11. kapitola - Mikoupilpejska!

20. září 2010 v 21:20 | B&M |  Ehm...

oOo 11.kapitola oOo
Mikoupilpejska!


Marion zpanikařila, polila ji horkost, ale nohy, jakoby přikované k podlaze se ani nehnuly.

"A-hoj! Co je?" obrátila se nevinně na Bet - jen hlavou.

"Kde jsi byla?! Matka se málem zhroutila! Ukázalo se sice, že tohle děláš často, ale celý den a ještě ke vše- co to tam máš?" podívala se na hýbající se mikinu a tak musela přerušit svůj jistě dlouho promýšlený monolog.

"Nic, moment…" vyhrkla rychle Mary a zabouchla za sebou dveře. Rychle rozepnula mikinu a položila na zem malého psíka, který se ihned rozběhl pryč a zmizel někde v džungli.

"Buřtíku!" zalapala Marion po dechu, ale už neměla čas za ním běžet.

"Mary!" zabouchala Betria na dveře. Marion potichu šla ke dveřím.

"Mary!!" další bouchání. Marion je pomalu pootevřela a vykoukla ven s nevinným výrazem ve tváři. Pak se tam tak napůl objevila.

"Co to mělo znamenat?"
pozvedla obočí Bet, ruce v bok.

"Co máš na mysli?" zeptala se nechápavě a podrbala se na zátylku.

"Ale nic…" mávla nad tím hraně rukou, "…ovšem kromě hýbající se mikiny, útěku a nevinnýho výrazu, který nikdy nevěstí nic dobrého..." pokrčila Bet rameny a propálila ji pohledem.

"Tak jo. Já už zase musím jít…" vyhrkla Mary, když se jí něco otřelo o nohu. Zabouchla před sestrou dveře a chytla Buřtíka do náruče, načež se s ním posadila na postel.

"Ale-" namítla rychle Bet, cosi zavrčela a otočila se na podpatku, připravená odejít. Nedalo jí to - chvíli naslouchala.

"Máš hlad?" pohladila Mary psíka a on se jí stulil do klína. Šťastně se usmála a rozmáchla se rukou, takže shodila na zem jeden z jejích ne zrovna malých květináčů. Ten se s třísknutím rozbil a vysypal kolem sebe hory hlíny.

Bet zatnula pěsti, naštvaně se otočila zpět a znova zabušila. "Marion, ty tam někoho týráš?!"

"Neee!" vyjekla, přičemž rukama stiskla Buřtíka, až zakňučel. "Ticho, Buřtíku!" napomenula ho a dlaní mu zakryla čumák. Pes zavrčel a vymanil se z jejího sevření hryznutím.

"Ty tam máš zvíře?" Bet začala netrpělivě podupávat nohou a s rukama složenýma na hrudi čekala. Nastala chvíle ticha, po které Marion klidně odpověděla:

"Ne!"

"Otevři!" volala znovu Bet, ale pak se jí rozsvítilo a přeběhla do svého pokoje. Proběhla mezi lenoškou a skříňkou, načež si otevřela dveře od šatny.

"Buřtíku, rychle, pojď sem!" strčila Mary pejska pod kosmetický stolek. Bet mezitím rázně přešla šatnou a stiskla kliku dveří od sestřina pokoje. "A dávej bacha, jsou tam fialky!" stačila jej Mary ještě upozornit, než se dveře do šatny rozletěly dokořán.

"Mary..." začala Bet a stejně rázně k ní došla. Marion provinile vzhlédla. "No...?" pozvedla Bet obočí.

"Co...." Mary pokrčila vzdorovitě rameny.

"- to bylo?" dodala.

"Já jsem se - jedla jsem - a - zaskočilo mi…" zazněla chabá výmluva podpořená chabým nevinným úšklebkem.

"Taky jsi vrčela a kňučela..." ušklíbla se. Nastala chvíle ticha, protože Mary nehodlala reagovat. Jen tam tiše seděla a snažila se být vzdorovitá.

"Tak fajn, když mi to nechceš říct..." pokračovala jemně Bet.

"Protože bys mi nadala!" vypálila.

"Nadala... hm... řekni mi to..." s úsměvem přistoupila o krok blíž. "Nikomu to neřeknu...a možná... možná ti řeknu novinku...." vzala ji kolem ramen. To muselo zapůsobit."No?"

"Byli jsme s Regulusem... na Příčné ulici..." začala opatrně Mary.

"Tolik k tvému tajnému plánu.... myslím..." přikývla Bet. "A dál?"

"… a já jsem mu koupila žabku..." pokračovala nuceně.

"Musel být štěstím bez sebe..." protočila Bet pobaveně oči.

"…a kaktus... a on... tomu nebudeš věřit!" nedala se Mary a nadšeně se rozzářila.

"Bojím se tě..." podotkla Bet.

"Mikoupilpejska!" vyhrkla tak rychle, až se jí skoro zapletl jazyk.

"Co pil Mikou? Kdo je to Mikou? Pejs.... psa!" vyděsila se Bet a okamžitě se rozhlédla kolem. Marion se šťastně zazubila, jakoby vyhrála v loterii a zpod stolu vytáhla malou chlupatou kuličku.

"Vidíš?" Betria zamrkala. Podívala se na kuličku.

"To je živý?" Marion se zatvářila dotčeně, pak se ale usmála:

"Jo, Buřtík!"

"Ne..." šeptla Bet jako v transu. "JO?" ještě zděšeněji vykulila oči.

"Je úžasnej, že? A Regulovi se taky líbí!" začala se rozplývat.

"Ale - " podívala se na něj. Taková malá podivná věc a Mary to udělá tak šťastnou? No... tak dobře, nebude jí kazit radost... pak to někde utopí. "Jo, je fakt rozkošnej..." zazubila se tedy na ni, ale když natahovala ruku k pohlazení, zarazila se. "Kde má hlavu?"

"On..." zabořila se Mary prsty do kuličky. "Tady! Ale.... tady taky... a tady..." vyděšeně se podívala na sestru. "On má tři hlavy!" vyjekla nakonec.

"Cože?! To není možný..." zamumlala Bet a zatřásla hlavou. Popadla jednu hlavu do ruky a v tom se na ni obrátilo šest párů očí.

"Je! Hele!" začala vehementně gestikulovat. Právě vynořené tři malé hlavy a si je zkoumavě prohlížely.

"Ty sis koupila... ty sis koupila... ne..." posadila se Bet na zem a podepřela si hlavu. Poté si ji položila do dlaní a nakonec stiskla spánky. Své počínání doprovázela neustálým opakováním tohoto seskupení slov.

"Co je?" nechápala Marion a hrdě sledovala zjev před sebou. Pošimrala ho tam, kde tušila bříško a šťastně se zubila. Pejsek začal štěkat, což ovšem znělo spíš jako jekot.

"A kdo se o něj bude starat, hm?" podívala se Bet na sestru, když se trochu vzpamatovala.

"Já…" prohlásila hrdě a stoupla si i s Buřtíkem rovně jako pravítko.

"Budeš deset měsíců v Bradavicích...." upozornila ji Bet příkře.

"A?" zachichotala se, když jí růžový jazýček začal olizovat prst. Bet pozvedla obočí a zatřepala hlavou. Pak jí došlo, co vlastně řekla.

"Ne... nechceš ho vzít s sebou, že ne?" třetí zděšení.

"Ehm..." Mary v očích zaplály pobavené ohníčky.

"O, my funny guinea-pig..." hlesla tiše Bet a svezla se ještě níž, pokud to ovšem bylo možné.

"Ty máš morče? Jak to, že jsi mi to neřekla?" rozzlobila se Mary hned.

"Mary..."

"Ale...proč bych si nemohla vzít Buřtíka s sebou?" zamračila se naštvaně a majetnicky si ho přitáhla blíž k tělu.

"No, tak čti!" vytáhla Bet neotevřenou obálku s jménem Mary a erbem Bradavické školy čar a kouzel z hluboké kapsy rozpínacího dlouhého svetru.

"Já vím, co se v něm píše," zašklebila se dotyčná, ale to bylo jediné, nač se zmohla, jelikož po dopise ihned chňapla a už byl na cucky. Hltala řádky jeden po druhém a pečlivě četla všechny instrukce. "…co když je Buřtík sova?!" vzhlédla najednou a vítězoslavně se koukla na Bet.

"No jasně, chlupatá a se třemi hlavami..." protočila oči Bet. Pomalu vložila ruku do druhé kapsy a stiskla lesklý předmět v ní.

"To nikdo nepozná…" dušovala se Mary. Bet otevřela pusu - chtěla něco namítnout - ale zase ji zavřela. Pak znova. A pak se dokonce zvedla a už-už začala mluvit. Nakonec si povzdychla a posadila se na židli.

"Když ho zavřeš do klece... a přikryješ... tak chci vidět, jak to utajíš před spolubydlícíma..."
Hlesla. Marion se zamyslela a v tu ránu byla pryč z dohledu. Nakonec se vrátila s ptačí klecí v ruce.

"To mu má stačit?" zamrkala Bet na prťavou klícku nejspíš pro nějakou mini sovičku.

"Noo… bude muset… zvykne si…" mávla nad tím rukou Mary. Bet si pořád pohrávala v kapse s předmětem.

"Dobře, měj se!" vybreptla rychle a mizela v pokoji. Mary chvíli zírala na Buřtíka a klec. Pak jí něco docvaklo.

"Bet!" zařvala. "Ta novinka!"

Z vedlejšího pokoje se ozval jen zvuk klíče zapadajícího do zámku a následné zamykání dveří od šatny.

"Hej, slíbilas to!" Mary hyperaktivně přeběhla k hlavním dveřím z pokoje, ale to už slyšela, jak Bet zamyká. Rychle se otočila a běžela na balkón. Bingo, otevřené dveře, ale-

"Brownie..." zazubila se na něj nepřirozeně. Pes byl uvázaný na provaze, který nemusel dosahovat ke dveřím, ale taky mohl. A mohl se přetrhnout. Mary viděla Bet v odraze zrcadla, jak si sedá na lenošku. Teď nebo nikdy.

"Aaaaa!" křičela, když se rozběhla ke dveřím. V tu chvíli se stalo víc věcí najednou. Brownie se pustil k Mary, ale v tom vyběhl ze dveří Marionina pokoje Buřtík a upoutal tak Brownieho pozornost. Mary vpadla k Bet, která se mezitím zvedla a šla ke dveřím, a srazila ji k zemi. Buřtík mezitím brzdil.

"Teď... mi... to... " dostávala ze sebe udýchaně Mary, "...musíš říct!" plácla a svalila se ze sestry dolů. Buřtík to dobrzdil jen tak-tak, aby nebyl Browniemu na dosah.

"Ehm..." odkašlala si Bet a celkem úspěšně se zvedla. "Zkoušela jsi někdy normální vstup do pokoje?"

"Tys ho zamkla!" protestovala ihned rudá Mary.

"Hm..." Bet založila ruce na hrudi a otočila se. Mary se na ni pověsila a svalila ji na postel.

"Bet... prosím...řekni mi to...hm...prosím...no tak..." prosila a objímala ji. Bet nakrčila nosánek, přičemž se Mary vymanila. Podívala se jí do očí a složila nohy do tureckého sedu.

"No.. já jsme taky dostala dopis z Bradavic -"

"To si děláš srandu! Pro tohle oznámení jsem riskovala svůj ubohý, holý život?!" vybouchla Mary. Buřtík zaskučel a tisknul se k oknu. Bet se na něj ani nepodívala jen protočila oči.

"Zkus mě prosím tě někdy nechat domluvit, okej?" mrkla na ni a pokračovala, když Mary udělala gesto a lá 'zamčená pusa'.

"Jsme prefekt!" zvolala. Mary na ni chvíli konsternovaně zírala, pak pomalu otevřela pusu a pak zírala dál. Bet se ze svého nadšení dostala do stádia podivu a poté do stádia strachu ze špatného přijetí zprávy.

"Mary?" zkusila jí tlesknout před očima, lusknout, bafnout na ni. Nic. Mary se ani nepohnula. Jen na ni dál valila oči. Pak pomalu, jakoby zhypnotizovaná vstala.

"Prefekt..." špitla a jako uhranutá valila oči. "To si děláš srandu!" vybouchla zas a zbytek konstruktivní a inteligentní věty se ztratil v jakémsi rozzuřeném žvatlání, které někdy budilo dojem strachu a děsu, jindy radosti. Bet se o sestru začala doopravdy bát.

"Mary!" zakřičela. Mary ztichla a podívala se na ni.

"Ty mi budeš srážet body?" vypadlo z ní. Bet se ušklíbla.

"Když budeš dělat nepravosti, proč ne?"

"Ale to není fér, budeš zaujatá, protože jsem tvoje sestra!" zamručela Mary nerudně. Bet ji vzala láskyplně kolem ramen a šeptla:

"To víš, že budu..." Mary se ze sevření vytrhla a odemkla si dveře od šatny, které
za sebou následně zabouchla. Bet protočila oči a chtěla si sednout na postel, když v tom se znovu otevřely.

"Moc vtipný, ty nejsi prefektka..." zašklebila se vševědoucně Mary. Bet pozvedla obočí. "Nemáš důkaz, no, kde máš odznak?"

"Moment..." zamručela Bet a sáhla do kapsy. Na světle svíček se zablýsknul stříbrný odznak. Mary otevřela pusu a dveře zavřela. Bet ani nemrkla a už byly zase otevřené.

"Ne..." bouch.

"Jo?" otevření a bouch.

"Ne...ne... děláš si ze mě srandu..." otevření, pohled na odznak, bouch.

"Neděláš! Aaa!" s tím už zmizela za dveřmi úplně a Bet slyšela řinčení zámku vedlejšího pokoje.
 


Komentáře

1 Terez | 21. září 2010 v 19:57 | Reagovat

nemůžu z týhle kapitoly :D fakt božíííí :D holky, bez vás bych umřela nudou :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.