12. kapitola - Cože?!

8. října 2010 v 18:32 | Betria&Marion |  Ehm...

oOo 12. kapitola oOo
Cože?!


"To mám... taky...mám... jo...mám..." mumlala si radostně Bet a kontrolovala si sbalené věci. Po chvíli si přejela po kapse s kovovým odznakem prefektů a zazubila se. Pak se ale zarazila.

"Hůlka... hůlka? MARY!" zavolala znenadání na sestru.

"Kde?" zazněla inteligentní otázka z vedlejšího pokoje.

"Kde máme hůlky?" dodala Bet k její otázce.

"Jo!" zavolala Mary ještě inteligentněji a už byl slyšet hluk, jak se chtěla dostat přes svůj prales k šatně a odtud k Bet.

"Jo?" opakovala Bet, která zřejmě plně nechápala myšlení své sestry.

"Kde je máme? Kde je moje hůlka? Jak to, že ty ji máš a já ne?" dveře se rozletěly a Mary vběhla dovnitř.

"Já ji nemám..." namítla Bet a pokrčila rameny.

"A proč jsi říkala, že ji máš?!" nechápala Mary a dívala se, jakoby její sestra právě utekla z blázince.

"To jsem říkala?" zvedla obočí Bet a pochybovačně na sestru pohlédla.

"Se mi to zdálo?!" zamyslela se a pak zatřepala hlavou.

"Tak k věci... ty nevíš, kde jsou?" optala se Bet klidně.

"Ne."

"Vážně?" dorážela.

"Já... ne. Regulus říkal, že nám je vzali rodiče!" vypálila ze sebe nakonec.

"Proč?" rozzuřila se Bet.

"Abychom nekouzlily. A on tu svoji měl!" žalovala Mary.

"Proč? To snad ne, co jsi zase udělala, že nám je sebrali?! No nic, tak pojď... jdem si pro ně..." zavelela Bet a otočila se ke dveřím. Mary se na ni ale stále dívala jak na blázna.

"Bet! Ty to nechápeš!" chytla sestru za ruku.

"Co nechápu?" otočila se na ni.

"My dnes pojedeme do Bradavic!" zazubila se šťastně.

"No právě...vstávala jsem neskutečně brzo a jsem naštvaná. Jdem si pro hůlky..." řekla znuděně Bet.

"Ty nejsi ráda?!" podivila se Mary trochu smutně.

"Že nemáme hůlky? Ne, to teda nejsem..." konstatovala rozhořčeně.

"Že jedeme do školy!" zakroutila hlavou Mary.

"Jo, to jo... Bradavice..." trochu se zazubila, ale pak se praštila do čela. "Andy..." V tu chvíli na ni Mary hleděla spíš jako na UFO. Pak se praštila do čela přesně jako Bet před chvílí.

"Ah! Ne! Ochráním ho! A Buřtík taky!" začala vyšilovat. "Musíme vymyslet plán... musíme ho chránit..." Marion byla poměrně spokojená. Až doposud se jí podařilo Buřtíka skrývat, že o něm věděla jen Bet.

"Buřtík..." sedla si na zem Bet a složila hlavu do dlaní. Vždycky, když na to zvíře přišla řeč, měla Bet pocit, že se nervově zhroutí.

"A kdo jinej? Víš, kdo chránil Kámen mudrců?" nadhodila hrdě Mary a složila ruce na hrudi, jak to obvykle dělávala Bet, když měla pravdu. Nebo byla naštvaná...

"Je to ještě škvrně..." konstatovala sestra suše dotyčná.

"Je šikovnej. Zvládne to…" zamračila se na ni ukřivděně.

"Jak myslíš, ale teď už chci konečně držet hůlku. Jak jsem to bez ní mohla vydržet?" povzdechla si Bet.

"Asi proto, že jsi nikdy žádnou neměla?" ušklíbla se Mary ve svém drzém živlu. Bet na ni vrhla jeden ze svých ne zrovna milých pohledů . "Tak jdeme..." vyhrkla Mary a obě odešly.


"Otče?!" zavolala Bet a klepala na dveře ložnice. "Otče!" zavolala znovu a otevřela dveře.

"Tatí!" nezůstala ani Marion pozadu.

"Tady není..." konstatovala Bet jasnou skutečnost. "Zkusíme pracovnu..." Marion se zděsila. To zase budou prolízat celý dům!

"To mi připomíná, že se ještě stavíme v knihovně, teda aspoň já, musím se ještě něco narychlo doučit.. mám pocit, že umím jen formule..." vedla si Bet monolog, zatímco si Mary bručela pod vousy:

"Pche...ona se učí..."

"Ty ses taky učila!" ohradila se Bet rychle a zabočila do další chodby.

"Eh... néééé..." protestovala nepřesvědčivě Mary.

"Jasně," zašklebila se Bet a otevřela dveře od pracovny. Otec seděl za stolem a podíval se na ně přes své brýle trochu skepticky. Bet okamžitě zaklepala a nasadila nevinný výraz. Marion našpulila rty a otočila se k odchodu, v čemž jí Bet zabránila.

"Promiň, otče, ale chtěly jsme se jen zeptat na své hůlky..." začala pomalu a hlavně opatrně Bet.

"Jo, protože teď vlastně jedeme do školy a ... a potřebujeme hůlku, že jo... vlastně na kouzlení, a vlastně jsme přece čarodějky, že jo...." mlela Marion, čímž zrovna moc nepomáhala.

"Jistě, drahá, ale řekli jsme, že až na nádraží," odvětil otec stručně.

"Proč?" vyjekla Mary.

"To nás hodláte ztrapnit před spolužákama?!" vyrazila ze sebe nevěřícně Bet a zapomněla na zdvořilost.

"Betrio, tohle jsme už vyřešili..." řekl otec suše.

"Ne-e!" vypískla Mary. Bet se zamračila a nabroušeně založila ruce na hrudi.

"Ale, drahý, vždyť se chovaly vzorně a učily se skoro celé léto... " přimlouvala se matka, které si do té doby nevšimly, "...a Betria se stala prefektkou, i když jenom díky tomu, že Zabiniovou přehlásili na Krásnohůlky..." Vstala z křesla u krbu a přešla k manželovi. Oči Bet se změnily v oči hada a přivřely se na takové škvírky, až se zdálo, že nemohla vidět.

"Jó! A už jsme se aji naučily kouzlit. Docela." Otec se na Marion podezřívavě podíval. Bet ihned zapomněla na matčinu poznámku a zrudla, následně zbělela.

"Co…" špitla Marion Bet.

"Nic," řekla ona rychle a podívala se na otce. "Nuže?"

"Tedy?" odkašlala si Mary a otočila se na něj taky.

"No..." otec si je pozorně prohlédl. Od hlavy až k patě, zpátky, do očí. "Tak dobrá..." rezignovaně mávnul hůlkou a z jednoho regálu nahoře sletěly dvě hůlky. Jedna byla ebenově černá - asi proto, že z ebenu byla - a měla bíle zdobenou rukojeť. Ta doplula k Bet.

"Coooo? Tohle je moje hůlka?" nakrčila Marion nos a pohrála si s malým nezdobeným obyčejným klacíkem v rukou.

"Wow..." vzala Bet hůlku ze vzduchu a protočila ji mezi prsty.

"Ubohost," zašeptala Marion. 'Opravdu stačí na dělání kouzel vlastnit kus dřeva?'
běželo jí hlavou.

"Děkujeme..." řekla Bet zhypnotizovaně a přešla ke dveřím. 'Moje hůlka... huhů.... jo...'

"Dík, čau..." broukla Marion a poslušně se vydala za Bet, i když trochu neochotně.


Bet listovala někam doprostřed knihy. Tušila, že tam skončila. Chvíli četla, ale nakonec knihu přece jen zase sklapla a přeslabikovala si osnovy všech předmětů z ročníků, které se už naučila.

"Jsem to ale šprtka....dneškem počínaje už jsme páťáci... huhů!" začala se bláznivě smát a nakonec i skákat po posteli. "Bradavice! Jo!" křičela a divoce se smála. V tu chvíli zapomněla, že je to nedůstojné, že se to nehodí a že tohle není Betria. Měla radost, byla volná, jako ve snu.


Marion s sebou švihla na postel. Za pár hodin už bude sedět ve vlaku s červenou lokomotivou společně s Bet a lidmi, které vůbec nezná.

"Nikam nepojedu..." zabručela si. "Nikam nepojedu..." zopakovala, jakoby se o tom chtěla přesvědčit. "Nikam..."


"A ta spousta lidí... Evansová, Potter... Snape..." dopadla Bet na postel a zachumlala se do již jednou ustlaných polštářů.


Mary se přetočila na bok a zakryla se pytlovou peřinou. Buřtík trhal v koutě svou novou hračku - pískajícího kačera - a spokojeně čas od času štěknul.


Bet se znovu posadila. Tolik energie nepocítila už hodně dlouho. Aktivně cpala do své tašky asi tři učebnice a tenkou knížku, kterou vyhrabala ve své knihovně. Vnitřek byl důvtipně zvětšený kouzlem, i když ona si za to asi body přičíst nemohla. Zazubila se a vběhla do šatny. Rozrazila dveře své skříně a začala se přehrabovat ve zbylých věcech, jestli by se jí ještě něco nehodilo.

Marion už téměř spala, když z ní Buřtík začal stahovat peřinu. Ukázalo se, že kačer je na cucky a po celém.

"Co je?!"vyjela na něj a chňapla po peřině. Buřtík ale stačil uskočit a rozběhl se pryč. I s peřinou.

"Hej!"vykřikla naštvaně a vydala se za ním.

"Mary!" vrazila jí do pokoje Bet a zamrkala, když kolem ní proběhl Buřtík s peřinou.

Ten pes se za měsíc dost změnil. Vlastně se dalo s jistotou říct, že je to kouzelnický pes. Chlupy zmizely, měl opravdu tři hlavy a občas se zdálo, jakoby lidem rozuměl. Byl to velmi oddaný pes, což Marion vítala, protože ji samotnou nikdo vážně nebral. To si teda myslela ona.

"Buřtééééé!" vřeštěla Marion a prodírala se pralesem. Bet chytla peřinu a zastavila tak Buřtíka, který se k ní poslušně vrátil.

"Hodný..." pohladila ho a podívala se na peřinu.
"Ona šla spát?!" Marion odhrnula jednu větev, načež uviděla Buřtíka s Bet.

"Ty! Ty! Ty malej, blbej, zlej, pitomej psu!" hrozila mu prstem a řítila se na něj. Bet ho chytla do rukou a zvedla do vzduchu.

"Nic si z ní nedělej, bude ti vděčná, až zjistí, že za necelou hodinu vyrážíme a ona není snad ani sbalená..." říkala mu, ale také částečně Mary.

"Nepotřebuju se balit. Nikam nejedu!" pyšně zvedla bradu, sebrala jí Buřtíka a odkráčela pryč.

"Cože?!" Bet vyrazila za ní. "Co? Proč? To ses jako zbláznila?!"

"Ne... jeď si tam sama. Já zůstanu tady. A zhynu!" konstatovala Marion dramaticky. Bet pozvedla obočí, zakoktala nějaký nesmysl a nechala pootevřenou pusu.

"Na náhrobek mi napište:" zastavila se Mary a položila Buřtíka na zem, "Uškrtil ji svlačec! - či co to je."

"Tak ho zruš... ale teď si mě fakt vystrašila..." ušklíbla se Bet a přešla k její knihovně, u které se nacházely.

"Tady vůbec nejde o tu kytku!" ohradila se Marion a pokračovala v cestě k posteli.

"A o co teda?" dál ji pronásledovala s knihou, kterou si vzala v ruce.

"Že nepojedu do Bradavic." Buřtík zakňučel.

"Ale proč?!"

"A ty taky ne!" ukázala Mary na psa. Buřtík štěkl. "Ne, NEPOJEDEŠ!" zdůraznila.

"Jak dlouho mě hodláš ignorovat?" štěkla naštvaně Bet.

"Hm..." zamyslela se Mary nahlas.

"Mary..."

"Co?"

"Do háje, mluv normálně! Už mě to štve, jak ti přestávám rozumět!" Marion se hořce zasmála.

"Nikam nechci. Do ústavu..." špitla.

"MARY..." protlačila důrazně skrz zuby.

"Co?"

"Ty prostě pojedeš!" zavrčela a dupla si. Pak vlítla do šatny a otevřela její skříň. Popadla kufr, otevřela ho a začala to tam házet hezky jedno po druhém...

"Mám málo oblečení, nebudu tam mít co nosit!" křikla za ní Marion další důvod.

"Máš toho dost a navíc v Bradavicích se nosí stejnokroj, víš?" sípala, když se snažila kufr zavřít. Nakonec to vzdala a vytáhla druhý, menší kufřík a naházela tam nějaký drobnosti, které se do většího nevlezly. Nakonec skříň s velkým 'M' zela prázdnotou.

"Zbytek věcí mám všude po pokoji. Takže se nesnaž, tak rychle to nenajdeš!" konstatovala Marion při pohledu na snažící se Bet.

"Vsadíme se?" zavrčela bojovně a vlítla s 'příruční' kabelou do jejího pokoje.

"Klidně. O co?" volala za ní pobaveně Mary.

"O Buřtíka!" křikla rozezlená Bet a naházela tam vše, včetně nějaké kytky...

"Fajn..." umanutě vystrčila bradu Mary. Pak si uvědomila co řekla, stiskla Buřtíka v náručí a křikla: "Ne!!! To ne!" pak sledovala Bet, která otevřela šuplíky u stolu a jejich obsah naházela do kufru. Potom do něj shrnula i věci ze stolu a pár knih z knihovny.

"Aaaaa!!" zařvala nakonec a vše hodila do kufru, pak si na něj sedla. "A je to... pokud ti něco bude chybět, matka ti to pošle..."

"Tak... Buřtíku!" popadla ho Bet z Marionina sevření. Ta ho stiskla víc, aby jí ho nevyškubla.

"Ne! Já ti ho nedám! Žádnou sázku jsme neuzavřely!" křičela. Bet ji polechtala, Mary povolila a Buřtík se nacházel v rukách Bet. Ta ho nelaskavě narvala do staré rezavé klece, kterou pro něj Mary vybrala už předtím.

"O sázku nejde, musím ho sbalit."

"Je to hnusně sbalený a budu mít všechno zmačkaný!" umanula si Mary. Bet se nadechla a vydechla.

"Klid...vůbec tě nestresuje, vůbec ti neleze na nervy, rozumíš si s ní..." mumlala si a prováděla dechová cvičení. Pak ji cosi napadlo: "Sally!" křikla. V tu ránu se tu skřítka objevila.
 


Komentáře

1 Terez | 11. října 2010 v 21:11 | Reagovat

ách :D tahle povídka je naprosto nejlepší :D strašně vtipný, holky :D nejlepší je, jak se v tom odrážíte :D

2 Marion | 13. října 2010 v 11:15 | Reagovat

COŽE?! Co tím chceš říct? :D
Já přece... ehm...a Bet.. hm... no.. možná jen trochu! :D
"A ty taky ne!" ukázala Mary na psa. Buřtík štěkl. "Ne, NEPOJEDEŠ!" zdůraznila.
Řekla bych, že Marion musí být většině čtenářům nepříjemná... ona je totiž zlá ( ikdyž hodná). Jestli mi rozmíš.

3 Samantha Wilkes (Z) | 13. října 2010 v 17:28 | Reagovat

:D jak jenom trochu :D neříkám, že ve všem, ale v něčem naprosto dokonale :D třeba: "Klid...vůbec tě nestresuje, vůbec ti neleze na nervy, rozumíš si s ní..." mumlala si a prováděla dechová cvičení :D :D :D Marion je náhodou strašně roztomilá tím, jak je šílená :D

4 Terez | 19. října 2010 v 20:04 | Reagovat

ehm sry za Samanthu - to jsem já :D spletla jsem si jméno, už jsem z toho všeho vážně zblbnutá....:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.