15.kapitola - Rybičky, rybičky, Marion se topí!

26. listopadu 2010 v 12:12 |  Ehm...

oOo 15.kapitola oOo
Rybičky, rybičky, Marion se topí!


Hagrid se otočil. "No co se to tam..?" zabručel a vytáhnul svůj deštník. Švihnul s ním a loďka vzplanula. Všichni začali ječet a zbytek dětí se začal znovu topit. Až na jednoho sportovního jedince, který se aktivně snažil zachránit ostatní. Hrdina.

"Bet!!! Aa!! Pomoc!" Mary stále ječela. Střídala jméno své sestry, kamaráda a matky.

"Neumíš plavat?" otázal se jeden nagelovaný nabubřelý klučina. Neuvěřitelné, jak kvalitní gel použil.

"Já.. plmjh....hkasd..." hlava se jí octla pod hladinou. V tom jí kolem krku někdo ovinul ruku a vytáhl ji ven, ovšem na úkor dýchání.

"Neboj se, držím tě!" hlásil náš malý hrdina. Mary se ještě víc zakuckala a začala sebou cukat. Chlapec ji v tu ránu pustil a odplaval kousek dál.

"Jsi padlej na hlavu?! Málem jsi mě utopil!" hulákala. V tom se všichni ocitli pod hradem na nábřeží. Leželi na kamenné zemi a dívali se do světlých očí za půlměsícovými brýlemi. Tedy, všichni se dívali a mlčeli, až na jedinou osobu. Mary stále ječela.

"Ehe…co?" otočila se po chvíli k Brumbálovi, když si uvědomila, že slyší jen svůj jekot. "Ehm..dobrý den…pane…řediteli…uhu…oups…"   

"Dobrý večer, slečno Boteinová menší. Jak se vám líbila cesta?" zeptal se vlídně. "Chtěla jste si zahrát na potápěče nebo na studenta prvního ročníku?"

"Na rybáře..." odsekla panovačně po chvilce ticha.

"Zajisté, mělo mi to dojít. Ovšem obávám se, že budete muset dostat školní trest…" řekl tiše a vševědoucně se na ni díval skrz své brýle.

"Ne-e…já už budu hodná…" zamumlala a trochu si dupla.

"Jako bych to už někdy slyšel… ano, poslední týden to byla šikana… ten týden předtím vyplavené koupelny. Dále rozsypané brnění ve třetím patře, zneuctění obrazu Buclaté dámy-"

"A?" opáčila provokativně. Nějak jí došlo, že se nemůže chovat, jako by byla s Bet. Je to Brumbál, symbol dobra, klidu, harmonie v této škole a ona je Zmijozel. A užije si to aspoň po této stránce. Což o to, drzí být uměla.

"Příští středu v devět večer, ano?" usmál se příjemně. Tedy příjemně jen za předpokladu, že
jste od něj zrovna neschytali trest.

"Ano, a kde?" zeptala se velice 'mile' asi ve stylu paní Blackové.

"Jako vždy…Vítejte v Bradavicích!" řekl jen a zmizel. Mary ztuhla.

"Aha…jo….jáásně…" protočila nakonec oči a otočila se k prvákům. "No jasně.. jako vždy… Mimochodem…tady máš tu rybu…" vyndala z kapsy malinkou rybičku a podala ji chlapci, který se roztřásl. "Nebooj…tak.. buď chlap!" zamračila se. "Bububu! Hahaha! " zasmála se Marion vlastnímu vtipu. Chlapec se ale usmál...



Bet seděla vedle Phee a Reguluse. Klepala nervózně nohou. 'Kde je?' opakovala si v hlavě.

"Neboj, ona se objeví, jako vždycky," zazubila se Phee a drcla jí loktem do ruky. Jen lehce.

"Dělá to často?" zeptala se bez přemýšlení Bet, Phee si to ovšem převzala - naštěstí - jako konstatování a tak jen přitakala.

"Jojo, já vím... ale vyroste z toho, určitě...ehm...doufám..." zasmála se. Krátce pohlédla na Dariuse, který seděl naproti ní a pak zpět na Bet.

"To se obávám, že ne... a nebo se to zhorší...to by byla hrůza..." zašklebila se.

"Přímo katastrofa století!" přitakala Phee. Chvíle ticha.

"Teď už se trochu bojím... trochu dost... kde zase je a co zase dělá...někde zabíjí dalšího psa..." protočila Bet oči. Najednou ztuhla a pomalu rudla. To asi neměla říkat.

"Psa? Jakého?"

"Ehm...no... prostě...sousedovic....málem ho zapíchla..." zachechtala se upřímně a trochu si upravila ofinu.

"Vy máte sousedy?" nechápala Phee. No jasně. Sousedovic psa. Určitě. Ehm, když jejich nynější dům je uprostřed luk a lesů a kdo ví jak daleko od Londýna.

"Jo, takový ty... no... ty víš..." máchla nad tím ledabyle rukou.

"Ahá, jo, ti.... no, Mary je to podobný, i když nechápu, co dělala tak daleko..." zazubila se znovu.

"Nechápu, jak dvojčata mohou být tak odlišná," konstatoval celkem suše Darius. Bet měla sto chutí mu odseknout, že on nechápe nic, ale udržela se, jelikož jí vzápětí došlo, že by možná mohla být polichocena. Teď si připadala jako blb. Proč vždycky, když tenhle kluk něco řekne, je na něj naštvaná? Asi kouzlo osobnosti.

"Nejsme jednovaječná dvojčata," pokrčila rameny. Darius se ušklíbl a pak pohlédl za ni. Kolem jejich místa právě procházela menší partička kluků se zelenými kravatami. Za ní se táhl někdo, koho Bet okamžitě poznala.

Když si Jerry všimnul, že se na něj dívá, okamžitě se zazubil a hrdě vypnul hruď. V tu ránu se ale nedíval před sebe a tím pádem narazil do svého kamaráda - nejspíš. Bet se musela zasmát a otočila se zpět. Darius ji pozoroval velmi zvláštním pohledem. Těknul očima od jejího obličeje níž a uchechtl se. Bet jeho oči následovala a zrak jí padl na její prefektský odznak. Podívala se na něj a v tu chvíli zpozorovala, že taky jeden má. Byl prefekt. Stejně jako ona.

"Ty jsi -" v tu chvíli se ale otevřely dveře a dovnitř vešla mokrá Marion s profesorkou McGonagallovou.

Všichni se na ně podívali a začali se pochechtávat. Mary se vznešeně nesla a vrhala na všechny povýšené pohledy, což zase tak povýšeně a důstojně nevypadalo, díky zmáčenému oblečení, rozteklým šminkům a též díky vlasům, z kterých crčely pramínky vody.

"Bet, já jsem spadla do moře, který teda nebylo slaný, ale tak…... a ulovila jsem rybu…CHA!" vítězoslavně se zašklebila, ignorujíc Reguluse. Sedla si vedle sestry a začala si na zem ždímat vlasy. Poté zatřepala hlavou, až malé kapky z vlasů létaly všude dokola.

"Eh….jo…" hlesla Bet a pozorovala ji. Mary se po chvíli začala třást a drkotat zuby. Bet protočila oči a automaticky si sundala hábit - zůstala v uniformě - ten podala Mary. "Nemáš zač..… " podotkla pak.

"Jsem dobrá, že?" zubila se dál Mary, i když její fialové rty o moc dobrém stavu nevypovídaly. Bet se podívala na Mary a ta pochopila, že se jí snaží něco říct. Pečlivě pozorovala sestřiny oči, které se přetočily k učitelskému stolu. Mary vzápětí pochopila.

"Andy?" protáhla opatrně Mary a nevinně na něj zamávala. Ten jen protočil oči a zatvářil se nezúčastněně. Jednou rukou si promnul kořen nosu a podíval se na ředitele, který klidně seděl v křesle a pozoroval nebelvírský stůl.

To už ale začali dovnitř proudit prváci v čele s profesorkou McGonagallovou. Velká síň ztichla, když jmenovaná došla až dopředu a položila Moudrý klobouk na vysokou stoličku. Začala vyvolávat jednotlivá jména.

"Anderson Matthew!"
vyvolala prvního žáka. Onen malý chlapeček, kterému Mary lovila rybu, se vylekaně posadil na stoličku.

"Jooo, seš borec, Matty!!! " vyskočila Mary a začala tleskat. Matthew si radši rychle nasadil Moudrý klobouk, který mu sklouzl do obličeje, aby na Mary neviděl.

"ZMIJOZEL!!!" vykřikl rozlehlo se mohutně síní po pár vteřinách.

"Jupííí," začala Mary vřeštět a rozběhla se mu naproti. Chlapeček se trošku pousmál a vytáhl z kapsy rybku. Asi byl trochu šílený.

"Mám ji!" vykřikl a zamával s ní Mary před nosem. Mary to trochu zarazilo, ale ne na tolik, aby nezareagovala okamžitě.

"Má ji!" zařvala na Bet.

"Jasně, to vidím..." řekla značně flegmaticky dotyčná a protočila oči. I v Bradavicích byl hezký strop, teda spíš nebe?

"Jo, má..." poznamenalo ještě pár lidí řetězově a uchechtli se. Bet to trochu přišlo jako v nepovedené parodii.

"Proč mu ji dala?" zeptala se Phee filozoficky, ale taky spíš řečnicky - nečekala odpověď. Ihned po otázce se zasmála a zatřepala hlavou.

"Řekl si o ni," zašklebila se Mary, která odpovídala na vše, i když nemusela, ba dokonce i když neměla. Pohladila chlapce po mokrých vlasech a vedla ho ke svému místu. Loktem strčila do Reguluse, aby se posunul, pak si ale uvědomila, že s ním nemluví, a tak popadla Mattyho a vydala se s ním na druhý konec stolu. Po pár metrech si ovšem znovu něco uvědomila a to, že byla moc hrubá, a tak na Reguluse jen tak mimochodem zavolala:

"Promiň!" pak se usadila i s Mattym někde na opačné straně stolu.



"...tak, Dobrou chuť!" zvolal Brumbál. Před studenty se objevily lahodně vypadající napěchované mísy jídla.

"Jídlo!" zavolali současně Mary i Matty. Oba se zasmáli - budou si rozumět.

"Hej ale tohle..." říkala Mary vegetariánka a cpala se hranolkama, "...je fakt vynikající! Zkus to!" zahlaholila na Mattyho.

"Ne, ale tohle..." bručel Matty s plnou pusou sirupových košíčků, "...to je to nejlepší žrádlo, co jsem kdy jedl!" zazubil se a hodil po ní jeden. Rozplácl se jí na hlavě.

"Dík!" zasmála se a setřela si kousek prstíkem, který následně olízla. "Hm... je to fakt dobrý... dej mi ještě...." otočila se na něj.

"Už nemám!" zazubil se nevinně a pokrčil rameny.

"Tys je všechny zbouchal!" zabručela nevrle a rozhlédla se. Ha! Má je u sebe Regulus! Pomalu se zvedla a kradla se 'tiše' k němu. (Při tom samozřejmě řvala cosi jako 'Uhni!' a 'Ty košíčky jsou moje!')

"Dík.... " řekla, když si vzala celý tác, který před Regulusem stál. Otočila se na podpatku a vydala se zpět. Regulus polkl a pozvedl obočí.

'Co se to s ní děje?' Nechápal to. Ještě před pár hodinami byli nejlepší kamarádi a teď? Teď si ho nevšímá, je na něj drzá a zlá.

"Mám další, mrkej!" zavolala už z poloviny cesty na Mattyho Mary, takže to slyšela polovina síně. Ona, mokrá, špinavá a sladce ulepená od sirupových košíčku s jedním tácem oněch lahůdek v ruce stála a rozhlížela se. Nebelvírští znechuceně odkládali lžíce a příbor. Nejspíš je přešla chuť. Havraspárští se ošili a hleděli si vlastního talíře. Mrzomorší se zasmáli a vesele jedli dál.

"No? Co? Jezte, ne?" osopila se na ostatní a došla až k Mattymu.

"Mě je zle... " konstatoval, když k němu došla. Zamrkala a nechápavě se optala:

"Takže ty si nedáš? No ale tak.... dej si... uleví se ti..."

"Ne...díky..."

"Fajn, aspoň neubude... sním to celý sama...hm...Bet?" zavolala na sestru. Ta se k ní otočila a trochu nechápavě pozvedla obočí. Mary si jen pomyslela, že Zmijozelští kromě protáčení oči a pozvedání obočí neumí normálně zareagovat.

"Chceš?" hodila jí jeden, ten ovšem přistál Dariusovi v klíně. Chlapec se zatvářil zhnuseně a opatrně vzal do rukou ušpiněný ubrousek, který si zvykl dávat při jídle na kolena z praktických důvodů. Prozřetelné.

"Oups... moment, ještě jeden pokus!" hodila Mary další, který už byl u Bet blíž, ale dopadl do šťávy, která se rozprskla všude kolem. Všichni studenti začali bručet a nadávat.

"Myslím, že se obejdu, ale díky," zasmála se Bet, teda i když by měla být naštvaná, celkem pobavena, jak se všichni kolem tvářili znechuceně a otráveně politi šťávou. Na ni, jako zázrakem, nebyla ani kapka.

"Tak fajn... stejně už mám jen dva..." řekla Mary nenuceně a nabídla jeden svému novému kamarádovi. Ten - i když už byl skoro zelený - přijal a tajně ho hodil pod stůl.

"Hele, máme ještě tu rybu... mám s ní tajný plán..." zamumlala k němu. "Sejdeme se po hostině před síní, jo? " zazubila se šťastně.


"Pokud jste již dojedli, tak vás poprosím o chvilku klidu. Zezačátku bych vám chtěl připomenout pár důležitých pravidel. První z nich je, abyste na chodbách nedělali nepořádek. Pak je také zákaz chodit do Zapovězeného lesa..." začal Brumbál a svůj pohled zamířil k Pobertům. Jen tak mimochodem. Marion našpulila rty a uraženě se ohradila:

"A co já jako?"

"Od tebe se očekává, že jsi na to moc vystrašená, víš?" zasmála se Bet, která právě přišla k ní a opatrně si sedla vedle.

"Tse! Jako by mě neznal!" prohlásila ještě stále naštvaná a vrhala na Brumbála rozhněvané pohledy. Ten se jen usmál, rozhlédl se po síni a pokračoval v proslovu. Mary ho přestala poslouchat. Místo toho se rozhlížela všude možně a pozorovala každý vyrytý ornament, každou nedokonalost. Ovšem Brumbál najednou řekl:

"...tak a teď si zazpíváme hymnu. Každý si zvolte melodii a tempo..." švihnul hůlkou - objevily se 'titulky' - a Mary se v tu ránu vzpamatovala.

Phee se nadechla a naklonila se k Dariovi. Něco mu šeptala. Najednou se oba dva zvedli a šli směrem ke dveřím. Mary zavětřila.

"Založíme tajnej spolek, jo?" šeptla Mattymu rychle, jako reakci na to, co viděla. Na zpěv zapomněla. Ostatní poslušně zpívali.

"Tak ...tak jo!" zaradoval se ihned, i když nevěděl, o co půjde. Nejspíš Mary bezmezně důvěřoval a byl stejný blázen jako ona.

"Teď je první akce..." upozornila jej. Ne, stále mu neřekla o co půjde.

"Jaká? Co se bude dít?" zeptal se konečně.

"Budeme... sledovat...ty dva...." ukázala na odcházející dvojici, zatímco všichni ještě svorně pěli.

"No... já nevím..." zamračil se Matty. Dariuse znal. Pocházel z čistokrevné rodiny, která na to byla patřičně hrdá a byl netolerantní, nelaskavý, tvrdý, chladný a no prostě zlý.

"No ták... užiješ si srandu..." přesvědčovala ho Mary. Vážně nehodlala jít sama a na Reguluse byla ještě pořád naštvaná.

"No... já... dobře..." pousmál se.

Bet je tiše poslouchala. Nějak se jí moc nechtělo zpívat - asi tak jako jít na tuto super tajnou misi. Navíc vlastně nebyla zvaná, takže zůstala v klidu sedět a poslouchala svou falešnou sousedku.

Ne, opravdu to nevydržela moc dlouho a tak se naklonila trochu jinam. Marně. Povzdechla si a podívala se směrem k odcházejícím. Melancholicky se zašklebila. Je tady, v Bradavicích. A co z toho? Mary má vlastní problémy... a Phee... Darius - kam vlastně jde, nemá jí pomoct s prvákama?

"Do akce, můj malý příteli!" pousmála se Marion a sesunula se pod stůl. Trochu znechuceně si prohlédla nohy svých spolužáků.

"Už jdu..." zasmál se Matty a vlezl za ní. "Mimochodem, proč prostě nejdem za nima?"

"Je to tajná mise! A musíme si připravit plán!" šeptla Mary už zase v zápalu sledování.

"Přesně tak..." zazubil se, ale pak se zarazil. "Ehm.. jakej?"

"No ehm... tajnej... no nic...jdeme!" řekla hned na to Mary a začala se drát skrz spletence nohou pod jejich stolem.

"Ehm... pardón, sorry..no... promiň..." omlouvala se pořád, když do někoho kopla nebo drcla. Což se jinak ani nedalo udělat, takže se pořád omlouvala.

"Dávej bacha, ať tě nikdo nekop-" začala poučovat Mattyho, ale hned schytala ránu do nosu. Okamžitě se za něj chytla.

"Auuuu!" neudržela se. Do očí jí vstoupily slzy. Otřela si je a snažila se to přežít.

"Mary?" ozval se velice známý hlas. Pod stolem se objevila Regulova hlava.

"Dělej že tu nejsme!" špitla Mary bezděčně, stále se držíc za nos. Krev netekla.

"Mary..."

"Tady nikdo není!" špitla svatouškovsky.

"Jo, nikdo!" přidal se i Matty a s úzkostí pohlédl na Marion.

"Mlč, spratku..." usadil ho Regulus. "Mary co to tady provádíte?"

"To tě nemusí zajímat, ne? Ty se mnou nekámošíš a chováš se jak kus ledu takže přes prázdniny klidně kamarádi budem, ale tady asi ne. Nazdar!" řekla tvrdě, až ji to na chvilku zarazilo a pustila nos. Vlastně na něj zapomněla. No, plazila se dál a Matty hrdě za ní. Vyplázl na Regula jazyk a rychle se doplazil až úplně k Mary. Pro jistotu.

Regulus se napřímil a podíval se na Bet, která jen pokrčila rameny a naznačila své bolíbené gesto 'O tom potom'. Ve stejnou dobu se Darius vrátil a sedl si vedle Bet.

"Doufám, Boteinová, že ses už uklidnila. Pokud nebudeš mít nic proti, povedu prváky a ty bys mohla dohlížet na to, aby se nám netrousili někde vzadu..." začal celkem zodpovědným tónem, až to Bet překvapilo. Chvíli mlčela a sledovala ho.

"Hm... a co když něco proti mít budu?" protáhla s úšklebkem.

"Tak ti to nepomůže," pokrčil rameny a úšklebek jí oplatil.

"Máš jediný štěstí, že se mi nechce vysvětlovat historie a cesta," dodala povzneseně nad problém a vzala do ruky pohár s džusem.

"Myslím, Boteinová, že spíš ty máš štěstí," pohlédl jí do očí. Bet neuhnula pohledem, nechtěla být za poraženou. Byla na to moc hrdá.

Mary i Matt se konečně dostali na konec stolu a plazili se dál ke dveřím. Za nimi se konečně mohli postavit a pokračovat v cestě po nohách. Nevšimli si, že Darius je zpět v síni a tak vyrazili jakousi chodbou.

"Pst! Deme!" sykla Mary na Mattyho, který se trochu zdráhal a přemýšlel, zda - li mu to stojí za to, mít hned první den školní trest. Nakonec se sice neochotně, ale i s novým elánem vydal za Marion. Vlastně se chtěl tak trochu ukázat v lepším světle. Jako každý chlapec potřeboval zapůsobit.

"A... kde jsou?" řekl Matt s obavou v hlase, když se ocitli na prázdné chodbě.

"Hm...myslím, že šli támhle," ukázala Mary nalevo. Vydali se cestou vlevo. Jenže po chvíli narazili na schodiště. Jedno vedlo někam šikmo dolů a
druhé - poměrně krátké, protože se pak rozpojovalo na další dvě - nahoru, cesta jinak pokračovala dál rovně.

"A-A teď?" Marion pocítila v žaludku vzrušení. Budou se toulat po opuštěném hradě. Vzrušující!

" Eh- asi... tady dolů- "

"Jsi si tím jistá?"

"Áno!" pokývala Marion divoce hlavou, "Myslím, že jsem viděla .. hm.. kus pláště... byla to Phee.... určitě..."

"No jasně..." odvětil Matt poněkud nevěřícně, ale pokorně se vydal dolů po prudkém schodišti.


"Laskavě se seřaďte a následujte mne," říkal zrovna v tu samou chvíli, ale ve Velké síni Darius autoritativně. Bet stála někde, kde tušila konec zástupu prváků a pozorovala jeho počínání. Pořád byl chladný, odměřený a vypadal značně profesionálně. Asi to bral vážně.

"Lupine, zkus nejdřív pustit důležitější." Bet trhla očima k chlapci, kterého oslovil. Remus. Stál tam, na začátku zástupu malých lvíčat, s několika ne zas tak patrnými jizvami na obličeji. S neutrálním výrazem se otočil na Daria, očividně rozhodnut ho i přesto ignorovat.

"Víš, Torceli, pokud se z toho jinak nervově zhroutíš, klidně jdi první," usmála se ironicky vysoká rusovláska. Darius se na ni ani nepodíval. Bet pochopila. Byla to Lily. Mudla.

"Dariusi!" zavolala na něj Bet a pozvedla obočí. Ten si jen opovržlivě odfrkl a elegantně odkráčel ze síně, za sebou zástup prváků. Bet prošla kolem Nebelvírských jako poslední a i přesto si neodpustila zkoumavé pohledy...


"Dál nejdu!" vybreptl Matt po několika minutách cesty temnou chodbou osvětlenou jen loučemi.

"Ahá! No jasně! Pan Srábek! Hele, to chceš spát tady na zemi? V temné chladné chodbě?" rozhodila Marion rukama. "Prosím, posluž si!" křikla na něj a na důkaz uražení si založila ruce v bok.

"Proč jsme prostě nemohli jít do naší společenské místnosti?" obořil se na ni Matthew.

"Jak mám vědět, kde nějaká blbá místnost je?!"

" C- Co? Cože?!" vykulil oči.

" Slyšels, ne?" našpulila Marion rty.

"Jsi v pátém ročníku a NEVÍŠ, kde je Zmijozelská kolej?" zajíkl se Matthew.

"Jsem tu poprvé stejně jako TY!" zabořila se mu prstem do hrudi.

"Ha-ha. Moc vtipné! Ale z tohodle se nevykroutíš!" křikl Matthew rozhněvaně.

"Ty mi to nevěříš?" vykulila oči pro změnu Marion. Matthew se na ni podíval jako na blázna a pochybovačně zakroutil hlavou. Marion se rozhlédla kolem, jakoby hledala rozcestník. A nebo taky Bet, či Reguluse.

"Ty jsi nás vedla, aniž bys věděla, KAM nás vedeš?"

"Já - Já jsem... hele, nesnaž se to na mě hodit! Jedeme v tom oba dva!" Matthew už chtěl něco říct, když v tom uslyšel kroky. Ano! Někdo se k nim blížil! Oba dva ztichli, až bylo slyšet jejich dýchání. A kroky byly pořád blíž a blíž.

"To jsou -" začal Matty, ale Marion za něj dokončila:

"Duchové!"
 


Komentáře

1 C.V.O.K. | Web | 26. listopadu 2010 v 18:16 | Reagovat

xD užasna poviedka xD Marionka je taka... ňufííííí =D a Bet je pravá románová hrdinka.  som zvedavá čo sa z toho ďalej vykľuje =)

2 Terez | 26. listopadu 2010 v 21:40 | Reagovat

cháchá :D vážně moc se mi to líbí :D nic si z toho nedělej, mary :D maion je uplně super :D a bet je naprosto dokonale ironická :D

3 Betria | Web | 27. listopadu 2010 v 20:56 | Reagovat

Románová hrdinka? :D wow, to je dobré, sem ráda za nového komentujícího čtenáře :D

Terez dík :D

4 Terez | 27. listopadu 2010 v 20:58 | Reagovat

tssss někde v karlových varech, co? :P

5 Betria | Web | 27. listopadu 2010 v 21:14 | Reagovat

Já? :D já sem doma, drahoušu! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.