptala se. Sirius mechanicky nahodil pobavený úšklebek.

"Já? Ani ne, zmírám láskou k tobě a-"

"Tak to máš asi trochu blbý..." ozval se za ním jiný chlapecký hlas. Sirius protočil oči.

"Merline... Flendersi, říkají ti něco slova ironie, legrace, nadsázka? Ne? Tak to máš asi trochu blbý..." Vysoký poměrně vychrtlý chlapec se zamračil.

"Ve chvíli, kdy se jedná o Emily nejspíš ne, neříkají mi nic a teď už vypadni."

"Oho, ha-šá-ma!" předvedl jakousi napodobeninu bojového umění a nakonec se narovnal. "Osmé vlevo, měj se, Emily. Jo a ty zkus ráno a večer deci Doušku míru nebo jógu. Pomáhá." Ušklíbl se na Flenderse a pokračoval ve své cestě.

"Proč se s tím debilem bavíš?" slyšel Sirius, když odcházel opačným směrem.

"Nejoblíbenějšího kluka na škole bych být tebou debilem nenazývala -"

"Takže nejoblíbenější kluk. Asi je to pocta, být byť na den jeho holkou, co?" odfrkl si Flenders znechuceně.

"Jak pro koho. Když má někdo takové štěstí jako já a najde si nejhodnějšího a nejchytřejšího kluka na zeměkouli, tak mu to nepřijde ani za mák atraktivní," zasmála se Emily a Sirius už slyšel jen podivné mlaskavé zvuky. Otřásl se. On, že je neatraktivní? Tedy - chození s ním? Co je to za debilní fór? Vždyť on je atraktivní až za hrob...

Sirius už byl u sady dveří, které propojovaly dva sousední vagóny, když někdo otevřel nejbližší a ty prudce uhodily Siriuse do hlavy.

"Sakra!" zaklel Sirius a rychle se opřel o stěnu. Před očima se mu na pár sekund zatmělo.

"Já... já se omlouvám, je mi to -" koktala dotyčná osoba, ale pak se zarazila. "Siriusi?"

"Jo, těší mě..." ušklíbl se pobaveně, když v tom si uvědomil, kdo to před ním stojí. "Kate! To je něco jako odplata? Co jsem ti udělal? Za co, děvče, za co?" Kate zamrkala a nevěřícně se na něj podívala.

"Proč by to měla být odplata? Neměl jsi jak blbec stát tak blbě u těch blbých dveří -" pokrčila rameny.

"Ahá, je to moje blbá chyba -" zasmál se.

"Hej, já se omluvila! A pokud by to přece jenom odplata byla, tak by bylo dost drzý se ptát za co, nemyslíš?"

"Ani... ne?" ušklíbl se.

"Za to, žes mi zničil měsíc mého života," Sirius se odlepil od stěny a udělal krok blíž k ní, přičemž chápavě přikyvoval. Kate okamžitě reagovala krokem do zadu, ale narazila na stěnu. "Za to, že nutíš Remuse do něčeho, co udělat nechce," pokračovala a snažila se nevšímat jeho ruky, kterou se teď opřel vedle její hlavy, "a hlavně za to, že jsi takový idiot," Sirius pozvedl pobaveně obočí, "no a možná bych ještě přidala -" zmlkla. Nic jiného jí ani nezbývalo, protože Sirius se k ní naklonil a byl asi centimetr od jejích rtů. Kate se roztřásla a opět nevěděla, jestli má oči zavřít nebo je nechat otevřené.

"Hm, ten idiot tě asi políbí," konstatoval a díval se jí do očí. "Pokud se nebudeš brá-" ozvalo se tiché plesk a Sirius kousek poodstoupil. Promnul si tvář. Kate se pokusila uklidnit svůj dech a rozhlédla se kolem. V chodbě byl takový rachot a každý si hleděl svého, takže se nemusela ničeho bát.

"Bránit?" řekla vítězně.

"Au..." řekl klidně Sirius a chytil ji za ruku, která mu před chvílí přistála na tváři. "To ti stejně nepomůže..." přitáhl si ji k sobě a lehce se dotkl jejího nosu. Naklonil hlavu a políbil ji. Kate zarputile držela rty u sebe, ale dlouho to nevydržela. Pomalu je pootevřela a Sirius se pro sebe usmál. Kate mu omotala ruce kolem krku a oba začaly polibky prohlubovat. Sirius vzal její obličej do dlaní a palcem jí hladil tvář.

"No, no, abyste se nesnědli," ozval se vedle nich hlas staré paní, která rozvážela sladkosti. "Dejte si radši lékořicovou hůlku."

"Já bych si vzala pár žvýkaček..." usoudila pomalu Kate a vytáhla z kapsy peníze.

"Já nic. Určitě mi nakoupil kamarád," ušklíbl se Sirius a pozoroval Kate, která přebírala od oné paní zboží.

"Chlapče, mohl byste mi trochu uhnout?" ukázala za pár vteřin na úzkou chodbičku. Sirius sklouzl pohledem na onu paní:

"Ale jistě, mějte se!" zasmál se a díval se, jak mizela v oněch dveřích. Kate polkla. Nevěděla, co mu má teď říct.

"Tak... já půjdu..." odkašlala si. Sirius se na ni podíval.

"Měj se," pokrčil rameny. Kate pozvedla obočí a mlčky prošla kolem něj. "A co pusa na rozloučenou?" nadhodil s úšklebkem. Kate se zastavila a nevěřícně se na něj podívala. "Je to jen pusa, no tak, buď-"

"No právě," přerušila ho, "je to jen pusa..." Sirius na ni nechápavě pohlédnul.

"Chtěla bys na chodbě školního vlaku něco víc?" ušklíbl se a Kate zklamaně zavrtěla hlavou.

"Merline... ty ses vůbec nezměnil, Siriusi, vůbec. Všichni jsou ti pořád stejně volní a ty je jenom využíváš..."

"To není pravda," zavrčel.

"Ne... hm, dobře. Tak proč jsi mě teda políbil?" založila ruce na hrudi. Sirius vytřeštil oči.

"Protože se mi chtělo?"

"No právě. Tobě se chtělo."

"Ještě řekni, že tobě ne," odfrknul si.

"Ne," zamračila se Kate a vzdorovitě na něj pohlédla.

"Aha, no dobře," udělal pár kroků k ní, Kate ustoupila, ale znovu narazila do stěny. "Tak proč se chvěješ, když udělám tohle? Nebo když si takhle opřu ruku," položil ji na stěnu vedle jejího obličeje, "a pomalu se takhle nakloním?" Sirius si krutě užíval jejích rozpaků. Naštvala ho. Ona mu tu vede morální debatu a přitom sama lže, jak když tiskne...

"Protože mi to není příjemné..." polkla. Sirius se zasmál, ale stále se opíral o svou ruku.

"No jo, mě to taky není příjemné," pokrčil rameny a sklonil se k ní ještě blíž. "Jen se mi z toho úhlu dobře povídá."

"Nech toho... prosím..."

"Mám k tomu nějaký důvod? Vždyť jsem jen sebestředný pitomec, který na všechny kašle," připomněl a volnou ruku jí položil na pas. Po chvíli začal pomalu sjíždět níž na boky. Kate zavřela oči a ruce držela u těla. Ať to znělo jakkoli, tak moc jí scházely tyto dotyky, že nechtěla udělat nic zásadního, aby mu v nich zabránila.

Sirius čekal cokoliv. Facku, nadávky, kopanec. Ale nic se nestalo. Čekala. Ušklíbl se a pomalu se vpil do jejích rtů. Katiny ruce v tu ránu vystřelily vzhůru a objaly ho kolem krku. Sirius ji nadzvedl a opřel o stěnu. Přistoupil k ní ještě blíž a rty od ní neodtahoval. Kate kolem něj obtočila nohy a pomalu přejela jednou rukou na jeho tvář a druhou mu položila na hruď. Sirius se na chvíli odtáhl a jemně jí políbil horní ret.

"Ehm, ehm... Siriusi?"
 


Komentáře

1 C.V.O.K. | Web | 22. května 2011 v 14:43 | Reagovat

zamotáva sa nám to... ale skvelá kapitola :-) ako vždy :-) lenže takto to seknúť? tssss.... jedného môže nedočkavosťou rozdrapiť! dúfam že pokračovanie sa tu objaví čo naskôr ako vám to školské povinnosti dovolia :-)
btw: nice dess :-)

2 Christie | 25. května 2011 v 22:34 | Reagovat

:) Souhlas, příště žádné takové utínání! Fajná kapitola. Sem s další.

3 Terez | 31. května 2011 v 19:35 | Reagovat

já sem to VĚDĚLA! ha, konečně se Sirius vybarvuje :D

4 Marion | 1. června 2011 v 10:59 | Reagovat

Ach, Sirius... mmmm *slintá jako Houmr při pomyšlení na cukrovou koblihu* já chci žít v pobertovským světě...chjo..!

5 Betria | Web | 2. června 2011 v 18:40 | Reagovat

Co s ním? :D Je lehce mentálně postižený, očividně. Nebo spíš pubertálně postižený, chudák...

6 Marion | 4. června 2011 v 12:07 | Reagovat

Není! Neurážej mého Siriuska! *dupne si nožkou a našpulí rty* Vím, že ho chceš pro sebe! *vyplázne jazyk*

7 Betria | Web | 4. června 2011 v 12:55 | Reagovat

Tohle až budu vyprávět Regímu *zatváří se andělsky* bude koukat

8 Mary | 4. června 2011 v 16:42 | Reagovat

Bet! Ne, Bet! Prosím,...to přece neuděláš! *tváří se nejvýš kajícně*

9 Betria | Web | 5. června 2011 v 1:13 | Reagovat

Ne? Tak koukej *klepe Regímu na rameno*

10 Terez | 11. června 2011 v 18:21 | Reagovat

:D o božínku, dětičky si hrajou :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.