17.kapitola - Zápas = Potter

20. listopadu 2010 v 19:01 | Betria |  Život jedné rusovlásky

oOo 17.kapitola oOo
Zápas = Potter


Tichá chodba. Klid. Půl šesté ráno. Sobota. Famfrpálový zápas. Vystresovaní hráči v síni. Nadšení fanoušci sem tam se vynořující ze tmy. Byla zima 1976. Za okny hradu hvízdající meluzína. Okenní tabulky vymalovány mrazem. Tichá chodba. Klid…

Rusovlasá dívka šla pomalu po kamenné zemi, zachumlaná do hábitu, již ustrojena. Ne snad proto, že by se těšila na zápas a nemohla dospat. Ne proto, že trpěla nespavostí. Ale protože jedině tady a teď mohla přemýšlet jak chtěla. V klidu. Rozvážně…

Nemohla tam jít. Nemohla pozorovat úspěch. Jeho úspěch. Pořád ho měla v mysli. Jeho obličej ji pronásledoval, ač dotyčný ji nejspíš nesnášel a ona. Ona byla ztracený případ ztracené existence v ztracených končinách hradu. Celé dny se na ni nepodíval, ani jednou ji nepozdravil. Zato pětkrát klidně zahnul do jiné chodby nebo se otočil nazpět a zmizel v davu, jen aby se s ní nemusel setkat. Asi. Bylo to k nevíře.

Nádech. Výdech. Už zase o něm uvažuje. Kdyby kdokoli četl její myšlenky, unudil by se k smrti, jak byly jednotvárné. Už dost, už dost, chtělo by to něco nového. Něco krásně nového. Zpráva o tom, že se Ralph rozešel s Clare, hlavně když si rusovláska myslela, že umřel, se mezi ně například nepočítá.


"Au!" vyjekl najednou kdosi malý u jejího pravého boku, odkud v tu ránu vystřelila prudká bolest. Lily zavřela oči, aby ji rychleji a tiše překonala a až pak pohlédla na dívenku, kterou si pamatovala z letošního zařazování a následného vedení do společenské místnosti.

"Ahoj…" usmála se na ni Lily, když se blondýnka s nepřirozeně velkými brýlemi sehnula, aby posbírala své knihy. Stály před portrétem Buclaté dámy.

"Já-pp-pr-promiň…" koktala a sbírala je s takovou vervou, až jí ty už naskládané zase popadaly. Lily se usmála.

"Jsi nejspíš taky ráda zamyšlená," řekla jen a vzala pod ruku polovinu jejích knížek. "Míříš do společenky nebo někam jinam?" zeptala se mile. Bylo fajn potkat někoho… neznámého… nezkaženého…naivního…naivnějšího, než byla ona sama.

"Já, no, prostě…do spolky," usmála se po chvíli dívenka a brýle si posunula výš. Byla roztomilá.

"Jsem Lily," představila se a knížky si trochu urovnala.

"Já vím. Já jsem Maiela," špitla a pokrčila rameny, "moji rodiče mají kořeny v latinské Americe…" vysvětlila a postavila se před portrét.

"Co vlastně zamýšlíš tak brzo s těmi knihami? Já myslela, že je knihovna zavřená," zeptala se Lily a Maiela, která už chtěla otevřít pusu, aby řekla heslo se zasmála.

"Domluvila jsem se s knihovnicí, protože když je na chodbách moc lidí, tak nemůžu přenášet sama tolik učebnic. Zato teď je klid," vysvětlila, jako by to bylo to nejpřirozenější na světě. "Není to asi úplně běžné... ale uprosila jsem ji..." dodala i přesto po chvíli.

"To jsi šikovná… ale tolik knih v sobotu ráno? Asi taky nemáš ráda famfrpál…" V tu chvíli se portrét z druhé strany otevřel. No to je naschvál?

"Ale já mám ráda famfr- Fandím ti!" usmála se hned Maiela na Pottera, který ve svém kapitánském oděvu vyšel z otvoru. Lily polkla a měla najednou problém s udržením knih.

"Díky, přesně takové lidi potřebujeme. Hlavně hodně křič," pronesl pobaveně a pak se ozvalo plesknutí, jak ti dva přisvědčili svá tvrzení. Lily stále dělala, že má vážný problém s knihami, jen aby se na něj nemusela podívat. Marně.

"Lily je moc milá," usmála se Maiela a otočila se na ni.

"To nejspíš ano, ale nějak se jí klepou ruce…" očividně se dobře bavil. A s Maielou se dobře znal. Taky očividně.

"Ale pomohla mi. Není zlá jako tam…ti…" už zase změnila tón na tichý a vystrašený. James se jen zasmál.

"Na tebe ne a važ si toho, Mai…" řekl a přistoupil k Lily. Ta se podívala na dívku. Slyšela jak si velmi tiše povzdychl a vytáhnul hůlku. Za pár sekund se knihy zdáli těžké asi jako pírka. Cítila jeho pohled. Nesměla zvednout pohled. Nemohla. Maiela se na ni udiveně usmála.

"Děkuju," hlesla Lily. A začala pro změnu kontrolovat jeho úpravy. Nepodívá se mu do očí, to by ty knihy nejspíš musela sbírat znova. Ne. Nesmí.

"Tak, já musím za týmem, jinak budou zbytečně nervózní. Zdar, " usmál se James na Mai a prošel kolem Lily. Slyšela jeho kroky vzdalující se v dlouhé chodbě. Mai mu zamávala a otočila se na ni.

"Lily, ty ho nemáš ráda?" zeptala se narovinu a bez okolků. Bylo to takové to podivně upřímné stvoření, které vypadalo vyděšeně jako zajíc a přitom už mu bylo jedenáct let.

"Já? Já… no… to je jinak.. on totiž… nemá rád mě," rozhodla nakonec Lily. Mai se zasmála.

"On má rád všechny z Nebelvíru, takže tebe taky," opravila ji Mai a prošla otvorem do společenské místnosti. Lily ji po chvíli ještě zamyšleněji následovala. Pak si něco uvědomila.

"Hej, Maielo, jak víš moje jméno?" otázala se už vzpřímeně uprostřed společenky.

"Jsi prefektka," pokrčila samozřejmě rameny. Lily převrátila sama nad sebou oči. Byla tak zabrána tím, jak se k ničemu nehodí a všichni se na ni dívají jak na dementa, když ji zrovna vnímají, že si tuto drobnou skutečnost ani neuvědomila. Tedy, že ji musí znát. Své povinnosti si plnila samozřejmě pořádně, až přehnaně, někdy.

"Jasně..." řekla tedy a následovala ji dál po schodech do její ložnice. Cestou nahoru si povídaly o všem možném. Lily se konečně cítila dobře. Maiela byla upovídaná a hrozně fajn.

"...no a když jsem dostala dopis z Bradavic, tak jsem se moc těšila, ale je to tady tvrdé... i skvělé -" pokračovala Maiela, když v tom ji Lily zastavila.

"Tvrdé? To myslíš učitele? Oni se jen snaží zastrašit..." zasmála se.

"Ne, proti učitelům nic nemám, spíš některý děcka... jeden kluk mi hodil na lektvarech do mého lektvaru na vředy nějaký myší ocásek nebo něco a ono to začalo bobtnat, až to vyteklo z kotlíku... no a ten kluk je prostě zlej.. no..."

"Třeba se mu jen líbíš," zasmála se Lily, když však postřehla její výraz, zmlkla.

"To si nemyslím..." usoudila pomalu. "Vážně byl na mě zlej..."

"On tě nějak...šikanoval?" nechápala.

"No.. ale to už je minulost, pomohl mi James... i když se s ním skoro nikdy nebavím.. teda spíš od té doby asi dvakrát... divím se, že si pamatuje moje jméno... no ale prostě mi pomohl. Hotovo," usmála se a otevřela s námahou dveře. Přešla k posteli a hodila na ni knihy.

"Aha..." řekla jen Lily a napodobila ji.

"Půjdeš na zápas?" optala se hned Mai tiše, aby neprobudila spící spolubydlící.

"Asi ne.. nějak se necítím dobře a mám moc práce," začala se svými perfektně promyšlenými výmluvami, které si předem nachystala pro Kate a Clare no a částečně i Duka.

"V sobotu?" napodobila dívčina Lilin hlas.

"Ano, v sobotu. Kdy jindy? V neděli večer spím," zazubila se a vyšla ze dveří. Maiela pokrčila rameny a zamávala jí.

Lily za sebou opatrně zavřela. A zastavila se. Do společenky? Kde budou všichni proudit? Do ložnice? Kde jí všichni budou nutit jít na zápas? Na chodbu? Zpátky? Na snídani? No jasně, za Potterem, určitě.... ty jsi blbá...

Lily se nakonec rozhodla pro zapadlý kout společenské místnosti, kam si vzala svou oblíbenou knížku a perfektně se schovala do starého lehce ošuntělého křesla. Byla ráda, že ho ještě nevyřadili, i když bylo nejspíš plné alergenů. Strana 100 a jde se na to...



"Kde zas trčí Lily? Kam šla?" ptala se rozrušeně Clare sama sebe, jelikož Kate byla už dávno s týmem a ostatní spolubydlící ráčily odprejsknout na snídani. Ona pobíhala po pokoji, pak zkoumala skříně a nakonec sešla do společenky, kde se rozhlédla. U krbu bylo pár studentů, kteří narychlo vyráběly transparenty a u okna zase pár knihomolů, kteří se očividně nehodlali účastnit největší bradavické senzace, tedy spíše tak neintelektuální zábavy. Lily nik- co tam ta zrzavá hlava?

"Lily?" ozvalo se najednou nad rusovláskou. Ta jen zaklapla knihu a velmi provinile se podívala na svoji kamarádku.

"No?" usmála se nevinně.

"Zápas..." připomněla Clare, která si myslela, že na to jen zapomněla. Chudák holka, nic nevěděla a stejně nemohla, protože by byla ještě v horším stavu než je... no nic...

"Jo... jasně...já...čtu..." vykoktala nesmysluplně Lily a usmála se. Clare pozvedla obočí a dřepla si k ní.

"Lil, já vím, že tě něco trápí... jsi ještě... divnější než já... a to k tomu očividně nemáš moc důvodů. Tedy spíš žádný, který ostatní mohou identifikovat... proč mi to neřekneš? Vždyť jsme ještě o prázdninách byly všechny tři i s Kate kámošky... říkaly jsem si všechno..." začala mile a usmívala se při tom. Lily si povzdechla.

"Je to sice kýčovité, ale ty musíš pochopit, že já jsem zlá nebo aspoň hoodně špatná…proto se snažím... neškodit... kdybych dělala co chci, ublížila bych všem mým blízkým kromě tebe. No i když to, že by trpěli tím pádem i tvoji blízcí, tak bys taky trpěla, chápeš?" rozvinula Lily velice obecnou definici svého problému. Clare pozvedla obočí a natočila hlavu. Asi aby lépe slyšela.

"Nikdy jsem neoplývala skvělým, bystrým rozumem jako ty, zkus to prosím 'polopatě'..." zatřepala hlavou a zasmála se. Druhý povzdech.

"Kdybych si přiznala....co si nechci přiznat... a zařídila se podle toho... ublížila bych tím v lepším případě sobě... ale v horším Kate, Dukovi... myslím... ale já jsme paranoidní, já se jen domnívám... jsem egoistická, sobecká a domýšlivá...." změnila najednou tón z tichého na zoufalý. Clare pozvedla obočí podruhé. Pak pomalu otevřela pusu:

"Potter..." vypadlo z ní. Lily vytřeštila oči a podívala se na ni.

"Ehe?"

"Potter, nevíš kdo je to Potter?" ušklíbla se Clare.

"Vím, kdo to je... bohužel..." zamumlala, protočila oči a zadívala se na knihu.

"To říká tvůj rozum, co?" šklebila se samolibě Clare. Lily polkla a ublíženě do ní šťouchla.

"Nech toho... prostě tam nejdu..." zakroutila přesvědčeně hlavou. Neměla šanci ji donutit.

"Přece mě tam nenecháš jít samotnou?" zamračila se Clare.

"Jak to po mě můžeš chtít, když jsi kápla na můj problém!" vykřikla najednou Lily, až Clare s dřepu kecla na zem. Zamrkala.

"Je to jen zápas. Už kvůli Kate a Dukovi -"

"Ne, ne... právě kvůli nim ne... "

"Lily, co se může stát? Prostě tam jen se mnou budeš. Nemusíš přece ani sledovat hru..."

"To by mělo stejný efekt, jako kdybych tam nešla, ne?" podívala se na ni nechápavě Lily.

"Ne, já tam nebudu sama a Duke s Kate si budou myslet, že jsi je podporovala celou dobu. Má to efekt. A veliký."

"Ale já... já nemůžu....já na to nemám... já jsem v háji..." vydechla zoufale Lily.

"Noo táák. Já nechci jít sama," udělala Clare psí oči. Lily zakňourala. V tom si ovšem všimla přicházející Maiely. Blik.

"Maielo? Ahoj!" zazubila se na Clare a následně i na dívenku. Ta hned přiběhla blíž a usmála se na Clare. Roztržitě v rukách žmoulala konec šály rudé barvy.

"Maielo, tady Clare se chystá na zápas, ale nemá s kým jít, mohla bys mi ji pohlídat a v pořádku vrátit?" zasmála se, i když to nebylo vůbec vtipné a Clare ji nevěřícně probodávala pohledem. Po chvíli se na Maielu usmála. Lily si byla jistá, že až se vrátí a Maiela bude pryč, Clare ji uškrtí. Přinejmenším.

"No... dobře, ahoj, Clare," usmála se dívka a podívala se na hodiny v místnosti. "Už bychom měly jít..." nadhodila a podívala se zkoumavě na Lily. Clare protočila oči, když se ji Lily snažila nevinnýma očima ukolébat.

"Jdem, stejně budeme muset kousek běžet," usmála se Clare a dívky odešly. Lily je poslušně doprovázela pohledem, ale hned jak se za nimi zavřel portrét ztuhla a jen velice pomalu otočila hlavu zpět. Clare to ví. Ona to uhodla. Ví. To je to do háje tak vidět?

Nerudně zavrčela a ještě nerudněji zamračila. Krize. A kvůli takové pitomosti. Venku se dějí divné věci... mizí lidé, všichni mlčí, ale ví, že něco není v pořádku. Je vidět, že se blíží těžká doba a ona? Co dělá? Ulpívavé myšlení.

Postupně se společenka vyprázdnila, samozřejmě pár malých knihomolů se do vyprázdnění nepočítá. Lily si povzdychla. Po chvíli znovu. Útrpně a pohoršena sama nad sebou. Usnula.


"... Potlouk míří k Nebelvírskému odražeči, ovšem nejsem si jist jestli to bude - a je to tady, Potlouk se velmi snažil a roztříštil násadu Jasonova koštěte... ovšem Sheperd místo aby mu pomohl přebírá pálku a odpaluje znovu se přibližující potlouk na střelce Havraspáru. Pálku odhazuje, dívá se na padajícího odražeče, který se díky speciální úpravě hřiště snáší pomalu k zemi. Kapitán Nebelvíru žádá o oddechový čas. Přátelé, teď si počkáme, než James seřve nebo pochválí svého střelce a po krátké odmlce jsme tu zpět. Můžeme si říct třeba nějaký... vtip? Třeba někdo z profesorstva -" zkoušel to Sirius, zatímco se nebelvírští hráči snesli k zemi.

"Co-to-s-tebou-dneska-je?!" zasyčel James na Duka ještě dřív než sesedl z koštěte. Ten pozvedl obočí.

"Vždyť by ho ten Potlouk rozmlátil na kusy," konstatoval suše a odměřeně. James se zamračil.

"To je jen záminka pro oddechový čas..." protočil oči a sesedl. "Co to mělo znamenat s těmi fauly? Nikdy jsi tak tvrdě nehrál a já nechci aby Havraspár dostával tolik trestných střílení. Máme dobrého brankáře, ale je to zbytečné. Chápeš, nechci, abyste faulovaly."

"Každej má někdy špatnej den..."

"No fajn, špatnej den, ale pět faulů? Pět faulů za dvacet minut?"

"Víš co, mě je jedno co si myslíš, už mě vážně nebaví ta buzerace a věčné obviňování, jen kvůli tvé směšné žárlivosti. Jsi hvězda, tak se ukaž, jak to zvládneš sám! Sbohem," Duke se otočil a šel k šatnám. James protočil oči a znechuceně nakrčil nos. Kate se rozzlobila.

"On na to není sám. Má tým, který ho podpoří a dobře že slabé články odcházejí!" Duke se ušklíbl a otočil se na ni.

"Kate, ty víš, že ti to nevyjde," řekl jen a po chvíli chůze zmizel v šatnách. Kate zrudla a naštvaně ho pozorovala.

"Jdeme hrát, nechte ho bejt," řekl brankář a nasedl na koště, jelikož viděl, jak se k nim blíží rozhodčí.

"Debil..." sykl James první nadávku ještě zřetelně, než si je začal huhlat pod nos. Kate zatřepala hlavou a vylétla do vzduchu.



Lily se s trhnutím probudila. Ucítila totiž na své tváři něčí ruku. Zamžourala, zamrkala. Duke.

"Ahoj, to už je po všem... moment... my jsme prohráli? Kde jsou všichni?" zmateně se rozhlížela a napřímila se.

"Ne, zápas ještě neskončil," usmál se Duke tiše.

"A co tady teda děláš?" podivila se Lily a jelikož jí bylo dost nepříjemné, že sedí, postavila se a ustoupila od křesla.

"Stojím a dýchám.. svobodně..." pokrčil rameny.

"Moc vtipné. To jako sis udělal dvojníka nebo co?" založila si ruce na hrudi a zaujala postoj přísné učitelky.

"Ne, James mě vyhodil v průběhu zápasu," pokrčil nezúčastněně rameny. Lily vytřeštila oči.

"Co že udělal?"

"Prostě už nejsem v týmu..."

"Proč?" nechápala stále Lily.

"Protože si Potter myslel, že hraju moc tvrdě, ale všichni víme, že mě prostě jenom od jisté doby nemá rád." Lily pochopila.

"Ale to si přece... Potter.... nemůže... dovolit, prostě nemůže!"

"Může, je to kapitán," opravil ji Duke spěšně. Lily po něm střelila pohledem.

"Ne, to si teda nemůže dovolit... to teda nepřipustím.. ne..."

"Já už tam ani nechci, stejně mě jen... buzeroval a komentoval vše co jsem udělal špatně... prostě mi zhnusil kolejní tým."

"To je jedno, že se nevrátíš. On si nemůže myslet, že je to normální..." vřískla na celou společenku, až se tenká miska na jedné poličce rozřinčela. Duke se na ni podíval starostlivě.

"Lily..." vydechl, ale nic jiného říct nemohl.

"Jdu se projít..." přerušila ho spěšně a už byla u obrazu. Duke zakroutil hlavou.

"Neudělej pitomost," křikl za ní za doprovodu lehkého vrznutí portrétu.


"...James Potter chytá zlatonku a Nebelvír vyhrává! Dámy a pánové, kdo byl dnes tak naivní a vsadil na Havraspár, ať se připraví na prosící dopis rodičům o peníze!" komentoval Sirius bravurní chycení předvedené jeho nejlepším kamarádem, který sesedal z koštěte, na tváři ne příliš úžasný, ale docela veselý výraz.

"Jamesi, vždyť jsme vyhráli! Byl jsi úžasný!" zasmála se Kate a objala ho. James se ušklíbl.

"Jediné, co se mi na tom dneska zdálo úžasné bylo to, že se spakoval Sheperd."

"Nech toho, jinak si začnu myslet, že měl pravdu... " protočila oči. James se na ni vážně podíval, ale neřekl nic, protože se k němu přihnali všichni fanoušci. Kate ho zatahala za rukáv, protože hráči se společně drali k šatnám s doprovodným plácáním po zádech, křičením jejich jmen nebo hlasitým opěvováním.

"Tak jsme vyhráli. Všem náleží dík a samozřejmě pochvala. Jen prosím vás sledujte nástěnku. Brzo se objeví konkurz!" řekl James svému družstvu. "A samozřejmě to oslavíme!" ušklíbl se, když zachytil pohled jednoho z odražečů.

"Už jsem se chtěl leknout, že seš nemocnej. Ať se Mrzimor třese!" vykřikl a zvedl pěst do vzduchu. Všichni hráči zároveň přitvrdili hlasitým 'Ano!'. James se uchechtl. Nikdo samozřejmě nevěděl, co si pod oním 'to' představoval on. Přehodil si koště do druhé ruky.

"Půjdu za rozhodčím, snad už většina lidí zmizela. Řekněte potom Siriovi, že určitě přijdu, ať mě očekává a nevypije všechno sám!" řekl po chvíli a vyšel na hřiště.

Co bylo lepší na přemýšlení než prázdná, tichá šatna, kde vás rozptyluje nanejvýš odkapávání nedovřeného kohoutku? No, rozhovor z rozhodčím ani ne. Proč by se neproletěl... rozhodčí.... let... rozhodčí... na nic nemyslet.....fauly... všechno se točí jen okolo vás. Všechno zanecháte za sebou. Rozhodčí!


Lily se zastavila a pohlédla na hřiště, které se rozprostíralo několik set metrů před ní. Měla na něj poměrně slušný výhled a stačilo se jen napojit na krásně vyšlapanou cestičku. Proč by tam ale chodila.

Malé kamínky v okolí se jejím přičiněním jeden po druhém kutálely několik stop před ní. Prsty na rukou v kapsách se schoulily do dlaně a oči upřené na hřiště dovolovaly myšlenkám volně proudit. A v tom uviděla jakousi skvrnu. Skvrnu mířící k šatnám. Červenou skvrnu. Potter. To je pitomost... co by asi dělal sám po zápase na hřišti, tolik oslavovaný kapitán určitě vítězného týmu. Lily zatnula pěsti. Co si o sobě vlastně myslí. Kvůli tomu, že je Duke její kamarád ho prostě vyrazí jen proto, že - no prostě že je debil.

"To ti neprojde..." sykla tiše a rázně se vydala ke hřišti. Kdyby to nebyl Potter? To ji ani nenapadlo...
 


Komentáře

1 Marion | 20. listopadu 2010 v 22:33 | Reagovat

Díky Bet! :)
Ach jó! mě je ten Duke tak nesympatickej... on je tak.. zlej.. divnej... agrrr...!
A Lily... natvrdlá!
Jasně, dobře se mi to všechno komentuje, když vím, jak to má skončit a ono to tak pořád není.. a já pořád čekám a doufám... a sním.
A mezitím...!

To malé děvčátko bylo roztomilé :)
A James... dokáže být tak milý! :D Báječné. Mít někoho takovýho. Rozplynula bych se blahem. No nic... už moc kecám.
Ještě jednou děkuju :)

2 Betria | Web | 20. listopadu 2010 v 22:45 | Reagovat

Není zač :D jsi to přece ty :D

Já to do Vánoc dopíšu, fakt :D

3 Hannah x) / Christie | 20. listopadu 2010 v 23:12 | Reagovat

:D Souhlasím s Mary...
kdybych měla vyzvednout věci, co neměly chybu, u kterých jsem se fakt potrhala smíchy... asi bych opsala celou kapitolu. :D Povedená. Dobře, tak asi ne celou. Vynechala bych tu část, kdy se Duke rozhodnul odejít z týmu a pak ta scénka s Jamesem a Maielou... Ale on je tak zlatý. Ach jo... kdy bude další kapitola? :)

4 Terez | 20. listopadu 2010 v 23:29 | Reagovat

:D :D achjo, marion, musíme ti někoho sehnat :D takovou Jamesovu kopii, ne? :D
ale jinak souhlasím...Duke je svině :D a meila je super! škoda, že je o tolik mladší :D myslím, že by se hodila k Siriovi xD

5 Marion | 20. listopadu 2010 v 23:34 | Reagovat

Ano, :D
Určitě bych si někoho takového zasloužila, Terez :D Jojo, máš pravdu, Sirius :D A Duke :D

Je zlatý, je úžasný :) x) Ách jo...
já vážně někoho takového chci.. :D A začínám si to řčáím dál víc uvědomovat :D No nic, asi bych se tu VÁŽNĚ rozplynula blahem :D
Ono... mít takový zlatíčko Jamese by bylo vlastně všechno, co bych k životu potřebovala :D :)

6 Betria | Web | 20. listopadu 2010 v 23:41 | Reagovat

Komu by to nestačilo, že? Inteligentní sportovec, co skvěle vypadá, odvážný, přitom vtipný a zároveň rozumný, milý, hodný, zachová si chladnou hlavu atd. :D

7 Hannah x) / Christie | 21. listopadu 2010 v 17:39 | Reagovat

Jejda... Velice vám rozumím, děvčata... :D

8 Terez | 21. listopadu 2010 v 20:39 | Reagovat

achjo :D doufala jsem, že jsem jediná...takhle je konkurence moc vysoká :D

9 Hannah x) / Christie | 22. listopadu 2010 v 20:43 | Reagovat

:D :D

10 dragis | 24. září 2011 v 11:53 | Reagovat

[1]:Jj.... mně taky přijde Duke jako naprostej pitomc!!! Je to vážně blbec!!!!!
Nenávidím ho!!
Mít někoho jako je James?? Jo, jo, jo, jo, jo,...!!!!!! Určitě!!!! On je tááááák milej!!! Ale takovým Remusem bych taky nepohrdla!! Někoho jako je Petr bych rozhodně nechtěla a Sirius je sukničkář takže ten taky ne (ale kdyby nebyl sukničkář taky bych ho taky brala!!!)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.