14.kapitola - Do Bradavic a ještě dál

20. srpna 2010 v 7:00 | Betria |  Život jedné rusovlásky

oOo 14.kapitola oOo
Do Bradavic a ještě dál


"Lily! Já myslela, že se zblázním čekáním na tebe! Tak povídej, co zbytek doučování?! Kate mi cosi říkala o tom klubu a že je Sheperd fakt dost sexy…" vystartovala na nástupišti devět a tři čtvrtě Clare na Lily a málem ji při tom porazila. Kate se jen smála.

"Jo, taky tě ráda vidím," zasmála se Lily a objala ji. "Jak se máš? Byli jste za Ralphem? Tak, co? Povídej!"

"Hele, holky, pojďte radši do kupé, nějak moc tady vzbuzujete pozornost, i když je tu hluk jak v nákupáku o víkendech…" protočila Kate oči a jelikož se už všechny rozloučily s rodinami, rychle nastoupily do vlaku a okamžitě úspěšně zabraly jedno kupé.

"Rok od roku je najít prázdné kupé těžší a těžší. Vždyť je teprve tři čtvrtě…" zakroutila Lily hlavou a zavřela dveře.

"To je fakt. No a abych odpověděla na některé tvoje otázky. Za Ralphem jsme byli a bylo to úžasné! Jako vždycky jeho rodina byla příjemná, milá, vstřícná, kamarádská a tak, prostě jeho dokonalí rodiče. No a ještě ten dům…a okolí…úplně aah…" rozplývala se Clare.

"Jasně. No, teď ty, Kate, co je nového?" otočila se Lily na Kate.

"No..eh…skoro nic…" zakoktala se trochu. Lily pozvedla obočí a zasmála se.

Kate se znenadání podívala ke dveřím a tím navnadila obě své kamarádky, aby se tam taky podívaly. A co se nestalo, kolem zrovínka procházeli Poberti. Black vepředu cosi žvatlal asi k Potterovi, který ovšem nahlížel do všech kupé a asi moc nedával pozor.

Když ale uviděl Kate, tak jí lehce mávnul a usmál se. Na setinku sekundy si byla Lily jistá, že tiknul očima k ní, k Lily, ale připsala to své vlastní sebestřednosti a navíc, proč by se na ni díval... nesnáší ji... a ještě ty dva prázdninové výstupy...Merline...

"Něco mi uniklo?" optala se protáhle Clare a šibalsky se šklebila. Kate zrudla.

"No, ona ti tady Katie asi neřekla, že v tom klubu - než jsem přišla - se vesele bavila tady s Potterem. A nevím proč, mám takový pocit…že to nebylo naposled…" culila se Lily, ale hraně. Ve skutečnosti ji to trochu štvalo.

"Oh, no páni… zkoušíš štěstí u jiného z Pobertů?" pokračovala rozesmátá Clare. Kate už to očividně přestalo bavit.

"Je to jen kamarád a pokud závidíte, tak si nějakého taky najděte!" vyprskla nevrle.

"Kate, klid prosim tě…" Clare vykulila oči a pomalu si o celé té věci začínala myslet svoje. Stejně tak Lily, ale ta by nevydržela být teď v tomto kupé a proto vstala.

"Jdu na obchůzku…nepozabíjejte se tu, prosím." Kate s Clare a se tak trochu provinile zasmály a za chvilku už Lily zase slyšela štěbetání. Nikdy se jí ještě nestalo, že by nechtěla být někde s Kate a Clare. S nejlepšími kamarádkami už od prváku. Neuvěřitelné. A teď. Kvůli němu. Šmejd jeden...

Zatřepala hlavou a ani nedávala pozor na cestu. Prostě potřebovala jít. Potřebovala být sama. V klidu. Jako by jí nestačily dva měsíce prázdnin. Ale pak uviděla Alici.

"Ahoj, Lily!" pozdravila ji radostně.

"Ahoj, jak se máš? Co prázdniny?" Tahle holka ji dokázala uklidnit. Měla takový…příjemný hlas…vzhled…povahu…

"Krásné, vážně. Byla jsem s Longbottomem na horách a vážně úžasné!" usmívala se.

"To ti přeju, takových, jako je Longbottom bohužel moc není…" povzdechla si.

"To bych měl brát jako kompliment, od tak krásné dámy," objevil se jmenovaný hned za Alicí a objal ji kolem ramen. Oby dva nebyli zrovna modelové, ale Lily tyhle typy lidí měla úplně nejradši. Byli v pohodě, bezkonfliktní…

"Děkuji," zasmála se Lily, "starej se mi o Alici dobře, jasný? Děvče hodnější a inteligentnější zároveň už nikde nenajdeš."

"To vím a budu si ji taky hlídat," zasmál se a věnoval Alici drobný polibek na tvář.

"Dobrý, dobrý… tak jestli jste se tady dostatečně domluvili na mém životě, tak bych tuhle debatu už utnula, ano? Mimochodem, Lil, slyšela jsem, že jsi doučovala…"

"To snad není možný, já myslela, že je to jen rychlost zvuku, ale dokonce rychlost světla? Ano, doučovala jsem. To mi dohodil Duke Sheperd a-"

"A příští prázdniny s tebou počítám zase," ozvalo se za ní. Alice se zasmála:

"Necháme vás…pojď…no jen pojď…ahoj, Lily. Duku…" a zmizela v jednom z kupéček i s Longbottomem.

"To jsi řekl jen tak…" obvinila ho na oko Lily a založila si ruce na hrudi.

"Ne, vážně. Kamarád totiž řekl, že lektvary rozhodně ne…nějak jsem mu letos, když souhlasil zapomněl tento nedůležitý fakt sdělit, a tak….no…snad přijmeš?" usmál se Duke.

"Jasně!" Lily ho radostně objala a nevěděla proč, ale aby ho mohla víc stisknout zavřela oči. Duke se jí trochu zasmál do ucha a taky ji stisknul. Lily otevřela oči. Zamrkala.

Přímo na ni se upíraly oříškové oči Jamese Pottera, který stál u dveří jednoho kupé za zády Duka. Z jeho pohledu se nedalo nic vyčíst. Lily ale pocítila vlnu strachu a taky se začala cítit dost trapně, proto Duka okamžitě pustila.

"To je mi ale zápal. Hele, co si dáš?" optal se a posunul hlavou k vozíku se sladkostmi, který se znenadání objevil na začátku chodby za Lily.

"Žvýkačku…" usmála se lehce a nepřekonala pokušení podívat se zpět na Pottera. Ten jen chvíli hleděl do jejích očí a pak - bez sebemenší změny výrazu - šel pryč. Lily měla chuť jít za ním, dokonce udělala krok, ale pak se zarazila. Co by mu asi řekla? No? To zase něco vymyslela. Co když mu to ublížilo?

"Safra!" chytila se za hlavu a dokonce i trochu dupla, jako malé dítě. Nechtěla o tom zas přemýšlet.

"Je ti dobře?" optal se Duke, který se mezitím vrátil a podával jí balíček žvýkaček.

"Jo, dobrý…díky…musím teď plnit povinnosti," ukázala na prefektský odznak a snažila se zahnat co nejvíc myšlenek.

"No…fajn…tak zdar," zasmál se a vydal se stejným směrem, jako předtím Potter. Všechny odradila....to snad ne...

"Čau, uvidíme se!" křikla ještě za ním, ale na milý úsměv už opravdu náladu neměla.


"Heslo do koupelny je zelené citrusy. Nové heslo do nebelvírské místnosti je krokus a nezapomeňte se včas zvednout od stolu a odvést prváky do společenské místnosti. Starší studenti už to snad nějak zvládnou sami…" dokončila proslov pro prefekty a primuse Nebelvíru ředitelka koleje profesorka McGonagallová a stočila pergamen ze kterého předčítala.

"Otázky?" všichni mlčeli. "Výborně, přeji příjemný zbytek cesty," nepatrně roztáhla rty do úsměvu a odešla.

"Bezva, originální heslo, jako vždy…" řekl nějaký sedmák a protočil oči. Asi to byl jeden z těch primusů, kteří se ani moc snažit nemusí a jsou jimi. Prostě přírodní talent.

"Čau, Reme…" usmála se Lily. "Jak ti je? Potter říkal, že ti nebylo moc dobře…"

"Vážně? Tys ho potkala? A mluvila s ním?" zdál se trochu vykolejený a svůj netaktní údiv skryl tím, že si odkašlal.

"No…ani ne…spíš jak jsem byla v tom klubu o prázdninách - neříkal o tom nic? -
tak než jsem přišla, bavil Kate a tak jsem něco z rozhovoru pochytila…"

"Aha, jasně. Ona to spíš byla výmluva, abych tam nemusel. Nic proti klubům, ale nějak mě to moc nebere…" zasmál se nervózně.

"Chápu…" Remus se zastavil. Asi před jejich kupé. "Ah, už jsme tady…" hlesla Lily melancholicky.

"Pozval bych tě dál, kdybych nevěděl, že odmítneš," zasmál se a otevřel dveře do kupé. Lily jen těkla pohledem dovnitř a zjistila, že Potter se ještě nevrátil.

"Díky, Reme, měj se!" usmála se na něj a chtěla odejít. Zabrzdil ji však hlas Blacka:

"Ale, Evansová, nezajdeš dál? Pročpak? James ti vyklidil pole…" Objevila se i jeho hlava mezi dveřmi.

"Proč bych teda měla zůstávat?" otočila se na něj trochu znuděně.

"Počkej, to trochu zavání…jinak bys tady zůstala, jo?" protáhnul vševědoucně.

"Blacku, jsi paranoidní," protočila oči.

"Jo, kámo, to teda jsi." Lily zamrazilo a udělala krok k Removi, který pořád stál u dveří, jelikož Sirius zavazel. Udělali v chodbičce krásný špunt a Potter jen pozvedl obočí.

"Evansová, shání se po tobě Kate s Clare," oznámil celkem suše a ne zrovna šetrně odstrčil Siriuse ze dveří.

"Jasně, díky…" odvětila trochu zaraženě. "Přežij, Remusi," s tím se otočila a rychlejším krokem šla ke kupé, které si předtím zabrala.

"On je tak…blbej…a ty taky, Evansová, protože se ti líbí…moment, vždyť jen řekl, že se po tobě shání tvý kámošky, to toho udělal fakt tolik?" mumlala si rozzuřeně pro sebe a naštvaně otevřela dveře kupé.

"Vichřice vešla do našich životů!" křikla Kate a začala se smát.

"A klid roztříštila na kusy!" přidala se teatrálně Clare. Lily pozvedla obočí, ale ihned se zatvářila normálně, protože tyhle reakce měl nejčastěji Potter a ona rozhodně nehodlala mít s Potterem nic společného a ani nějaký pitomý obecný reakce ne. O čem to zase přemýšlí?

"Spíš ty dveře, skoro…" dodala Kate.

"Vtipné…" zašklebila se ne zrovna krásně Lily a natáhla se na sedačku. Hlavu si položila do klína Clare. Ta ihned začala:

"Hele, co to je? To jdeš jako spát? Ani nápad, my jsme s tebou ještě pořádně neprobraly to doučování!" Lily si zakryla hlavu částí svého hábitu a zatřásla jí na znamení jasného:

"Neeee…."

"Ala aaanooo!" přidala se samozřejmě ihned Kate a nedaly jí pokoj, dokud všechno nevyzvonila. Všechno, kromě smítka na obličeji…



"Wegener, Rafael," vyvolala profesorka McGonagallová jméno posledního prváka, který se hrdě posadil na židličku a jakmile se klobouk jen lehce dotkl jeho hlavy, ihned křikl:

"Zmijozel!" Rafael se postavil a za potlesku své nové koleje se posadil ke dlouhému kolejnímu stolu.

"Tak na úvod bych vám sdělil pár základních pravidel. Za prvé, náš školník vás prosí," polovina studentstva se začala smát, "jestli byste mohli přestat dávat před dveře jeho kabinetu nechutné, slizké a nebo jakékoliv jiné předměty, které mu můžou uškodit jak po fyzické, tak po psychické stránce…" začal ředitel obvyklý projev. Lily přestala poslouchat. Byla hrozně ospalá, ale dost dobře to nechápala. Doma chodila běžné spávat až kolem jedenácté a to ještě chvíli trvalo, než usnula. A nejen doma.

Zívla a oddala se bezcílnému bloumání očima po nebelvírském stolu. Zastavila se na osobě, kterou chtěla tolik nenávidět, ale nešlo jí to. Už ho z ničeho nevinila. Ona sama byla tak stokrát horší.

Ani si to neuvědomila a už asi minutu doslova zírala na Pottera. Ještě otevřít pusu. Začala si všímat každého pohybu a ani jí to nepřišlo divné. Jak si hrál s náramkem, jak si prohrábl vlasy... to nesnáší...

"Kam to vejráš? A…no teda…nech ho na pokoji…" zamumlala Clare. Lily znovu zamrazilo, skoro jako když se za ní znenadání objevil Potter. Polkla.

"Co?" dělala hloupou a ihned se podívala na lupínky na stole.

"Chudák Duke. Nedáš mu na chvíli pokoj!" smála se. Lily pozvedla obočí a ohlédla se zpět tam, kam se dívala, než ji Clare vyrušila. Opravdu, Duke seděl nedaleko Pottera a jeho skupiny. Lily si oddechla.

"By měl být poctěn, ne?" zasmála se a otočila se k talíři, protože v tu chvíli se na něm objevilo jídlo.



"Lily, pojď už spát..." zívla Kate a vstala. "Clare už dobrou hodinu spí..."

"Tak jdi, já si ještě chci číst, je to napínavé," usmála se Lily, sedící na gauči u otevřené knihy. Kate kývla.

"Tak dobrou..." a zmizela na schodišti. Lily zaklapla knížku a natáhla se na gauč. Byla to nudná knížka a ona se styděla za to, že lhala. Ve skutečnosti nechtěla jít spát, nechtěla si číst, ale chtěla přemýšlet a z nějakého důvodu právě tady... možná tajně doufala, že se tu Potter bude celou noc procházet, nevšimne si jí a ona ho bude pozorovat.

"Jsi trapná..." zamumlala pro sebe. To snad není možný, jak rychle se smířila s tím, že se jí líbí.

Ve společenské místnosti bylo jen pár třeťáků, kteří nedokázali dohrát poslední partii karet a pořád se to natahovalo. Nakonec ale i oni odešli a Lily zůstala sama. Sama, s hořícím krbem...myšlenkami...a brzo i sny...



"Tady se nedá spát..." zamumlal James, protože Peter měl asi rýmu, ale chrápal dvakrát víc než obvykle. Vstal a zívl.

"To máš pravdu... pojď do kuchyně, mám hlad..." zvedl se i Sirius.

"Vždyť jsi toho snědl skoro tolik, jako tady Červíček," uchechtl se James.

"Tse, to není pravda...a i kdyby, jsem ve vývinu a potřebuju hodně, hodně jídla. A já to spálím, na rozdíl od něj."

"Jásně..." zašklebil se James a vzal z kufru neviditelný plášť. "Plánek…. kašlu na to..." a oba dva vyšli ven.

"Vždyť to známe jak vlastní boty a první den není moc hlídek..." říkal zrovna Sirius, když sestoupili do společenky. James se zachechtal, ale naráz zmlkl.

"Slyšíš to?" zaposlouchali se do ticha, které rušilo jakési velice tiché....oddechování?

"Tak tu někdo usnul. Ten bude ráno rozlámanej, jak stará židle, na kterou si sedl Peter," rozesmál se Sirius. "Uděláme mu službičku...vodička ho probere... do frasa, nemám u sebe hůlku... hned jsem zpět..." řekl a vyběhl do pokoje.

James se musel zasmát a chvilku čekal. Sirius si hůlku schoval očividně perfektně. Dvě minuty, tři. Už to nevydržel. Musel se jít podívat, kdo tam leží. Šel pomalu ke gauči u krbu, nahlédl a vytřeštil oči.

"Ona je snad všude..." promnul si kořen nosu. "Brácho?" pomalu se přikradl ke schodům, ze kterých konečně mířil zpět dolů Sirius.

"Radši ti nebudu říkat, kde byla....Co?" pozvedl obočí Sirius.

"Evansová."

"Já nejsem Evansová," otočil se Sirius za rameno, jestli třeba nestojí tam. "Nemysli na ni pořád, teď spí a nestrhne nám body ani nebude mít přednášku a ten na gauči nám poděkuje."

"TO je Evansová..." upřesnil James. Siriusův úšklebek nabyl skoro čtvrtého rozměru.

"Páni... tak jdem na to! Chci vidět její výraz až probudí půlku školy..." zachechtal se Sirius a chtěl projít kolem Jamese, ale ten ho zastavil.

"Zbláznil ses? Nech to plavat, venku polijeme Norissovou..." táhl ho k obrazu.

"Srabe... nebo spíš bys ji chtěl probudit jinak, co? No, za to by ti asi taky zrovna nepoděkovala, i když já jsem paranoidní..." zvedl obraně ruce a zakroutil pobaveně hlavou.

"Nevím, o čem to žvaníš, tak toho nech!" zašeptal ostře James a málem ho tím obrazem prohodil.



Když se vrátili, tak Lily pořád spala. Sirius už málem neviděl na cestu, ale jakmile tu byla příležitost na žertík, rozzářily se mu oči.

"Dvanácteráku..." šeptl a pohodil hlavou ke gauči.

"Ne."

"Vždyť bude rozlámaná a nevyspaná..."

"Ne."

"Stejně bude ráno smutná, že se pořádně nevyspala a -"

"O co ti jde? Aby na mě byla ještě víc naštvaná než je?" zasyčel tiše a zastavil se na místě. Podíval se na gauč.

"Fájn, fájn..." zahučel Sirius a vydal se ke schodům. Lily se trochu podmračila, zavrtěla a cosi zamručela, ale pak už její obličej zářil klidem. James ji chvíli pozoroval a pak natáhl ruku, aby se mohl dotknout její tváře. Ani nevěděl proč to dělá. Připadalo mu to hloupé, dětinské nebo spíš babské. Už jen milimetr...

"Ne!" Lily se náhle prudce posadila. James okamžitě sáhl pro plášť a zakryl se. Co to tu vlastně vyrábí...

"Vždyť ho málem zabil... to snad...do háje..." šeptala a rozhlédla se kolem. Chytila se za hlavu a nakonec padla zpět. James polkl.

"Evansová, Evansová na koho to zase myslíš?" zasmál se Sirius, který se po výkřiku otočil a se samolibým úšklebkem se k ní vrátil.

"To víš že jo, tobě se tak budu zpovídat!" prskla a shodila nohy z gauče na zem.

"Mě nemusíš.... klidně si tu buď... sama..." zasmál se a ještě se rozhlédl po místnosti. James věděl, že ten divnej výraz patřil jemu. Pak Sirius vyběhl pryč.

'On si snad myslí, že tady zůstanu!' pomyslel si ironicky James a ihned vyrazil pryč.

"Pitomec... a kde vlastně měl Jam- Kdo je tam?" nedořekla a ihned si stoupla, když uslyšela zašramocení lopatky, kterou James nedopatřením trochu posunul. Lily zašmátrala ve vzduchu nad lopatkou. James se rozhlédl a opatrně pod její rukou proklouzl. Vytáhla hůlku.

"Lumos..." šeptla a posvítila kolem. James se musel velmi tiše uchechtnout. Naivní. Ale v hlavě se mu rýsoval nápad.

Pomalu a tiše ji obešel a pak vytáhl jednu ruku zpod pláště. Polechtal ji na boku. Lily vypískla, ale kupodivu celkem tiše. Nejspíš si byla vědoma, že ostatní spí.

"Kdo?" zmateně se rozhlížela a málem shodila na zem jednu sošku ze stolku. James potlačoval smích, až myslel, že se mu roztrhnou vnitřnosti. Nakonec to nevydržel a ze rtů se mu vydral tichý smích.

"Pot- ne, to není možný... kde jsi?" otočila se znovu a posvítila kolem sebe.

"Za tebou..." šeptl velice hlubokým hlasem. Lily se prudce otočila, div mu nevědomky nevrazila facku. James trochu zakolísal, ale ušklíbl se.

"Kde?" mhouřila oči.

"Nemůžeš mě vidět..." šeptl zas a docela dobře se u toho bavil. Vypadla tak sladce zmateně. Merline, co to kecá.

"Fajn, co chceš?" rezignovaně si sedla na jedno z křesel.

"Nic?"

"Já mám asi slyšiny nebo co..." povzdechla si Lily a složila hlavu do dlaní. "A jsem paranoidní... a hloupá..." chytla se za hlavu. Pro Jamese - i když to bylo trochu hnusný - to byla skoro rajská hudba pro uši. Evansová přiznávala chyby...

"Když myslíš..." řekl poněkud hlasitěji, než měl v úmyslu. V tu chvíli se těsně kolem pláště mihnula její ruka. James poodstoupil.

"Tse, to je absurdní... " zasmála se Lily a zvedla se. Pomalu mířila pryč. James pozvedl obočí a zasmál se. Lily se zastavila. "To není vtipný, Pottere!" chytla se za pusu a pak se rozesmála. "Tak tohle je...konec...už ho i slyšíš všude..." a vyšla do pokoje. James si sundal plášť a samolibě se culil...
 


Komentáře

1 Becky | Web | 20. srpna 2010 v 17:14 | Reagovat

:D dalšíí!

2 terez | 26. srpna 2010 v 19:09 | Reagovat

už se nemůžu dočkat další kapči :D už se nám to klube!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.