9.kapitola - 'Poklady'

21. srpna 2010 v 10:03 | B&M |  Ehm...

oOo 9.kapitola oOo
'Poklady'


Betria seděla na posteli a četla jednu z knížek, co našla v knihovně. Zjistila, že tam má celkem slušnou sbírku filozofických a teologických knih, ale také románů a jiné beletrie. Zaujala ji jedna, zrovna tenká, a tak si ji začala číst. Zrovna otáčela stránku někde uprostřed knihy, když uslyšela, jak se NĚKDO dere přes šatnu k jejím dveřím.

"Bet?" Rezignovala a knížku zaklapla. Poté vstala a odemkla dveře.

"No?" otázala se a šla zpět k posteli.

"Moc dobře víš, na co se chci zeptat."

"Posluž si..." řekla Bet v domnění, že jí sestra chce parazitovat v posteli a vzala tu knížku zase do ruky.

"Řekni mi to..." škemrala. Betria vykulila oči.

"A co jako?"

"Jak ses něčemu divila, když jsme odjížděli od Blackových."

"Ajo… no tak, musíš říct, že to byla návštěva za všechny prachy. Přijedem, ty tam začneš vyšilovat kvůli Siriusovi, mě se ztratí pes, Regulus je smutnej, ty mě poslechneš, pak už smutnej není, ale zase Sirius je v tahu a ještě jsi stihla naštvat paní Blackovou..." vypočítávala.

"No, jo... jenže já jsem zjistila, že Regulus je moje druhé já."

"Jak?"

"Co jak?!"

"Jak jsi to zjistila? Ses nesvěřila," šibalsky se zašklebila.

"Šli jsme k němu do pokoje -" začala Mary nevinně.

"A? Ne -"

"No a, " vyhrkla rychle Mary, "POVÍDALI jsme si. A já jsem zjistila, že je jako já. Nedokážu to popsat, ale byla jsem hrozně ráda, že někoho takového mám. Navíc on je hrozně citlivý."

"Fuj..." Marion se nechápavě zamračila.

"Co tím jako chceš říct?"

"Ehm, nic," zatvářila se Betria svatouškovsky.

"Hele, my si vážně jen povídali. Slíbil mi, že k nám přijede..."

"Na to nenarážím, jen doufám, že to není citlivka...nesnáším citlivky..."
"Ne, to není. V mnoha ohledech bych řekla: Ignorant..." zasmála se Marion. "Mimochodem - co to má být za žloutenku?!"

"No něco jsem si musela vymyslet, když ses najednou chovala jinak, než všichni očekávali....je to žloutenka kterou dostaneš z plesnivý postele a plazivejch kytek," zasmála se. "To byl vtip..." dodala.

"Ááá!Ale já mu řekla, že to mám z té citronády. A já už ale nemám plesnivou postel... Regulus mi koupil novou matraci! Ale jsem za ni ráda...protože jinak by nepřijel..."

"On si to přebral... řekla bych..." zazubila se.

"Nemá rád můj pokoj...nechápu to."

"Já taky ne..." řekla poněkud ironicky. "Ale Mary, je to tvůj pokoj a od nikoho si nenech namluvit nic, pokud se líbí tobě."

"Dobře, musím se ještě domluvit s rodiči, kdy by tu mohl být... třeba na tři dny...aspoň by mě trochu uvedl do téhle podivné reality, nemyslíš?!"

"Jo, to je fakt, ale co já?"

"Pozveme tě na návštěvu..." zasmála se Mary.

"Dík, jak milé..."

"Zítra máme tajnou akci," poznamenala Mary.

"No, povídej…" vybídla ji Bet.

"To nemůžu ... No dobrá, Koupím mu kaktus."

"Kecáš," řekne rychle.

"Ne, ale všechny kytky, který jsem mu dala, chcíply..."

"Tak to jo...ale kaktus?"

"Nemusíš ho zalívat. A občas na něm i něco vykvete," vysvětlila Marion a vstala: "Nebude už večeře?!"

"To je pravda... skoro kytka ideální pro mě..." zazubila se a pak se zadrhla. "Teď jsi jedla..."

Marion se zašklebila. "Já vím, jenže mám zase hlad."

"Mary, budeš tlustá..." ušklíbla se. "A nebudeš se líbit Regímu," dodala šeptem.

"O to nejde! Nechci se líbit Regulusovi, navíc on říkal, že nechce, abych ho tak oslovovala...nechápu to..."

"Třeba by mu bylo milejší, kdybys ho při dalším vášnivém objetí oslovila třeba... milášku…" protáhla Bet a zlověstně se usmála.

"Hej! Přestaň si mě dobírat! JEN jsme se objali. Nic víc."

"No ale v tom pokoji -"

"Říkám, že jsme si povídali!" skočila jí do řeči.

"Když jste přišli, měl dobrou náladu..." řekla už jen a ještě se trochu pochechtávala.

"Protože jsem ho ujistila, že mám žloutenku a nevím, co dělám."

"Já myslela, že jsi mu řekla o té citronádě," zazubila se provokativně.

"Zbiju tě!"

"Klidně... Brownie?" zavolala si na pejska, který vyskočil na postel.

"Eh- já to tak nemyslela! Už musím jít!" zazubila se a zavřela dveře.

"Dobrou noc," usmála se mile Betria a pak podrbala Brownieho za ouškama. "Nesmíš jí nic udělat, ale štěkat můžeš..." zašklebila se na něj a podívala se mu do očí. Proč takové nádherné šedé oči nemají i lidé?


"Pche!" práskla dveřmi Marion a svalila se na postel. Převalila se na břicho, načež natáhla ruku, aby mohla otevřít šuplík od svého nočního stolku.

"Jen počkej, až budu mít svůj útulek, tak -" zarazila se uprostřed pohybu. Opatrně, jako by se bála, vytáhla z šuplíku malou knížečku. Deník. Otevřela jej na první stránce:

Jméno: Marion C. Boteinová
Narozena: 20.července 1961
Původ: čistokrevný
Moje rodina:
1)      Sestra Betria - narozena jen o pár minut dřív než já
2)      Bratr Andreas - je starší a jakožto svou mladší sestru, mě komanduje
3)      Matka - je na mě hodná
4)      Otec - přísný, má radši Bet, ale mě to nevadí. Má vysoké požadavky.

Naše rodina taky vlastní domácí skřítku Sally. Vypadá jako vystrašené kuřátko, ale jinak je moc ochotná.

Něco o mě:
1)      Bojím se psů. Jsou zlí a nemají mě rádi.
2)      Jsem vegetariánka, ale matka tvrdí, že maso se jíst musí, kvůli vitamínům, nebo co, takže si jednou za týden dám 1 centimetr krychlový kuřecího masa - samozřejmě upečeného.
3)      Chodím do Bradavic - konkrétně do Zmijozelu, který navštěvuje i můj nejlepší kamarád Regulus A. Black. Nutno podotknout, že má bratra Siriuse v Nebelvíru, a proto o něm ani s ním nesmíme mluvit. A ani nechceme.

Marion pohoršeně koukala na poslední slova. Přetočila pár úvodních stránek a dostala se tak do třetiny deníku.

15.4. 1974
Dneska jsme s Regím přišli pozdě do první hodiny ( u snídaně jsme se nepohodli, protože on se cpal šunkou!), takže nám paní profesorka McGonagallová udělila školní trest. Nevadí mi to. Pravděpodobně budu muset leštit poháry.

Zkusila přetočit pár dalších listů. Ano, všude se psalo o Regulusovi a jejich zážitcích nebo dobrodružstvích. Marion si uvědomila, že očividně nebyli tak svatí a vzorní, za jaké je rodiče považovali. Rádi si z lidí dělali srandu a většinu času trávili spolu…


Bet otevřela šuplík v nočním stolku, aby schovala knihu, protože se jí už klížily oči. Ale to muselo počkat, protože uviděla další stoh fotografií. 'To jako ráda fotím?' pomyslela si s úsměvem a vzala je do ruky. Tyhle ale byly jiné. Poznala, že na druhé straně každé z nich jsou připsané poznámky.

13.června 1973, Jerry Musca Hyakutake
Dneska mě donutil, abych ho vyfotila. Zase. Jak? Je to vlezlej debil, který neví, kde jsou hranice slušnosti a zdvořilosti a jinak se ho nikdy nezbavím. Vyměnila jsem to za slib, že ho po zbytek dne neuvidím...byl večer...

Bet se začala smát. "Dost dobrý...MARY!!!!" zařvala na sestru a pak zmlkla. Obezřetně se koukla na hodiny. "Oups..." uniklo z jejích rtů, když postřehla, že je skoro půlnoc.

"CO JE?!" zavolala její sestra, která asi taky hodiny moc neřešila.

"Pojď sem!" řekla trochu potišeji.

"PROČ?" zařvala Mary ještě víc.

"Dělej..." sykla.

"No jo..." objevila se ve dveřích.

"Podívej," ukázala jí fotku.

"Co to je?!" rozesmála se.

"Přečti si to..." Marion se začetla do řádků a potom vzhlédla. Ve tváři měla tázavý pohled.

"Já ho nechci potkat! A jsou tu i další..." hodila na postel ostatní.

"Kde jsi vzala všechny ty fotky? Jsem tam někde já?"

"Jo, skoro všude. Tady, tady, tady...a tady taky..." ukazovala fotky, kde byla Mary s ní, pak se Regulem a nakonec ještě s jedním úplně jiným blonďatým mladíkem.

"Jé!" pousmála se Mary nad jednou fotografií, kde se ona i Regulus smáli.

"Nemám ráda zamilovaný lidi..." protočila Bet oči a pak se podívala na divného mladíka na druhé fotce.

"Moc vtipný. Kdo je to?" zamračila se při pohledu na blonďáka Mary.

"Nevím...počkej...nějakej Scarborough..."

"Teda moc krásy nepobral, co?" zasmála se.

"To teda ne…"

"Křivý zuby ven z pusy, velký uši a brýle..." začala vypočítávat.

"Nebuď zase tak zlá…" našpulila pusu.

"Zlá? Říkám jen co vidím a už nechci vidět. Nikdy!" odložila fotku a popadla jinou. "Vidíš, jak jsem hezká?" Zazubila se Mary, když Bet ukázala na fotku, kde byly obě.

"Samozřejmě, že jsi."

"I když...vidíš toho beďára tady?"

"To je mateřský znamínko, drahouši."

"Pche... " Marion zívla.

"Hele a ty nic takovýho jako fotky nemáš?" otázala se Bet, když schovávala svoje 'poklady'.

"Nevím, nedívala jsem se...jen -"

"Nooo?"

"Jen jsem našla...deník..." vybreptal poťouchle.

"Deník? No, povídej," vybídla ji.

"Marion tam píše o svém pravém kamarádství s Regulem…"

"Oh, jasně... tak kamarádství..." protáhla pobaveně.

"Hele, jestli mi nevěříš, klidně ti ho dám přečíst. A kdo ví, proč je Betria naštvaná na Jerryho, co?! Možná se rozešli..." zapřemýšlela zlomyslně.

"Naštvaná? Spíš je to vlezdoprdelka…" utrousila nerudně Bet.

"No, dobře, když MYSLÍŠ…" zahihňala se Mary.

"Já to vím, četla si to! A nehihňi se!"

"Chm..." Marion zase zívla.

"Kolik vůbec je? "

"Něco po půlnoci..."

"COŽE?!" vyletěla Marion.

"Musím jít, ahoj!"

"Co? Co?! Počkej -" Marion práskla dveřmi a byla pryč. "Co? To snad ne..." zakroutila Betria hlavou a padla do peřin.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.