10. kapitola - Buřtík

25. srpna 2010 v 8:25 | B&M |  Ehm...


oOo 10.kapitola oOo
Buřtík


Marion popadla cinkající budík a třískla s ním o zem. Zavřela oči, že ještě bude spát, když v tom si uvědomila, co se vlastně děje. Nebo spíš, co se dít bude. Jistě! Za 2 hodiny se má s Regulusem setkat v Děravém kotli.

Spokojeně se usmála, protáhla si ruce a rychle vyskočila na nohy. Popadla pár potřebností a zamknula se v koupelně na nadcházejících čtyřicet pět minut.


Betria přimhouřila oči, jelikož do pokoje dopadaly paprsky ranního slunce. Zívla, protáhla se a posadila. Rozpletla si cop, přičemž přemýšlela nad včerejším dnem. Vzpomněla si na Brownieho a tak zapískala a tiše zavolala jeho jméno. Velký černý pes si otevřel nedovřené dveře na balkón a vběhl do pokoje. V mžiku vyskočil na postel a lízal jí obličej.

"No, jo, hodnej pejsek…" usmála se a podrbala ho za ušima.
'Co asi zase vyvádí Mary?' zamyslela se, když uslyšela tekoucí vodu.

Pes mezitím seskočil s postele a uvelebil se u lenošky. Betria znovu zívla, slezla z postele a šla ke dveřím šatny. Cestou ovšem zakopla při vyhýbání se Browniemu a lenošce zároveň a nadělala trochu hluku.


Mary se co nejtišeji vkradla do společné šatny a popadla tam růžové punčocháče, šedou sukni, tričko, čelenku, šátek a kabátek. Chystala se ještě vrátit pro kabelku, když v tom uslyšela ve vedlejší místnosti hluk. Zastavila se na místě a tiše čekala.

Bet sáhla na kliku a zmáčkla ji, v tom jí však začal svědit obličej, jelikož si špatně otřela Brwnieho sliny. Poškrabala si postižené místo a vrhla na pejska takový zamračený pohled, ale pak se zase tak nějak usmála a zamířila do koupelny.

Mary pořád mlčky vyčkávala a když se zdálo, že vedle nikdo není, pomalu otevřela dveře. Přikradla se ke své skříni a vyhrabala z šuplíku malou kabelku barvy punčocháčů. Popadla ji a spěchala se obléct.



"Dobré ráno," usmála se Bet, když vstoupila. Andreas ani Mary ještě v jídelně nebyli.

"Dobré ráno, zlato. Kde je Mary?" zeptala se matka.

"Asi ještě spí, neviděla jsem ji," odpověděla Bet a natáhle se po housce.

"Andreas je na nějakém školení, kde se na vás musejí domluvit a připravit," usmál se otec a napil se černého čaje.

Mezitím se Marion pokoušela obléct punčocháče.

"Do…há…je…" mumlala si zlostně a když konečně byly tam, kde být měly, oddechla si a vítězně se zazubila. Zbytek už jí trval jen chvíli. Rychle na sebe hodila tričko, sukni i kabátek, načež se sklonila k zrcadlu na kosmetickému stolku a posadila si do vlasů čelenku. Prohrábla své vlasy, ještě naposled zkontrolovala svůj vzhled, přehodila kabelku, ve které bylo narvané plné prasátko, přes rameno a pootevřela dveře. Vystrčila ven hlavu, aby zkontrolovala situaci.

Nikde nebylo ani živáčka, a proto se rozhodla pokračovat v cestě. Sešla po schodech dolů a tiše se plížila chodbou směrem ke dveřím obývacího pokoje. Dveře do jídelny byly otevřené. Musela kolem nich projít. Zevnitř uslyšela nějakou moc chytrou konverzaci mezi jejím otcem, matkou a Bet. 'Alespoň ta zjišťuje nové informace.'

Šla tiše a prudce se zastavila před vázou na stolku, těsně před dveřmi do jídelny.

'Uff ' problesklo jí hlavou a opatrně ji obešla. Nakoukla do jídelny a rychle přeběhla dveře. Ovšem prasátko trochu zachřestilo. Okamžitě se zastavila. V jídelně vše zmlklo.

"Co to bylo?" otázala se matka.

"Asi Sally, měla přece vyměnit ty klíče," odpověděl otec a podíval se na Bet, která tušila, co by to mohlo být ale mlčela a jen přikývla.

Mary se mezitím dostala do obýváků, zavřela za sebou dveře a utíkala ke krbu. Nabrala do rukou zelený prášek, hodila do ohně, který ihned zezelenal, vstoupila dovnitř a lehce roztřeseným hlasem pronesla: "Děravý kotel!"


"Ahoj, Mary," přišel k ní Regulus v trochu divném oblečení. Teda pro něj asi normální. Marion se vypotácela z krbu.

"A-Ahoj…" přiložila si chladnou dlaň k čelu a sedla si na nejbližší židli. Bylo jí špatně - hodně špatně.

"Já myslel, že jdeme nakupovat," nadhodil a sedl si vedle.

"Moment. Je mi zle. A nesnídala jsem."

Regulus pozvedl obočí a pak vytáhl z kapsy nějakou tyčinku. "A to jsi tvrdila, jak je Letax úžasný..." podal ji Marion.

"Dík... cože? To jsem neříkala!" hladově se zakousla do tyčinky. "Takovou blbost bych nikdy nevypustila z pusy…" zhuhlala s plnou pusou.

"Jasně," mávl nad ní rukou a rozhlédl se.

"Takže…" pronesla.

"Takže?"

"Řeknu ti plán na dnešní den."

"Už se těším..."

"Půjdeme na Příčnou ulici," přešla jeho poznámku bez komentáře, "a já si tam koupím psa. Potom zajdeme do květinářství, kde ti koupíme kytku a nakonec...nevím, co chceš dělat?"

"Hm...zmrzlina?"

Marion se usmála. Budou si rozumět. "Tak dobře," zvedla se. "Jdeme!"

"Dooobře," usmál se a přešel do zadního traktu. Marion ho následovala. Regulus vytáhl z kapsy hůlku a začal poklepávat na zeď. Marion se uchechtla - vypadalo to tak komicky. Jenže pak si něco uvědomila:

"Vždyť já nemám hůlku!"

"Já vím," odvětil ledabyle a stěna se dala do pohybu.

"Jak to můžeš vědět? Já sama nevím, kde ji mám!"

"Ale, Mary, vždyť vám je vzali na začátku prázdnin, když jste jeli k babičce..."

"Fakt? A proč?"

"Mary, nech toho, děsíš mě," ušklíbl se a prošel do rušné ulice. Všude běhala sousta lidí se špičatými klobouky, v hábitech a ve všelijakém i cizokrajném oblečení. "Tak pojď!"

"No jo, už jdu," vytrhla se Mary ze svého překvapení a zamyšlení.

"Co říkala na tvůj plán Bet?" optal se Regulus, když se prodírali davem.

"No...v pohodě…"

"Vážně? A já už si začínal myslet, že bude proti... " zašklebil se a potřepal hlavou. Pak otevřel dveře od jednoho dřevěného, docela slušně vypadajícího krámu.

"Chm, kdybys jen věděl…" zašeptala si pro sebe Marion a vešla za ním. "To je krása!" vydechla. Regulus na ni zmateně pohlédl, ale zase to přešel.

"No, tak kterýho?"

"Já nevím, je jich tolik!" těkala očima po celém krámku a nebyla schopná si vybrat.

"Ani ne, to sou sovy," zašklebil se a ukázal na klece visící ze stropu.

"Uá!" uskočila pryč. Pak přešli do jednoho kouta obchodu, kde to vypadalo zvláště nepořádně.

"Jé! Podívej!" sklonila se náhle Mary k jedné z klecí na zemi, ve které se vrtěl malý pes s neobvykle dlouhým krkem.

Regulus k ní přistoupil a podíval se. "Myslíš tu kouli těch chlupů..." ujistil se obezřetně.

"Jo! Vždyť je roztomilej..." zašvitořila a prostrčila mezi mřížkami prst. Regulovi okamžitě vystřelila ruka a chytil tu její, aby prsty vytáhla. "Co když kouše? Zkus nejdřív tu tyčinku..."

"Ale to je moje sní- No dobře," pokrčila rameny a ulomila kousek tyčinky, načež ji podala pejskovi v kleci. Ten po ní skočil a najednou se z té hordy chlupů vyvalila pusa a schramstla podávaný kousek.

"Vidíš, kousl by tě..."

"Ne-e, má mě rád, podívej!" bránila se Marion a zase natáhla ruku ke kleci.

"Jak myslíš," rezignoval, když jí růžový jazyk začal olizovat prsty.

Marion se rozesmála. Pak se ale náhle zarazila a otočila se k Regulusovi. "Mám si ho vzít?"

"Pořád nechápu, proč si na konci července kupuješ psa, kterej bude muset zůstat u vás doma... deset měsíců… sám... víš, co z něj vyroste?"

"Kdo řekl, že ho nechám doma?" šibalsky se usmála.

"Do Bradavic se můžou nosit jen sovy, kočky nebo žá- Aha..." zarazil se při jejím výrazu. "To ti ale neprojde, Bet ti to nedovolí." Marion protočila oči.

"Bet o tom vůbec nemusí vědět. Když jí o tom TY -" zabodla do něj prst, "neřekneš!"

"Já? Už jsem snad někdy něco podobného vykecal?" pozvedl trochu uraženě obočí.

"Nevím, neznám tě zrovna nejdýl, víš?"

"Jasně," protočil oči a podíval se na tu věc v kleci. "Ty se staneš mou zkázou..." obvinil ho a pak vzal klec do ruky.

"Proč zkázou? Budete kamoši. Uvidíš!" pousmála se.

"No právě..." řekl a došel k pokladně.

"Chceš taky nějakýho?"

"Ne, díky matka by mě s něčím takovým vyhodila... dobře, možná ne, ale díky, jsi hodná, bude mi stačit ten tvůj - jak že se to jmenuje?"

"Buřtík. No dobře, koupím ti žabku. Tady tu zelenou!" poklepala na sklenici s dotyčným tvorem.

"Jo, je fakt rozkošná..." utrousil ironicky, ale to už k nim přispěchala prodavačka.

"O, vy ho vážně chcete?" zarazila se při pohledu na zvíře v kleci.

"Samozřejmě, proč ne?" podivila se Marion.

"No, já nevím. Mě osobně se zdá roztomilý, ale lidi ho nechtěli dlouho kupovat… ani nevím odkud je a pokud chcete rasu, budete muset jít za nějakým superodborníkem, jelikož já ji rozhodně určit nedokážu... ale třeba až vyroste..." rozpovídala se a něco naťukala do pokladny.

"Nechápu proč..." šeptl ironicky Regulus.

"To nevadí," prohlásila Marion, "a ještě tady tu žabku, prosím!" upozornila prodavačku.

"Ne, tu ne…" vyhrkl rychle Regulus, ještě rychleji vysypal určenou částku za psa na pult, popadl klec a se zdvořilým 'Nashledanou' zmizel venku.

Marion zůstala zaraženě stát. Potom se ale vzpamatovala a otočila se k prodavačce: "Dejte mi tu žabku. Já vím, že se mu líbila."

"Tak dobře," usmála se prodavačka, vzala žabku, dala ji do přenosné krabičky a vzala od ní peníze. "Mladá láska..." zasmála se ještě, když Mary opustila obchod.


"Regulusi!" zařvala Marion, když svého kamaráda nikde neviděla.

"No?" ozvalo se jí za zády.

"Ah! Tady jsi!" pousmála se a podala mu krabičku. "To máš k narozeninám," informovala ho.

"Ne..." vyděšeně se na ni podíval.

"Ano," ujistila ho Marion s úsměvem, popadla do ruky klec a zvedla ji do výše očí. "Ahoj, Buřtíku!"

"U mě nepřežije ani den," upozornil ji. Marion se zasmála.

"Nepřeháněj. Ještě jí koupíme akvárko s rostlinama a bude to v pohodě. Navíc pro Buřtíka taky potřebuju nějaký žrádlo a hračky, misku, pelíšek..." začala vyjmenovávat.

"To už se mnou nekupuj, já už s tebou do obchodů, co mají cokoliv společnýho se zvěří, nepáchnu..." zakroutil vzdorovitě hlavou.

"Ale no tak Regí, prosím! Už budu hodná!" upřela na něj svoje oči.

"Ne a neříkej mi Regí," snažil se na ni nepodívat a otočil proto hlavu někam k nebi.

"Prooosíííím..." otočila si k sobě jeho tvář a pohlédla mu do očí.

"Aaa...ne..." snažil se otočit zase zpět někam jinam.

"Prosííííííííííííím!" naléhala dál.

"Už zase, už zase... tak dobře... ale ne teď...." vytrhl se a popadl tu krabičku s žábou.

"Proč? Chceš si jít nejdřív vybrat tu kytku?" podivila se Marion.

"Asi tě to musí hodně bavit," ušklíbl se a pomalu šel ke květinářství.

"Co máš na mysli?"

"Týrat mě."

"Ale já tě netýrám. Ty víš, že ne…" zašklebila se na něj.

"Jasně," ukončil debatu na toto téma a dál se prodíral houstnoucím davem. "Bet -"

"Hej! Ještě jednou uslyším jméno mé sestry a koupím ti druhou žabku do páru!"

"To má být výhrůžka?" optal se potěšeně.

"Ty bys ji chtěl? Tu žabku?" rozzářila se Mary.

"Právě že ne," pronesl, "Ale teď nemůžeš popřít, že je to týrání, když mi tím vyhrožuješ," vysvětlil znalecky.

"Pche!" urazila se.


"Jsem pro kaktus," zvedla ruku po pár vteřinách, jakože hlasuje.

"Kupodivu s tebou souhlasím," zašklebil se a přidržel jí dveře od květinářství. "Nebudu se o něj muset zase tak starat…"

"Víš, že lidi, co se neumějí postarat o kytku, jsou škrti, že jo?" zasmála se a vešla dovnitř. Krám s všemožnýma bylinama a kvítím jí trochu připomněl vlastní pokoj.

"Jako doma," rýpnul si na oplátku Regulus. Marion vyprskla smíchy a on se na ni podíval poněkud ublíženě.

"Promiň," sklopila ihned oči a pokračovala pobaveně v cestě.

Regulus se usmál a hrdě se napřímil. "Omluvila ses, toho si vážím."


"Tak už sis vybral?" otočila se k němu po chvíli hledání.

"Já myslel, že vybíráš ty..." pokrčil rameny a vytrhl se z bezděčného bloumání. Přešel tedy ke kaktusům - myslel si, že jsou to kaktusy.

"No tak dobře. Buď tady ten malej," vzala Mary do ruky úplně jiný malý květináček, "nebo tento?" ukázala na obrovský kaktus 'skoro strom'.

"Hlasuju pro A..." zvedl ruku Regulus.

"Já pro B!"

"A!"

"B!"

"A - je snad pro mě, ne?" Marion se zamračila.

"No dobře…" svolila nakonec, popadla malý květináček s kaktusem, který začínal kvést. Regulus se ještě víc zašklebil a tvářil se trochu namyšleně. "No já nevím..." začala zase Mary.

"Věříš mi?" zazubil se Regulus.

"Jistěže ti věřím," přitakala okamžitě. 'Po dni přátelství.' blesklo jí hlavou

"Výborně, bereme tenhle," vzal si květináč a rázně přešel k pokladně.



"Ach jo..." posteskla si, když byli z obchůdku venku.

"Copak?" zajímal se Regulus a zastavil se. Marion zakroutila hlavou.

"Jdem na tu zmrzlinu?"

"Ale, Mary..." zazubil se a přehodil jí ruku kolem ramen. "Řekni mi to..."

"Kašli na to. Stejně bys mi nic z toho nevěřil."

"Vsadíme se?"

"Klidně. O co?" zazubila se podle Mary.

"O Buřtíka?" nadzvedl obočí.

"Ne! Buřtíka ti nedám!" výhružně mu pohlédla do očí. "Ale jestli chceš, koupím ti jiného!" nabídla se okamžitě.

"Já ho chtěl utopit, ale tak…"

"Proč ho nemáš rád?" zeptala se ublíženě

"Neměl bych ho rád, kdyby sis ho nekoupila. Ale dokud ho budeš mít ráda ty, nemám moc na výběr..." pokrčil rameny a pak se na ni podíval. "Mám ho rád, je tvůj," usmál se, aby jí zlepšil náladu. Najednou se trochu zamračil a rozhlédl se.

"Co? Stalo se něco?" optala se Mary.

"Jo, strašně závažná věc," začal vážně, "dívám se, kde jsme ztratili tvoji dobrou náladu…" odvětil neurčitě a pak se zazubil.



Marion se vynořila z krbu táhnouc za sebou velký pytel se psím žrádlem a kabelu plnou doplňků. V místnosti nikdo nebyl.

"Yeah!" šeptla radostně a pomalu se vydala ke dveřím. Otevřela je bez jediného zaskřípání a dokonce se bez sebemenšího hlasitého zvuku dostala až ke schodům. Pohlédla na pytel, kabelu a ještě na cosi, co se jí hýbalo pod mikinou. Jak to mohla vlastně unést je záhadou. Nejistě se rozhlédla okolo.

'Jak to, že tu nikdo není?!' blesklo jí hlavou a začala se belhat do schodů. Dům byl klidný, nikde se nic nepohnulo. Marion jen zatřásla hlavou a pomalu se dobelhala po všech těch schodech až před dveře svého pokoje. Otevřela je a hodila dovnitř nejdřív pytel a kabelu. V tom se ale otevřely dveře druhého pokoje.

"Mary?!"
 


Komentáře

1 Jayne | Web | 27. srpna 2010 v 0:22 | Reagovat

teda, to ste ma na tuto poviedku pekne namotali :))..je skvela, velmi sa mi paci a ta zapletka je super, lebo nemam tusenie co sa vlastne bude diat..uzasne :))..rychlo dalsiu kapitolku prosiiim :)

2 terez | 27. srpna 2010 v 15:03 | Reagovat

teda holky, jen tak dál! uplně zbožňuju originální zápletky a ta vaše jasně vede! jediná stížnost - kapitoly přibývají moc pomalu!!!

3 Marion | 27. srpna 2010 v 16:05 | Reagovat

Nojo, jsme si toho vědomy... :D Ale když on není čas. Já bych ho měla. Bet je zaneprázdněná. Nemám jí to za zlý, jsou prázdniny... ale přesto...

4 Terez | 5. září 2010 v 19:06 | Reagovat

nj, to je Bet...však já ji budu prudit tak dlouho, dokud si ten čas nenajde :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.