20. kapitola - Monology, dialogy, trialogy...

9. prosince 2010 v 9:12 | Betria |  Život jedné rusovlásky

oOo 20. kapitola oOo
Monology, dialogy, trialogy,...


"Proč s námi Kate nekomunikuje? Po zápase s námi nepromluvila ani slovo, prostě nás ignorovala a teď pro jistotu už s námi ani nechce sdílet jednu místnost déle, než je nezbytně nutné..."

Clare s Lily seděly společně ve společenské místnosti a právě byly svědky útěku jejich kamarádky z místnosti poté, co do ní ony vstoupily. Lily si povzdechla. Vzpomínala ještě na sobotní hádku a i když od té doby už uběhlo pár dní, Kate to asi nehodlala vzdát. Rozhodně ne z jejího pohledu oprávněné trucování. Byla tak paličatá.

"Clare...já...ehm....asi jsem ti něco....tak nějak...no...neřekla...víš?" začala pomalu Lily a provinile koukala na svou kamarádku, která se už-už chtěla začíst do svého románu, který si před pár minutami půjčila v knihovně.

"Začíná to dost...špatně...tak co o tom teda víš..." podívala se na ni značně podezíravě. Lily si povzdechla a na chvilku zavřela oči. Pak je upřela do ohně.

"V sobotu jsem nechtěla jít na zápas, to víš -"

"Ano, vím, mimochodem, Mai je vážně úžasná. Ona je tak strašně hodná a milá a nejlepší fanda. Prostě trošku střelená, když se dostane do ráže... no ale zpět k tématu..." zatřepala Clare hlavou. Lily se při její řeči pousmála.

"No..." nadechla se a už to vypadalo, že ani pokračovat nebude, "pak najednou přiletěl do místnosti Duke...bylo to divné, kdyby přece vyhráli, už by ve spolčence byla kupa fanoušků... no a on prý, že ho Potter vykopl z družstva....tak jsem se naštvala... a byla jsem rozhodnutá Pottera zabít..." opatrně se při těch slovech rozhlédla. Nebylo zase tak pozdě, takže Poberti měli jistě jinou zábavu než vysedávat se spolčence, ale přesto...

"No a proto jsi teda odešla. Fajn, co se teda stalo potom?"

"Celou dobu jsem přemýšlela, jak mu pořádně vynadám, jak mu plivnu do tváře... ehm, no prostě... no ale pak... nějak jsem šla...a mezitím zápas skončil... tak jdu, vidím, jak se všichni fandové valí ke hradu a tak jsem zvolila delší cestu, abych se jim vyhnula. Po pár minutách jsem došla ke hřišti a bum, běží proti mně Kate a když se jí ptám, co se stalo, tak jen zavrtí hlavou a s pláčem uteče!" Lily se dostala do ráže, ale najednou začala zpomalovat a tišit hlas: "Tak tam stojím jak opařená a pak...no...potom....jaksi..." Lily zrudla a sklopila pohled někam ke svým rukám, které si nervózně pohrávaly s koncem kravaty.

"No co?!" pobídla ji Clare netrpělivě.

"Samozřejmě přišel Potter, že..." řekla Lily hlasitěji, než měla v plánu. To jí ovšem bylo jedno. Opřela se do křesla a přitáhla si nohy k tělu. "Hádala jsem se s ním o Dukovi a on mi řekl, že Duke odešel sám... a já mu po pár argumentech musela uvěřit...to prostě nešlo racionálně vzdorovat, protože jeho vysvětlení mělo na rozdíl od Dukova opodstatnění, důkazy a - a tak jsem na něj vytáhla zhrzenou Kate, protože mi bylo jasné, že brečí kvůli němu... no a on.... ten zatracený kr -" zarazila se, když si uvědomila, jak nahlas mluví. Rozhlédla se. Nebyla zase tak zajímavá pro všechny, ale našlo se pár jedinců, kteří s nadšením poslouchali, co říkala.

"Zkus...ztišit... ale rychle, co udělal?" chytla ji Clare za ruku a Lily si povzdechla. Vymanila se ze sevření a složila hlavu do dlaní.

"M řl, že chc s mn chit..." zahuhlala velmi tiše. Clare jí oddělala ruce a podívala se jí do očí. Lily si povzdychla. "Řekl mi, že..." nádech, výdech, pohled do očí věrného posluchače, "chce se mnou chodit..."

"Cože?!" vyjekla Clare a stoupla si. Lily se rychle rozhlédla po místnosti a pokusila se ignorovat všechny čumily.

"Já...jsem to řekla...zřetelně...navíc to dělá už tři roky, nechápu, co je na tom tak zajímavého a nepochopitelného..." převrátila oči Lily. Clare se posadila a chytla ji za ruku.

"To je úžasné!" zasmála se. Lily tak-tak dotočila panenky, když je musela vytřeštit.

"Cože?" zeptala se pro změnu ona. Clare se znovu zasmála.

"Lily, Lily... vždyť ty to víš... chceš... a....a... no prostě...musíš, vždyť to ani není jinak možný, ne? Jak dlouho vytrvává? Jak jsi řekla, tři roky. Není to dost na to, abys mu konečně začala věřit? Vždyť Potter není zase tak špatnej, jo má svý chyby, ale to každej. Musíš posuzovat i klady. Pohledný, inteligentní, milý, vtipný, galantní, sportovec -"

"Ale já -" pokoušela se Lily rychle něco vymyslet, ale pak zůstala potichu. Clare se na ni usmála.

"Cos mu na to řekla?"

"Nic...odešel..." pokrčila Lily rameny. Je to jasné, stejně to nemyslel vážně.

"Odešel? Cože?" zatřepala nechápavě hlavou a pokoušela se vymyslet alespoň jeden racionální důvod. Nic.

"Prostě...odešel.... asi to není zas tak horké, ale my se přece nebavíme o Potterovi, ale o Kate.... já jsem s ní mluvila hned ráno po tom zápase...no a prostě... ona asi Pottera...miluje..." ihned po posledních slovech si podepřela čelo rukou. Clare ani nemrkla. Jakoby zmrzlá, zírala na Lily hezkých pár minut. "Clare?"

"Ticho..." řekla, aniž by pohnula rty. Lily se na ni úzkostlivě podívala.

"Clare, já...nevím...co ti mám teď říct...ale...já Pottera nepotřebuju a rozhodně se kvůli němu s Kate nechci přestat kamarádit -" 'Lhářko!'

"To je v prd-" zbytek slova zaniknul ve změnit dalších nadávek. Lily vytřeštila oči. V životě neviděla Clare takhle nadávat. Ovšem, od oné soboty se dost změnila...

"Klid, Clare, klid...já...ehm...no..."

"To se nespraví... to je... copak tady není víc kluků? To si musí obě moje kamarádky vybrat toho stejného a pak se pohádat a nemluvit spolu? To snad....Merline...vždyť..kolik je tu tak kluků? Hm? Hodně, hodně a všichni mají nějaké...výhody...vždyť...Merline..."

Lily mlčela a pozorovala klidové stádium nestabilního rozpoložení Clařiny mysli. Bylo možné, že se rozbrečí nebo začne zase nadávat nebo třeba rozbíjet věci v místnosti. Lily radši nezasahovala. Nevěděla, co může očekávat. Jen tam seděla a sama nevěděla, co bude dál. Clare se na ni najednou prudce podívala, až Lily málem spadla z křesla. Nechápala, jak se Clare pořád daří vyvádět ji z rovnováhy.

"No?" optala se tiše Lily. Clare chvíli mlčela.

"Proč jsi pak měla tak dobrou náladu?" položila v tuhle chvíli tu nejlogičtější otázku. Lily se zamračila a přemýšlela, jak by to Clare vysvětlila. "To sis půjčila nějaký odvar štěstí nebo dobré nálady?"

"Ne...jen...jsem si... uvědomila....některé skutečnosti. Prostě jsem hodinu stála na jednom místě, dívala se někam - moment, já ani nevím kam a to jsem sledovala jedno jediné místo. Asi na lampu? No a prostě jsem přemýšlela..." pokrčila rameny.

"To jsi dělala celou dobu. Od toho, co Poberti veřejně znemožnili Snapea rovnou před tvýma očima..." nadhodila Clare. Lily se zamračila ještě víc.

"Ne, to bylo jiné. To jsem myslela na to, jak jsou hrozní, jak jsem v háji, jak Kate -" zarazila se.

"Chceš tím říct -" protáhla Clare, "že jsi o tom věděla už předtím?"

"Ne já jen...blbě se to přiznává... prostě jsem asi.... žárlila?" zrudla po tomto prohlášení až - to je jedno.

"Cože?"

"Přestaň už s tím cože..."

"Tys to taky jednou řekla -"

"Právě -"

"No vidíš."

"Ale - víš co, Clare, už víš všechno..." oznámila jí Lily suše a založila si ruce na hrudi. Clare se zamračila taky.

"Pořád jsi mi tu dobrou náladu nevysvětlila," upozornila ji.

"Já jsem si uvědomila, že na tom nejsem špatně. Ba naopak, jsem na tom velmi dobře. Mám tebe, Clare, mám Duka, mám skvělé rodiče, mám Bradavice, mám svůj mozek -" Clare se při tomto výroku rozesmála, "no co, víš, jak si ho vážím?"

"Nevím... na váze?"

"Moc vtipné. No prostě, že mám -"

"dokonalého kluka, inteligentního, sportovce, pro každou srandu, vždycky tě rozesměje, oblíbeného, milého, hodného, spolehlivého - v mezích mužských možností -"

"Clare, Clare! Ten přece není můj!"

"Moment, takže ty přiznáváš, že Potter takovej je?" usmála se šibalsky Clare.

"Ne - já - Clare!" zamračila se Lily, ovšem dost pobaveně. "Ty jsi ale zlá!"

"Já? Ne, já jsem tvoje štěstí!" objala ji Clare, až Lily málem zadusila.



"Evansová!" uslyšela za sebou právě ve chvíli, kdy se chtěla vrátit do knihovny. Zastavila se a s pozvednutým obočím se otočila na Jamese.

"Hoří?" otázala se. James k ní přiběhl. Na chvíli se zamyslel.

"Ano, moje srdce láskou k tobě -"

"Jamesi -"

"Řekla jsi mi Jamesi? No tak to určitě neodmítneš mou nabídku -"

"Vsadíme se?"

"Já se nesázím, co si to o mě myslíš, Evansová?"

"Radši nechtěj vědět," ušklíbla se samolibě, i když věděla, že by to zase tak strašné nebylo a jeho ego by tím neutrpělo, spíš naopak. Ovšem kdyby tvrdila pravdu.

"Co takhle ty, já, sníh, Prasinky, máslový ležák?" nadhodil a ukazoval někam do dálky.

"Hrajeme asociace?" optala se ihned Lily.

"Evansová! Taková romantická nabídka na rande a ty to tak kazíš!" zamračil se na ni a protřepal si rukou vlasy na zátylku.

"Rande?"

"Říkej si tomu jak chceš. Třeba schůzka, při které se -" přistoupil k ní blíž, "dva lidé snaží víc...poznat?" zazubil se. Lily pohodila hlavou a nahodila velmi zamyšlený výraz.

"Poznat říkáš," Lily chvíli přemýšlela. Pak, z ničeho nic, mu ve vteřině sebrala brýle. Odstoupila pár kroků. James to nečekal a lehce se zapotácel.

"Evansová, to není vtipné, ale ani trochu."

"To opravdu ne," přisvědčila.

"Bezva, vrátíš mi je? Je to od tebe velice nečestné, využívat jiné slabosti než mé lásky k tobě," zamžoural někam jejím směrem. Lily se na chvíli zamyslela.

"Jsem to ale zlá..." protáhla.

"Lily..." zkusil James a udělal krok někam, kde ji tušil. Lily se zasmála.

"No, možná, když se budeš snažit, ti je vrátím..." pokrčila rameny, což on mohl vidět jen velmi mlhavě. Lily se zadívala na brýle. James ovšem najednou vyběhl vpřed a Lily stihla jen o vlásek uhnout ke stěně. James proběhl na prázdno a málem narazil do chrliče. Lily se rozesmála. James se narovnal. Chvíli poslouchal její smích a pomalu došel před ni. Teda, tipoval.

"Dobře, tak tohle poznávání jsem na mysli neměl," ušklíbl se, udělal k ní pár kroků a opatrně si opět nasadil brýle. Lily se lehce provinile zarděla a podívala se někam do chodby. James se samolibě zasmál. "Došly slova?" otázal se provokativně.

"Mě? Nikdy," ubezpečila ho spěšně a pohlédla mu do očí. "Jen přemýšlím, nad nějakým originálním způsobem, jak tě odmítnout...už jsem jich totiž vyzkoušela docela dost..."

"Co takhle pro jednou být pozitivní?" usmál se a opřel se rukou o zeď za jejími zády.

"Budou z toho výhody?" protáhla Lily a pořád kontrolovala vzdálenost.

"Samozřejmě. Co může být větší výhoda než rande se mnou?" znovu se krapet rozcuchal. "Evansová, jednou tě to nezabije..." sklonil se k ní.

"Mám takový pocit, že když půjdu jednou, už se z toho nevyvleču," položila mu ruku na hrudník a odstrčila ho od sebe.

"To už ale ani nebudeš chtít, se vyvléct, víš?" zasmál se a přehodil majetnicky svou ruku kolem jejích ramen.

"Pottere," setřepala jeho ruku a trochu od něj ustoupila. James se zastavil a čekal. Lily si povzdychla.

"Fajn..." James pozvedl obočí. Lily se na něj podívala. "Půjdu s tebou, ale -"

"No takže... v sobotu, v deset, vstupní síň, těším se, Evansová," vychrlil ze sebe a vlepil jí krátkou pusu na tvář. V polovině chodby udělal podivný ne zrovna dobře provedený obrat. Poté zmizel. Lily zakroutila hlavou a s poťouchlým výrazem se vydala dál chodbou.



"Evansová jde se mnou na rande!" vtrhl James do ložnice a padl na postel. "Věřil bys tomu? Jde! Řekla 'Fajn!' a jde, chápeš? Tichošlápku! Chápeš?" otočil se k jeho posteli a ihned se posadil.

"Sirius tady...není..." konstatovala suše Kate.

"Kate, co tady -"

"Jen jsem... s tebou chtěla mluvit..." pokrčila rameny. James protočil oči a stoupnul si.

"Kate, já jsem ti už -"

"Já vím... jen... chtěla jsem se omluvit..." začala a vstala z postele.

"Jo, dobře, ale omlouvej se, prosím, z dostatečné vzdálenosti," upozornil ji James a hodil tašku na postel. Kate zůstala stát a podívala se k zemi.

"Já nechci...jenom nechci...já...." zavřela oči a po tváři jí stekla slza. James se podíval z okna a vrazil ruce do kapes. "Uvědomila jsem si, že mě prostě nemůžeš nikdy milovat, i kdyby tě ona...i kdyby tě ona opustila, řekla ti, že jsi nejhorší vývrhel, že s tebou nechce mít nic společného...prostě..." vzlykla, "..prostě nikdy. A já jenom nechci vyletět z týmu," zakončila to a otřela si tváře. James se na ni dost vyjeveně podíval.

"Samozřejmě ti nedovolím odejít z týmu, jsi jedna z nejlepších, proto tam jsi," pokrčil rameny. Kate se usmála.

"Fajn. Zvítězíme," usmála se a podívala se na jeho koště, které bylo ledabyle pohozeno pod postelí. Zakroutila hlavou. "Měl by sis víc vážit věcí, Jamesi," nadhodila a podívala se na něj.

"Ano, mami," ušklíbl se a než se ubohá Kate stačila bránit, popadl ji do sevření a cuchal jí vlasy.

"Ne! Jamesi! Ne! Pusť mě! Do háje, nech toho! Já jsem se na rozdíl od tebe dneska česala!"

"No, no... co vy tady," ozvalo se od dveří. Sirius je s podivným výrazem pozoroval. James Kate okamžitě pustil a pro změnu popadl za ramena kamaráda.

"Víš co, brácho? Jdu na rande -"

"Blahopřeju, Kate -"

"Ne -"

"S Lily," doplnila ho Kate a Siriovi věnovala neutrální úsměv. Ten se zamračil a pak se podíval na Jamese.

"Kecáte, že? Děláte si ze mě srandu."

"Myslíš, fájn, tak ti v sobotu ukážu, jak jsem... dobrej," rozcuchal si vlasy a nahodil úsměv modela. Kate se zasmála a Sirius ho pořád považoval za dočasně mentálně postiženého. No, dočasně...


"Alice! Ahoj!" usmála se Lily na dívku, která právě procházela kolem ní. Alice se usmál, zamávala Lily a přisedla si. Clare také s úsměvem pozdravila, ale moc se s Alicí neznala. Radši si proto hleděla své večeře. V pátek byl její sladký den. Buchty, palačinky a další všemožnosti se nacházely všude kolem ní a Clare si nemohla vybrat.

"Asi zůstanu o hladu," prohlásila nakonec, ještě předtím, než Lily pozdravila Alici.

"Jak se máš?" usmála se Alice na Lily.

"Znáš to...úkoly...škola...a tak," mávla nad tím rukou a zasmála se.

"Víš...slyšela jsem... ale nevím, jestli je to pravda. Že jsi dala na mou radu," ztišila hlas.

"Cože? Jakou radu?"

"Ohledně jednoho nejmenovaného chytače -"

"To o tom ví všichni? Vždyť ta chodba byla prázdná!"

"Tak já nevím, co se dělo na chodbě -"

"Nic nemravného, přísahám!" ohradila se spěšně Lily. Clare se ušklíbla. Očividně jí zas tak moc nevěřila. Lily se na ni zamračila a Alice se pobaveně zasmála.

"Já vím, ale doneslo se ke mně, že se pro jednou účastníš výletu do Prasinek bez svých kamarádek ovšem za přítomnosti -"

"Ano, ano, doneslo se ti správně... já toho Pottera...už s ním nikdy nepůjdu a -"

"Ale, Evansová, to by byla přece škoda," ozvalo se těsně předtím, než Lily pocítila silné ruce obtočené kolem svého pasu.

"Pottere -"

"Jamesi," opravil ji. "Ahoj, Alice, čau, Clare!" pozdravil děvčata kolem. Všichni v okruhu deseti lidí od místa, kde seděli, je začali pozorovat.

"Jamesi," protočila oči a snažila se dostat z jeho sevření. James se zasmál a posadil si ji na klín. Nečekala to a tak vydala podivný pištivý zvuk. Podobný tomu, když stoupnete kočce na ocas... (Nezkoušet... )

"Ano, Lily?" optal se a zářivě se na ni usmál. Lily vlastně nevěděla, co mu má říct. Připadala si hloupě, ale moc se jí nechtělo situaci měnit.

"No, radši nic," mávla rukou a podívala se na Clare pohledem příště-mě-kopni-až-bude-přicházet. Clare se pousmála a vstala. Chuť jí dokonale přešla. Moc ji to připomínalo něco, na co chtěla v tuto chvíli rozhodně zapomenout. Mávla Lily a odešla ze síně...
 


Komentáře

1 C.V.O.K. | Web | 9. prosince 2010 v 17:20 | Reagovat

=D  ďalšia kapitola bude zlomová... cítim to v kostiach... =D

2 Christie | 9. prosince 2010 v 19:16 | Reagovat

Aaano, taky to cítím. :D Konečně!!! Aaa! jsme se dočkali, konec je v dohlednu, pokud tam na nás nečeká nějaký zvrat. Chjo... Nedokážu si představit, že to bude končit. Ta povídka je senzační. Kapitola byla... řekla bych velmi pozitivní, i Kate se uklidnila, více méně, i když celkem nechápu její chování, co mohla čekat, když přece každý ví, jak to jednou skončí... Aneb Lily Potterová... :) Mějte se, těším se na Prasinky. :D

3 Betria | Web | 10. prosince 2010 v 8:07 | Reagovat

Včera jsem se s Mary bavila o tom, že v každé povídce by měl někdo umřít, víte o tom? :D

4 C.V.O.K. | Web | 10. prosince 2010 v 12:11 | Reagovat

TO - NECH - VAS - ANI - NENAPADNE !!!!
Ale no ták, nerobte mi z obľúbenej rozprávky na dobrú noc Shakesearovsku  tragédiu... POtom nezaspím ! Teda... pokiaľ chcete priklincovať Malfoya či iného slizolinského trubiroha, rada sa pridám =D ale hlavné postavy nechajte na pokoji... =(

5 Christie | 10. prosince 2010 v 14:37 | Reagovat

No ták! :/Já o ničem nevím. Takže vy taky ne! :D

6 Betria | Web | 10. prosince 2010 v 15:32 | Reagovat

Dneska jsme se o tom bavily znova a prej mám zabít Duka, kdo souhlasí? :D

7 Christie | 10. prosince 2010 v 16:58 | Reagovat

Je sranda, že to tady veřejně rozhlašuješ... No já nesouhlasím. Já jsem pro aby se s ním Lily krvavě pohádala, trochu ho zmlátila. A hlavně aby ho zbil James.. Ale zabíjet ho nemusíš, i když, proč vlastně ne? :D :D ty máš Mary dobrý nápady... :D Dobře, Duka zabít smíš, ale nikoho jiného nezabíjej. :)

8 Betria | Web | 10. prosince 2010 v 19:16 | Reagovat

Chudáček můj Sheperdíček, já ho mám tak ráda :D:D vy jste strašně zlý, všechny :D

9 Christie | 10. prosince 2010 v 19:52 | Reagovat

Nene... my jen nechceme, aby umřel někdo jiný. :)

10 Terez | 11. prosince 2010 v 10:21 | Reagovat

jo! nechť Duke skoná...nemám ho ráda :D šmejd, tak lže o Jamesovi..:D kapitolka je supeeer :D a líbí se mi, že Kate se přes to přenesla...očekávám, že se zabouchne do Siriuse a zjistí, že Jamese má ráda spíš jako bráchu :D jasné?!?!?!?

11 Christie | 11. prosince 2010 v 20:06 | Reagovat

Jo! Tak to bude! :)

12 Betria | Web | 12. prosince 2010 v 12:23 | Reagovat

No uvidíme, uvidíme:P :D

13 C.V.O.K. | Web | 12. prosince 2010 v 13:32 | Reagovat

necháme sa prekvapiť.... =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.