12.kapitola - Duke Sheperd

12. srpna 2010 v 12:00 | Betria |  Život jedné rusovlásky

oOo 12.kapitola oOo
Duke Sheperd


"Jak mu je?" ozval se Sirius z vedlejšího pokoje. James zrovna zavíral jiné dveře na chodbě. Za nimi odpočíval Remus.

"Jak vždycky, takže celkem v pohodě," pokrčil rameny a posadil se na židli.

"Ale byla to sranda," zubil se Sirius a házel si s míčem na ragby. "Mimochodem - víš, že tě málem dostal? Už jsem tě skoro viděl na cucky. Fakt sranda. Ovšem, náš chytač zachoval chladnou hlavu a dokonce vypadal, že mu to nevadí a jako kdyby chtěl, aby ho zranil…" zvolal teatrálně.

"Nedělej ze mě sebevraha, prosím tě. Prostě jsem byl trochu mimo, to je vše."

"Fajn, fajn…" protáhl posměšně a vstal.

"Nech toho…" zachechtal se James a vzal si do ruky svou oblíbenou knížku. Potřebujete vůbec psát název?

"Neumíš to náhodou už nazpaměť?" rýpnul si Sirius a hodil po něm ten míč.

"Aspoň můžu říct, že čtu, což se o tobě zase tak moc říct nedá…už aby mi bylo sedmnáct….to bychom si mohli dát souboj…" zajiskřily mu oči a bez problému přihrávku chytil.

"Stejně bys prohrál…" zašklebil se Sirius a zvedl se. "Ale můžeme to zkusit aspoň po mudlovsku, ne?"

"Ty se chceš se mnou rvát? Vždyť jasně prohraješ…" konstatoval James suše.

"To zkusíme…"


"Lily! Ty jsi vstávala dřív a stejně to už půl hodiny blokuješ!" klepala na dveře její matka.

"Vždyť máme dvě koupelny!"

"Jo, v té druhé je Petunie, tak prosím, drahoušku, rychle!"

"Kdo dřív přijde…" ozvalo se velice tlumeně, ale dveře se otevřely a Lily vyšla.

"Díky, zlato," usmála se matka a políbila ji na tvář. Lily zakroutila hlavou a usmála se. Poslední dobou byla melancholická, zamlklá a někdy dost nepříjemná. Už jí ale bylo líp, alespoň nějaké plus.

Zamířila ke skříni a při vytahování šatů zase přemýšlela. Už jí to začínalo štvát, že přemýšlí o jedné věci pořád dokola a v tom jí to došlo.

"Kdy jsem si naposled něco přečetla? Wow…to je doba… Evansová, Evan-" zarazila se. Ne, takhle se oslovovat nebude.

"Lily, drahoušku, mohla bys udělat snídani?" ozvalo se nedovřenou skulinkou od dveří do koupelny.

"Jasně, mami…" povzdychla si a jen otevřela dveře, aby mohla hodit pyžamo a nějaké serepetičky na postel. Pak je zabouchla a s dusotem seběhla dolů.


"Dobré ráno, tati!" objala ho a snažila se při tom nerozlít konvici s džusem.

"Ahoj, holčičko. Tak jak se ti spalo zase doma? Určitě se ti už po kamarádkách stýská, co?"

"Docela jo…" přikývla a položila před něj noviny a tu konvici. "Tati, jeden kluk mi nabídl-"

"To se mnou nemusíš probírat, holčičko. Pokud se nechceš odstěhovat z domu, tak si dělej, co uznáš za vhodné," zasmál se trochu šibalsky a rozložil noviny.

"Tati! Tak jsem to nemyslela. Nabídnul mi brigádu, doučování."

"No, třeba se po tom doučování půjdete posadit do kavárny…"

"Tati!" Co s tím všichni mají? No a co, tak ještě nikdy neměla kluka a bude jí šestnáct. Je to divný? Ne, tak ať se nestarají… pro některý možná…přece nemusí být jako ostatní, co mají depku, že nemaj v jedenácti partnera….to jsou ale extrémy…no co, jeptiška může být vždycky, že…

"Dobře, už tě nechám…jak se jmenuje? Je to ten otrava, co ti vždycky píše ty dopisy?" Lily trochu zrudla. Nesnáší Petunii. Dobře, ne, má ji celkem ráda, ale je to tak nepříjemná osoba! Proč se nechová jako normální starší sestra? Proč se nepovznese nad to, že Lil je kouzelnice a ona ne? Proč jí musí pořád dělat problémy jako tenhle? Táta by nic netušil, kdyby se Peti nehrabala v jejích věcech.

"Ne, je to Duke Sheperd. Sedávala jsem s ním na hodinách formulí a jeho kámoš je nemocný, tak mi napsal, jestli nemám zájem a víš co… celkem bych si to chtěla zkusit…"

"To tě chválím, vždycky si nám dělala radost!" usmál se otec a v té vteřině vešla dovnitř Petunie.

"Ahoj, Peti!" usmála se Lily. Ovšem její sestra se jen jaksi podivně zašklebila, vzala si nachystanou sklenici džusu a housku a zase odešla.

"Nic si z toho nedělej, jen žárlí…" podíval se za Petunií otec a zakroutil hlavou.

"Jo, už šest let, skoro…" trpce se usmála Lily.

"Ale no tak, ona z toho za chvilku vyroste…" laskavě se na ni usmál.

"Kéž by…" povzdechla si Lily a vyběhla po schodech nahoru, zamkla se v pokoji a sebrala nedočtenou knihu.


"Ahoj, Lily!"

"Ahoj, Duku…" usmála se na něj Lily a stiskla podávanou ruku. Stáli před jeho domem. Nutno podotknout, že jeho rodiče už ani nemuseli moc pracovat a měli dost peněz i pro další generace. Skoro jako Potterovi…

"Jo, takže se začíná hned?" zeptala se rychle, aby zastavila tok myšlenek.

"No…ne?" zasmál se. "Dneska jsem ti to tu chtěl ukázat, bude to jen chvilka, tak se doufám nezlobíš, že jsem tě vytáhl z domu…"

"V pohodě, to jsem potřebovala," zasmála se Lily, "nevím, kam bych je posílala na záchod."

"Ano, to je to nejdůležitější," potřásl pobaveně hlavou a otevřel branku.

"Díky," usmála se, když ji pustil první s nějakou úklonou.

"No, tohle je nejdůležitější, to je úniková cesta číslo jedna," zasmál se, to už ale byli v předsíni.

"Wow…je to tu fakt velký…" vydechla Lily.

"Zvykneš si snadno, tak bacha," zazubil se a vedl ji po schodech nahoru. "Bude to probíhat tak, že v pondělí dopoledne budeš mít prváky - beru to podle minulého roku - , v úterý dopoledne druháky, ve středu odpoledne třeťáky, ve čtvrtek odpoledne čtvrťáky a v pátek dopoledne páťáky. Budeme dělat teorii, budeš na to mít - od devíti do jedné - čtyři hodiny a desetiminutovou přestávku nebo podle toho, jak se budou tvářit. Skupinky z ročníku jsou po dvou, takže by to mělo stačit…" začal vysvětlovat.

"Takže budou vždycky jen dva…" přisvědčila Lily a přikývla.

"Ano a to bude probíhat tady…" otevřel dveře do jednoho příjemně vybaveného pokoje. Byl tam jeden velký čtvercový stůl se třemi židlemi, nějaké skříně nachystané tužky, pastelky, papíry, nákresy a knihy. Prostě vše, co bylo potřeba plus pár věcí na dekoraci.

"Dobře, to je úžasné," zasmála se Lily a ještě jednou si přehrála cestu sem.

"Dík, snažil jsem se," vypnul hruď, ale pak zase povolil, když se začal smát. "No nic, v sobotu bude hromadná praxe. Máme dvě místnosti. Pojď za mnou."

Duke ji vedl po schodech zase dolů do přízemí a pak ještě jedno patro pod zem. Když otevřel dveře do tmavé místnosti, okamžitě se v ní rozhořely pochodně a osvětlily obrovské prostranství.

"No, tady bude praxe formulí, obrany, přeměňování…není to nic moc, prostě prostor, ale nechci, aby mi něco rozbili. Mám to tu celkem rád."

"To chápu, ale myslím, že tohle je dokonalé. A támhle v rohu vidím ale skříň…"

"Jo, to jsou nějaký pomůcky…" mávnul nad tím rukou. "Tak tady budu úřadovat já a ty máš tady tuhle místnost." Duke otevřel druhé dveře a stejně jako v té předchozí místnosti se i v téhle rozzářily pochodně.

"Aha, lektvary…" zasmála se. "Už chápu, proč sis mě vybral."

"No, nechtěl jsem, aby to bylo tak očividné, ale je to jeden z důvodů. Nemůžu učit lektvary, když bych sám potřeboval doučování."

"V pohodě."

"Ty jsi skvělá osoba, pořád v pohodě a nestěžuješ si. To kámoš měl pořád výhrady k osvětlení a vybavení a bla, bla bla…."

"No, vidíš, to je prostě kouzlo ženy," zasmála se Lily a pomalu se vraceli zpět do přízemí.

"No a jelikož jsme nejspíš skončili… jo ještě ty záchody…to jsou ty dveře hned vedle tvé učebny teorie, jo?" zazubil se. "No, a kdybys dovolila, na něco bych tě pozval," navrhnul. Lily to trochu zaskočilo, "jen kousek odtud je docela fajn kavárna, ale jestli spěcháš, tak tě nenutím…" nervózně se podrbal na zátylku.

"No, abych řekla pravdu, tak bych šla ráda…" usmála se. "Ale vážně jen na chvilku, protože potřebuju být za dvě hodiny doma."

"V pohodě, to stihneme," ujistil ji a pomalu šel kolem plotu svého domu. "Co Kate a Clare? Teda, nevím jak moc aktuální je vaše kamarádství, nějak se v těch holčičích problémech nevyznám, ale-"

"Jo, je to aktuální až dost. Právě včera jsem se vrátila od Clare, kde jsme dva týdny společně přežívaly. Chtěly jsme sice něco akčnějšího, tak jsme se snažily o chatu Kate, ale ta nějak nevyšla. No a ty už jsi někde byl?" nadhodila s úsměvem a pokoušela se tak zakrýt všechny trapný, nevhodný a dementní kecy, co vypustila z pusy. Ale bylo to příjemné si popovídat s někým ne tak šíleným a praštěným jako byla Lily, Clare a Kate. S někým, kdo ji bral vážně a neztrapňoval kvůli všem botám, co při rozhovoru udělala.

A dokonce ani nelhal, kavárna byla tak dvě stě metrů od jeho domu. V klidu se posadili k jednomu stolku hned za výlohou a objednali si. Lily moc často takhle s někým nechodila. Aby řekla pravdu, bylo to asi tak…poprvé sama s klukem?

"Viděl jsem tu scénu před jezerem. Byla jsi dost dobrá… já bych se Jamesovi takhle nepostavil, je to kamarád a tak… navíc ten… Zmijozelskej je šmejd…souhlasil jsem s tím, co James dělal…teď mě můžeš nenávidět,"
roztáhl ruce.

"Snape byl můj kamarád…" pokrčila rameny. "Nemohla jsem tušit, že se tolik změnil, ale i tak bych zakročila, i kdybych toho člověka nenáviděl. Tohle přecenení řešení, zmučit ho ztrapnit, ne? A tohle nebyla Potterova první ani poslední oběť, takže…to bylo takové shrnutí jeho činů…já nevím, promiň, ale na mě působí jako namachrovanej dement s egem vyšším jak astronomická věž…" protočila oči. Duke se začal smát.

"Neuvěříš, ale není takovej…ale asi to jako kluk vnímám jinak. Přece jen, mě tři roky nebalí, že?" smál se klidně dál. Lily trochu znejistěla. Zatřepala hlavou a - jako vždy ve stresu - se podívala na hodinky.

"Už bych měla jít…" řekla popravdě a vyloudila na tváři úsměv. Duke ihned vstal a šel zaplatit. Lily se chytla za hlavu a stiskla si spánky. Merline, bude si povídat o Potterovi už s každým? Copak je to jediný téma na který se s ní dá mluvit? 'Ahoj, tak co, zase odmítneš Jamese, až tě pozve do Prasinek? Ty jo, slyšela jsem, že jsi ho zase odmítla, máš výdrž, ale proč to nezkusíš, je tak sexy…bla, bla, bla…'

"Jdeme?" ozvalo se jí nad hlavou a ona si odlepila ruce od hlavy.

"Jasně…" usmála se celkem mile a opatrně vstala.

"Jsi v pořádku?" ujišťoval se. Lily si vzpomněla na lunapark. 'Ulpívavý myšlení! To je hrozný, pořád myslí jen na….Pottera…to je hrozný, to nemůže dlouho vydržet…blbá…už se vzpamatuj…co vlastně chceš? Vidět ho? Říct mu něco? Obejmout ho? Do háje, klidně všechno…blbost, .vždyť by ses před něj ani nepostavila…'

"Jo, v pohodě."

"Dobře, nebude ti vadit, když tě doprovodím?" usmál se a pohodil hlavou k zastávce.

"Ne! Ne…v pohodě…" polkla. Proč to furt říká? Je pitomá nebo co?

"Tak když je to v pohodě," zasmál se a pokroutil hlavou. Lily se taky usmála, ale spíš - no prostě způsobem, jako když zažijete krásný trapas. Naštěstí už došli na zastávku.

"Dneska to bylo fajn, alespoň jsem se zkusila nějak odreagovat," zasmála se. 'Odreagovat? Marně, co?'

"Kdykoli," pokrčil rameny a usmál se.

"Fakt dík, už se těším na pondělí," řekla nakonec, když autobus přijížděl.

"Jasně, já taky, tak.. se měj? Čau," zazubil se a zamával. Lily mu mávání oplatila a posadila se k okýnku. Viděla, jak se otočil a klidně šel zpět k domu.

"Ufff…" zašklebila se sama pro sebe.




"…ale Kate, vždyť je to teprve týden…" zasmála se Lily do telefonu.

"Ale já tě chci vidět…hele zejtra máš to první doučko, ne? Tak mi o tom můžeš hned po tom povykládat, ne? Tak se sejdeme…tak…nebo chceš večer spíš? Možná jo, to bychom si mohly zajít do toho klubu, víš, jak jsme byly i loni. Bylo to tam super," mlela Kate.

"Ten, jak jsme tam potkaly Poberty? Proč chceš jít tam? Víš jaká je pravděpodobnost, že tam zase budou? Velká…"

"Ale, Lily, když jsme je tam potkaly jednou, tak po druhé se to už nestane… víš, jak je Londýn velkej? Zavolám to ještě Care, takže v sedm tam? Fajn, tak se měj, ahoj!" a položila. Lily ještě chvilku opařeně držela sluchátko u ucha. Nejen že se Kate naučila sama volat, ale začalo ji to nějak moc bavit. Skoro každý den zazvonil telefon a volala právě ona. Asi ji to moc nebaví se všema těmi bratry. Ale snad by ji mohli někam vzít, ne? Vždyť jsou starší…

"Crrr…" zazvonil telefon a Lily ho hned zvedla.

"Ano?"

"Lily! Prosím tě, co to tu Kate zase popadlo? Vždycky chtěla být doma, když jsme ji chtěly někam vytáhnout, tak byla proti a nebo šla s velkými potížemi a teď? Navíc tam?" ozvalo se z druhého konce.

"Já nevím, Clare, asi dospěla nebo co. Nějak ji ten svět chytnul…jo, taky to nechápu, co tam chce dělat…"

"Ach jo, ale já jsem jí nemohla říct, že nemůžu a přitom nemůžu….do háje…ale řekla jsem možná, třeba nakonec budu moct, ale připrav se, že s největší pravděpodobností tam budeš s ní sama. Máma mě chce vzít na koncert, takže…" koktala trochu.

"Dobrý, to je jasný, musíš s mámou. My to snad zvládnem. Když, tak mi dej na hrob lilie, jo? Dík."

"Neber to tak pesimisticky a co Duke?"

"Vzal mě do kavárny…"

"Wow! To je něco…hele riskla bych to…"

"Co s tím máte? Je to jen kamarád. Já nevím, nedokážu si představit, že by byl něco víc…"

"Tak to začíná…" zasmála se do telefonu Clare a pak se tam ozval jakýsi šum. "Juj, máma je tu a půjdeme sázet, mě to tak baví! Mudlové mají některý věci fakt vychytaný. Tak ahoj! A zvládni to, jak to ty umíš. Čau!" a zavěsila. Lily - jako u předchozího hovoru - nechala sluchátku chvíli u ucha a pak taky zavěsila. No co, Kate je hodná holka, v pohodě. A ten klub je fakt dobrej, i když tam minule potkali…je…

Lily si trochu povzdechla a vzala si rozečtenou knížku. 'Třeba tam budou zase…co to kecáš, ty to snad chceš? Ty jsi fakt divná….schizofrenik…rozdvojená osobnost…to je hrůza…a ulpívavý myšlení k tomu…děs…'

"Liliano, Liliano…Liliano…" vrčela si skrze zuby, když sebou hodila na postel a otevřela onu knížku, kterou se snažila dočíst už týden. "Jsi pako…" s tím se začetla.
 


Komentáře

1 Becky | Web | 16. srpna 2010 v 11:31 | Reagovat

další!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.