24. kapitola - Hej, hou, všichni jdou...

10. února 2011 v 10:02 | Betria |  Život jedné rusovlásky

oOo 24. kapitola oOo
Hej, hou, všichni jdou...


"Ty vrahu…" sykla nenávistně a po tváři jí stekla slza. Clare nevěřila svým uším. Podívala se na Ralpha a až teď jí to došlo. Až teď si uvědomila, co je vlastně zač. Je to Smrtijed. Jak ho asi mohli přijmout? Jaký je vstupní test? Prostě se přidat? To ne… On je… musí být…vrah...

Clare polkla a odtáhla se od něj. Podívala se mu vyděšeně do očí a pomalu přistoupila ke Kate, která ho ani na sekundu z očí nespustila. Objala ji a otočila se znovu na Ralpha, ale uviděla už jen mizící postavu doprovázenou hlasitým prásk.

"Clare, kdo to byl?" ozval se hlas Remuse Lupina. Ukázalo se, že je celou tu dobu sledoval a když začala Kate křičet, rozhodl se jít zkontrolovat situaci.

"Vrah…" zavrčela Kate a odstrčila od sebe Clare. Vrhla na ni pohled, který jasně naznačoval, že je zrádkyně. Otřela si rukávem oči a rázně se otočila.

"Kate, nemůžeš jít domů sama -" začala Clare, ale okamžitě byla přerušena.

"Ty na mě nemluv! Neopovažuj se. Paktuješ se…s tímhle…odpadem světa…s bezcitným vrahem!" křikla na ni.

"Kate, jak můžeš vědět, že -"

"Protože jsem ho viděla, víš? Já neměla tak dokonalé zimní prázdniny, jako ty!" po tváři jí začaly stékat další slzy. Clare na ni zírala ještě vyděšeněji než předtím. Remus si odkašlal.

"Kate, doprovodím tě, jestli teda chceš…" pokrčil rameny. Kate se na něj podívala s pozdviženým obočím, ale zřejmě ho nevyhodnotila jako takové nebezpečí. Přikývla.

"Fajn…" otočila se a pokračovala ve své cestě. Remus se krátce podíval na Clare, tiše se s ní rozloučil a věnoval jí úsměv, kterým jakoby naznačoval, že to bude dobré. Ona mu úsměv oplatila a s rukama hluboko v kapsách se vydala zpět.




"Víš, Evansová, nikdy bych nevěřil, že umíš tak krásně líbat…" zazubil se James, když s Lily mířili k jejich stolu. Udiveně na něj pohlédla.

"Měl jsi k tomu nějaký vážnější důvod?"

"No, víš, monitoroval jsem tvoji aktivitu v rámci vztahů a neměla jsi moc možností si to nacvičit…" pokrčil spokojeně rameny a přivinul si ji k sobě.

"Talent od přírody," zasmála se. "takže jsi mě sledoval…" zašklebila se pobaveně.

"No jistě, kdo by nesledoval ten tvůj krásný za-"

"Jamesi -"

"- nebo spíš ty, kteří na něj šahaj…" dokončil spokojeně větu a přesunul svou ruku po zádech trochu níž.

"Jamesi -"

"Nemusíš se stydět -"

"Jamesi!"

"Co je?" zasmál se, ale to už viděli stůl, kde seděla zhrouceně Clare a naproti ní na pohled střízlivý Sirius. Jakmile tam došli, oba páry očí se na ně upřely.

"Provedl jsem něco?" pozvedl zvědavě obočí James. Lily si přisedla ke Clare, která měla zarudlé a lehce napuchlé oči. Sirius pokrčil rameny.

"Ty, kámo, asi nic, ale mám takovej pocit, že to tu zvrtal někdo jinej…" James si na něco vzpomněl.

"Kde je Kate? Chtěla mi na parketu něco říct, ale musel jsem -" zarazil se, "no…řekněme… vykonat něco životně důležitého," usmál se na Lily. Sirius zamrkal a zatřepal hlavou.

"To je nechutný…"

"Ne, nechutný bylo jak jsi -"

"Kate šla domů s Remusem…" špitla Clare po chvíli.

"Cože?!" vykřikli všichni svorně.

"Remus se nezdá…" zasmál se Sirius, který asi nebyl zase tak střízlivý, jak se zdálo, protože si očividně nevšiml Clařiny nálady.

"Clare?" podívala se na ni Lily.
Její kamarádka se rozvzlykala nanovo.

"Ona mě nesnáší, protože já… mám…ho ráda…" mlela pořád dokola a dost potichu, takže jí nebylo moc rozumět. Sirius se podíval na svou skoro prázdnou sklenici a jedním dechem ji dorazil.

"Clare, klid… pomalu…" usmála se na ni Lily. Clare si otřela oči a přestaly jí téct slzy. Nadechla se a podívala na ni.

"Půjdeme domů?" navrhla pevně. James nechápavě pozvedl obočí a položil ruku na rameno Lily.

"Jak jste se sem dostaly?" zeptal se.

"No…ehm…nějak jsme se sem… no… přijely jsme… na motorkách…" vykoktala a celá zrudla. James se zasmál.

"A kam jste je schovaly? Pod sukni?"

"No, vlastně to nebyly naše motorky, ale jejich," vysvětlila Clare a ukázala na své přátele opodál.

"Jo…jasně…víte… Sirius dostal takovou docela bezva věc…"

"Hej, Dvanácteráku, to je tajemství!" zaúpěl Sirius. "Stejně to neuveze víc, jak tři lidi naráz…"

"Ty se projdeš…" zazubil se James a popadl klíčky.

"Ale to -" začal protestovat, ale už se díval jen na jejich záda.



Remus šel mlčky vedle Kate, ruce v kapsách a přemýšlel, zda by měl začít mluvit nebo prostě mlčet a neotravovat ji. Rozhodl se pro druhou variantu a tak už uplynula dobrá půlhodinka, než konečně Kate promluvila:

"Čekala jsem, že se budeš ptát…" pronesla a z jejího tónu bylo znát, že ji to překvapilo.

"Kdybys mi něco chtěla říct, tak mi to řekneš, ne?" usmál se a pokrčil rameny. Kate se zasmála.

"To je pravda… i když to není nic veselého…" podmračila se. "Ale jen… potřebuju to někomu říct…" vzdychla a upřela na něj pohled. Remus se na ni usmál a vybídl ji:

"Do toho." Kate se nadechla a vydechla. Chvíli vládlo tíživé ticho.

"Na Vánoce jsem byla doma. Bylo to fajn. Všichni bráškové se sešli, celá rodina. Nejkrásnější Vánoce za posledních pět let. Na Boží hod jsem měla odjet ke své kamarádce, určitě znáš McKinnonovi… tedy spíš… znal jsi…" polkla. Remus lehce pootevřel pusu. Denní Veštec neměl tento týden čas číst. A to byla asi chyba.

"Margret a Roberta…" doplnil ji.

"Zase se neptáš…" usmála se chabě, "byla jsem tam dva dny. Jejich matka nevysvětlitelně zmizela, většina příbuzných se přestěhovala do ciziny. Byl to smutný pohled na opuštěný dům, ale s nimi byla zábava. Sice nebylo moc sněhu, ale chodili jsme bruslit na nedaleké jezírko. Bylo to tam nádherné… třetí den, když jsem měla odjet… ráno jsem si šla zabruslit…" do očí se jí nahrnuly slzy. Nedokázala to vydržet. Chtěla být silná, vždycky si říkala že jsou to kecy, že to nejde vydržet…

Remus odkudsi vyštrachal pomačkaný, ale čistý kapesník a podal jí ho. Jakmile ho Kate přitiskla k očím, slzy se do něj začaly vpíjet. Objal ji. Kate vzlykla, ale už byla soustřednější a pokračovala:

"Když jsem se vracela, viděla jsem, že se uvnitř něco děje skrz okno v zahradě. Opatrně jsem se plížila zadními vrátky a dál kolem stromů a keřů, až jsem k němu došla. A vevnitř… tam stály… postavy v černém… přesně jako ON…" zastavila se a skryla hlavu do dlaní.

"Kdo ON?" nechápal Remus.

"Konečně ses zeptal… Ralph…" zavrčela.

"Myslíš toho Ralpha, který opustil Clare i Bradavice?" nechápavě zavrtěl hlavou. "Na mě vždycky působil takovým pohodovým dojmem…"

"Jo, to asi na každého…" ironicky se zašklebila.

"A on je… příslušník…"

"Ano. Je mi divné, že o tom nevíte víc, když jste všeználkové…" usmála se.

"My víme o hodně věcech, ale nemluvíme o nich."

"Takže pojem Fénixův řád ti taky něco říká?"

"Potažmu, ale je ti šestnáct nemáš o tom nic vědět -"

"Jako bys byl starší," ušklíbla se. "Brumbál mi pomohl potom, co jsem viděla…"

"Asi už nebudeš pokračovat. Ani bys nejspíš neměla, pokud ti to bude vadit."

"Ani už nic říkat nemusím," přikývla Kate.



Sirius vyšel z baru o několik minut později. Nedokázal se na nic soustředit. Byla tu brunetka, Clare, podivnej James, kterej mu šlohl motorku, divnej Remus, kterej pro jistotu zmizel a ožralý Péťa, kterého poslali domů již před několika hodinami.

Ani nevěděla jak, ale začal se zmenšovat a stavět na čtyři. Aniž by si to uvědomoval, stával se z něj pes. Štěknul. Takhle je to fajn, cesta uběhne rychleji.

V tom ovšem zachytil pach. Známý pach. Pach vlka…



James, Lily a Clare vyšli na zimní vzduch a oklepali se zimou. Celou cestu k jejich vozidlu nikdo nic neřekl. Lily si nervózně mnula ruce, dokud neucítila teplou ruku okolo ramen. Podívala se Jamesovi do očí a usmála se.

"Díky -"

"No jo, nemáš zač, sice nevím za co, ale -" Clare se otočila a zmlkla. "No nic," a šla zase první, jakoby věděla, kam má jít. Nevěděla. Typická Clare. Buď smutek zahání totálním složením a nebo pitomými maličkostmi.

"Doprava," napověděl James, ale to už všichni uviděli stroj. Spíš Stroj.

"Od koho TOHLE dostal?" vykulila na motorku oči Clare a přistoupila k ní.

"Koupil si ji…" zaváhal James a usmál se. Clare najednou ztuhla.

"Já budu asi muset -" ukázala na přístavný vozík. James přitisknul Lily k sobě a ta se na svou kamarádku provinile usmála.

"Díky?"

"Teď už je to na mě nebo mu děkuješ, že tě dusí?" ušklíbla se Clare a sedla si na své místo. Sice lehce s obtížemi, ale nakonec to zvládla.

"Ale ty nemůžeš řídit…" konstatovala Lily a podívala se na Jamese. Ten pozvedl obočí.

"Proč?" Lily zamrkala.

"Asi proto, že jsi pil?"

"Ale no ták…" zasmál se a políbil ji na čelo. "Zas tak zle na tom nejsem. Navíc, žádnému mudlovi nemůžu uškodit…" tajemně se zazubil. Lily se podmračila.

"Jak to víš?"

"Uvidíš…" nasednul a vrazil klíčky do zapalování.


"A helmy?"

"Lily…" protočila oči Clare.

"No jo, no jo…ale já… dobře…" a konečně nasedla. Obtočila ruce kolem Jamesova pasu a položila mu hlavu na záda. Nádech, výdech. Zavřela oči. Nemohla tomu uvěřit. Není jen opilá a neválí se zrovna teď někde…hm… v odpadcích? U Clare na gauči?

Slyšela rachot motoru a rozjíždění. Po chvíli ovšem přestala cítit drkocavou jízdu. James. Ještě o trochu víc se k němu přitiskla. Voněl po - moment. Ta jízda nebyla drkocavá. Ani to nevypadalo jako jízda. Aspoň přetlak v uších se tomu nepodobal. Lily zděšeně otevřela oči. Oni se vznášeli nad střechami a noční oblohou letěli!

"Merline, co to -"

"To je bezva!" vyrazila ze sebe první slova Clare, která sice celý vzlet viděla, ale nevěřila svým očím. James se zasmál.

"Vítáme vás u airolinek Black a. s., nouzové východy jsou všude, ale nedoporučuji použití. Nezapínejte si bezpečnostní pásy, ani když nějaké najdete. Příjemný let!" James nasadil dost vysoký formální hlas. Lily nemohla vydat hlásku, jen ho ještě víc stiskla, což už hraničilo se zraněním. "Ehm, Lily? Je to bezpečné, nenechám tě spadnout, fakt že ne…to bych byl tak trochu magor, vhledem k tomu, že jsem tě před -"

"Nemluv a jeď….teda leť…no prostě se soustřeď…" odsekla vystrašeně Lily a lehce stisk povolila. James se znovu zasmál.

"Ono to jede samo, podívej -" a pustil řidítka. Roztáhl ruce.

"Co to -!" okamžitě se snažila nějak ho přinutit chytit řidítka, ale nic nepomáhalo. James zavřel oči a užíval si noční vzduch. "Pozor, pták!" křikla náhle Lily a James se okamžitě chopil řízení.

"Kde? Kde?" rozhlížel se a Lily se uchechtla. James se naopak zamračil. "To od tebe nebylo zrovna fér -"

"Hele, moment, náš dům je támhle -" ukázala Clare dolů.



Sirius běžel s vyplazeným jazykem. I když byl rychlejší, Remus měl přece jen větší náskok. Ještěže není normální, to by ho nevystopoval. Merline, co to kecá? Kéž by byl normální…ale zase ty výlety a noční procházky při úplňku…



Remus s Kate došli k brance jejího domu. Kate se zrovna smála a musela se opřít o plot, aby nepadla k zemi. Remus se usmíval. Byl rád, že jí mohl zvednout náladu, aspoň trochu.

"Nevěřím ti…" smála se.

"No, s tím asi nic moc neudělám," konstatoval pobaveně.

"Ale no ták… jen je to…neuvěřitelný…" zakroutila hlavou a už se jen usmívala. Remus se podíval na jejich dům. Byl celkem velký, měl pěknou předzahrádku, bíle natřený plot, …

"Tak, dobrou noc a -"

"Díky," doplnila ho vděčně Kate. "Bylo to…super…a klidně bych šla ještě dál, kdybych nebyla takový… flákač a nebolely mě nohy…"

"Jsi jen unavená, to je vše. Ani se ti nedivím, taky bych nejradši usnul tady na chodníku," zasmál se. Kate zakroutila hlavou.

"Tady by se ti pohodlně nespalo, kam vlastně ještě míříš?"

"Daleko předaleko…" pokrčil rameny. "K Jamesovi."

"Tam chceš dojít ještě dneska?"

"Mám na to asi dvacet jedna hodin… to zvládnu…" usmál se. Kate se zamračila.

"Mohl bys… přespat, pokud by ti to nepřišlo divné, samozřejmě. Máme několik volných pokojů… ale to je asi pitomost…" podívala se mu do očí. Remus se usmíval. Kate velmi nezřetelně pohnula obličejem dopředu.

"Díky, Kate -"
nedokončil, protože mu velká černá chlupatá koule podrazila nohy a on se svalil na zem.

"Merline! Jsi v pořádku?" vyjekla Kate a dřepla si k němu.

"Jo, já jen -" zamžoural do tmy. Moc dobře věděl, že to není žádné pouliční psisko.

"Pojď dovnitř -"

"Kate, je to v pohodě. Půjdu domů, dobrou noc," vstal. Kate ho napodobila. Chvíli stála bez hnutí. Nakonec se mu vrhla do náruče.

"Díky…" usmála se a zase ho pustila.

"Už jsem ti říkal, že nemáš zač. Tak po několikáté, dobrou noc a už se tím netrap. Odpad patří do koše, ne do života…" mávnul jí a vydal se pryč.


Sirius pobaveně hopsal na místě. Když viděl, jak se k němu Remus blíží nevinně vrtěl ocasem. Remus se mračil.

"To bolelo," syknul a pokračoval dál. Sirius ho věrně následoval. "Proč jsi to udělal? Vždyť jsi k tomu neměl jediný důvod… jedině, že jsi… žárlil?" zazubil se na něj. V tom se před jeho očima velký černý pes přeměnil na Siriuse. Naštvaného Siriuse.

"To není pravda! Nezveličuj to, jen jsem si z tebe chtěl udělat legraci. A nevím, kdo málem přespal u někoho, koho předtím málem políbil -"

"Chápu, že žárlíš. Je to Kate, prostě ses s tím nesrovnal -"

"Cože? Já jsem naprosto srovnaný -"

"Měls ji asi rád víc, než sis připustil a potom, co tě opustila -"

"Jo, hrozně jsme trpěl a brečel do polštáře vzpomínáš?" zavrčel sarkasticky.

"Tiše jsi naříkal a byl jsi v depresi několik dalších dní. Spíš týdnů. Vlastně pořád nevypadáš vyléčeně -

"Mohl bys mě laskavě ušetřit?" syknul Sirius nerudně. Ramus se zasmál.




"Tak, jste doma," seskočil z motorky James. Konsternovaná Lily se pomalu zvedala a velmi obezřetně se otočila na Clare, která radostně vyskočila, jakoby ji ta jízda naplila novým elánem.

"Já chci taky takovou!" vyhrkla nadšeně.

"No, tuším, že to není zrovna běžné zboží…" zazubil se. Lily pomalu odcházela k domu. Nevěděla co dělá, bylo jí z té jízdy dost špatně. Létání nesnášela nejlépe.

"Lily? Jsi v pořádku?" uslyšela za sebou rovnou dva starostlivé hlasy. Otočila se.

"Jo, já jen.. prostě… jsem celkem unavená?"

"Já taky, jako pes -" James se ušklíbl, "takže, měj se,
příteli mé nejlepší přítelkyně, a drž se! " a zmizela. Lily si uvědomila, že zůstala s Jamesem sama a trochu zrudla. Neměla zrovna moc ponětí, co se od ní očekává, ale nejspíš to nebyla ona, kdo to měl vědět. James k ní přistoupil.

"Evansová…teď už se mě nezbavíš…seš si toho vědoma?" přistoupil k ní a přitáhnul si ji za pas k sobě. Lily se usmála, což mohlo působit dezorientovaně nebo zhuleně, ale James si to přebral a políbil ji na čelo.

"Myslím, že jsem…" usmála se a obtočila mu ruce kolem krku. Sevření se začalo svírat a James zalapal po dechu. Dusil se. Nevěděl, co to do ní vjelo - moment, to je něco jiného.

"Miluju tě…" špitla a James se sklonil k její tváři.

"Já tebe taky, má drahá Evansová…" usmál se a opatrně jí políbil dolní ret. Lily zavřela oči a pootevřela ústa. James se znovu usmál a něžně se jí vpíjel do rtů. Lily mu jednou rukou začala vískat vlasy na zátylku. Opatrně ji nadzvednul, aby mu mohla obtočit nohy kolem pasu. Na chvíli se museli odtáhnout a Lily se usmála. Přejela mu prstem po tváři. James jí ho políbil. Vzala jeho obličej do dlaní. Nechal ji sklonit se k jeho tváři, aby se jejich rty mohly znovu setkat. Lily věděla, že pokud se do několika minut nerozpustí blahem, tak je s ní něco v nepořádku. Odtáhla se od něj a opřela si hlavu o jeho čelo.

"Zní to dost kýčovitě…" šeptla. James se zasmál.

"Je to dost…komerční…" přikývl a spustil ji na zem. Líbl ji na čelo. "Musím zajet pro Siriuse a Remuse, jinak mě asi přerazí…"

"Jasně, to by byla škoda…" usmál se a na rozloučenou ho pevně objala. James ji nadzvednul a jednou do kola se s ní otočil.



"Jak myslíš, že nás najde?" nadhodil najednou Remus. 
 


Komentáře

1 Mary | 11. února 2011 v 17:37 | Reagovat

Uhuhůůůů!
Jééj! Tak to bylo dóóóóóóst dobrý! Výborně!

2 Terez | 12. února 2011 v 20:41 | Reagovat

jééé :D takž Remus, jo? :D mnooo hezké :D

3 Hannah | 26. dubna 2011 v 15:19 | Reagovat

Dokonalé... :D :D Nechápu, jak můžou být prosté poslední věty tak úžasné, vtipné... Jen jedna věta a co to udělá. :D :D
Skvělé! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.