11.kapitola - Lunapark

7. srpna 2010 v 0:58 | Betria |  Život jedné rusovlásky

oOo 11.kapitola oOo
Lunapark


"Ta tvoje sova se vrátí tak za měsíc.... " zazubila se Kate, když všechny tři seděly za oknem a pozorovaly lidi na ulici před domem, jak si snobsky vykračují a míří kdo ví kam. Bylo dost teplo. Slunce pražilo na silnici a trávníky pomalu, ale jistě začaly žloutnout. Jejich majitelé proto v noci kropili, i když to bylo zakázáno.

"Vždyť letěla tak před pěti hodinami! A Sheperd bydlí daleko…." ohradila se Clare a rychle se posadila na postel.

"Ale klid, vždyť to není hlavní činnost dne. Myslím čekat na další dopis, ne?" protočila oči Lily. Vážně ji trochu štvalo, že jediné, na co se dneska zmohly, je čekat na dopis. Kručelo jí v břiše.

"Určitě nejzajímavější, co jsme doteďka vymyslely..." zazubila se Kate.

"Protože Clare je dneska nějaká přešlá mrazem."

"Jo, v srpnu..." ušklíbla se Kate.

"Moc vtipné, jen jsem prostě unavená, co z toho?" lehla si Clare a vyfoukla velkou růžovou bublinu z jedné dětské žvýkačky, které si koupily včera.

"Nic, ale mě už nebaví tady ležet a čekat na nedůležitý dopis o nedůležité věci..." vysvětlila Lily a vstala. "Mám hlad!"

"Jde o tvou budoucnost! Jak nedůležitý? To je tvé poslání! Doučovat maláče…s Dukem…" řekla hodně nahlas a hodně teatrálně Kate.

"Ano, myslím, že bez této zkušenosti by tvůj život nebyl to pravé ořechové!" přidala se podobně i Clare.

"Myslíte, dámy?" nebyla v teatrálnosti a ironii pozadu Lily. "Ale co když to pokazím?"

"Ale jdi, udatná dívko, ty to zvládneš. Eh, jako vždycky…" přešla Kate z hlubokého rytířského hlasu na normální.

"Má pravdu, Lil, ty si vždycky nějak poradíš…" zasmála se Clare a zavřela oči.

"Hm…" vydralo se skrz rty Lily. 'Nějak… to je ten problém…'

Už několikrát za tyto prázdniny se přistihla, jak přemýšlí o poslední důležité události v Bradavicích. Teď neměla na mysli NKÚ, ale spíš se to týkalo jejích spolužáků. Ne, nemůže říct kamarádů. Snape, ten bastard. Jak jí to mohl udělat? Byli přece kamarádi, i když se v Bradavicích vlastně ani moc nebavili. Ješitnost. Hrdost.

A Potter. Co s ním? Je to jen namachrovaný frajírek s blbýmy kecy a myslí si, že je velký pán když dokáže uřknout mladší žáky nebo nepřipravené spolužáky. Ano, potlesk, gratuluji. A to si jako vážně někdy myslel, že by se s ním vyspala, aby ji mohl hned další den opustit? Jo? Ne! Není žádná trofej v jeho seznamu. Teda nikdy nebyla, není a ani nikdy nebude.

"Blbec…" vyklouzlo jí.

"Na koho to zase myslíš, co?" zubila se Clare.

"Radši nevědět…"

"Ale no tak, stejně to vím..." zašklebila se i Kate, která už přecházela po pokoji, jelikož ji sezení nebavilo.

"Já za to prostě nemůžu, na to se nedá zapomenout!" rozkřikla se Lily a taky vstala.

"Jen klid, holka, to byl vtip…" pozvedla obočí Kate a zastavila se.

"Už mi z toho hrabe…hele, co kdybychom si zašly někam ven? Fakt mám hlad… půjdem se najíst…"

"Bezva nápad, protože ta sova se vrátí až zítra!" ušklíbla se Kate škodolibě a zamkla se v koupelně.



"Miluju lunaparky a karnevaly…" James se zmrzlinou v ruce přecházel v doprovodu svých přátel z jednoho místa na druhé a všechno chtěl zkoušet.

"Já ani ne… už mě z toho bolí hlava…" zareagoval Remus. Vypadal přešle, ale to bylo v tuto dobu normální. Blížil se úplněk…

"Hele, líbací stánek!" zvolal Peter nadšeně.

"Nepotřebuju platit za to, aby mě holka políbila…" ušklíbl se Sirius a zastrčil si vlasy za ucho.

"Ale aspoň se podíváme, kdo je ta ona…. Hm… nevypadá špatně…." konstatoval James.

"Jo, ale dala pusu asi tři sta klukům…eh…teda…mužům…" zaměřil pohled na jednoho ne zrovna chutného staříka.

"Nezávidím jí…"

"Jako ona tady za hodinu stihne tolik, co já za… no….delší čas…. a to je co říct…" šklebil se Sirius, to už ale byli u horské dráhy.

"Tichošlápku, jsme tu…" řekl James tajemně.

"Nedělej z toho drama, je to obyčejná mudlovská dráha…"

"To je fuk, mě to dostává…adrenalin stoupá…" promnul si ruce a s ďábelským úsměvem se vydal k dráze.


"Ne, já nikam nejdu, tohle není dobrý nápad, když jsem teďka obědvala....ne…zapomeňte…já budu zvracet!" křičela Lily, když ji Kate a Clare táhly k horské dráze.

"No tak, vždyť jsi toho snědla jen trochu…"

"Jasně, jen polívku, hlavní chod a dezert… to je regulérní hostina a po ní přece nemůžu na tuhle příšernou věc! Ne! Prosím…!"

"Ale, Lily! Nebuď taková… je to jen dráha a když, tak se pozvracíme všechny, pohoda!" smála se Kate a už pozorovala všechny otáčky té dráhy.

"Ach jo… já nechci…to jídlo bylo tak dobrý…"

"Nefňukej pořád…" zasmála se Clare a už kupovala lístky.

"Bezva...díky…" panikařila dál Lily. Nádech. Výdech. Bude to fajn. Uklidnila se a pokusila se ušklíbnout. Celkem v pohodě.

"Sedni si, připoutej se, ták, správně…" smála se Kate a pásala Lily.

"Jednou mě zabijete…" zasmála se už trochu uvolněně.


"AAaaaaa! Neeee! Jáááááá! Neeee! Aaaaa! Kate, já tě zabiju! A tebe taky!" řvala Lily a už jí bylo celkem dost zle. Ano, musela přiznat, že ze začátku si to ještě užívala, ale už stačilo. Už dost. Přála si na zem.

"Ale, Lily! Vždyť je to švanda! Woooow!" řvala šťastně Kate.

"Ne, není! Mě je blbě…."

Konečně se dráha vřítila do poslední zatáčky a se skřípěním zastavila. Lily nic nevnímala. Vypotácela se z vozu a opřela se o stěnu budky, kde se prodávaly lístky. Viděla všechny, kdo tuto jízdu absolvovali. Nikoho z nich neznala, ale šokovalo ji, že se tváří spokojeně. 'A teď půjdou všichni tihle na oběd, ne?' pomyslela si trpce.

"To bylo super!" smály se holky, které asi měly lepší žaludek než ona. Teda určitě odolnější. Cítila se čím dál hůř.

"Půjdu…tam…" mávla rukou k toaletám a okamžitě tam zamířila. Chvilku se rychle prodírala davem u dráhy a pak, už volnější cestou, co nejrychleji mířila k cíli. Nakonec šla po úzké cestičce vedoucí mezi jednou z atrakcí a řídkým porostem stromů a keřů. Teplo. Hlava. Břicho.

"Evansová?" ozvalo se přímo před ní, ale ona už nestihla zastavit. Narazila do vysokého chlapce a ten prudký pohyb nebyl dobrý pro její žaludek, který se nacházel na vodě. Zhoupl se.

"Jdi pryč…nechceš tu být….prosím…" Vydala ze sebe. Věděla, že už to dlouho nevydrží a tak si rychle dala ruku před pusu.

"Jasně, jako vždycky…" ušklíbl se, ale pak si ji prohlédl. "Eh, je ti dobře? Evansová?"

Už nemohla. Lily zavřela oči a otočila se k těm keříkům. Všechno z jejího žaludku šlo pryč. 'Bezva, nic jiného než vyzvracet se před Potterem jsem si nepřála…teď se mi bude pořád smát…moje hlava….je mi tak špatně…'

Klesla k zemi a chytla se za hlavu. Lily měla pocit, jako kdyby se měla vyzvracet ještě jednou, ale tentokrát už vážně nebylo co. Bylo jí tak špatně.

"Evansová?" ozvalo se znovu a ona kolem sebe ucítila silné ruce, které ji postavily na nohy. Potter jí zastrčil vlasy za ucho.

"Nech mě… nic mi není…" šeptala skoro úplně mimo.

"Aspoň jednou mi dovol ti pomoct, dobře? A nechovej se jak malý rozmazlený a tvrdohlavý děcko…"

"Přednášku nepotřebuju…" špitla. Nechápala, jak to, že ještě neomdlela. James se uchechtl a zakroutil hlavou. Z kapsy vytáhl kapesník a opatrně jí utřel pusu. Pak ji vzal jednou rukou kolem pasu a jednu její si dal kolem krku. Třeštila jí hlava, jako po nějakým flámu a tak se jen mátožně jeho krku chytila. James se rozhlédl.

"Co s tebou…Hm?"

"Už jsem ti to řekla, nech mě...nechápu, proč bys mi měl pomáhat…"

"Ty jsi vážně strašná, Evansová." Zamyslel se a nakonec ji posadil zpět na zem. Lily trochu znejistěla, ale ne natolik, aby se na něco zmohla. Slyšela jak odchází 'Jsi vážně úžasná…chtěl ti jen pomoct, ty blbá….naivní….domýšlivá….nevděčná…'

"Hloupá..." vyšlo jí z úst. Chvilku tam seděla a snažila se vzpamatovat. Chytla se za hlavu a zavřela oči. V životě už na dráhu nepůjde. Už nikdy. Nikdy ji ty dvě nedonutí udělat něco co nechce a navíc co ví, jak dopadne.

"Tady, voda," ucítila na svých rukách chladnou láhev. Otevřela oči a podívala se do těch, o kterých někdy docela dlouho přemýšlela. Nebyla schopná rozeznat, co v nich je, co se za tím frajerským postojem skrývá, pokud vůbec v něm je něco jiného než to frajerské… nad čím to zase uvažuješ, vždyť ti právě pomáhá. Úplně normálně, bez keců, vysmívání. A oči…

"Díky…" šeptla a rychle sklopila zrak k vodě. Odšroubovala víčko a pak si vypláchla pusu. Už jí bylo jedno jestli se James dívá nebo ne, viděl už i horší situaci. Trochu vody si vylila na ten kapesník a důkladněji si umyla oblast kolem rtů.

"Dobrý, Evansová? Ale příště tolik nepij…" zasmál se, když dokončila úpravy.

"Já nic nepila! Teda jo, limonádu na obědě a pak holky dostaly dokonalej nápad jít na dráhu…" nepatrně se usmála.

"Nemusela jsi řece jít, ne?"

"Znáš to…holky…" zasmála se. Byla mu vděčná, i když by byla radši, kdyby ji našly holky a ne on. Trapas, dokonalej. Kluk, kterýho před pár měsíci úplně seřvala a nadávala mu do tupých hlav a kreténů jí teď pomáhá z takovéto…eh…situace. Teď o tom ale budou vědět všichni. Okamžitě se přestala smát.

"Ne, neznám. Ale asi bys je měla najít," navrhl a podal jí ruku. "Nebo bych tě mohl doprovodit-"

"Jamie!" zapištěla jedna celkem pohledná bruneta. "Jamie, kdo je to? " optala se a pohlédla na Lily. Ta zavřela oči. 'Jsi naivní a blbá, fakt sis myslela, že ses třeba mýlila a on tě má fakt rád? A že ti chce kvůli tomu pomoct? Co tímhle divadélkem sledoval? Chtěl, abych mu byla vděčná a on mě mohl vydírat? Ty jsi nepoučitelná…Potter…on…vrrr…safra…'

"Nikdo podstatný. Tady máš svého 'Jamieho'," odstrčila jeho ruku a opatrně vstala za pomoci pevné vůle, "a sněz si ho, dobře?" neupřímně se usmála a otočila se. Pomalu, ale pevně šla zpět k dráze, kde na ni měly čekat holky.

"Evansová! Nebuď naštvaná! Kvůli tomu, že ty jsi umanutá a nedokážeš pochopit očividnou věc nebo ji nechceš vidět nebo já nevím, čím to bylo, nebudu starý mládenec!"

"Mě je to jedno, Pottere! Klidně vlastni harém, jestli to pomůže tvému egu. Je mi to úplně jedno!" zavolala a odkráčela pryč. Teda… snažila se, aby to vypadalo klidně. 'Pitomec, pitomec, dement, lhář, to je… nesnáším ho… a ty jsi taky tak blbá, Lily Evansová…'


"Lily! Jak ti je?" přiběhla k ní ustaraně Kate. "Clare tě už šla hledat…"

"Nic mi není. Ale vy dvě, jste mrtvé…" ušklíbla se nehezky Lily. "Je mi špatně…můžeme už jít?"

"Normálně, víte, kdo tu je? Poberti! To snad není možný! No, vlastně i je, když uvážíme, že tenhle lunapark je nejlepší široko daleko, ale stejně: není to náhoda?" drmolila Clare už z dálky.

"Bezva, další důvod, proč jít, ne?"

"A ten první?" nechápala Clare.

"Připadám ti v pohodě?" optala se Lily a podívala se Clare do očí.

"Kromě toho, že sis kdo ví kde smazala rtěnku…. Nevypadáš zle…i když trochu zeleně?"

"To je od tebe hezké, ale je mi docela blbě, takže…. Můžem už jít?" Lily se rozhlédla, zda náhodou není poblíž nějaký Poberta. Modlila se, aby je už nepotkala. Teď to určitě vědí všichni čtyři a na její účet se skvěle pobavili.

"Tak dobře…" pokrčila rameny Clare.

"Nebo víte co, klidně si tu zůstaňte, ale já vážně potřebuju domů…" mávla nad tím Lily rukou a začínala být trochu hysterická. Otočila se. V tu chvíli ho uviděla. Okamžitě zmizela za tou budkou na lístky.

"Hele Lily, už ti někdo řekl, že se někdy chováš fakt divně? Ale fajn, jdeme…" usmála se Clare a vzala Lily za ruku.

"Jdeme tudy..." navrhla Lily a vzala to trochu pofiderní cestou skrz nějakou skulinu mezi atrakcemi. Byly tam nějaké prázdné flašky, pár papírů a dalších odpadků. Konečně se dostaly k plotu. Měly štěstí, byly blízko brány.
'Vysvětli mi, Lily Evansová, proč před ním utíkáš?! Co ti udělal, že jsi mu byla tak vděčná a pak najednou? Snad nejsi žárlivá….a co když ano! Moje hlava…'

"Ty jsi normální blázen, Lily… co by se asi stalo, kdybychom se střetly s Poberty? Odignorovaly bychom je a bylo by…" mumlala Clare. Kate jen polkla, ale Lily, i přes velkou bolest hlavy a těžkost jejích myšlenek, věděla, že by se stejně jako ona s Poberty střetnout nechtěla.


"Konečně…" nadechla se Lily a posadila se na lavečku asi blok od toho lunaparku. Hlava ji stále bolela. Stále neměla v pořádku zažívání, ale byla ráda, že je tady, na lavečce, jen s holkama.

"To byl teda den," zasmála se Kate a kecla vedle Lily.

"Docela sranda…" přikývla Clare a položila Lily ruku na čelo. "Promiň, nevěděly jsme, že máš tak… no prstě, že ti po tom bude tak špatně…."

"Mě je špatně i po dětském kolotoči…" ušklíbla se Lily.

"A to jsi nemohla říct jako dřív?!" zvedla se Kate. "Já tě zatáhnu na něco, z čeho víš, že budeš mít problémy a ty mě nezastavíš, neřekneš proč?"

"Katie, Katie… ale já ti to říkala, že budu zvracet…"

"Měla ses bránit zuby-nehty!" hořekovala dál.

"Kate, už je to v pohodě…" usmála se Lily. "Ale myslím, že večeři vynechám…"



"Lily?" protáhle a sladce zavolala Kate do patra.

"Teď ne…" ozvalo se dost tlumeně, až neslyšitelně.

"Sheperd!" zavolala znova. Lily se prudce posadila.

"Auu.. " sykla, protože to byl moc rychlý pohyb na její momentálně ještě pořád bolavou hlavu. Chytla se za ni.

"Duke! Sheperd! Sova! Dopis! Odpověď!" vyjmenovávala Kate pobaveně.

"Už jdu!" zavolala Lily a otevřela dveře pokoje. Cestou si trochu protřepala vlasy a pak pomalu sešla dolů. "Netuším, co od toho očekáváte…"

"My taky ne, to až to otevřeš zjistíš!" zubila se Katie.

"Dobře.. dej mi to," vzala obálku do ruky a otevřela ji. Projela jeden jediný řádek a ušklíbla se.

"Budeš zklamaná…" podala dopis Kate.

Ahoj Lily! Díky, vážně moc. Budu se na tebe těšit. Duke

"To je super! Bude se na tebe těšit! To je tak milé…" rozplývala se Kate.

"Cože?!" vyjekla Clare a sebrala dopis.

"Já říkala, že tam nic nebude!" vykřikla vítězoslavně Lily.

"Ticho, jinak do tebe nacpu zbytek pizzy ze včerejška…" zavrčela Kate, ale stejně se nakonec usmála. "Bude se těšit…oo….to zavání…" mlela si pořád dokolečka. Lily protočila oči.




"Zase jsem vyhrál, jo, jo…" křenil se Sirius, skrytý ve stínu velkého domu na kraji města.

"Ne-e, já byl lepší…nemáš důkaz!" bránil se chabě James.

"Jásně.. já sbalil tu ze střelnice, ty?"

"Tu z líbacího stánku…" pokrčil ledabyle rameny. Na tohle fakt teď neměl chuť myslet. Taková pitomá sázka, jedna z milionu, které se svým kámošem uzavíral. Nemělo to cenu, ale většinou to byla sranda. I teď by byla, kdyby ta Evansová….

James přidal do kroku a mračil se. Nemohl pochopit jak to, že je na něj naštvaná, i když jí jen pomohl. Neměl by být spíš naštvaný on? Vždyť ho seřvala jak malý děcko!

"No fuj… kolik chutí jsi při líbání cítil?" zašklebil se trochu zhnuseně Sirius.

"Nelíbali jsme se…" konstatoval suše James. "Jdeme…" zavelel po chvíli, kdy na něj Sirius trochu udiveně hleděl, a oba dva vešli na polní cestu.

"Ty sbalíš holku a ani ji nepolíbíš? Hele nezměnil jsi po tom, co tě Evansová odkopla, orientaci, že ne?" zeptal se Sirius a vypadal, že to myslí vážně.

"Mohl bys mi na den dát od tý holky pokoj? Jsi jak moje chůva…nebo dohazovačka…nebo jsi snad nějakej můj psycholog?" zavrčel nerudně James, ale to už byli oba v lese, kde na ně čekal Peter. James na nic nečekal a proměnil se v jelena.

"Merline, ty seš citlivej…" odfrknul si Sirius a za chvilku už tu místo něj stál velká černý pes. Peter zapištěl, teda, spíš už jako krysa.

Mraky ustoupily a celou krajinou se rozlilo světlo úplňku. Z lesa se ozvalo vytí. Majestátný jelen se rozhlédl a zmizel v hustém porostu následován velkým černým psem a tou nepatrnou krysou.

Už ho doháněli. Vítr se hnal kolem jejich zvířecích těl, nádherný pocit svobody. V tu chvíli se vynořil veliký vlk. Cenil zuby, byl několikrát větší než vlk normální a jeho krvavé oči toužili zabíjet. Jelen zbystřil a rozběhl se víc. Z temného stínu se kolem vlka prohnal pes. Vlk, tedy spíš vlkodlak, zavyl a okamžitě je následoval. Pes zabočil. Zůstal už jen jelen. Mocným skokem byl vlkodlak u něj a napřáhl pracku k úderu. A rychlým pohybem-


"Jamesi!" úplně zpocená Lily, se rychle posadila a rozhlédla po pokoji. Byla už doma a mohlo být něco po jedné ráno. Vše bylo v klidu a normální. Slyšela zvuky pár aut, která se snažila co nejdřív dostat domů. Lily zvedla ruku a otřela si pot z čela. Sen. Ale o čem? O Potterovi? On… co se vlastně stalo… pamatuje si to přece…už neví…má to na jazyku, v mysli, ale nedokáže to popsat a vyslovit.

"Safra…" padla zpět do peřin. Jediné, co si vybavovala bylo to, že Potter byl v nebezpečí. Nebo ne? Nebo chtěl spíš něco udělat jí? Jak to, že to tak rychle zapomněla?

Zavřela oči. Nechápala, proč na něj pořád jak pitomec myslí. Někdy měla dost zvláštní představy a někdy se přistihla, že myslí na to, jaké by to bylo s ním chodit. Ovšem pak ji samozřejmě vrátí do reality fakt, že ji vždycky chtěl jen využít.

'Protože asi nikdy neměl inteligentní holku nebo já nevím, ale podle mě by s ním žádná taková nešla…ale šla…ty moc dobře víš, že bys chtěla…jsi hloupá, co když tě má rád a ty jsi mu řekla tolik hrozných věcí? Pitomost… dneska jsem byla v jeho náručí…a i když mi bylo špatně…držel mě…' Lily se při této vzpomínce trochu zachvěla a podívala se z okna. 'Chtěl mi pomoct…no a co ty na to? Zase extra stěr a odmítnutí. A pak ses cítila uražená za to, co řekl…jsi vážně hloupá…zkusím být na něj hodnější…nebo ne, ale prostě….pořád ho neodhánět a nenadávat mu…vždyť už za tebou nechodí. Viděla jsi ho přece na konci roku na chodbě, ne? To teď k tobě cítí…..zášť…NE!'

Lily už se sebou nedokázala sama vydržet a tak vstala. Přecházela po pokoji a přemýšlela, proč se jí o něm zdálo. Někde četla, že sny jsou odrazy myšlenek a zkušeností z předchozího dne, někdy dnů…

Copak ona myslí na Pottera? Dobře, občas…ale ne natolik, aby se jí o něm zdálo, ne? I když…dobře, přemýšlí nad tím, jaké by to bylo ho neodmítnout a jít s ním do Prasinek, jaké by to bylo, kdyby s ní seděl u jezera a povídal jen tak o ničem, přemýšlela, co by se stalo, kdyby se vzali…děti?

V tom se zarazila. To je moc daleko. Ona vážně uvažuje, jaké by měla děti s Potterem? To snad není možné, vždyť je to absurdní…absurdní…

Lily zakroutila hlavou a zívla. Ještěže se jí začaly zavírat oči. Aspoň rychle usne a nebude si pamatovat nic…ani Pottera…ani její vlastní sebestředné a idealistické představy… snad…
 


Komentáře

1 Becky | Web | 7. srpna 2010 v 9:56 | Reagovat

Hah, už jsem se bála že by se jamesovi něco stalo :D

2 terez | 8. srpna 2010 v 9:17 | Reagovat

ano, baru, chválím, povídka si stále udržuje svoji nezměrnou kvalitu :) už se nemůžu dočkat další kapitoly :D

3 Marionka | 9. srpna 2010 v 17:27 | Reagovat

[2]: Hej,Terez, ty nemáš blog? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.