25. kapitola - Hoď ten kamínek...

17. února 2011 v 11:02 | Betria |  Život jedné rusovlásky

oOo 25. kapitola oOo
Hoď ten kamínek



"Jak myslíš, že nás najde?" nadhodil najednou Remus.

"Nech těch pesimistickejch keců…" zavrčel nevrle Sirius, sedící na obrubníku. Bral postupně
malé kamínky a házel je o několik metrů dál do silnice.

"To byla jen realistická otázka, kdybych byl pesimista, tak řeknu rovnou, že nás nenajde…" ušklíbl se Remus opřený o plot nějakého domu.

"A byla by to pravda," vzdal svůj optimismus z velké části způsobený stále přítomným, i když v menším množství, alkoholem.

"Podle mě už vyrazil a za chvíli tu bude…"

"Vyměnili jsme si role? Zajímavé…"

"Mimochodem, víš, že jsem tu jen kvůli tobě? Mohl jsem přespat u Kate, ale zato teď -"

"Já tě zachránil," zazubil se Sirius.

"Jo, tím, že tu teď čekáme na kamoše, který nejspíš taky někde přespává…" Sirius se zarazil.

"Myslíš? To by neudělal. Lily by to neudělala a to znamená, že on by to neudělal. Je to prostě zamilovanej idiot."

"Tobě by to neuškodilo -"

"Kdo ví, jestli by si tě nedala k snídani…"

"Kdo? Lily?" Sirius protočil oči.

"Jo, Lily, kolikrát tě už pozvala, abys u ní přespal?"

"Jediný, kdo by si dle reflexů měl dávat lidi k snídani jsem já," řekl dost neutrálně, až Sirius musel nadzvednout obočí. Zachechtal se.

"No jo, ale ty své reflexy obvykle potlačuješ, zato nevím, nevím…podle mě neměla kluka od té doby, co jsme se rozešli. Ve skrytu duše mě pořád miluje a chtěla si to vykompenzovat na tobě, protože jediné, co jí chybí je -" začal svou promyšlenou teorii rozvíjet.

"No jasně, všichni lidé jsou zlý a špatní a zajímají se jen o jedno, že? Jenže svět se kolem toho netočí."

"Ne, ten se točí kolem mě a já se točím kolem holek, je to přirozené," zašklebil se Sirius. "I když je pravda, že většinou se holky taky točí kolem mě, to by totiž ta první část nedávala smysl, že?" Remus se zamyslel. Sirius byl někdy egoistický maniak, ale nikdy by to narovinu neřekl, i kdyby si to přiznal.

"Líbí se ti," protáhl pobaveně Remus.

"Je to holka, Moony," ušklíbl se.

"Už vidím, jak jdeš třeba s takovou Marry Bloomovou," žaludek Siriuse se značně rozkýval. "Ale je to především Kate," stál si na svém Remus a stejně tak neopouštěl svůj pobavený výraz.

"No jasně, já ji miluju, už jsem na to přišel," protočil oči Sirius a ušklíbnul se.

"Jo, jasně," zakroutil hlavou Remus. "Konec konců, mě to říkat nemusíš, ještě bys přede mnou ztratil svou image." Sirius si oddechnul.

"Víš," začal vážně, "asi máš pravdu. Nejspíš k ní opravdu něco cítím…" Remus pozvedl obočí. "A asi bych se měl vrátit a říct jí to…" zvednul se.

"To jako fakt?" vytřeštil na něj Remus oči.

"Ne, ty zfanatizovaný idiote, ale má krb," ušklíbl se Sirius a vydal se zpět.



James mezitím jel ulicemi, kde byla možnost najít Siriuse a Rema. Už jezdil tam a zpět v okruhu několika kilometrů od baru hodinu a nepotkal je. Přece není možný, aby se pěšky dostali dál. To je prostě pitomost. I když... Kate…



Mezitím Sirius s Remem došli ke dveřím domu Kate. Byl potemnělý, nejspíš šla ihned spát. Remus nervózně prohlížel okolí a Sirius nonšalantně koukal jedním oknem dovnitř, jestli tam nezahlédne pohyb.

"Bezva, tak to bude trapný…" zavrčel Remus. Sirius se zašklebil.

"Budu dělat opilého, pomůže to?"

"Ne, to by asi věci zhoršilo, kdyby nám přišla otevřít její máma." Sirius okamžitě sundal prst ze zvonku.

"No, myslím, že to bude trapný… nevíš, kde má okno?"

"Obvykle vím, kde mají všechny holky z Bradavic okna, ale seznam jsem zapomněl v druhých kalhotách…"

"Moony, uklidni se. Neměl bys ty být ten-nad-věcí' nebo si připadáš trapně, že stojíš jen na verandě domu, kde sis mohl s Kate -"

"Tohle mi nepomůže, Tichošlápku," zasyčel tiše.

"- tak hezky popovídat?" Sirius se pobaveně zašklebil a seskočil ze schodů na chodník. Obešel dům a díval se do všech oken.

"No jasně, a teď co? Tipneme si, které je její? Co takhle rozpočítat?" navrhl ironicky Remus. Sirius zvedl prst a začal. Remus nevěřil svým očím.

"Tamto," ukázal na jedno Sirius. Bylo v patře a pootevřené.

"Co když je to pokoj jejích rodičů?"

"Tak to bude problém," pokrčil rameny Sirius a hodil menší kamínek do okna.



"To bylo roztomilé…" usmála se Clare na Lily, když vešla do pokoje. Lily zrudla.

"Co?"

"Rozloučení…málem jsem se rozplakala…" utřela si prstem imaginární slzu a zasmála se.

"Tys nás šmírovala?" nevěřícně na ni ohlédla. Clare se zamračila.

"Ne schválně. Šla jsem si napustit vodu a okno od kuchyně je kde?"

"No jasně, stejně si šmírovala… a schválně…"

"Dobře… jen… ach jo, ty máš štěstí, on je úžasnej…" začala se Clare rozplývat a musela samým blahem Lily obejmout.

"Já vím, je prostě… já jsem tak blbá…" Clare se zrazila a pohlédla na ni jak na blázna.

"Nejsem si jistá, jestli chápu tvé myšlenkové pochody."

"Ne - já … prostě …
proč jsem mu to dřív nevěřila … a na druhou stranu … on ty děcka týral …jak můžu žít s někým, kdo někoho týral? Co když ho omrzím? Bude týrat i mě?"

"Jo…" protáhla Clare a myslela si svoje. "Uděláš líp, když zalezeš do týhle postele a necháš si zdát o svém svalnatém příteli…"

"Clare!" vyjekla dotčeně.

"Lily!" vykřikla teatrálně na oplátku a zasmála se. Zakroutila hlavou. "Dobrou, Lily…"

"Ne-e, ty spát nejdeš -" posadila se k ní na postel.

"Proč? Já jsem unavená a non-stop jízdu jsem už zažila a je to dost o ničem pak ten den. Ono je totiž dost odůvodněné, proč se spí v noci a maká ve dne…"

"Co se stalo, když jsem prožívala jednu z nejkrásnějších chvílí svého života?"

"Zastavil se čas?" zkusila Clare. Lily se zamračila.

"Nesnaž se to… zamluvit. Vím, že s tím má něco společného Ralph a Kate."

"Jo tohle…" zamumlala Clare. "Já chci spát.. je to na nic, svět je na nic, život je jen snůška špíny s občasnými záblesky slunce, když otevřou skříň, ve které jsme zavřeni…"

"To bylo nádherně filozofické, gratuluju," protočila Lily oči. "Chápu, že se o tom nechceš bavit, ale…prosím…třeba.. se ti nějak... uleví?"

"Uleví? Moje druhá nejlepší kámoška mě považuje za nepřítele, můj bývalí kluk není nejspíš zas tak bývalí, ale zato je určitě špatný zkažený a moje nejlepší kmoška našla kluka, takže teď vlastně budu všem jen zavazet…" Clare po tváři stekla slza. Lily jen otevřela pusu.

"Jo, ale tohle ti holka neprojde. Tím, že se ve mně snažíš vzbudit lítost, si nepomůžeš a neutečeš od tématu. Vím, že si tohle nemyslíš -"

"Ne, nemyslím, je to pravda, až na tu poslední část, jejíž záměr jsi bohužel doopravdy odhalila," usmála se Clare provinile.



"Nic, ještě jeden?" optal se Sirius, když z okna nikdo nevykouknul.

"Fakt si s ní spal?" zareagoval naprosto vedle Remus. Sirius pozvedl obočí.

"Jestli chceš pannu, tak -"

"Hoď ještě jeden kámen," přerušil ho Remus a nespouštěl oči z okna. "Kamínek," doplnil ihned. Sirius zakroutil hlavou.

"Moony, mě se můžeš svěřit, nikomu to neřeknu -" při svém proslovu hodil do okna další kamínek. Rozsvítilo se a hoši dole mohli slyšet hluboký hlas mumlající si nadávky.

"Jo, tak tohle nebude Kate…" uchechtl se Sirius a zmizel ve křoví vedle domu.

"Kdo je tam?" zahromoval hlas ve chvíli, kdy Remus uskočil za strom. "Vím, že tam jsi, ty malej bastarde, vylez -"

"Sebastiene…" Sirius se zazubil. Kate hulákání očividně probudilo.

"Nikdo tam není, běž spát -"

"Někdo mi házel do okna kamínky, Kate. A neříkej mi, co mám dělat, nejsi moje máma." Sebastian byl vysoký svalnatý kluk s krátkým sestřihem a postojem bouchače. Když nad tím Sirius přemýšlel, rozhodně by se s ním nechěl potkat po tom, co se rozešel s Kate.

"Ne, jsem člověk, co se snaží spát-"

"Tak ses měla vyspat místo té své skvělé párty, která očividně dopadla stejně skvěle…" rýpnul si a zabouchl okno.

"Idiot…" zamumlala si Kate. "Remusi?"

Sirius vykoukl z keře a viděl, jak Remus mává nahoru. Blbec, vychytal to. Není podrápaný od trnů a ještě ke všemu se domluví. Bezva.

"No..ehm -"

"Copak, rozmyslel sis to?" usmála se. Sirius se zamračil a vylezl.

"Ne, já si to rozmyslel, víš?" zazubil se. Removi upadla brada. Tedy, ne doslova.

"Reme?"

"Jen chceme použít -"

"Tvoji vlídnost a přespat u tebe. Tedy, já klidně odejdu v klidu krbem, ale tady Remus po tom velmi touží…"

"Siriusi -"

"Mám pocit, že Sebastian by mu utrhl hlavu…" Chudák Remus, že?

"Jen, prosím Kate -" vykoktal Remus, pak se nadechl a vydechl. "Neposlouchej ho, je opilej a ve špatné náladě, tak si ji zlepšuje děláním pitomostí. Jen potřebujeme propůjčit krb, jelikož James nás tu asi těžko najde…"

"Hm.. tak jo, počkej chvíli -"

"Počkám!" ozval se pohotově Sirius a zastrčil si ruce do kapes.

"Ty ses asi zbláznil…"

"Ne, já jí chtěl říct, že ji miluju, ale nenechala mě. Očividně o mě nestojí, takže usuzuji, že stojí víc o tebe, takže jsem řekl, co jsem řekl a bylo to -"

"Jo, jasně… ahoj, Kate," usmál se Remus. Kate v chlapeckém pyžamu a s unavenou tváří otevřela dveře.

"No, vidím, Reme, že už tu někoho má -" okomentoval to hned Sirius.

"To je moje, ty pitomče," zavrčela a vedla je tiše do obývacího pokoje. Sirius si spokojeně vykračoval za ní a koukal jí na zadek. Sice nic neviděl, protože ono pyžamo bylo dost volné, ale cítil se ve své roli.

"Dík, Kate, měj se hezky," objal ji Remus a vzal do ruky letax.

"Možná by měl jít on první -" ukázala na Siriuse.

"No dobře, tak se měj hezky, Kate," usmál se a přistoupil k ní. Naklonil obličej téměř na dotek jejímu. Kate vytřeštila oči, ale měla jasný reflex je zavřít. Nakonec z toho bylo dosti šílené mrkání. Sirius se zase narovnal.

"Mám pravdu, Reme…" dodal ještě, než vstoupil do plamenů.



James se zastavil a protřel si unavené oči. A v tom mu to došlo. Vždyť Remus šel vyprovodit Kate! Kde ale jen Kate bydlí? James nastartoval a znovu se řítil noční oblohou…
 


Komentáře

1 Terez | 18. února 2011 v 14:56 | Reagovat

jůůůchůůů! :D hezké hezké....prosím ať nikdo neumře! :D

2 C.V.O.K. | Web | 21. února 2011 v 13:20 | Reagovat

ako inak skvelá kapitola... KBZ čo sa z toho ďalej vyvinie... už sa teším =)

3 Hannah | 26. dubna 2011 v 15:35 | Reagovat

:) Skvělé, moc jsem se bavila... Doufám v brzkou další kapitolu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.