13.kapitola - Vypadá normálně...

17. srpna 2010 v 13:00 | Betria |  Život jedné rusovlásky

oOo 13.kapitola oOo
Vypadá normálně...


"Ahoj, já jsem Lily," usmála se na dva příchozí - budoucí druháky.

"Čau..no… jsem Andrew," podal ji ruku ten kudrnatý, co měl neuvěřitelně modré oči.

"Thomas," představil se i tmavooký černovlasý a rozhlédl se. Nejspíš byl ještě nervóznější než Lily a to teda bylo co říct.

"Tohle je naše učebna na ony dva pondělky, co tady spolu strávíme. No, to znělo divně…. Tak si vyberte židli…" začala ne zrovna dobře Lily a posadila se na tu, která jí byla určená. Chlapci si docela poslušně sedli. Nechápala, jak tihle dva mohli málem propadnout, což se ovšem vyjasnilo hned v dalších minutách strávených s nimi. Když si zvykli na nové prostředí, začali si trochu víc dovolovat, provokovat, nedávali moc pozor a argumentovali tím, že jsou tu jen kvůli rodičům.

"Fajn, dobře, tak můžete odejít. No, prosím, dveře jsou támhle…" ukázala na ně a pozvedla obočí, když se ani jeden nehnul. "Ne? Tak se laskavě trochu snažte dávat pozor, jinak vás pošlu hned domů a rodičům to pak vysvětlíte sami…" Nebyl to nijak velký stěr, ale očividně měli rodiče doma celkem velkou autoritu. Lily zatřepala hlavou a začala s výkladem z obrany.


"Tak, jak to šlo?" usmál se Duke, když zavřel dveře 'své učebny' a čekal, až udělá totéž.

"Jo, celkem dobře…ale teda…solidně si začali dovolovat a tak, ale naštěstí na ně zabrala hned první zbraň - rodiče - a pak už byli v klidu…" pokrčila rameny a zasmála se.

"To znám, ale měl jsem asi hodnější. Pro tentokrát. Máš domluvený oběd? Už musíš mít hlad."

"Jo, máma doma vaří."

"Škoda, ale tak, není všem dnům konec, že? Tak si hezky odpočiň a hlavně jdi brzo spát, abys byla na ještě starší připravená," zasmál se a otevřel branku.

"No, tak nevím jak se vyspím, když mám jít večer s Kate do klubu…"

"S Kate? Kam?"

"V centru, určitě ho znáš. Je na rohu-"

"Jo, už asi vím který, i když v centru je jich teda docela dost. James mi o jednom říkal, asi to bude on…"

"Jo, určitě, když to říkal Potter. Taky jsme je tam už jednou potkaly."

"To se nedivím, někdy si myslím, že Poberti jsou všude a za vším a od všeho mají klíče," zazubil se a už zase byli skoro na zastávce. Autobus ale zatím nejel, a tak se posadili na lavečku.

"Já bohužel někdy taky…v životě jsem Pottera o prázdninách nepotkala, kromě loni v tom baru a letos v lunaparku…oba dva střety byly vážně…ehm…no…podivné…" polkla.

"V lunaparku? V tom co je teď všude na reklamách atd.? Tam je to drsný, hlavně ta dráha, ta je dokonalá, musel jsem jet třikrát a pak ještě se sestrou. Fakt super!" vyprávěl nadšeně. Lily jen pokývala hlavou.

"Jasně…z té mi bylo dost špatně…" podotkla tiše a uchechtla se. Při té vzpomínce si mimoděk dala ruku kolem břicha.

"Aha - eh - jo, promiň..." trochu znejistěl. "To jsem nevěděl, já myslel, že máš celkem silný žaludek, když jsi dobrá na lektvary. "

"Ale tam je to všechno mrtvý a většinou vysušený nebo jsou to jen části nechutností…na to nepotřebuješ dobrej žaludek. Navíc jsme byly s holkama na obědě a až pak jsme šli na tu dráhu, takže to se na tom určitě taky podepsalo."

"To je teda nápad, po obědě…se nedivím, že ti bylo špatně…no nic, vidím, že už ti to jede. Tak pozdravuj rodiče a případně tu tvou sestru."

"Tu zrovna…od kouzelníka…jedině, když bych ji chtěla naštvat…" zasmála se trpce Lily a také už zahlédla světla autobusu, které byly vidět vždy před tím, než se vynořil ze zátočiny.

"Jasně, tak radši nepozdravuj nikoho. Čau!" mávl, když nastupovala do autobusu a jakmile se zavřely dveře, otočil se a šel domů. Jako vždy.


Už zase nestíhala. Každou minutu prohlížela hodinky a hned na to kolonu před sebou. Nechápala to, vždyť je neděle večer. Dobře, to bude asi tím, ale stejně. Tolik aut? A to je snad nehoda na mostě! Tak to bude na dlouho…


Konečně vystoupila na správné zastávce a běžela uličkou ke klubu, kde se měla setkat s Kate. Ještěže si vzala ty menší podpatky, ale i tak se utíkalo celkem špatně. Konečně byla před klubem. Nadechla se, vydechla a snažila se tak uklidnit svoje srdce. Pak si trochu poupravila vlasy a vstoupila dovnitř.

Klasická atmosféra: přítmí, hudba, tanečníci, barevná světla. Lidi seděli u stolků, na baru, tančili, pili, někteří dokonce zpívali. Bylo to docela šílený. Tak jestli tady najde Kate, tak bude vážně dobrá.

Vydala se do davu. Kate musí být na nějakém viditelném místě, pokud je to tady vůbec možné. Prošla kolem většiny stolků a nic. Chvilku zírala do davu tanečníků, ale výsledek byl stejný a tak zamířila k baru. Konečně!

Kate seděla na jedné z barových židlí a popíjela jakýsi koktejl. Vypadal fakt divně. Lily se úlevně usmála, ale stačila udělat jen jeden krok k ní, když tu se vedle Kate objevil on. Ano, Potter. Zase.

Zaskočeně si ho prohlédla. Vypadal celkem normálně. Vlastně nevěděla, co čekala, že by mu třeba narostl knír? Nebo upíří zuby? Asi už jí trochu hrabe. 'Hezká košile…Lily…co? Má hezkou košili, to snad říct můžu, ne? Vypadá celkově hezky…ach jo…Evansová….ty vlasy…ať se otočí…'

Lily se zarazila. Kdyby se otočil, tak by ji přece uviděl, ne? Má sebevražedné a sebedestruktivní sklony. Ale docela by ji zajímalo, o čem si s Kate povídají. Tato myšlenka ji úplně ovládla. Opatrně se propletla mezi tanečníky a schovala se za takovou zástěnu, která byla velice blízko baru a onoho místa, kde seděli. Stejně slyšela jen každé druhé slovo, díky velice hlasité hudbě, klebetění a dalším šumivým zvukům.

Lily se o onu zástěnu opřela a vydechla. Přála by si slyšet alespoň něco… a pak najednou hudba skončila. Lily okamžitě nastražila uši.

"To je fajn, já myslel, že na mě budeš taky nabroušená a tak, víš co."

"Taky jsem, Jamesi, ale já myslím, že je ti to aspoň trochu líto, ne?"

"Ani ne? Je to Srábek…udělal bych to znova a hlavně kvůli tomu, co řekl."

"Ani mi to nepřipomínej…po tom, co řekl Lily… Hele co se ti stalo se rtem? To máš popraskaný od nějaký holky?" zasmála se Kate.

"Ne, to je z bitky. V pohodě. Alespoň vypadám silnější a mužnější, ne? Rány z bitvy. No nic, hele, asi bych měl zmizet, když přijde Evansová…" dál už Lily nic neslyšela, protože hudba se zase na plno rozjela. Ale víc už ani slyšet nepotřebovala. Takže se zase s někým serval, je stejně namyšlenej a nechce ji vidět. To pro přehled stačí.

Opřela se tam a vyčkávala, ale on pořád neodcházel. Rozhodně tam sama teď nepůjde. Asi bude muset nechat Kate čekat, dokud neodejde Potter. Zatvrdila se. Po očku se rozhlédla kolem a když zavětřila volný stůl, ihned se k němu usadila.

Neviděla úplně na bar, ale čas od času, když se kluk před ní trochu pohnul, zahlédla, jak tam dál vesele sedí a štěbetají. Zatnula pěst. 'Lily! Merline…. ty snad žárlíš na Kate? To snad ne, vždyť je to tvoje kamarádka a Potter jen namyšlenej blbec, co tě ani nechce vidět a je z tebe zhnusenej….to jsi to teda dopracovala…klid…co to bylo s tím Merlinem? On na nikoho nežárlí…'

Musela se nadechnout a to pořádně zhluboka. Chvilku počkala a vzduch vypustila. A znovu. Pak se trochu usmála, objednala si nějaký nápoj a doufala, že nebude vypadat jak ten Katin. Začala bubnovat prsty o stůl. Už měla přibližně hodinu kecat s Kate a být v pohodě. Místo toho se tu stresuje, kvůli….no bezva.

"Lily?" díval se na ni nějaký vysoký kluk, jehož obličej nebylo zrovna dvakrát vidět. Pak ho poznala.

"Co ty tady?" vykulila oči, usmála se a pokynula rukou k volným židlím.

"Neměl jsem co dělat, doma nuda a ty jsi mi ráno řekla, že sem půjdete, tak jsem si neomaleně řekl, že bych se přidal," zasmál se Duke a sedl si naproti Lily. "Dík."

"Není zač. Je to fajn, že jsi tu, alespoň někdo normální," potřásla hlavou.

"To je poklona? Mimochodem, kde máš Kate?" Lily polkla.

"Eh, nevím…neukázala se…" pokrčila rameny a nervózně si promnula ruce. Snažila se netěknout pohledem k baru. Vydrží to. Bude se dívat na Duka.

"Vypadáš z toho dost přešle… a hele! Už je tu…" usmál se a podíval se někam za její záda. Lily trochu zrudla a pomalu se otočila. Pokusila se vykouzlit na tváři úsměv.

"Ahoj, já si říkala, kde jsi!" smála se Kate a hned musela Lily obejmout. Ta za to byla celkem vděčná, ale pak si uvědomila, kdo vedle ní stojí.

"Eh…čau…" řekla trochu trhaně k Potterovi. Podívala se na svého kolegu z brigády. Duke se postavil. "Jo, jasně…Kate, tohle je Duke, nevím jak je to s vaším seznámením. Tohle je Kate. A s Potterem se nejspíš znáte…" polkla a trochu se usmála. Podívala se jen krátce do Jamesových očí, které se naštěstí upínaly spíš na Duka.

"Páni, těší mě," stiskla Kate nabízenou ruku. James se nějak zašklebil a podal mu ruku taky.

"Nečekal jsem tě tu, Sheperde. Mimochodem, doufám, že si nemyslíš, že budeš i letos v týmu," zasmál se a vjel si rukou do vlasů. Lily trochu zatřepala hlavou a podívala se na Duka. Ten se tvářil dost v pohodě, na rozdíl od přepjaté Lily, která každou minutou měla omdlít nebo se zbláznit nebo dostat záchvat nebo…prasknout?

"Jak bych mohl, zatím jsem to slyšel na každým konkurzu, kámo," ušklíbl se Duke a sednul si zpět.

"No, Jamese jsem náhodně potkala… teda..kde máš vlastně bandu?" začala Kate. Lily okamžitě projelo myslí, o čem se bavili, když ne o jeho partě a famfrpálu.

"Sirius tady někde poletuje a Remus…nějak mu nebylo dobře, tak jsme u něj nechali Péťu." Jak James mluvil, Kate se ani na chvilku nezatvářila nějak zhnuseně, zklamaně, smutně, či jakkoliv jinak, jak by Lily čekala, že se bude tvářit při zmínce o Siriusovi a jedné místnosti s ním sdílené. Mezitím si už všichni sedli. Skoro-

"Neposadíš se?" optala se Kate Jamese a ještě v tom momentu se podívala na Lily. Té trochu zrudli uši, ale snažila se tvářit velice neutrálně.

"Ne, asi bych tady překážel…" nepěkně se zasmál. "Radši jdu najít Siriuse, tak zatím, uvidíme se na konkurzu, Sheperde!" zavolal ještě a zmizel v davu. Lily polkla a nějak se usmála, ale moc přesvědčivé to nebylo.

"Tak, co doučování?" spustila ihned Kate. Duke se chopil popisování a Lily jen doplňovala, což moc nebylo za potřebí nebo jen souhlasně kývala. Ve skutečnosti ovšem - jak jinak - bloudila myšlením někde úplně jinde a jen útrpně čekala, až bude moct jít domů. Po tom setkání neměla chuť si s nikým povídat.



'Ne, asi bych překážel…Evansová! Dáš si se mnou rande? Ale no tak…vím, že mě chceš…Evansová? V pohodě? Ale no tak….Evansová…tady, voda… Nezraňuj moji hrdost, protože bych pak mohl říct něco, čeho bych mohl litovat, i kdyby to byla pravda! Ale, náš Srabusek má strach? Lily, vysvětlím ti to! Jistě, všichni jsou v tvých očích špatní, když dělají něco, co neschvaluješ, i když to zas tak špatné není…'

"Ne, to není pravda…já vím…odpouštím ti…ne…neříkej to…neodcházej…Severusi! …proč? NE!" posadila se na posteli a zhluboka dýchala. Další sen.

Lily se otočila a pokusila se v té tmě na budíku rozeznat čas. 'Tři? Dvě? Půl třetí ráno! To snad není možný..' pomyslela si a vlasy z obličeje si rukou přesunula dozadu.

"Nesnáším tě…" podívala se na fotku z bradavických novin, které se vydávaly jednou za uherský rok. 'Samozřejmě. Potter vyhrál pro Nebelvír další zápas. Zlatonku chytil za necelou půl hodinu.'

"Proč jsi všude kolem mě?" povzdechla si a plácla sebou na postel. Položila si ruku na čelo. Kéž by mohla klidně spát…


Doučování byla nejlepší brigáda, co zatím Lily měla. Ona jich teda moc neměla - nutno podotknout - ale stejně mohla bezpečně říct, že je to jedna z nejlepších vůbec.

Kromě prvních pár dní se k ní děcka chovaly slušně a dokonce poslouchaly, co říká a taky se hodně zlepšily. Lily si sice říkala, kolik si toho odnesou z osmi hodin doučování, ale tak přesvědčila i sama sebe, že docela dost, když zamakají i doma.

Každý den tam šla ráda a každý den ji Duke doprovodil až k zastávce, když se zrovna ještě nestavili v kavárně a nepokecali převážně o nedůležitých věcech. Probrali dokonce i základy famfrpálu a nějakou tu historii a Lily zjišťovala, že jak se zdá ta hra v tomto podání krutá, bylo to i horší. Potěšující, ne?


"Posledních pět minut, tak dodělejte své lektvary, jak nejlépe dovedete! No, co takhle pokyn pět? Nějak jsi ho přeskočil, zdá se. Ale naštěstí máš jednoduchý lektvar, půjde to celkem snadno spravit…celkem…ukaž…ták a teď tam přidej ty kořínky, ano? Výborně."

Lily chodila po místnosti a kontrolovala všechny 'své studenty'. Byla překvapená, že jim to šlo tak rychle, když se to za celý rok v Bradavicích nenaučili. Tolik lektvarů za jeden den. Teda, nutno podotknout, že od rána až skoro do večera, ale i tak. Čekala - když to řekne škaredě - neschopné individua, co nebudou chápat, kam postavit kotlík, ale všichni se zdáli normální, neuslintaní, neretardovaní, jen prostě buď nedávají pozor a nebo nemají talent nebo je to nebaví a to je vše. Trocha snahy, nic víc, nic míň.

"Bezva…a konec!" usmála se. Obešla všechny výtvory a všem okomentovala. Byla spokojená, že alespoň některé něco naučila a jiní snad taky něco pochytili.

"Tak, to byla poslední hodina, už mě zbytek prázdnin neuvidíte! No, ale taky se za pár dnů jede do Bradavic, takže doufám, že jsem se v očích některých neudělala zlá a špatná natolik, abyste se mi v Bradavicích museli vyhýbat," zasmála se, "ráda vás všechny uvidím. Hlavně dávejte pěkně pozor, to je klíčem k úsměchu. Učitelé mají celkem rádi, když alespoň někdo vypadá, že poslouchá. Nemusí tomu sice tak být, ale… no, už běžte. Čau!" pouštěla je postupně ze dveří.

"Lily? Už jste skončili?" Duke přišel až k ní. "Chceš pomoct uklidit?" navrhnul a bez odpovědi se dal do práce. Lily se ušklíbla. Duke byl úžasnej kamarád. Pozornej, vždycky si všimnul sebemenších detailů a celkem domácky založen. No teda vlastně bylo to tak půl na půl - takže akorát.

"Tak a je to. Doprovodím tě, už je skoro tma."

"Jako vždycky," zasmála se Lily a oba dva vyšli po schodech nahoru. Povídali si zrovna o tom, jak jeho sestra lovila u moře škeble, když došli na zastávku. V dálce té rovné ulice byly vidět světla autobusu.

"No, tak, moc děkuju za celý to doučování. Bylo to super…" stáli vedle sebe. Lily trochu otočila hlavu, aby na něj viděla. Duke ji pozoroval. Nic neřekl. Opatrně se k ní nahnul. Lily ztuhla a tušila co přijde. Proto se okamžitě otočila dopředu a trochu si odkašlala.

"Co je? Máš tam jen nějakou špínu na pravé tváři…" zasmál se a Lily si ono místo začala třít. Trapas. Asi se na ně poslední dobou specializuje.

"No…díky…" nadechla se a pokusila se zahnat červeň z jejích tváří. Chvilku bylo ticho, ale bylo rušeno příjezdem autobusu. Lily se nadechla znovu a s úsměvem se tedy otočila na Duka:

"Uvidíme se v Bradavicích, kámo!" vzpomněla si na oslovení, jež kdysi použil.

"Jasně, kámo…" zakroutil pobaveně hlavou a naposled mávnul. Pak už ho zase viděla vracet se pomalu k domu. Oddychla si. Byla moc ráda za takového kamaráda. Měla ho svým způsobem ráda, asi tak, jako Kate nebo Clare. Byl moc fajn. Vždycky chtěla kamaráda, ale všichni kluci jí připadali jako dementni, kterým by se nesvěřila nikdy v životě s ničím, ani s novým kolem. Snad tady ta pitomá scéna založená na její domýšlivosti a sebestřednosti jejich vztahy nějak nepošramotí.
 


Komentáře

1 NYC | Web | 18. srpna 2010 v 19:23 | Reagovat

Dobrá kapča :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.