21. kapitola - 'Ale -!'

17. prosince 2010 v 15:50 | Betria |  Život jedné rusovlásky

oOo 21. kapitola oOo
'Ale -!'


Kdyby spadlo pírko na zem, určitě by to všichni slyšeli. Pokud by jim nerušil klidný poslech zvuk škrábajícího pera jedné nejmenované dívky a monotónní výklad profesora Dějin čar a kouzel.

Najednou dívce přistála na lavici kulička zmačkaného papíru. Odhodila ji na zem a psala dál. Ovšem za několik málo vteřin přiletěla další. Lily ji naštvaně nechala shořet. Několik málo nespících studentů se otočilo a bezvládně koukalo na hořící papír. Když dohořel, zavládl zase klid.

A další kulička. Lily se naštvaně otočila a vyvalila oči. James Potter před sebou držel pergamen, který byl zaplněn srdíčky, jen dvě snad siluety dvou lidí držících se za ruce se procházely jejich středem. Lily protočila oči a otočila se zpět. Slyšela posměvačnou ne docela srozumitelnou poznámku kamaráda kluka, se kterým se rozhodla jít v sobotu na rande. V sobotu. Je pátek...

"Ale no tak, vždyť je to milé..." zasmála se Clare a šťouchla jí do ramene. Lily se usmála.

"Možná trochu, ale je hodina... jako malej...fakt..." ušklíbla se a rozhlédla se po třídě. Věděla, že je tu někdo, komu to musí být minimálně nepříjemné a opravdu za pár vteřin našla hnědé oči její druhé kamarádky. Kate se ale okamžitě otočila zpět dopředu.

"Neřeš ji, až se dostatečně vytrucuje, tak se vrátí... přece jen tak nemůže odhodit pět let přátelství, no ne?" pokrčila rameny Clare a na hodinkách si odpočítávala minuty do zvonění. Lily si povzdechla.

"Snad...máš pravdu...doufám... do háje, kde že to jsme?" nahlédla do pergamenu své kamarádky, který ovšem nesl jen honosně napsaný a okrášlený nadpis kapitoly. "No, tak nic... " ušklíbla se a začala si znovu psát.


"Pane Pottere, laskavě si pojďte sednout do první lavice, ano tady před slečny. A opovažte se je rozptylovat!" zavolala profesorka McGonagallová přes celou třídu. James se ještě smál, ale snažil se uklidnit. Sebral tašku, kterou ještě ani nerozevřel a přesadil se.

"Ahoj, Lily," zhoupl se na židli k osobě, která nyní seděla za ním.

"Nazdar," utrousila a sledovala profesorku, jen aby se na něj nemusela podívat.

"Jestli se zlobíš za ten obrázek, namaluju ti hezčí," nadhodil. Lily se na něj podívala.

"Mě bude stačit, když chvíli zmlkneš," usmála se na něj mile a odvrátila pohled zpět. James na prstech napočítal do deseti.

"Stačí to jako chvíle?"

"Ne."

"Ale, Lily, vždyť je to jen..." mávl rukou k tabuli, než si něco uvědomil,
"co to bereme?"

"Očividně nic pro tebe zajímavého..." opáčila a zapisovala si při tom zápis, který se objevil na tabuli. Profesorka na Jamese vrhla nepříjemný pohled. Ten se zatvářil nanejvýš svatouškovsky.

"Lily, nechtěla by ses i s Clare k nám připojit na obědě?" zhoupl se James podruhé a otočil k ní hlavu. Lily protočila oči. "To je ano, ne nebo možná?"

"To je zmlkni," utrousila a za poslední větou udělala velmi ráznou tečku, div, že nezlomila pero nebo nepropíchla papír. James se zasmál.

"Tak já si přijdu sednout k tobě?"

"Pottere..."

"Jamesi bylo hezčí."

"Jamesi," nádech, výdech, "mohl bys konečně mlčet?"

"A vezmeš si mě, Lily?" usmál se na ni. Lily strnula a chvíli na něj zírala, jestli to jako myslí vážně. Pak pomalu otevřela pusu.

"Pokud chceš, abych dodržela své slovo a vůbec s tebou šla do Prasinek, tak si vytáhni věci a začni pracovat."

"Pracovat? Eh....no, jak chceš... a nechtěla bys k nám přijet na prázdniny? Tedy za mnou, ale tak rodiče tě taky dlouho neviděli..." pokoušel se zahnat téma 'Práce v hodině přeměňování'.

"Jamesi!"

"Dobře, dobře..." začal si vytahovat věci. Pergamen, pár polámaných brků, inkoust. Po chvíli se znovu zhoupnul na židli a už-už otevíral pusu, když se Lily naštvala.

"Ještě jeden pitomý návrh a -"

"Počítá se prosba o půjčení pera za pitomý návrh?"



"Lily...Lily? Mohla bys mi vysvětlit, jak to, že tu nelítáš jak pominutá a nesnažíš se všemožně zkrášlit, když jdeš na rande?" zeptala se Clare, která sama bojovala se svým nově umytým účesem a la hnízdo.

"Nevím, asi chci Pottera zapudit..." ušklíbla se a otočila stránku. Bylo devět hodin ráno, sobota. Kate zmizela.

"Jo, jasně, to ti tak uvěřím," vyplázla na ni jazyk a pokračovala v úpravě. Lily se usmála a znovu se začetla. Clare zakroutila hlavou a rychle sepnula vlasy. Pohled jí padl na postel Kate. Povzdechla si. "Týden..." Lily se podívala na stejné místo. Smutně se usmála.

"Trvá jí to trucování nějak dlouho, že?"

"Dost...ale ty se nesmíš teďka nějak negativně ladit. Jdeš na rande s Potterem. Chápeš to? S ním, s klukem tvých snů, s nejlepším sportovcem pěti let -"

"No jasně, až se divím, že taková šprtka jako já ho vůbec zajímá."

"Ale prosím tě, co to zase meleš," protočila oči Clare a uchechtla se, "ty jsi samozřejmě mnohem lepší než on."

"No jistě, chci vidět, co bys říkala na Siriusovým místě..."


"Je pro tebe moc dobrá," ušklíbl se Sirius o pár pokojů dál.

"Proč by měla být?" zamračil se James.

"Nevím, je to jen rande s Evansovou, vezmi si něco normálního..." ještě jednou si prohlédnul jeho novou košili, která se spíš hodila do saka.

"Máš pravdu, cítil bych se v tom jak panák..." přikývl James a popadl nějakou ze svých starších košil.

"Stejně je zima, takže co máš pod hábitem je každýmu jedno..." upozornil ho Sirius s úšklebkem, pak se ale zarazil. "Nebo máš jiné plány?" jeho rty se začaly rozpínat do velmi zlověstného úsměvu.

"Plány? Ne. Ne! Tichošlápku! Co si to...teda... to snad není možný... je to Lily!" zakroutil nevěřícně hlavou. Sirius se zasmál.

"No a? Stejně na to myslíš od chvíli, kdy -"

"Nech toho, Siriusi," hodil po něm přesně mířený polštář. Sirius ho celkem bez problému chytil, jelikož nějaký letící předmět očekával. James byl dneska nějaký moc...milosrdný. Žádný míč, bota ba ani cínová soška.

"Dobře, dobře, jak chceš.... promluvíme si o tom ještě zítra...a nespěchej..." zasmál se a radši vyběhl z pokoje, aby nemusel čelit dalším ranám. Jamesova ruka totiž měla tendenci cukat k oné sošce...


Lily stála tiše ve Vstupní síni a kolem ní proudily davy mířící do Prasinek. Byla opřená o stěnu, v ruce knížku a začtená si jen čas od času zastrčila pramen vlasů za ucho. Nesledovala hodiny, potřebovala se jen dokonale odreagovat což se jí čtením docela podařilo.

"Ahoj, zlato," uslyšela těsně vedle svého ucha, až nadskočila. Zaklapla knížku a už se dívala zpříma do očí Jamesi Potterovi.

"Ahoj..." nepatrně se usmála a natáhla si rukavice.

"Jdeme?" pohodil hlavou směrem k davu a po chvíli se začlenili mezi studenty tak o dva roky mladší. James se hrdě nesl, bradu zvednutou k nebi. Lily to dost rozesmálo, ale snažila se udržet si vážný výraz.

"Naprší ti do nosu..."

"Vždyť sněží, Evansová," upozornil ji James a pozvednul obočí. Lily protočila oči a mávla nad tím rukou. "Co? Co to mělo znamenat?" pohlédl na ni.

"To se jen...tak...říká... to je jedno..." usmála se a strčila si ruce do kapes.

"Jasně, to jsem věděl," ušklíbl se a ovinul jí ruku kolem pasu. Lily lehce strnula. Rozhlédla se kolem a zachytila rozzářený pohled Clare. Usmála se.

Za několik málo minut už si to štrádovali zasněženou cestičkou k Prasinkám. Studenti se rozprostřeli, takže najednou tu bylo dost místa. James zrovna otevíral pusu, což nebylo zase tak divné - skoro ji nezavřel. Ale nic neřekl. Ve stejné chvíli totiž přiletěla sněhová koule a praštila Jamese do zátylku. Lily cítila, jak se od ní odtáhnul a rozhlížel se. Z nedalekého křoví vyletěla druhá koule. Té už se však James vyhnul.

"Hej, Siriusi, nekaz mi rande!" zavolal. Nic. Jen další koule. Zase minula. "Siriusi, já -" nestačil doříct, protože v tu ránu se jedna koule rozplácla na obličeji jeho milované rusovlásky, "tě zabiju!" dodal a rozběhl se ke křoví.

Lily chvíli stála jako opařená a poté si začala otírat sníh z obličeje, zatímco James nabral hrst sněhu a systematicky bombardoval Siriovu základnu. Lily si obličej usušila ještě kapesníkem a pak tam jen stála a pozorovala, jak z keře vyběhl Sirius, od jiného stromu Remus a někde se dokonce vzal i Peter, ale co Lily hned zarazilo, byla Kate, která se vynořila společně se Siriusem.

"Co si o sobě myslíš, ty -" James svého kamaráda hodil do sněhu a začal se smát. Ve druhé vteřině mu přilétla do obličeje polorozpadlá koule. Otočil se a podíval se na Kate, která se smála a snažila se schovat za strom. James pozvedl obočí a zamířil svou palbu tam.

Lily se cítila nesvá. Přece jen ještě s Poberty nebyla taková kamarádka, aby s nimi hrála koulovanou. Jak to říct. Nebyl problém v koulované, naopak, Lily se často dostávala do podobných bojů o prázdninách a dokonce i tady, ale... cítila se teď jako páté kolo u vozu. Jen tam tak smála a lehce se usmívala.

"Lily, proč nejdeš hrát taky?" objala ji kolem krku Clare. Lily se usmála a otočila se k ní.

"Prostě jen... nevím...nepřizvali mě?" zeptala se spíš než oznámila své vysvětlení. Clare se zasmála.

"Na takové hry se nezve," poučila ji. Zadívala se do davu koulujících se. James právě házel Kate do hromady sněhu. Clare polkla. "Na druhou stranu tě dost chápu..." přikývla pomalu.

"Půjdeš se mnou?" optala se Lily, když viděla, že tady to ještě bude na dlouho.

"Ale James -"

"Se baví víc než s nudnou šprtkou, která nesnáší jeho milovaný sport," doplnila ji a znovu se dala do chůze. Clare protočila oči.

"Lily, doufám, že si uvědomuješ, že si kazíš ra-"

"Ano, já vím..." zamumlala Lily. Clare si povzdechla. Poté se usmála a objala ji.

"Nesmíš být smutná, on přiběhne, uvidíš," zazubila se.

"Já...to možná...ani nechci..." šeptla Lily tiše, oči upřené do sněhu. Clare se na ni strnule podívala.

"Lily, já jen -"

"Clare, viděla jsi to? Mnohem lepší pro něj bude...Kate... jen musím...zmizet..." usmála se, ale to už vcházely do Prasinek.


"No jo! Jamesi! Vzdávám se!" bránila se Kate dalším návalům sněhu. James přestal a rozhlédl se. Sirius ležel vedle hromady sněhu a zubil se. Remus stál opodál a oprašoval si kabát. Peter se stále snažil udělat pořádnou sněhovou kouli a Lily-

"Siriusi, neviděl jsi Lily?" zeptal se a znovu pořádně prohlédnul okolí. Sirius se zamračil.

"Ne, ona tady není?" otočil se. "To je...divný..." pokrčil rameny. James po něm mrsknul zbytek sněhu.

"Jo, je, blbe," protočil oči a odběhl pryč. Kate se posadila a oprášila si sníh z čepice a vlasů. Při tom se s pobaveným úšklebkem dívala za Jamesem.


"Tak, jdem se napít," řekla Clare mezi řečí a namířila si to ke Třem košťatům. Lily se ale zastavila.

"Jdi sama, já potřebuju ještě nějaké zbytečnosti. Jen bych tě otravovala -"

"To je v pohodě, půjdu s tebou -"

"Vážně, do knihkupectví?"

"Myslíš si, že jsem kulturní barbar, který nesnáší knihovnictví?"

OoO o půl hodiny později OoO

"Měla jsi odpovědět ano...měla bys pravdu..." říkala zrovna Clare, když přestala konsternovaně hledět na hodinky. Lily se usmála.

"Můžeš jít, já tě doženu, mám docela žízeň," pokrčila rameny, "jen chci koupit mámě něco na Vánoce." Clare se zvedla a nedůvěřivě se na ni podívala.

"Slibuješ, že přijdeš?"

"Ano, slibuju," usmála se Lily a udělala znamená přísahy. Clare se zasmála a vyšla ven. Toto knihkupectví bylo spíš něco mezi starožitnictvím a vetešnictvím a navíc to byl jeden z nejposlednějších obchůdků na ulici. Lily tam skoro nikdy nepotkala bradavického studenta, proto se tu cítila nejbezpečněji.

Mezi harampádím a stohy knih, mezi barokními andělíčky a gotickým schodištěm vedoucím do obytné části domku, zvláště pak na ztrouchnivělém, ale stále pohodlném, křesílku pod ním. Lily sebrala pochybné vydání knihy Na Větrné hůrce i když přesně nechápala, kde tuto knihu vzali, a usadila se. Potřebovala teď být melancholická, chtěla být smutná, chtěla se užírat, cítila, že je to teď vhodné. Potter...

"Merline," zavrčela a pustila se do četby.


Clare mezitím vyšla z obchodu a zamířila si to zpět do středu vesničky. Nechtěla být napadena podivným úchylem, který se v této části klidně mohl vyskytnout. Zdejší temné a úzké uličky k tomu přímo vybízely.

"Clare..." ozvalo se z jedné z nich. Clare zrychlila.

"Clare!" vystrašeně zahnula, když v tom do někoho narazila. Vysoký chlapec jí přitisknul prst na rty a pozoroval ji. Oči Clare se rozšířily. Ralph po chvíli sundal prst z jejích úst.

"Ralphe, co tu...do háje...děláš?" šeptala a obezřetně se rozhlédla.

"Čekám, až budeš sama..." odpověděl jí upřímně. Clare polkla. Co jí chce tentokrát?

"No..fajn...proč?"

"Už jsem ti to řekl minule, jdu si pro...odpověď..."

"Na co?"

"Na můj návrh," řekl to s takovou samozřejmostí, až tomu Clare nemohla uvěřit.

"Děláš si srandu? Nikdy neodjedu od svých přátel. Zvlášť sama, to je přece šílené..."

"Já s tebou jít nemůžu -"

"Proč ne?!" bouchla ho naštvaně do prsou. Ralph jí chytil ruce.

"Protože mě by hledal..." šeptl tiše a Clare se zadívala na jeho levou ruku zakrytou černým hábitem. V koutku oka se jí objevila slza. Ralph si ji přitáhnul k sobě a pevně ji objal. "Nemůžeš umřít...já to nedovolím..."

"Nemůžu opustit přátele...ani...tebe...znovu..." vzlykla. Ralph zavřel oči.

"Mě už ale nejspíš neuvidíš," pronesl velmi tiše. Clare se od něj odtáhla a podívala se mu do očí.

"Ne."

"Ano, Clare."

"Ne, já tě nepustím..." znovu ho objala a pevně se chytila jeho hábitu. Ralph se tiše zasmál.

"Za chvíli pro tebe přijde Lily..."

"Nepřijde, znáš ji. Sedí tam a čte si nějakou knihu, jako vždycky."

"Ale dříve či později přijde."

"Ale ty přece chceš, abych je opustila!" řekla a cítila, jak se zarazil.

"Ano, ale ty to neuděláš, věděl jsem to...jen..jsem to chtěl..zkusit..."

"Já...bych šla jedině s tebou..." zabořila mu hlavu do hábitu. Ralph jí teď hladil po rameni.

"Clare, to nejde... musíš...se snažit..." opatrně ji od sebe odtáhnul, i když na to vynaložil i trochu hrubé síly.

"Ralphe -" utřela si slzy stékající po tváři.

"Sbohem, Clare -" nedokončil. Clare se mu vrhla kolem krku a rychle si našla jeho rty. Přiložila k nim ty své a cítila, jak jí Ralph začal polibky opětovat. Rukou mu shodila kapuci a začala si hrát s jeho vlasy. Další slzy začaly stékat po chladné tváři. Odtáhla se, položila si čelo na jeho, ale oči měla zavřené. Ralph ji pomalu pustil úplně na zem. Poodstoupil, nasadil si kapuci a zmizel.



"Víš, někdo by ti měl vysvětlit, co to znamená 'Jít s někým do Prasinek'," ozvalo se nad Lily, až poskočila a odhodila knihu na zem. Podívala se nahoru. James Potter, s rukama založenýma na hrudi, ji zadumaně pozoroval.

"Však jsem s tebou šla do Prasinek...skoro..." polkla a sklopila pohled ke knize na zemi. James si klekl k jejímu křesílku a donutil ji podívat se na něj.

"Jo, to je fajn," podotkl a pozoroval ji. Lily se cítila provinile a uhnula pohledem někam k zamaštěným oknům.

"Jen ses bavil víc. Já jen nechci.. já vlastně ani nevím..." breptala nesmyslně a složila si hlavu do dlaní. James se uchechtnul.

"Lily, hele, Siriuse ani Jamese se bát nemusíš. A pokud jde o Kate -"

"Ne, nejde..." zalhala Lily. Stále se na něj nehodlala podívat.

"Ty žárlíš," protáhnul.

"Já? Co? Ne... nikdy..." založila si ruce na hrudi stejně jako James a hleděla mu vzpurně do tváře.

"Nevěřím ti to," upozornil ji a vstal.

"No, vidíš, to by to stejně nikam nevedlo a navíc nejsem -"

"Evansová..." opřel se o opěrátka křesla, takže se teď skláněl nad sedící Lily, "musím ti asi něco znovu zopakovat -"
 


Komentáře

1 Christie | 17. prosince 2010 v 18:51 | Reagovat

Skvělá kapitola. Úplně Lily rozumím. Líbí se mi, jak je to humorně pojato. :) Není pro tebe dost dobrá- to mě dostalo! :D Kapitolku! :)

2 Betria | 17. prosince 2010 v 23:03 | Reagovat

Já jenom nechápu, jak mě to mohlo napadnout :D díky moc

3 Terez | 22. prosince 2010 v 8:40 | Reagovat

:D jéé :D máš to super, baru....ale mám podobnej názor jako ralph - clare nesmí umřít! :D místo ní by moh Duke, co říkáš?

4 C.V.O.K. | Web | 24. prosince 2010 v 19:32 | Reagovat

už som spomínala ako veľmi mám rada túto poviedku? a ako hrozne sa teším na pokračvanie? nie? tak to ho hovorím smrteľne vážne, hlboko zo srdca.... bla bla bla... no ale vážne, šup šup pokračovanie, kapitola ani zďaleka nesplnila svoj účel, ešte nemôže byť koniec! =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.