19. kapitola - Lily?

4. prosince 2010 v 23:43 |  Život jedné rusovlásky

oOo 19. kapitola oOo
Lily?


"Lily?" zkusila Clare, i když se jí ten hlas zdál dost hrubý. Ovšem přes šepot to nebylo zrovna moc poznat.

"To tě...asi zklamu..." ozvalo se přímo za ní. Clare okamžitě vystřelila a otočila se, div, že osobu za sebou neporazila. Zamrkala.

"Ty? Co tady -" ucítila prst na svých rtech a tak zmlkla.

"Jen se... procházím..." odtušil Ralph a pohodil hlavou, aby mu nezvyklé dlouhé vlasy nepadaly do obličeje.

"Jak ses dostal na pozemky a jak -" znovu byla přerušena, ovšem nyní jeho důrazným hlasem:

"To není důležité..."

"Nech mě...nech mě na pokoji..." špitla Clare a pomalu odstoupila. Ralph ji chytil za ruku.

"Nemůžu..."

"Proč? Proč ses vrátil?" jedna slza ji pomalu stekla po tváři. Clare ji ihned setřele a poptáhla. Snažila se zklidnit.

"Nesmíš zemřít..." hlesl tiše.

"Cože?" vytřeštila na něj Clare konsternovaně oči.

"Nesmíš zemřít..." zopakoval naléhavěji. Clare zatřepala hlavou a zasmála se.

"Tenhle vtip... není ani trochu směšný..."

"Přesto se směješ," zamračil se, což ji donutilo zmlknout začít se strachovat, "není to vtip, Clare, není. To mi věř."

"Proč bych měla? Mám nějaký důvod? Ne... prostě jsi... prostě jsi mě... odkopnul... bez vysvětlení...opustil... zanechal tady a pak...." nemohla pokračovat a sklopila pohled k zemi. Ucítila, jak se sevření povoluje, až jeho ruku přestala cítit úplně.

"Musel jsem," odvětil tiše. Clare se zase krátce a ironicky zasmála. Nic však neřekla. Ralph si povzdechl.

"Nikdy jsem neodjel -" začal, ale Clare ho přerušila:

"Vždyť jsem u vás byla!"

"Ano, to jsi byla... ale vlastně taky ne... bylo to zmanipulované..."

"Cože?" vzhlédla Clare.

"Viděla jsi to, cos měla vidět..."

"To mi moc nepomohlo, abych pravdu řekla... proč si nejdeš za tou svou...svou..." zlostně se nadechla, "a nenecháš mě konečně na pokoji. Konečně jsem se smířila s tím, že prostě...jsi....pryč... a teď najednou se tu znovu zjevíš! Co si o sobě vlastně myslíš? Že si můžeš s ostatními dělat vše, co se ti zlíbí?!" to už křičela. Ralph ji jen klidně poslouchal a upíral na ni své oči. Když věděl, že už skončila, pokračoval.

"Moje rodiče donutili přidat se k Pánovi zla, proto jsme odjeli. Vlastně... formálně jsme odjeli. Ale byli jsme pořád tady. Je to složité... nemůžu ti nic říct, jen....jsem teď jedním z nich taky a -"

"Ty jsi stoupencem -"

"Ano," přikývl rázně a ohlédl se kolem sebe. Nadechl se a znovu začal šeptem. "Ano. A ty musíš být opatrná. Musíš odjet. Hned. Někam daleko."

"To nemyslíš vážně..."

"Myslím," potvrdil. "Já... vím.. že mi nevěříš.. jen... prosím tě, odjeď..." jeho hlas najednou zněl jemně a zoufale. Clare se do očí nahrnuli už podruhé slzy.

"Ale ty jsi mě opustil..."

"Neopustil, jen -"

"Co ten dopis! To byl tvůj rukopis a - a - a ověřovala jsem si to u tvých rodičů a -"

"Clare, Clare..." chytil ji za ramena a díval se jí upřeně do očí. "To byla lež..."

"A co když je to teď lež... co když se chceš jen vrátit, protože tě odkopla tamta..."

"To co říkáš nedává smysl, Clare," upozornil ji s pohledem stále upřeným do jejích oči.

"To je jedno..." zakroutila hlavou a sklopila ji k zemi.

"Mám tě rád, Clare, musíš mě poslechnout..." zvednul pomalu její obličej.

"Jak ti můžu věřit..." hlesla tiše. Pomalu se k ní naklonil. Clare se lekla a chtěla uhnout, ale nemohla. Jen stála na místě a pozorovala, jak se jeho tvář přibližuje...

"Kdo je tam?" ozvalo se odněkud zprava. Clare i Ralph sebou trhli. On se na ni jen krátce podíval.

"Udělej to, Clare..." šeptl a zmizel ve tmě. Clare zamrkala a okamžitě si začala utírat vlhké tváře.

"No tak!" ozvalo se znovu a Clare si zakryla obličej rukou, když na ni někdo namířil rozsvícenou hůlku.

"Clare! Co tu tak slídíš?" usmála se na ni rusovláska a objala ji. Pořád ji ještě držela kolem ramen, když se šokovaná Clare zmohla na slovo.

"Já -"

"To je jedno, jsem ráda že jsi tu... i když nechápu proč se tváříš tak hrozně," zazubila se a pustila ji. Místo toho aktivně vyrazila k hradu, táhnouc za sebou nebohou Clare.

"No, víš, já jsem úplně v pohodě," hlesla Clare dost sarkasticky a zoufale. Lily se zasmála a objala ji kolem ramen. Clare nechápala, jak získala tak dobrou náladu. Kamarádku dost zvláštně pozorovala. Nikdy nebyla na to objímání a takové věci. Jen když měla právě takovouto extrémně dobrou náladu.

"Nezlob se, já - jen jsem se šla projít...no... a vyčistit si hlavu, ráno jsem byla vážně nějaká moc špatná, tak se nedá žít, fakt! Ale teď... jsem si pročistila hlavu... a získala.. vnitřní klid..." zasmála se znovu Lily. Clare strnule přikývla a pak zatřepala hlavou, kterou po chvíli složila do dlaní.

"Clare, je ti něco?" zadívala se na ni Lily.

"Nic, jen.. jsem tě celý den neviděla a nevěděla jsem, jak na tom jsi... dále se kvůli tobě dva mladíci poprali a já si zapomněla šálu a mrznu.. no... a další....aspekty..." pokrčila rameny. Lily se usmála.

"To nic, já jen potřebovala udělat něco... něco co by mě....uklidnilo... a to se stalo, víš? No, ale teď rychle do hradu, než mi tu fakt umrzneš!" zasmála se a vtáhla kamarádku do hradu.



"Kate, Kate!" volala rusovláska na dívku, co se snažila utéct. Bylo ráno druhého dne od hádky a nápravy. Tedy, neúplné nápravy. Nebo spíš nápravy, která ještě neskončila. Lily ovšem nebyla zrovna z těch, co to tak rychle vzdají.

"Kate, prosím!" zavolala znova a přidala. Volaná se zastavila a pomalu se otočila.

"Co chceš, Lily..." protočila oči znuděně.

"Co chci? Vždyť jsi moje kamarádka..."

"Nepovídej," udělala překvapený obličej a otočila se zpět.

"Kate, já... nechci se s tebou hádat... vždyť je to... jen Potter..." křikla za ní Lily. Kate se zastavila.

"Ano," hlesla tiše, "pro tebe to vždycky byl 'jen Potter'. Nikdy sis ho nevážila, nikdy jsi ho neměla ráda, vždycky to byl jen ten-co-ti-kazí-dobrou-náladu nebo ten co-tě-pořád-otravuje. Ale nikdy sis neuvědomila," otočila se zpět na Lily, "že jsou tu lidé, kteří ho třeba neberou tak jako ty."

"Jo, jsou tu i ti, kteří se snaží nevidět jeho chyby, zatímco já -"

"Zatím co ty jsi viděla jenom ty chyby," doplnila ji Kate a zatřepala hlavou, "co vlastně chceš, Lily, o co ti jde? Miluje tě ten nejbáječnější kluk planety, profesoři tě milují, ostatní spolužáci tě milují....všichni tě obdivují... tak o co ti jde?"

"O moje kamarádky," odvětila Lily. Kate se zasmála.

"No jasně, myslíš o ty, s kterými jsi posledních několik měsíců skoro nepromluvila. Ty, na které ses vykašlala, zatímco sis léčila své komplexy zavřená v knihovně? Tak tyhle myslíš?" přimhouřila oči.

"Ano," řekla jednoduše.

"O, to je... super..." protočila oči Kate.

"Kate, nikdo není dokonalý a já vím, že jsem -"

"Mohla bys mě ušetřit další přednášky? Děkuju," zastavila ji rázně.

"Omlouvám se," vyhrkla Lily. "Je mi to líto."

"Ale to nic, já jsem si na přednášky zvykla, jen teď nemám náladu."

"Já se ti ale omlouvám za všechno, Kate. Za to, že jsem jak největší slepice viděla v tobě... já ani nevím... osobu, která se pachtuje s nepřítelem a zároveň sokyni..."

"Sokyni? V čem? V anketě nejneoblíbenější člověk Bradavic?"

"Ne..." řekla Lily vyhýbavě. Kate se na ni podezřívavě podívala.

"Ty jsi celou dobu lhala, že...všem...i sobě..."

"Já -" zarazila se Lily. Kate měla pravdu. Lily to věděla moc dobře. Připravovala se na tento rozhovor, chtěla ho pojmout s klidem. Prostě vše vyřešit. Myslela si, že je připravená to říct...

"Nic neříkej, stejně jsem to věděla, jen jsem doufala, že svoje slova dotáhneš do konce..."

"Chtěla jsem... nikdy jsem mu totiž nevěřila..."

"A teď najednou ano?" ušklíbla se Kate.

"Ano," zjednodušila své myšlenky Lily.

"To je úžasné. Můžeš to jít říct Clare, bude z tebe mít radost!" usmála se falešně a vydala se chodbou pryč.

"Kate, Potter přece není jediný kluk na škole!" zavolala Lily.

"Ne, není... je jen jediný, který mě kdy bral vážně," opáčila hlasitě a zmizela.

"Do háje, do háje, do háje..." vrčela Lily a musela si dupnout, aby se uklidnila. "Evansová, ty jedna blbá -"

"Lily?"

"Ahoj," otočila se na Duka nevině. "Já, jen...Kate..." mávla nad tím rukou. "Musím to vyřešit pak..."

"Jo jasně," usmál se. Lily si na něco vzpomněla.

"Prý ses kvůli mně porval," řekla vážně. Duke se ušklíbl.

"Ani ne, Potter mi jen vrazil, nechtěl jsem mu ublížit," pokrčil rameny.

"Jo, jasně, fajn. Proč?" optala se hned.

"Protože tě nechal někde tam venku, v zimě a tmě samotnou a bylo mu to jedno," vysvětlil Duke. Lily to trošku zarazilo. Jedno.

"Jak se to jedno projevovalo?" zeptala se nechápavě.

"Jednoduše. Nechal tě tam a pak se nestaral."

"To jsem byla asi jedno i tobě, ne?"

"Ona za tebou šla Clare, nechtěl jsem...zavazet..."

"Zavazet, jo jasně, fajn -"

"Přestaň říkat to 'jo, jasně a fajn' - je to vážně... divné..." podíval se na ni značně zoufale.

"Dobře," odvětila Lily, "jen mi řekni, proč tě doopravdy vyhodil Potter z družstva."

"Mělo to víc důvodů..." ošil se.

"Ovšem tys mi schválně řekl jen ten jeden, že?"

"Schválně jen jeden? To si myslíš, že jsem chtěl, abys za tím -" nadechl se, místo aby vyslovil, co měl na jazyku, "šla?"

"No... ano..." hlesla Lily. Duke si založil ruce na hrudi a usmál se.

"No fajn, asi jsem chtěl aby ses s ním pohádala, ale pak jak ses nevrátila, bál jsem se o tebe. Co se vlastně včera stalo?"

"Nic zvláštního, řekla bych...jen jsem pochopila...a uklidnila se. Srovnala si hodnoty a tak," mávla nad tím znova rukou a usmála se.

"No nic, jdeš na snídani?"

"Já už snídal, ty ne? Vždyť bude začínat vyučování," upozornil ji opatrně.

"Vážně? Pravda... tak se měj," usmála se a byla pryč. Nechápala, kde bere tolik...dobré nálady. Takový ten pocit, že vás nic nemůže rozhodit. Že teď konečně jste naprosto šťastní. Prostě máte až takovou bláznivou náladu. Zvláštní co udělá pár hodin přemýšlení v chladnějším prostředí...


"Do práce, máte čtyřicet minut!" zavolal profesor Křiklan a třída se dala znuděně do pohybu. Lily se jen usmála nad neochotou většiny jejích spolužáků. Najednou ji kousek papíru trefil do ruky. Nechápavě ho zvedla a podívala směrem, odkud přiletěl. Ovšem přes chodící studenty nic neviděla. Pokrčila rameny a zmačkaný papírek rozložila.

Co tak z vesela?

Lily vytřeštila na kousek papírku oči a chvíli přemýšlela. Pak vzala brk a napsala odpověď.

            Člověk nemůže mít pořád špatnou náladu.

Zmačkala jej a už byla připravená k hodu, ale najednou se zarazila. Komu? Ovšem papírek jí sám vyletěl z ruky. Lily se rychle otočila, ale už ho nestihla. Neviděla, kdo ho dostal. Zamračila se a otočila ke kotlíku. Začala s přípravou lektvarů.

Uběhla asi čtvrthodinka, když Lily postřehla, jak jí cosi přistálo v kotlíku. Ten začal bublat a nebezpečně vřít. Lily ihned hůlkou odstranila obsah a rozhlédla se. Musela působit vážně podivně, když se pořád ohlížela a nic neviděla. Povzdechla si, ale jelikož byla pořád ve svém euforicky klidném stavu, začala znovu. Po chvíli k ní doletěla vlaštovka a ladně si sedla na okraj stolu.

            Víš, Evansová, já vím, že je to kvůli mně.. jo a ten lektvar... pardon...

Lily vytřeštila oči. Píše si s Potterem. S tím Potterem. To je snad jen sen. No ale tak... proč ne? Evansová, ty moc dobře víš, proč ne. Copak, kde si myslíš, že je Kate? Hm?

            No jistě, ono mi vždycky pomůže se s někým pohádat.

Když to psala podivně se usmívala a když si to uvědomila, okamžitě toho nechala a s vážnou tváří se zase pustila do přípravy. Nemělo to však cenu, ani ne za minutu tu byla další vlaštovka. Podívala se na Křiklana, který byl ale očividně zaměstnán přemítání o nesmrtelnosti brouka.

Víš, mám takový pocit, že jsme něco nedokončili...

Nedokončili? Merline...

            Ba naopak. Já myslím, že jsme tou hádkou vše ukončili.

Vlaštovka odletěla a za chvilku zase přiletěla.

            Evansová, přestaň si hrát. Moc dobře vím, co jsi chtěla. Víš, prozradily tě tvé... přirozené reflexy...

Přirozené ref- Lily se otočila na Jamese a zamračila se na něj. Ten se ovšem zatvářil přímo andělsky a pokrčil rameny. Lily zakroutila hlavou a nechala vlaštovku shořet.



"Clare, netvař se tak.. cítím se špatně, když mám takovou fajn náladu a ty očividně nejsi v pořádku... bolí tě něco? Nechceš si zajít na ošetřovnu?" domlouvala kamarádce na obědě. Clare ale zakroutila hlavou a jedla mlčky dál. Lily ji chytla za ruku. "Co se děje?"

"Nechci o tom mluvit..."

"Clare, prosím, já ti pomůžu..."

"Mě nikdo nepomůže."

"To zní dost sebevražedně, že nechceš spáchat sebevraždu, že ne? Clare!"

"Ale ne, Lily, co tě to napadá... já jen... viděla jsem.... Ralpha..." špitla tak, až jí Lily nerozuměla.

"Koho?" optala se znovu.

"Ralpha..." řekla trošku hlasitěji a Lily málem spadla z lavice, jelikož seděla v tureckém sedu a při naklánění ke kamarádce, aby lépe slyšela byla dost nestabilní.

"Ne, to není možné...kdy?"

"Než jsi mě včera našla..."

"Co tam dělal? Jak se dostal na pozemky? Co chtěl?" vychrlila na ni Lily milion otázek.

"Já nevím, nevím... choval se divně, řekl, že ten dopis byla lež a že mám odejít hodně daleko... ale já nikam nejdu. Ne bez vás... ne bez něj..." konec zase zašeptala téměř neslyšitelně.

"Ty... bez něj? Proč ti říká, abys sama někam odjela? Clare, co když ti chce ublížit..."

"Chce mě prý chránit..."

"Chránit? Tím, že tě oddělí od přátel, rodiny, od všech?"

"Já nevím, říkal, že nesmím umřít..." zoufale si složila hlavu do dlaní.

"To je blbost...teda jako -" zarazila se Lily, celá rudá, "nesmíš zemřít, ale proč bys měla? To ti neřekl, že?"

"Ne, ale... on...je....stoupenec..." polkla tichounce skrz prsty. Jak tváře Lily předtím zrudly, teď okamžitě zbledly. Vyschlo jí v krku a euforie byla pryč.

"To nemyslíš vážně... "

"Řekl mi to... "

"Lhal...je to kec... proč by potřebovali tak mladého? A proč by to do háje dělal?"

"Já nevím, nevím... říkal, že mě má rád a že nesmím umřít a že je to složité... já fakt nevím..." špitala tiše. Lily pootočila hlavu a kamarádku objala.

"To bude dobrý, Clare, to bude v pořádku..."
 


Komentáře

1 C.V.O.K. | Web | 5. prosince 2010 v 11:07 | Reagovat

Začína sa to nebezpečne hýbať vpred =D páni, stepujem od nedočkavosti kedy pribudne pokračovanie =)

2 Christie | 5. prosince 2010 v 13:36 | Reagovat

No ještě že jsi dodržela slovo Bet, protože nevím, co bych bez té kapitoly dělala. James je zlatý. :D :D Ne.. o něm jsem nechtěla mluvit. Chtěla jsem mluvit o Lily a o tom, že jí nechápu... Kde nabrala tu dobrou náladu, doufám, že se to vysvětlí... navíc ten Ralph, nějak se to komplikuje. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.