16. kapitola - Ralph...

16. listopadu 2010 v 23:59 | Betria |  Život jedné rusovlásky

oOo 16.kapitola oOo
Ralph...


Tak začal nový školní rok. Lily konečně začala mít dost práce na to, aby zapomněla na své podřadné problémy a ulpívavé myšlení. Hromada úkolů byla stále větší a větší a Lily byla paradoxně šťastnější.

"Hele, slečno Všechno-musím-udělat-hned, nechceš zajít taky ven? Na vzduch?" navrhla po třech hodinách strávených v knihovně Clare, která otráveně pozorovala tužku ve svých rukách s kterou různě točila.

"Já ti říkala, že máš jít s Alicí a Longbottomem..." pokrčila rameny a dál hledala potřebnou informaci v ne zase tak tlusté knize.

"Jasně a dělat jim křena, tos uhodla..." protočila Clare oči a podívala se na své prázdné pergameny a na druhou stranu na ty plné. "Vážně musíš udělat úkol, který je až na příští týden dneska?"

"Jo, protože mám hodinu v živé paměti a lépe se mi to bude psát..." vysvětlila trpělivě Lily a na tu chvíli dokonce zvedla hlavu od úkolu. Pak se na Clare dlouze zadívala a až potom se sklonila zpět.

"A co budeš dělat o víkendu, hm?" Lily se zarazila. Nad tím zase tak nepřemýšlela, ale bylo pravdou, že když všechno udělá teď, nebude mít co dělat o víkendu, což by znamenalo-

"Nevím...asi budu pomáhat tady v knihovně, něco si číst nebo tak..." zamumlala rychle a pustila se do dalších vět.

"Lily, prosím tě, nech toho. Co ti zase je? Tohle si naposledy dělala, když jste se o Vánocích nějak moc pohádaly s Pet, ale co je to teď? Máš být ráda ne? Potter si tě konečně nevšímá, máš Duka, Kate, mě a prostě....no všechno!" rozhodila teatrálně rukama, až se Lily rozhlédla, jestli na ně odněkud nevyletí knihovnice. Nic neříkala. Jen se na Clare zadívala a pak pokračovala dál v práci.

"Prostě to chci dodělat..." řekla po chvíli velmi tiše, skoro jako by tomu ani nevěřila.

"Fajn, tak si tu buď s knihami - jsou ti asi milejší, protože nemluví a hlavně necítí." Clare se zvedla, sebrala své pergameny a odešla. Lily si jen povzdechla a odložila brk stranou. Promnula si kořen nosu.

"Výborně..." šeptla pro sebe. Najednou se jí už žádný úkol dělat nechtěl. Chvíli tam jen tak seděla a pozorovala své ruce. Nakonec sbalila věci a rychlostí blesku vyletěla z knihovny.


"Clare! Clare!" volala, ale kamarádka už byla pryč. Lily si udýchaně položila stoh knih na kamenné zábradlí. Má zkusit společenku? Nebo nádvoří?

"A, nazdar, Evansová." Lily zavřela oči a potlačovala vztek.

"No nazdar, Blacku. Mohl bys mě nechat napokoji a najít si nějaký jiný objekt zájmu?" otočila se na něj dost nerudně.

"Člověk ti chce pomoct a ty..." zakroutil hlavou a nadechl se, "...tak jo, měj se!" a pomalu šel dál.

"Jak pomoct, Blacku?" křikla za ním. I přes všechnu tu barikádu, kterou si za ty roky co ho zná postavila mezi ním a sebou ji to začalo zajímat.

"No, jen jsem tak slyšel, jak jemně," promne spánky, "jsi volala na svoji kamarádku...a tak jsem si řekl, že ti povím, kam šla, ale tak..." pokrčil ten zmetek rameny a se samolibým výrazem šel dál.

"Tak přestaň dělat blbosti a řekni mi to, ať si k něčemu užitečný," sykla Lily nerudně.

"Ale takhle by to nešlo..." zastavil se a upřel na ni pohled. Lily pozvedla obočí a rozesmála se.

"Jasně, to jsem si mohla myslet. Za informaci budeš něco chtít, že? Víš co, Blacku, zkoušej to na jinou..." zavrtěla Lily hlavou, popadla své knihy a vydala se jiným směrem, než šel on.

"Já myslel, abys poprosila!" zavolal na ni. Zastavila se. Pomalu zavřela oči a zakroutila hlavou. Knihy jí náhle vypadly z rukou. "Evansová, jsi v pohodě?" Black šel pomalu k ní.

"Jo, já jen... nějak...prostě...mám strach o Clare..." breptala nesmyslně a sbírala knihy. Než k ní došel, měla je zpět v náručí. "Mohl bys mi to - prosím - říct?" otočila se na něj.

"Jasně, šla ven a když potkala takovou tu malou hnědovlásku z Havrapsáru, tak jsem slyšel něco o sovinci," pokrčil rameny a zasmál se. "Hele, Evansová, jestli tě to potěší, tak mě tvoje verze napadla jako první, ale pak jsem to musel rychle předělat, protože jsi nevypadala, že máš zrovna dobru náladu. Mimochodem, jak ti to jde s Dukem?" zeptal se a mimovolně ji začal doprovázet.

"Já to věděla, Balcku, že tak svatej nejsi," ušklíbla se nejprve, "a Duke je kamarád, chápeš? Něco jako ty a...hm... Remus," našla vhodné přirovnání, chvíli se pokoušela tvářit vážně, ale stejně se rozesmála.

"Ehe, no tak fajn, když myslíš. Ale já ho viděl, jak na tebe furt zírá a furt se na tebe lepí..." pokrčil rameny a seběhl schody do vstupní síně.

"Nech toho…" protočila oči. "Ty se taky na Remuse pořád lepíš, ne?" znovu se rozesmála.

"I kdyby tohle pochybné tvrzení byla pravda, rozhodně ho věčně nepozoruju jako svatý obrázek…Hele, víš co, Evansová? Mám hlad, takže zdar!" mávl jí a ležérně vešel do Velké síně, ke které právě došli. Lily se usmála. Ani vlastně přesně nevěděla proč.


Pomalu šla monumentem, který vedl na pozemky a také k sovinci. Tiše míjela ostatní studenty. Bylo poměrně chladno a Clare nikde.

"Přece nezůstala nahoře? V takové zimě...už je asi ve společence..." zamumlala si pro sebe Lily a už-už se chtěla obrátit nazpátek, ale najednou ji uviděla.

"Clare!" zavolala na ni, ale ta se neotáčela. V rukou třaslavě držela podivnou obálku a seděla na jednom kameni. Lily se zamračila a přiběhla k ní. Na její tváři se leskly slzy, oči měla otevřené dokořán a upnuté k vyhaslé pochodni na stěně sovince.

"Clare, co se děje?" přidřepla si k ní a vzala ji za ruce. Clare se ani nepohnula. Chvíli tam jen seděly a ona se třepala víc a víc a Lily ji pozorovala.

"Clare, jdeme dovni -"

"Už není…" pípla a další slzy se jí vylily z očí. Krom toho se na ni nezměnilo vůbec nic. Jako socha tam před Lily seděla a kdyby čas od času nevzlykla, byla by si Lily myslela, že je mrtvá.

"Cože? Kdo -" pak jí to došlo. Zamrazilo ji. To není možné, nemůže být. On... je to přece kouzelník, inteligentní. Jak? Proč?

Znovu pohlédla na Clare. Ta tiše seděla a dál zírala na louči. Najednou se ale rozčileně vrhla na dopis a v mžiku ho roztrhala na kousky. Zuřivě, jako by jí provedl tu nejhorší věc na světě. Trhala ho na ty nejmenší kousky a házela je někam za sebe. Brečela u toho, až se zajíkala a když už nebylo co trhat, složila se Lily do náruče.

"Ralph…" rozbrečela se ještě víc, jestli to bylo vůbec možné. Brečela tak usedavě, že se oči Lily též zalily slzami, ale ona je potlačila. Věděla, že teď se nemůže na nic ptát a musí být hlavně silná aspoň ona.

"Clare, pojď dovnitř," vytáhla ji na nohy a trochu podepřela. Clare ale byla jako hadrová panenka. Lily se rozhlížela, ale kolem nebyl nikdo, kdo by jí byl schopen pomoct. Musela ji položit zpět a sednout si zhrouceně vedle. Čekala tam pár minut. Pár strašlivých minut, plných bezradnosti.

"Lily? Co tu děláte?" odněkud se náhle vynořil Duke a pomalu šel k nim. Nejspíš mířil na trénink, protože byl oděn do červených barev a měl v ruce koště.

"Teď ne, prosím, pomoz mi ji donést na ošetřovnu," vstala okamžitě Lily a v tu chvíli mu byla vděčnější než kdy dřív. Popadla Clařinu tašku, aby aspoň něčemu pomohla.

"No…dobře… můžeš?" podal jí koště a když ho Lily držela, vzal Clare opatrně do náruče. Pomalu šli k hradu. Celou cestu neprohodili ani slovo a studenti, které míjeli se zvědavě otáčeli.

Ve Vstupní síni ale bylo jasné, že si Duke musí odpočinout. Přece jen, Clare nebyla zas takové pírko. Lily si k ní přisedla a snažila se na ni mluvit, ale hlavně zahnat ten uhranutý výraz jejího obličeje.

"Ale, Sheperde, balíš dvě najednou?" ozvalo se za nimi a pomalu se k nim šinul Black s jakýmsi kouskem muffinu, který si hned po pronesení škodolibé věty strčil do pusy a promnul si ruce.

"Mohl bys na chvíli zmlknout a místo toho nám pomoct..." zavrčel na něj Duke. Sirius chtěl něco namítnout, ale jelikož měl plnou pusu, uchýlil se jen k podivnému nepřátelskému pohledu. Pak si všimnul Clare.

"Co se jí stalo?" polkl a otočil se k Lily. Ta jen zavrtěla hlavou a dál držela dvě tašky, koště a Clařinu ruku.

"Nemohli bychom jít dál?" optala se Duka. Ten se nadechnul a s námahou se postavil. Ovšem to už Clare bezvládně ležela v náručí Siriuse, kterého asi pohoršilo Dukovo vstávání.

"Tenhle by tam nedošel ani zítra," ušklíbnul se a vydal se k ošetřovně. Lily překvapeně hleděla na jeho záda, ale když od ní Duke přebral většinu věcí, vyrazila za ním.

Po několika minutách dorazili na místo. Sirius bokem rozrazil dveře a položil Clare na jednu postel. Protáhnul se.

"No, možná jí opatrně navrhnu, aby přestala tolik jíst," Lily na něj vrhla pohled, pod kterým se jen uchechtl a rychle dodal, "myslím, že dneska už jsem udělal až moc dobrých skutků," zašklebil se spokojeně. Lily se na něj trochu zamračila a sedla si ke Clare. V tom se z kanceláře vyřítila ošetřovatelka.

"Děti, co se vám stalo?" ptala se hned a sklonila se nad ležící.

"Je jen v šoku, potřebuje něco na uklidnění a vyspat se," řekla Lily monotónně a nespustila z kamarádky oči.

"Vy jste lékouzelnice?" optala se ošetřovatelka s pozvednutým obočím.

"Já - ne, prostě jen….ne…" zamumlala Lily. Ošetřovatelka se nad Clare sklonila a prohlédla si její oči, výraz a přiložila dva prsty k tepně na krku.

"No, dokonce jste to odhadla správně," pokrčila rameny a odcupitala do kanceláře. Duke si sedl na postel a vzal ji kolem ramen. Lily si povzdychla a vzala do dlaní ruku kamarádky.

"No…tak…asi by to měla vědět Kate," vypadlo nakonec z Blacka, který se tvářil dost divně a s pozvednutým obočím je pozoroval.

"Nech ji trénovat, však pak přijde," řekl Duke a ani se na něj neotočil. Ze Siriusova pohledu si Lily majetnicky přitáhl a to, co řekl, řekl přesně proto, aby tu mohl Lily utěšovat co nejdéle. 'Šmejd…'

"To by mě asi zabila, kdybych jí to neřekla hned…" konstatovala tiše dotyčná a podívala se na pozorujícího. "Mohl bys?" Sirius se tak uchechtl a zatřepal hlavou.

"Jasně..." řekl k nim, ale když se otáčel, Lily zaslechla útržky jeho mumlání:

"Já s Remusem..." a byl pryč. Duke jí lehce stiskl rameno, ale Lily si toho skoro nevšimla. Dívala se na Clare, která zírala do stropu.

"Hm... mám dojem...že tohle... je lepší...nejlepší..." mumlala si ošetřovatelka, když k nim přicházela. Lily k ní vzhlédla a sledovala ji celou dobu, i jak Clare donutila vypít podivný modrošedý lektvar. Bylo to vlastně zbytečné chodit na ošetřovnu. Lily by jí dokázala pomoct i sama. Obvykle tady ošetřovatelka asi nemá případy, co si jen potřebují lehnout. Udělala z toho zbytečně poplach.

"No... je dobré, že jste ji sem přivedli….tohle se nemůže podceňovat...to je psychika…jedna moje kamarádka, budiž jí země lehká, se-" ošetřovatelka jako by jí četla myšlenky se hned zarazila. Jen cosi zamumlala a radši odešla. "Máte čtvrt hodiny, pak musíte odejít!" zavolala ještě.

"Měl bys jít na trénink..." usoudila Lily po chvíli, když konečně začala víc pociťovat jeho ruku na rameni. Duke se jen uchechtl a druhou ruku položil na její druhé rameno.

"Na to zapomeň, samotnou tě tu nenechám ani omylem," usmál se u toho a Lily se znovu obrátila k teď už spící Clare. Potichu tam seděli skoro celou dobu povolenou ošetřovatelkou. Bylo to celkem příjemné, skoro jako tenkrát v té sí-

"Lily! Lily!" dveře se otevřely a dovnitř vletěla jako velká voda Kate a hned za ní Potter s Blackem. Vypadalo to, že se Sirius snažil Jamese přesvědčit, aby nechodil dovnitř. Ten se teď zastavil na místě a pohlédl jejich směrem. Lily okamžitě vstala, aby tak setřásla Dukovi ruce a ihned se objal s Kate. Přitom jí pošeptla:

"Něco se stalo s Ralphem...vypadá to na...na...hodně zle...." nedokázala to ani vyslovit. Kate ji stiskla a pak pomalu přešla k posteli. Lily tak zůstala stát tváří v tvář Jamesovi i Siriovi. Otevřela pusu, ale nevyšel z ní ani hlásek. Duke vstal a postavil se vedle ní. Všichni na sebe hleděli, Lily ale uhnula pohledem ke Kate.

"No...je nám to velmi líto..." vložil se do situace Sirius a popadl Jamese za rukáv. Lily se na něj otočila zpět. "Ale myslím, že budeme muset jít uklidnit famfrpálový maniaky...mějte se!" zazubil se a zatahal Jamese. Ten se mu vytrhnul, až nepřirozeně neutrálně se na ně podíval, jakoby nechtěl, aby v něm teď kdokoli četl. Otočil se a oba dva odešli. Duke ji znovu objal kolem ramen.

"Víš, Lil, nech ho plavat. Konec konců přišel s Kate..." nadhodil pomalu. Lily se zarazila. Nedokázala si v této kopě událostí vysvětlit, proč to řekl. Ale měl pravdu…

"Já ho nechala plavat už dávno, jestli ti to uniklo…" nechtěla se s ním hádat, ale musela si to říct nahlas, aby se o tom přesvědčila sama, i když momentálně měla dost jiných a podstatnějších starostí a tak se jen opatrně a taktně vymanila z jeho sevření.

"Já přišla s Jamesem, protože jsme byli společně na tréninku a on mě chtěl doprovodit. Takže tu měl stejné právo zůstat, jako máš ty..." zavrčela Kate, která nemohla neslyšet, a vstala. "Nazdar..." řekla ještě, než opustila ošetřovnu. Lily za ní šokovaně zírala.

"To snad -"

"Nemyslí to tak, je jen rozrušená a -"

"Duku, já to zvládnu!" řekla tvrději než měla v plánu. "Díky... " dodala a odešla z ošetřovny pryč. Modlila se, aby ji nechali chvíli napokoji. Museli ji nechat přemýšlet, prostě museli. Nemůže se na ni všechno valit. Nemůže. Protože by se nedokázala bránit…. Už teď se nedokáže bránit…. Přemýšlet… jako dřív….
'Nesnáším tenhle věk…'
 


Komentáře

1 fashion--beauty | Web | 17. listopadu 2010 v 0:04 | Reagovat

pěkný blog
+ design

2 MarionKA | 17. listopadu 2010 v 17:50 | Reagovat

To snad nenní možné!
PŘÁTELÉ! Oslavujme! Pijme, jezme co hrdlo ráčí!
Zpívejme haleluja!
:D Nádherné, Bet, už jsme ani nedoufaly!!!

3 Terez | 17. listopadu 2010 v 19:39 | Reagovat

áááá nenávidím fakt, že v každé povídce musí někdo umřít...to je nechut...chudák lil, je tak trošičku sama samoučká....:D

4 Hannah x) / Christie | 17. listopadu 2010 v 22:01 | Reagovat

:) Souhlas se všemi, samozřejmě. Kapitola byla senzační. I když Ralph asi umřel... nebylo to přesně řečeno a tak můžu ještě chvilku předpovídat opak... Chudák Lily a hlavně Clare. :) Jsem moc ráda za další kapitolu, i když mi připadala krátká... A moc ráda bych si přála další a další a další! :D Mám ráda Lily a její věk... :)

5 Betria | Web | 17. listopadu 2010 v 23:55 | Reagovat

Je krátká :D jen 6 stránek ve wordu, ale další má víc :D takže asi za týden, když už ji mám napsanou :D Stejně nechápu, co na tom vidíte, připadne mi to lehce stupidní :D

6 Hannah x) / Christie | 18. listopadu 2010 v 20:31 | Reagovat

:P :D Ale prosím tě... vůbec ne! Těším se, moc!

7 Hannah x) / Christie | 19. listopadu 2010 v 23:51 | Reagovat

Až teď jsem si všimla tvého komentáře. :D Ano, chci tě donutit napsat kapitolu. Aď to je jakákoliv v pořadí! :D Honem!

8 Becky | Web | 20. listopadu 2010 v 16:06 | Reagovat

[2]: :D ano přesně tak!

9 dragis | 24. září 2011 v 11:31 | Reagovat

[5]:Povídka je moc hezká!!! Zbožňuju Poberty a je to napsané opravdu dobře!!! Jen už chci by se dali Lily a James dohromady!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.