22. kapitola - Zákon schválnosti nezastavíš

31. prosince 2010 v 23:53 | Betria |  Život jedné rusovlásky

oOo 22. kapitola oOo
Zákon schválnosti nezastavíš



"Evansová..." opřel se o opěrátka křesla, takže se teď skláněl nad sedící Lily, "musím ti asi něco znovu zopakovat -" nedořekl. Jistá událost mu v tom zabránila. Když totiž sečteme váhu Lily a částečnou jeho, vezmeme v potaz stáří a kvalitu - musí nám všem být jasné, co se stalo...

PRÁSK

Nožičky křesílka to nerozdýchaly a přelomily se. Lily zaječela a propadla se o několik centimetrů níž. James ztratil rovnováhu, ale v poslední chvíli se stačil opřít o schodiště za křesílkem a tak nespadl na nebohou Lily. Zachechtal se.

"To není vtipné..." zavrčela Lily, i když jí samotné cukaly koutky.

"Ale, Evansová..." James se narovnal a podal jí ruku, aby se mohla zvednout. Najednou se ocitla zase moc blízko jeho tváře.

"Měl bys to spravit, Pottere," cukla hlavou směrem k ubohým nožkám. James se uchechtl a provokativně se k ní naklonil. Lily polkla.

"To tak nespěchá -" začal a přiblížil svou ruku k její tváři.

"Ale ano," lehce ho s úšklebkem odstrčila a sklonila se pro knihu, kterou předtím odhodila. Oprášila ji a pokusila se narovnat zkřivené stránky a natlučený obal. James protočil oči, vytáhnul hůlku a během vteřiny, jako by se nic nestalo. Podíval se na ni a Lily zčervenala.

"A teď k tomu, co jsme ti chtěl zopakovat -" udělal k ní krok a Lily se lehce usmála.

"Lily! Lily!" Kde se vzala, tu se vzala, objevila se Clare a vrhla se Lily kolem krku. Slzy stékající z jejích tváří v potůčcích se okamžitě vpily do kabátu její nejlepší kamarádky. James se na místě už trochu naštvaně otočil.

"Já to nikdy nedořeknu," zavrčel pro sebe, ovšem pak si uvědomil, co se vlastně děje.

"Clare...klid..." tiskla jí k sobě Lily a na vteřinou pohlédla na Jamese, který si teď nervózně cuchal vlasy na zátylku. Clare jako by si uvědomila, kde je. Rychle pustila Lily, otřela si slzy a praštila se do čela.

"Já jsem blbá....Merline..." podívala se na Jamese, "já jsem nechtěla kazit...tohle...tuhle chvíli..." koktala a podívala se na Lily.

"Ne, v pohodě," řekli Lily s Jamesem unisono, což samo o sobě vypovídalo o opaku. James očividně nevěděl, jestli bude lepší zůstat nebo odejít. Lily radši sklopila pohled ke knize.

"No, víte co," nadhodil nakonec s úsměvem, "já se půjdu poohlédnout po Siriovi, aby zase neudělal nějakou pitomost. Tak se zatím mějte..." znovu se na ně usmál a pár chvil na to slyšely zvonek dveří, když se otevřely a zase zavřely.

"Lily, já...jsme tak hloupá. Zkazila jsem ti rande a ještě ke všemu...prostě...zabij mě, zabij mě, Lily..." Clare dopadla do onoho křesílka, které zlověstně zavrzalo, ale drželo. Lily obezřetně pohlédla na spravené nožky, ale to ji ani tak nezajímalo.
"Co se stalo, Clare? Vždyť jsi byla úplně v pohodě," zakroutila nechápavě hlavou Lily. Clare vzlykla.

"Byl tu...zase...řekla jsem mu, že nikam nejdu a on že už se nikdy neuvidíme a prostě...já nevím co to se mnou je...vždyť už mezi námi nic není, ne?" podívala se na Lily, jako by jí měla odpovědět. Lily to dost zarazilo a tak jen vykoktala:

"Asi ne..." Clare přikývla a schoulila se do klubíčka. Lily se zamračila.

"Ale to ne, mladá dámo, takhle to vést nebudeme. Já vím, že zahrabat se do melancholie je dokonale depresivní, ale ty teď vstaneš, osušíš si ty své černé slzy - znovu se namaluješ - a půjdeme se napít ležáku nebo horké čokolády, dobře? Smutek se nehodí. Je to jen -" zarazila se a podívala se na Clare, "on. A je pryč. Co s tím naděláš? Budeš se užírat jako já? Ne, tak vstávej - mimochodem to křeslo jsme s Jamesem před chvíli rozbili, tak ti nedoporučuji se v něm moc uvelebovat..." varovala ji s úšklebkem. Clare se na ni podezřívavě podívala.

"Ty s Jamesem," zdůraznila, "jste rozbili křeslo? To by mě zajímalo, jak..." zazubila se ještě trošku smutně, ale přece jen víc vesele, než předtím.

"Ne!" vykřikla dotčeně Lily, "Tak rozhodně ne, rozhodně ne tak, jak si myslíš, teda pokud si to myslíš, ale já vím, že si to myslíš, tak si to nemysli -"

"Dobrý, já to pochopila. Povídali jste si...na křesle...pro jednoho..." zasmála se Clare a vstala. Vytáhla z kapsy kapesníček a utřela si oči a tváře. Lily založila ruce v bok a uraženě zvedla bradu.

"Co si to o mě myslíš. Já, počestná dívka," zazubila se a sebrala jí ten kapesník z ruky, aby se chopila jejího upravování sama.

"Nejpočestnější, zlato," usmála se Clare a společně odešly ke třem košťatům.



"Vidíte, šampióna, právě přichází! Tak kdepak schováváš tu svoji milovanou?" zahlaholil Sirius, hned jak viděl vcházet Jamese dovnitř hospůdky. Ten se zašklebil a přisednul si ke klukům.

"V knihovně," odvětil potom a objednal si ležák. Sirius vyprskl smíchy. Díky všem, kteří mohou za to, že neměl plnou pusu.

"Tos' to teda dopracoval. No nic, zkusil jsi to a teď si konečně vyhlídni nějakou normální. Ne že by Evansová nebyla normální, ale -" zazubil se, "není."

"Siriusi, až si ty najdeš normální holku, tak tvoje poučení budu brát vážně. Díky, Rosmerto," usmál se na ženu, jenž před něj obratně postavila ležák.

"Ale za nic, dneska jste tomu moc nedali. Počítala jsem minimálně s jedním sudem -"

"Můžem si ho snad vzít s sebou, ne? Ale však my to doženem, tady James bude zapíjet zhrzenu lás-" nedopověděl, protože dostal pořádnou herdu do zad, až musel začít kašlat. James se ušklíbl se zadostiučiním ve tváři. Rosmerta se jen zasmála a přetočila se k jinému stolu.

"To by ses měl odnaučit," ušklíbl se Sirius a dopil svůj ležák. James protočil oči.

"Slečínko," rýpnul si a vytáhnul z kapsy Zlatonku. Peterovi se rozzářily oči.

"Kdo je u tebe slečínka, ty zhrzenče."

"Já nejsem zhrzenej," opáčil James zamračeně.

"No jasně, první rande s Evansovou a nedojdete spolu ani do Prasinek. Jo, jdem oslavovat!" zavolal a poukázal na svou prázdnou sklenici. Remus radši mlčel, ale docela dobře se bavil jejich pozorováním.

"Nech si ten sarkasmus pro učitele," zamručel James a podíval se ke dveřím. Ty se otevřely.

"Čau, kluci," usmála se na ně Kate, "můžu si přisednout?" poukázala na volnou židli. Remus přikývnul.

"Jasně, jdeš oslavovat s náma?" zeptal se vesele Sirius. James nechápal, co mu do toho pořád je.

"Oslavovat co? James s Lily se budou brát?"

"No jo, vy dva si podejte ruce," protočil James oči, nechal půl sklenice ležáku půl sklenicí ležáku a zvednul se.

"To byla jen sranda, kámo," řekl Sirius. Kate na Jamese upřela oči.

"Jo, strašná. Tichošlape, až se uklidníš, tak tě rád uvidím," ušklíbl se a už byl skoro u dveří. Kate se rychle zvedla.

"Půjdu s tebou," doběhla ho.

"Teď jsi přišla," pozvedl obočí a podíval se na ni.

"Jen proto, že jsem nevěděla, co dělat."

"Mohla jsi přece jít za Clare," pokrčil rameny a vyšli společně ven.

"No...nevím...nějak se spolu už moc nebavíme...je spíš s Lily," vysvětlila flegmaticky. James zatřepal hlavou.

"Nikdy vám to nevadilo."

"Hele, uděláme dohodu, jo? Já se nebudu zmiňovat o tvém dokonalém rande a ty zase o mých podělaných vztazích, ok?"



"Ty jsi zlatá, Lily, já tě mám tak ráda!" zasmála se Clare a objala Lily za pochodu, takže se málem obě svalily na zem.

"No jo, já jsem takovej dobrodinec," přikývla Lily a po chvíli vesele pokračovaly ke Třem košťatům. Byly už skoro u cíle, když Clare najednou zahlásila:


"Hele, to je James, padej za ním a dej mu aspoň pusu," hned potom si ovšem všimla i Kate. Lily se tam otočila a chtěla něco říct, ale musela zmlknout.

"Myslím, že to ani dělat nemusím. Víš že puberta je vlastně strašně smutná věc?" zapřemýšlela Lily. Clare vyvalila oči.

"Jak tě tohleto napadlo?" nechápala.

"Jsi protivná, otravná, náladová, zhrzená kvůli lásce, člověk začíná pít a dělat různý pitomosti a nezdravý věci -"

"Například učení," doplnila ji znalecky a zazubila se.

"Hele!" ohradila se Lily a šťouchla ji do ramene. Clare se smála. "To není vtipný, mladá dámo!"

"Mohla bys přestat s tou mladou dámou? Připadám si staře," zamyslela se nad tím, co vlastně řekla.

"Ne, Clare, ty už nic pít nebudeš..." zazubila se Lily.



"No kdopak to přišel. Že by sama lamačka srdcí?" neodpustil si Sirius své poznámky, když obě dívky vešly. Lily se na něj podívala s povytaženým obočím a bez komentáře si s Clare sedly k volnému stolu. Siriusovi se ovšem nelíbilo, že ho tak odbily a tak se přesunul k nim.

"Co chceš, Blacku?"

"Víš, Evansová, na tenhle den se James těšil jako malej kluk..." začal vážně Sirius, i když jeho občasné úšklebky tomu moc nenasvědčovaly.

"Víš, Blacku, tobě do toho nic není," pohlédla na něj velmi smutně, jakoby hleděla na opravdu ztracený případ. Sirius se na ni přívětivě usmál a ruku jí přehodil kolem ramen.

"Víš, Evansová, ty nejsi zase tak škaredá -"

"Díky, Blacku," protočila oči a snažila se setřást jeho ruku. Sirius ale pokračoval a jakoby necítil její snažení.

"Ale i přesto na tebe moc kluků neletí, že..." Lily zrudla.


"Co si to vlastně dovoluješ, Blacku!" prudce vstala a jejich blízké okolí utichlo. "Tobě může být úplně jedno, jestli na mě letí nebo neletí a jestli jsem nebo nejsem škaredá. Co je ti do toho? Já nebudu stavět dobro jednoho kluka, který si ze mě několik let utahoval a pak divoce tvrdil, že mě miluje před dobro své nejlepší kamarádky, kterou znám šest let. Ty nevíš co se stalo a jestli se to někdy dozvíš, tak budeš muset skočit z Astronomické věže, když si uvědomíš, cos řekl. A teď laskavě vypadni!" závěr svého rozzuřeného proslovu ztišila. Ani nevěděla, co mu vlastně před chvílí řekla. Potřebovala ho jen patřičně seřvat, ať už se dozví, co chce.

"Zas tak bych to nehrotil, Evansová," řekl nezvykle vážně Sirius a také vstal. "Ať se stalo co chtělo -"

"Můžu za to já," řekla najednou Clare a postavila se před Lily. "To já jsem jim zkazila rande. Lily je ta nejhodnější a nejmilejší holka na celým světě, která se na mě nevykašlala, i když by podle mě byla raději s Potterem -"

"Ne, Clare -" chytla ji za rameno Lily.

"Ale ano," nedala se a otočila se zpět na Siriuse, který pozvedl obočí. "Lily mi pomohla na úkor jejího štěstí."

"O, vážně jdu skočit z tý věže..." ušklíbl se Sirius. Clare nevěřícně vykulila oči. "Krásný příběh, opravdu. Co takhle literární soutěž? Tam by se to hodilo..." sykl a odešel zpět ke své partě. Lily si sedla a podívala se na Clare. Obě se tvářily tak zdrceně, že se při pohledu na sebe rozesmály. Scestně.

"Stejně si to nikdy neodpustím..." zahučela Clare, když se přestaly smát. Lily zakroutila hlavou.

"To je jedno..."

"Ale není, vždyť je to James, láska tvého života!" Lily se rozesmála.

"No ano, já mám život před sebou, no ne?"

"Aby ses nedivila. Zejtra tě strefí zbloudilá Avada a bude..."

"Ty mi teda přeješ věci, děkuji pěkně," ušklíbla se na ni. Clare protočila oči.

"Jen nikdy nevíš, co ti zítřek přinese..."

"Ty nechodíš na věštění?"




"Budou Vánoce! Dárečky, dobrá nálada, dvě kila navíc!" jásala Clare o několik dní později. Lily psala ve Velké síni poslední pojednání, které měla dneska odevzdat a které do této chvíle upadlo v zapomnění.

"Jsem šílená? Nejsem, budou Vánoce, svátky klidu a míru a pohody a cukroví, mimochodem Lily, máš ráda ten vánoční puding? U nás ho většinou nemáme, mě přijde dost nechutný..."

"To si říkáš pravá angličanka?" zazubila se Lily. "Mě celkem chutná..."

"No jo furt," zamumlala vesele a rozhlížela se, koho by obšťastnila svou dobrou náladou kromě Lily. Upravila si santovskou čepici na hlavě a mávala na každého, kdo byl ochoten se na ni podívat. Veselé Vánoce řekla minimálně milionkrát.

"Čau, holky," přisedl si k nim Duke.

"Nazdár! Veselý Vánoce!"

"A šťastnej celej novej rok," doplnil ji. Clare se poškrábala na bradě.

"Nepředbíhej. Nejdřív jedno a pak druhý."

"No, pozítří se jede domů a do nového roku se nejspíš neuvidíme, takže -"

"No jo, to je strašné! Pozítří...Lilčo, přijedeš na Silvestra? Někam tě vytáhnu..."

"Clare, minule, když jsi mě někam vytáhla, to moc nedopadlo..."

"Ale no tak, nesmíš dělat z komára velblouda...bude to zábava..."


Lily naposledy pohlédla na hrad a pak nastoupila do vlaku. Clare ve své čepičce, kterou ze zásady sundávala jen na spaní a hygienu, poskakovala kolem ní a co pět minut jí objala.

"Já tě mám tak ráda, Lily. Mám všechny ráda."

"Silvestra máš teprve před sebou, ne? Chováš se jako by už bylo 1. ledna..."

"1. ledna se ani nepohnu," ubezpečila ji.

"Jako minule co. Prej: 'Co to prodávaj za šuntskej alkohol, že se z toho člověk ani pořádně neopije!' "

"No a nebyla to pravda? Já byla zcela při smyslech."

"To je dobře, doufám, že to zopakuješ..."

"Potřebuju se opít...alespoň jednou za rok..."

"Proč?" nechápavě se na ni podívala Lily, když usedaly do kupé.

"Protože jsem strašně smutná," kývla hlavou Clare. Lily se rozesmála.




Celá štědrovečerní večeře Evansových proběhla celkem v klidu. Rodiče pořád vyzvídali, co nového v Bradavicích i přes znechucené obličeje jejich starší dcery. Lily se ale nemohla dočkat, až si lehne do postele a krásně se vyspí.

Ráno vstala Lily nejrychleji, jak jen mohla. Ne snad proto, že by rukou zaklapávala místo budíku kaktus, ale těšila se jako malé dítě na dárky. Posadila se ještě dřív, než rozlepila oči. Nahmatala první balíček a jala se ho rozbalovat.

"Och, ta Clare... to snad není možné..." usmála se, když v balíčku našla nádherný svetr, který si spolu jednou zkoušely v jednom velmi, velmi drahém obchodě. Vzala do ruky kartičku a přečetla si blahopřání.

Jako další dárek dostala nové pyžamo a dvě vytoužené knížky od rodičů, náramek od Petunie, nádherné korále od Alice a další drobnosti od svých přátel. Duke jí poslal pytel kouzelnických sladkostí podobně jako i Clare, ale také knížku o kouzelnických dárcích.

Teď seděla mezi papíry, rozbalenými dárky a blahopřáními a zbýval jen jeden malý dárek. Lily ho opatrně vzala do rukou. Byla to menší krabička ovázaná smetanovou stužkou. Lily stužku rozvázala a z krabičky vyletěla malá holubička, která jí párkrát obletěla kolem hlavy, cvrnkla do nosu a při usedání na ruku se změnila v nádhernou stříbrnou lilii do vlasů.

"Páni..." usmála se a vytáhla z krabičky přání. Nemusela zas tak dlouho přemýšlet, aby věděla, od koho dárek dostala.

            Abych to dopověděl. Chtěl jsem ti zopakovat jedinou věc, kterou si můžeš být jistá. Já jsem se zrodil jenom kvůli tobě. To si pamatuj a taky si pamatuj, že žárlení je moc špatné a z rande se snadno vyvlečeš jen jednou.


x x x
James
P.S. Co takhle Prasinky?

Co si o sobě myslí. Prý žárlení. Žárlení! No jasně. Proč se asi on popral s Dukem, že... jen tak, protože se nudili... Safra, má pravdu. Dobře. Už žádné žárlení na Kate. Vyvlečeš. Já přece... se nevyvlíkla...teda...alespoň ne schválně... no dobře, vyvlíkla jsem se.

Lily se usmála a schovala všechna přání do šuplíku nočního stolku. 
 


Komentáře

1 christie-creative | 1. ledna 2011 v 1:17 | Reagovat

Jeeeee! :D :D Pořád se musím culit. Lilča... to je vážně moc hezké, :) Jen mám takový pocit, jak je Clare taková šťastná a veselá na všechny kolem... aby se to co říkal Ralph nevyplnilo... To bys mě moc naštvala. :/

2 Betria | Web | 1. ledna 2011 v 12:34 | Reagovat

Já? A někoho zabít? :D Ne...

3 Christie | 1. ledna 2011 v 16:36 | Reagovat

Ještě že tak... fakt jsem se začínala bát. :D

4 Terez | 2. ledna 2011 v 11:16 | Reagovat

:D jéé to je tak hezký :D takový příjemný, krásný počteníčko :D ale mám jeden problém. Duke už se uklidnil a já ho teď mám docela ráda!!! nesmíš ho zabít!!! a s clare se opovaž a uškrtím tě!!!

5 Becky | Web | 2. ledna 2011 v 19:00 | Reagovat

:D Duka klidně zabij, například mně leze na nervy ( i když v páru s Clare by se mi možná líbil, mhm :D) ten konec je tak roztomiloučký! Culím se tu jako malá.

6 C.V.O.K. | Web | 3. ledna 2011 v 16:30 | Reagovat

bohovia zľutujte sa, zasa sa tu hovorí o samých vraždách... ešte kus a bude s toho horor na úrovni Stephena Kinga xD inak ja som vrcholne spokojná, krásna kapitola, oplatilo sa čakať =D -žiari ako vysvietená haloweenska tekvica-

7 Betria | Web | 3. ledna 2011 v 19:03 | Reagovat

*skromně přijímá poklony :D*

Ale prosim vás, vám tam teda hodím něco sladkýho, dobře? :D No, i kdybyste nechtěli, už sem to napsala, takže smůla :P :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.