18. kapitola - Zoufalství? To je jen... pojem...

25. listopadu 2010 v 12:00 |  Život jedné rusovlásky

oOo 18.kapitola oOo
Zufalství? To je jen... pojem


"Zrovna když jednou jedinkrát člověk něco potřebuje, rozhodčí je v tahu..." brblal si pod nos James a pořád si přehrával dnešní zápas. Hlavně tedy Dukovy fauly. Musel se naštvat. Chtěl být naštvaný. Dávalo mu to jistý pocit zadostiučinění.

Ušklíbl se a přešel ke skříňce. I když na zápasy chodil už oblečen v dresu, vždycky měl v záloze nějaké oblečení tady. Taky kdo by oslavoval spocený, smrdící a - no dobře, tohle není zase tak podstatná informace. Prostě a jednoduše ho pak jen těžko nechají jít se převléct.

James popadl ručník a namířil si to do sprch. Otevřel dveře, shodil ze sebe oblečení a ručník přehodil přes jakýsi pahýl připomínající něco, co se mohlo čistě hypoteticky a náhodně podobat věšáku. Otočil kohoutky. Voda, částečně dopadající na zem a částečně na jeho tělo, začala přehlušovat téměř vše. I bouchnutí dveří...


Lily se naštvaně blížila ke hřišti. Viděla rudě. Ne snad proto, že už chtěla oslavovat nebelvírskou výhru, o které ani nevěděla, ale momentálně bylo jejím jediným cílem něco hodně neslušného a netaktního zařvat na Pottera. Ne z principu. Pro úlevu. Krásnou, blahodárnou, dokonalou, naprosto úžasnou úlevu. Psychickou. Ono když se to zvrtne a dá mu facku, fyzická úleva to vážně nebude.


James zavřel tekoucí vodu, popadl ručník, zběžně se utřel a omotal si ho kolem pasu. Otevřel dveře a vešel do šatny...

"Tak co?" rozlehlo se prázdnou místností. O skříňky se opírala dívčí postava. James se pokusil zaostřit. S jistou nelibostí za sebou zavřel dveře. Přece jen teď neměl náladu vysvětlovat cokoliv a komukoliv. Nejspíš by vybouchl. Sprcha mu k uklidnění moc nepomohla. Navíc bez brýlí nedokázal úplně přesně identifikovat dotyčnou osobu, což ho stavělo do nevýhodné pozice. Hůlku nechal samozřejmě ve skříňce. Pokrčil rameny.

"Nic," řekl a pomalu šel ke skříňce.

"Nechápu," usmála se Kate a odlepila se ze svého stanoviště. James hodil věci na lavičku a upřel na ni rozostřený pohled.

"Nenašel jsem ho, takže jsem nemohl nic zjistit, takže...nic..." ušklíbl se. Kate udělala pár kroků k němu. Zhluboka se nadechla.

"Hezky voníš," usoudila. James povytáhl obočí, ale dál se věnoval hledání svých brýlí. Že by to s tím mýdlem tak přehnal?

"Dík," zatřepal jen hlavou a konečně našel co hledal. Nasadil si je a docela se lekl, když si uvědomil, že Kate je už tak... blízko...

"Kate, tohle nesmíš dělat. Jinak bys mě musela odtáhnout na ošetřovnu," řekl a založil si ruce na hrudi. Kate se usmála.

"No...když bys chtěl tam..." nadhodila sladce, "nechceš si ty brýle... sundat? Máš nádherné oči..."

"Kate, Kate!" opatrně ji chytil za ruce, které by už-už sundávaly jeho brýle. Kate chvíli zaváhala, ale pak se vyhoupla na špičky a přitiskla se na jeho rty. James ihned zareagoval a opatrně ji od sebe odtáhl. Venkovní dveře bouchly.

"Kate -" začal s pohledem upřeným na dveře.

"Jsem snad škaredá?" začala typickou otázkou. James si najednou začal připadat jako v nějakém nepovedeném romantickém představení.

"Kate, nech toho, prosím," řekl jen a když nabyl dojmu, že už se na něj po druhé nevrhne, pustil ji. Kate si sedla na lavičku a oči se ji zalily slzami.

"Já to nechápu... copak... copak jsem něco... uděla-la... špatně..." začala vzlykat. James se rozhlédl kolem. Ani nevěděl proč, asi hledal Remuse nebo kohokoliv, kdo by mu teď poradil. Ale bylo tu jen prázdno.

"Kate, jen prostě... nechci, aby..." ne, v tomhle fakt dobrý nebyl.

"Co? Proč rovnou neřekneš, že jsem... že spíš nejsem... že za to prostě nestojím!" vykřikla a stoupla si.

"Kate, jsi moje... kamarádka, chápeš?" podíval se na ni a doufal, že se uklidní.

"Ale já chci být víc!" přistoupila k němu zase blíž a on instinktivně odstoupil. Kate vydechla a zavřela oči. V tichu se její těžké nádechy zdály dvakrát silnější.

"Musíš pochopit," rozhodl se použít úryvky z jednoho filmu nebo jak tomu mudlové říkají, co o prázdninách viděl v jedné hospodě. Vůbec nechápal, proč to tam jelo, ale asi bude muset začít být vděčný. Rukou jí zvedl bradu výš, aby se mu podívala do očí. Trochu riskantní, ale tak... snad na něj nepoužije nějakou kletbu. "že tě sice mám rád, ale je tu někdo -"

"Já to prostě nechápu!" vykřikla zase Kate a obešla ho. "Jak ji můžeš mít rád po tom co... co tebou opovrhovala, co tě věčně poučovala a-a-a odmítala! A hlavně potom, co tě nesnáší!" James pozvedl obočí.

"Kate -"

"Neříkej, že nemám pravdu!" zastavila ho, než mohl cokoliv říct. Jamesovi se přestávalo líbit, jak mu skákala do řeči.

"Já nevím, jestli máš pravdu! A tohle se mi vážně řešit nechce!" vybouchnul a otočil se k ní.

"Ale mě ano! Já chci vědět, v čem jsem hroší!"

"Já nevím, rozumíš!" vykřikl a bylo vidět, že Kate se zrazila. Mlčela. "Chápeš, já nevím. Jsi prostě jen kamarádka. Člen týmu."

"Jasně.. vždycky druhá kolej..." pípla tiše, rychle otevřela dveře a vyběhla ven.

"Kate!" protočil oči a ihned za ní vyběhnul. Po prvních krocích si však uvědomil, že takhle by ji honit neměl. "Idiote..." vydechl, pro jistotu si přidržel ručník a naštvaně bouchnul dveřmi. Rychle přešlapával, aby se zbavil chladu, který ho bezprostředně napadl. Místo aby v klidu oslavoval byla jen znechucený, naštvaný a to, co bylo obvykle touto dobou jeho priorita se posunulo na nejnižší příčku.


Lily se zastavila několik metrů od vstupu na hřiště. Odněkud k ní doléhal hovor - tedy hovor...spíš hádka? Nevěděla přesně odkud a už vůbec nevěděla, jak se jde z této strany do šaten. Asi bude muset počkat tady-

"Kate!" zavolala najednou, když si uvědomila, kdo se to znenadání vynořil ze hřiště. Dívka k ní běžela, tváří k zemi. Když uslyšela svoje jméno, trhla sebou a zastavila se. Celý obličej měla zmáčený od slz.

"Kate, co se stalo?" přišla k ní Lily a podívala se na ni. Kate zatnula pěsti, zatřepala hlavou a ještě víc se rozbrečela. Nic neřekla a znovu se dala do běhu.

"Kate! Kate!" volala za ní. Naštvaně složila ruce na hrudi. A zamračeně se za ní dívala. Na mysl ji vytonulo pouze jedno jméno...

James se co nejrychleji oblékl a už byl venku z šatny, přičemž tričko a hábit stíhal za pochodu. Zrovna si upravoval límec hábitu, když uslyšel svoje jméno. Zvednul hlavu. Ne...

"Pottere!" zavrčela zlostně Lily a přešla k němu blíž.

"Taky tě rád vidím, Evansová. Ne, že bych tě chtěl urazit, ale teď vážně nemám náladu na rozhovor zvlášť, když jsi v takovém... rozpoložení..." mimochodem si na zátylku rozcuchal už skoro suché vlasy. Lily naštvaně vydechla. James teď začal doufat, že jí nenarostou rohy, aby ho na ně nenapíchla.

"Kdo ti dal právo vyhodit Duka z týmu!" začala naštvaně. Ignorovala jeho poznámku. Znamenitě, nutno podotknout.

"Kolejní ředitelka?" nadhodil a pokusil se ji obejít. Vážně se nechtěl pohádat i s ní, i když mu očividně nic jiného nezbývalo.

"Proč?" otočila se za ním. James vydechnul.

"Asi proto, že jsem nejschopnější hráč a jmenovala mě kapitánem. Pokud máš namysli to, proč jsem ho vyhodil, tak ses měla svého dokonalého kamaráda zeptat, kolik má dneska na svědomí zranění," řekl celkem klidně a dokonce se i zastavil a otočil k ní, aby jí to řekl.

"Jasně. Všechny je tam určitě pozhazoval z koštěte," odfrkla si.

"Všechny ne, je totiž neschopnej a na to by fakt neměl," ušklíbl se James. Lily zrudla.

"To není vtipný, Pottere. Podle mě jsi k tomu měl jiný důvody!" vyprskla. James se zašklebil. Ano, Evansová se s ním právě hádá, ale velice ho zajímalo, jaké důvody má na mysli.

"Tak mi řekni tvoje hypotézy, proč jsem ho vyhodil," vybídl ji. Viděl jak nepatrně strnula. A zasmál se. "Do toho."

"Fajn!" vyhrkla, i když jí zrovna běželo hlavou, jak mu to vysvětlit, aby mu nenahrála. "Prostě si myslím, že ses rozhodl na základě svých osobních problémů a nebyl jsi profesionální."

"V jakém smyslu přesně?" očividně se dobře bavil.

"To víš snad nejlíp sám!"

"Pouč mě, to ti přece jde," rýpnul si a Lily zrudla ještě víc. Zatnula pěsti. Chtěla šáhnout po hůlce a udělat z něj červa, kterého by následně přidala do sbírky ve skladu potřeb na lektvary.

"Nedělej ze sebe pitomce..."

"Evansová, tak se přiznej. Myslíš si, že jsme ho vyrazil proto, že na něj žárlím!" zasmál se. Lily ho probodla pohledem. Ne že by to doteď nedělala, ale kdybychom si představili, že snad pohled je jak zapíchnutí dýky, tak ji tam teď zarazila až po rukojeť. Možná ještě trochu víc...

"Přiznej si," udělal k ní pár kroků, ale stejně si udržoval dostatečnou vzdálenost, "že si myslíš, že jsem ho vyrazil, protože žárlím na to, že máš radši jeho a ne mě," dokončil se samolibým úšklebkem.

"To není pravda!" vyhrkla Lily. Ani si neuvědomila na co z jeho věty reagovala. James se zasmál.

"Tak proč tedy?"

"Protože ho nemáš rád, protože on je fajn, v pohodě, nemachruje, je ochoten pomoci každému, je hodný, milý, poctivý," Lily při každém slově udělala krok k němu," neopíjí se po každým zápase jako prase a díky tomu ho mají slušný lidi radši!" vylila ze sebe i to, o čem nebyla zase tak přesvědčena. Jamesovi ztuhnul úsměv na rtech.

"Tak za prvé, Evansová," udělal k ní další krok a zvednul ruku, jako někdo, kdo se chystá vysvětlit něco velmi důležitého, "já se neopíjím jako prase po každým zápase, nemůžeš říct, že nejsem ochotnej pomoct, když znáš Maielu a ostatní tvrzení jsou - jak ty říkáš - subjektivní, vzhledem k tomu, že mě vůbec neznáš. Za druhé, Duke se taky opíjí, machruje a rozhodně není aspoň poslední dobou v pohodě. A konečně za třetí, já ho nevyhodil, on odešel sám!" poslední větu řekl dost nahlas. Lily se zamračila.

"Nevěřím ti..."

"Fajn, klidně se zeptej já nevím koho, celého týmu! Klidně celého stadionu! Klidně koho chceš! Mě je to jedno, klidně si tomu svému panu Dokonalému věř i nadále! Ale laskavě na mě už nekřič, Evansová."

"Cos udělal Kate..." nadhodila skoro v zápětí, aby zakryla značné překvapení. James protočil oči a zoufale se ušklíbl.

"Já jí nic neudělal."

"Jasně, ona si tak seděla na lavičce a sama od sebe se zdeptala natolik, že začala brečet a nemohla přestat, že?" řekla ironicky.

"Jasně, Evansová, tak to určitě bylo," přisvědčil James. Lily se zamračila.

"Zase další, kdo vyletěl kvůli tvé špatné náladě?"

"Kate vyletěla maximálně z šatny a to svou vlastní vůlí."

"Nedivím se jí, kdo by s tebou chtěl být v jedný místnosti," prskla Lily a podívala se na bok.

"Kate chtěla," vypadlo z něj. Lily zamrkala. Podívala se na něj a pak se velmi neupřímně zasmála.

"No samozřejmě, kdo by nechtěl. Velký pan Potter, hrdina všech famfrpálových utkání. Jak může někdo odolat?" natočila hlavu jako had, který se za chvíli pokusí zabít svou oběť. James zavřel oči a promnul si kořen nosu, takže mu brýle vylezly víš do čela. Spravil si je, nadechl se.

"Víš, Evansová, Kate se rozhodla na mě zapůsobit. Poté, co se pokusila se mnou flirtovat mně... dala pusu a já jí prostě řekl, že... nechci..." řekl tiše a pokrčil rameny. Lily se rozesmála ještě víc než předtím, skoro se nemohla nadechnout.

"Ano, to je skvělý, Pottere, nechtěl jsi někdy být spisovatelem? Představivost na to máš..." James se zamračil a chytil Lily za paži.

"Jenže já si nevymýšlím. Mohla bys mi říct, proč bych to asi tak dělal? Faktem je, že na mě čekala a po té... scénce jsem jí jednoduše vysvětlil, jak se věci mají." Lily se ušklíbla. V návalu zuřivosti a jakéhosi podivného šílenství si ani neuvědomila, že klidně mohla slyšet jeho srdce a cítit jeho vůni, jak byla blízko.

"A jak se tedy věci mají?" zeptala se uštěpačně. James její ruku pustil.

"To tě nemusí zajímat..."

"O, tady tvoje fantazie končí? Škoda, to asi budeš psát jen krátké příběhy do novin," zasyčela Lily a zamračila se. James se ušklíbl.

"Tak fajn, jak chceš," pokrčil rameny a upřel na ni pohled, až se trochu lekla a povolila mimické svaly. On k ní přistoupil co nejblíže a pomalu začal. "Uvědomila si, že bych s ní nemohl chodit. Nikdy. Ne proto, že by byla v něčem špatná, ale protože já chci chodit s tebou. Proč se tváříš tak překvapeně Evansová? Nečekala jsi takovou upřímnost? Prostě jsi se chtěla jen pohádat co nejlépe povrchně? No, spokojená? Tady máš svou pravdu..." zašeptal poslední slova.

Lily bodlo někde v hrudníku jak se jí srdce málem zastavilo překvapením. Hleděla mu teď do očí z několika centimetrů. Slyšela jeho srdce, vnímala zrychlené dýchání, jak vše řekl co nejrychleji a zároveň zadržoval touhu zařvat si. Polkla. Cítila i jeho dech na svém obličeji. Viděla, že z jeho očí vyprchalo vše, co na ni předtím odtamtud útočilo. Byly hlubší. Jen pár centimetrů a -

James zatřepal hlavou. Zavřel oči a ustoupil od ní. Lily polkla a zabodla pohled do země. Bylo ticho. Nedalo se určit, jak moc je trapné. Ale na stupnici by se to blížilo spíš nekonečnu než jedničce.

"Měj se, Evansová. Pozdravuj Sheperda," nezapomněl dodat hořce, obešel ji a pomalu mířil do hradu.

Lily tam zůstala stát. Už ani neměla sílu brečet, křičet, nadávat, být naštvaná. Nic. Jen tiše, suše a nepřítomně zírala do země. Nepřemýšlela. Měla v hlavě prázdno. Jen tam tak stála a velmi nejasně vnímala okolí. Klidné okolí. Začalo se stmívat...



"Kámo, prosim tě, kolik jsi jich tam měl?" ušklíbl se na Jamese Sirius a hned mu podával láhev. "Neboj se, začínáme ležákem," zašklebil se.

"Dvě," odpověděl James a napil se. Sirius vyvalil oči.

"To myslíš vážně?" vyhrkl. James se ušklíbl.

"Jo, obě na mě fakt vyjížděly..."

"Asi nechápu tu ironii v tvým hlase. Dvanácteráku, cos vlastně dělal?"

"To je jedno...řeknu ti to asi tak, že mě zítra Clare zabije..."

"Nebo dneska já, kde je Lily?" ozval se za nimi Dukův hlas a on samotný se před ně postavil.

"No téda, Sheperde, co ty tady?" protáhnul Sirius a vzal ho kolem ramen. "Ty se o nás maličké zajímáš, i když je tady tolik holek, které po tobě touží?" rozhlédl se, ale po chvíli zamlaskal, "no, dneska asi nemáš dobrý den, ani jedna tu není..." pustil ho a vrátil se k Jamesovi. Ten se uchechtl. Duke zaskřípal zuby.

"Kde-je-Lily?" zopakoval otázku. James se zamračil.

"Zabil jsem ji, víš?" ušklíbl se. Pak protočil oči. "Poté, cos ji poslal za tebe bojovat jako správný srab, jsi ani nezjistil, kde je? To seš fakt skvělej kamarád. Asi si tě pořídím místo tady Siriuse."

"Já ji nikam neposlal, říkala, že se jde projít."

"Poté cos jí navykládal si myslíš, že by se Evansová šla JEN projít? Ty seš naivní jak pětiletý děcko. To ji ani trochu neznáš?"

"A cos udělal ty? Nechal ji tam někde venku, že?" zavrčel. Na tohle už James neměl nervy.

"Vypadni, Sheperde, jinak ti budu muset něco udělat..."

"Copak, cítíš se vinný, že?" ušklíbl se Duke. James zavřel oči, podal flašku Siriovi a zatnul pěst.

"Varoval jsem tě..." řekl těsně předtím, než mu vrazil vší silou. Duke spadl na pár lidí za sebou a okamžitě si chytnul nos. Kolemstojící ustoupili a otočili se na ně. Na zem začala kapat krev.

"Kámo, přece se s ním nebudeš rvát," chytnul ho Sirius za loket.

"Co se to tu děje?" vynořila se z davu Clare. Ihned si klekla k Dukovi a pokusila se podívat na způsobené škody. Ohlédla se na Jamese.

"Vždyť se s ním nervu. Jen pan Sheperd není dostatečně chlap, aby ustál malou přátelskou...ránu..." ušklíbl se.

"Co to do tebe vjelo?" zeptala se Clare tiše.

"Ale, Clare, on si začal..." odvětil netrpělivě. Clare si povzdechla a podívala se na Duka.

"Hledala jsem tě... nevíš, kde je Lily? Neviděla jsem ji už pěkných pár hodin.." zeptala se, aby ještě pro jistotu nevědomky přilila oleje do ohně.

"Zeptej se... jeho..." kuckal Duka a s její pomocí se postavil. Pak se oklepal a utřel si krev z obličeje.

"Nevím, naposledy jsem ji viděl před stadionem..." pokrčil rameny James. Je to Evansová, ta už je v ložnici. Nebo v knihovně.

"Jste jeden lepší než druhej, fakt... úžasný..." protočila oči Clare a zmizela v davu. Duke zamířil do ložnic umýt si obličej a James nakopnul gauč.

"Dobře, užírej se tím, jak je libo," pokrčil rameny Sirius a zmizel v davu podobně, jako Clare, ale on určitě neměl namířeno hledat Lily. James ještě jednou zlostně kopl do gauče a vyrázoval si to do pokoje.

"Lily? Lily!" volala Clare, která došla k famfrpálovému hřišti. Nikde ji neviděla a nikdo jí neodpovídal. Povzdechla si a pomaličku šla dál. Nikde nebylo ani stopy. Náznaku. Nic. Ticho. Temno.

"Clare?" 
 


Komentáře

1 Hannah x) / Christie | 27. listopadu 2010 v 17:38 | Reagovat

:) Ty nás chceš utýrat k smrti? Bet? :D :D Já tu Lily snad přerazím, to nemohla být více spontánní? Jenom o trošičku? :)
Kapitola samozřejmě senzační. Dobré bylo Siriusovo: Kolik si jich tam měl. A James: Dvě. :D :D :D Strhující děj a já nikdy nevěděla co bude dál. :D A James... kapitola sama pro sebe. Sečteno, podtrženo, těším se na další čtvrtek. :)

2 Betria | Web | 27. listopadu 2010 v 20:55 | Reagovat

Já? :D neee.... no ale teď jako ještě sesmolit tu 19. :D sem ještě ani nezačala, do háje... ani nevím jak :D no nic, ponasnažím se

3 Terez | 27. listopadu 2010 v 20:58 | Reagovat

to by ses teda měla!!! už čekám! :D

4 Hannah x) / Christie | 28. listopadu 2010 v 14:34 | Reagovat

:D Já taky! Vítej zpátky! :)

5 Becky | Web | 28. listopadu 2010 v 17:07 | Reagovat

ahhgrrr! proč? proč si nedali aspoń jednu malou... suchou.. pusu!! :D :D jsem nepnutá jak guma u trének, takže rychle další kapitolku pěkně prosím :D

6 Elin7 | E-mail | Web | 4. prosince 2010 v 7:21 | Reagovat

Ahoj, děkuju za upřímný komentář na mém blogu, jsem ráda za každý objektivní názor. Ohledně pravopisu, chyb atd...-je mi jasné, že to musí být nepříjemné, ale opravím to asi až povídku dopíšu. Název si ale ponechám, protože povídku už píšu pomněrně dlouho, bylo to první co jsem kdy v životě napsala a i když je to špatně, je to moje :-). Co se týče přidávání kapitol-sice mám naprosto naplánovaný děj a vím přesně jak bych to chtěla zakončit, bohužel mně tak nějak ve střídavých vlnách opouští můza a nebo nemám čas. Mrzí mně to, mám z toho špatný pocit a snažím se s tím něco dělat, ale občas se to prostě stává.
No nic, ještě jednou díky za objektivní pohled a přeju šťastnější psaní, než je to moje :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.