10. kapitola - Dopis? Sázka?

13. července 2010 v 9:39 | Betria |  Život jedné rusovlásky

oOo 10. kapitola oOo
Dopis? Sázka?


"Viděla jsi toho s tím kloboukem? To byl borec!" smála se Kate , když zahýbaly za roh.

"No, na toho s těma rohama z vlasů fakt neměl…" řekla rozesmátá Clare. Lily šla vedle nich a šklebila se.

"To byla ta nejdivnější a nejšílenější skupina, co jsem kdy viděla!" pokračovala Kate.

"Jo - a rohatej zpíval celkem dooobře…" protáhla Clare a posunula si sluneční brýle ve vlasech.

"Ach jo, holky, zejtra už jedem domů…" vzdychla po chvíli ticha Kate, ve kterém bylo možno slyšet jen cinkání jejích náramků, klapání podpatků Clare, a tiché notování Lily.

"Já nikam nejedu!" zasmála se Clare a otevřela branku celkem velkého domu.

"Hele, víš, jak to myslím…" přimhouřila oči Kate a po chodníčku z plochých kamenů se vydala ke dveřím.

"To bylo spíš řečnické…" pokrčila rameny Clare a zavřela za Lily branku.

"Jásně," ušklíbla se Kate a chytla klíče od domu, které jí mezitím Clare přihrála.

"Hele, máš tu dopis…" zamumlala Kate a natáhla ruku k Lily. Stály teď všechny v předsíni.

"Cože? Od koho?" zamračila se Lily. Rodiče neposílají pergamenové dopisy, pošta chodí dopoledne a kdo jiný by jí psal, když je tady? 'Potter…?'

"Já nevím, asi po tobě něco bude chtít nějakej spolužák…" mávla nad tím rukou Clare a svlékla si bundu. Klíče pověsila na háček a rozsvítila.

"Asi jo…" přitakala Lily a vyšla po schodech nahoru.

"Holky, dáte si ještě něco k jídlu? Je tu pizza!" zavolala na ně ještě Clare z kuchyně.

"Tak ju dones nahoru!" odpověděla hlasitě Lily a zavěsila se do Kate. Obě vyšly až do patra a povídaly si o mudlovské skupině, kterou právě slyšely hrát.

"Tebe to nějak chytlo, slušňačko…" rýpla si Kate.

"Ne-e, jen jsem ráda, že jste tam šly se mnou a nevadilo vám, že to není magické…"

"Kam jdeš ty, tam jdem my, kam jde Clare, tam jdem my a kam jdu já, tam jdete i vy….teda snad…" Kate se uchechtla a padla na postel.

"Ještěže koupili její rodiče větší. Do té, co jsme měly před pár lety bychom se teď nevešly…" padla vedle ní i Lily. Obě se nadechly a hlasitě vydechly.

"Kluci…" hlesla Kate.

"Ale nech toho, z toho už jsme snad vyrostly!" ohradila se Lily.

"Z toho nikdy nevyrosteme, zlato…" opravila ji Kate. Chvíli tam tak ležely a koukaly do stropu.

"Táák, je to tady!" vešla do pokoje Clare s pizzou a položila ji na nízký stolek uprostřed polštářů na zemi. Kate od ní převzala i pet-láhev s pitím a plastové kelímky.

"Skleničky bych rozbila," vysvětlila Clare a posadila se na zem. Lily se vyhoupla na nohy a kecla vedle.

"Hm…voní to dobře…" zavřela oči Kate.

"Ceeelkem…" nadhodila pobaveně Lily. Náhle si vzpomněla na dopis a podívala se na postel. Ležel tam, napsán ne zrovna úhledným písmem. 'Lily Evansová'

"Kam to vejráš?" otočila se Clare na postel. "No jo, ten dopis, tak -" natáhla se, ale Lily po něm chňapla dřív.

"Můj!" zasmála se a otevřela ho. Oslovení přeskočila, bez vnímání prolétla pár řádků a rychle se zasmála. "Ani nemusíš chodit na věštění, Kate - měla jsi pravdu," podotkla a odložila dopis vedle sebe.

"Spíš tě znám a je taky..." mávla nad tím rukou Kate, posadila se a popadla pizzu.

"Jáásně…" ušklíbla se Lily. Pohlédla na dopis a trochu se zamračila.



"Zzzzz…" Clare vydávala tichý trochu bzučivý zvuk. Kate uprostřed tiše oddechovala. Jen Lily ležela s otevřenýma očima a přemýšlela. Prázdniny byly až na tyto dva týdny zcela stejně nudné. Už ji ani nebavilo otravovat Petunii, což už teda bylo něco.

Vzdychla a přetočila se na bok. Pohled jí padl na dopis napolo zastrčený v její tašce u nohou postele. Ani si ho vlastně nepřečetla celý…

Opatrně odhrnula peřinu a vstala. Tiše přešla ke koupelně - cestou popadla onu obálku - a vklouzla dovnitř. Rozsvítila. Rychle vytáhla dopis a při otevírání se posadila na okraj vany.

"Ahoj, Lily…" přeříkávala tiše. Podívala se na podpis. Byl to jeden kluk z Nebelvíru jménem Duke. Shepherd, Duke. Teda, byl to celkem kamarád. Ne zas tak důvěrný, ale sedávali vedle sebe při kouzelných formulích. Je to bezva kluk. 'Co potřebuje?'

"…nerad tě o prázdninách ruším, ale - jak bych to řekl - zkrátka a dobře, můj kámoš, který se mnou vedl letní doučování, je nemocný a já bych potřeboval tak trochu pomoct. Přemýšlel jsem o tom, kdo by ho mohl zastoupit a přišel jsem na pár lidí, kterých jsem se ptal, ale neměli čas. Tedy, to byl jeden, abych byl upřímný. Říkal jsem si, že bys možná mohla mít zájem, i když ti nedokážu napsat proč. Na doučování chodí jen mladší žáci, první až pátý ročník. Doučování probíhá buď odpoledne nebo dopoledne, zbytek dne je volný. Je to brigáda, takže…" četla Lily potichu a zarazila se. Doučování maláčů? Dál byly různé pokyny, informace a tak obecně. Složila dopis, zamrkala a zamyšleně odešla spát.

…pokud máš zájem, ozvy se prosím obratem.
S pozdravem
Duke Shepherd




"LILY!!" zakřičela Clare z kuchyně. "VSTÁVEJ!!"

"Hmpf…" zamumlala do polštáře. Protřela si oči a zaměřila je na budík. Deset? Páni…

Deku odstrčila a posadila se. "Aaa..." hlasitě zívla a protřepala si vlasy. Popadla své oblečení a v rychlosti na sebe něco hodila. Jen se učesala a co nejrychleji seběhla dolů.

"Já vím, jsou prázdniny, ale i tak… nic nestihnem, když budeš vyspávat, navíc mě tím hrozně znervózňuješ, protože normálně vstáváš jako první…" drmolila na přivítanou Clare.

"Dobré ráno, vyvolená!" zašklebila se Kate na baru.

"Taky vás ráda vidím," protočila Lily oči.

"Tak co Shepherd?" zatvářila se šibalsky Clare, když před Lily postavila talíř a sklenici.

"E-eh, co?" zakuckala se Lily a vyvalila na ni oči.

"Ten dopis jsi neměla nechávat na stolku, víš?"  zamrkala Kate.

"Hele!" ohradila se Lily a strčila si pramen neupravených vlasů za ucho...

"Co? Ty bys nám to neřekla?!" hleděla na ni nevěřícně.

"Ale jo… tak ale jako - hrabat se mi ve věcech?!" trochu se uklidnila.

"Doobře, možná to nebylo zase tak fér, ale co se tak rozčiluješ? Milostnej dopis to nebyl…"

"Vem to, třeba ti ten milostnej nakonec taky dojde," zasmála se Kate.

"Hele!" ohradila se znova Lily a hodila po ní hrozen.

"Duke… krásný oči… krásný zuby… akorát nemá černý vlasy, ale hnědá je taky fajn, no ne?" začala Clare a zamyšleně hleděla na velký obraz na stěně.

"Hele jak víš, že jedu po černých vlasech? To totiž není pravda! Mimochodem bych tohle mohla nahrát pro Ralpha…" ušklíbla se Lily a Clare zmlkla - nasadila nevinný úsměv.

"Viděla jsi ho hrát famfrpál? Je v Potterově mužstvu… nevypadá špatně…" zasmála se Kate.

"Hádej, můžeš jednou. Vzhledem k tomu, že jsem byla na jediném zápase za poslední tři roky a to jsem se ještě nedívala…"

"Je mi to jasný…" rezignovala Kate.

"Ale je milej…" protáhla pomalu Lily.

"To víš z formulí? Nebo jsi to vyčetla z dopisu?" nadhodila Clare.

"Hele, nemůžeme se bavit o něčem jiným?" začala Lily a natáhla se pro toast a marmeládu.

"Snad tě to neznervózňuje?"

"Vždyť ho skoro neznám…"

"Ale doučovat bude fajn… s ním…" dořekla tiše Clare.

"Neřekla jsem mu ano!"

"Určitě řekneš…"

"Kvůli tomu doučování."

"Fájn, dobrou chuť, zlato," usmála se Clare a zakousla se do jablka.



Seděla u stolu nad plným kalamářem, naostřeným brkem a prázdným pergamenem. Naproti ležel dopis s jejím jménem.

"Ahoj, Shepherde… nebo ho mám oslovovat Duke?" zeptala se přísedících Clare a Kate.

"Napiš jen ahoj.."" pokrčila rameny Kate.

"Duke!" doporučila Clare.

"Já věděla, že bude špatný nápad vás tady mít. Nechcete si jít hrát ven?" zeptala se Lily bez naděje na úspěch. Clare a Kate na ni pohlédly.

"Ne," řekla nevyřčenou, ale přesto jasnou odpověď Clare.

"Fajn…" Lily se otočila a začala psát. "Ahoj. To mě těší, že jsi nezapomněl. Samozřejmě, že budu ráda doučovat, když teda nikoho jiného nemáš. Se vším souhlasím a uvidíme se za týden. S pozdravem Lily..." říkala nahlas to, co psala.

"To je moc krátký…" podotkla Clare, která čekala slohovku a třeba nějaký náznak…

"Ale výstižný!" řekla Kate a vyndala z klece sovu.

"To jsem ráda, tak…" dopis zalepila a napsala jméno. Dopis poté podala Kate.

"Leť, drahá koule!" zavolala Kate za sovičkou, které před chvílí dala dopis do zobáčku.

"Neříkej jí tak, vždyť není zas tak tlustá!" ohradila se prudce Clare.

oOoOo Někde jinde, v podobný čas oOoOo

"Jamesi!" hodil Sirius po kamarádovi jablko.

"Co je…?" chytil ho jmenovaný.

"Kromě srpna a úterý ještě sedmnáct hodin, ale o tom teď ne. Víš, že je s tebou v posledních dnech nuda?"

"Co se ti zase nelíbí, sem unavenej…"
zívl a překulil se na posteli.

"No tak, Moony, řekni mu něco!" otočil se Sirius na druhou stranu pokoje.

"Co bych mu říkal, je snad samostatnej. Pro mě za mě, ať si leží a trpí jak dlouho jen bude chtít."

"Já trpím? Že sem si nevšim…" ozvalo se z pod peřin.

"To nezakreješ, Evansová tě prostě dostala," konstatoval suše Sirius.

"Zmlkni, Tichošlápku…"

"Ale no tak, Dvanácteráku - když už jsme u toho oslovování - přiznej si to. Jsi na dně kvůli holce, která tě nechce, protože jí nezajímá, jak se předvádíš, jestli hraješ famfrpál - což jsou dokonce i ty důvody, proč tě nechce - a ani to, jestli máš dobrý výsledky."

"Dej si voraz…" zamumlal James.

"Taky nesnáší jak mluvíš, jak se chováš a jak se neustále cucháš. Jo a málem bych zapomněl na Srabuse a -" Sirius ucítil polštář v obličeji. Na to, že to byl polštář to docela bolelo. Otočil se na Jamese, který klidně ležel na posteli.

"Já ti říkal, ať si dáš voraz, kámo. Nezajímá mě to…" vysvětlil znuděně a pak se posadil. "A pokud jde o tu nudu, dneska se asi rozptýlíme…" uchechtl se a podíval se na Remuse.

"Vy možná, já pak budu tejden ležet."

"To mě s ním necháš tejden samotnýho?!" ukázal Sirius teatrálně na Jamese.

"Zmlkni," hodil po něm dotyčný další polštář.

"Hele já jsem ve svobodný zemi, tak se zklidni," ušklíbl se Sirius a polštář mu hodil zpět.

"Jak myslíš…" pokrčil ledabyle rameny a vytáhl si Zlatonku.

"Tady není nikdo, koho bys mohl sbalit," upozornil ho Sirius okamžitě.

"Tichošlápku, jen potřebuju trénovat," ohradil se James a začal 'trénovat'. Červíček seděl na jedné posteli a cpal se čokoládovými žabkami. Když James vytáhl Zlatonku, zbystřil.

"To snad ne… já jdu pryč…" vyskočil Sirius na nohy, když uviděl Petera, a práskl za sebou dveřmi. Seběhl schody, sebral bundu a vyšel z domu. Toto léto bylo vážně zajímavé, hlavně svým začátkem. Bezděčně se protáhl.

Regulus byl podlejzák bez mozku, co bez maminky dělal jen - skoro nic. Sirius by osobně typoval dvě věci a obě měly něco společného s koupelnou a hygienou. Byl to její mazánek, miláček rodiny a přesto by s ním Sirius nikdy neměnil. Od té doby, co jejich milá matinka začala být poněkud víc hysterická než obvykle a její nervy nejspíš nevydržely nápor jeho vzdorovitosti a pevné vůle, a tak nějak ho zmučila a tak nějak ho vyhodila z domu, se má ale fajn, i když jeho nejlepší kámoš je poněkud skleslý. To se ale hned po dnešní noci zlepší…

Jamesovi rodiče byli dokonalí. Tak si představoval rodinu a v životě ho nenapadlo, že nějakou podobnou dostane a přece se stalo a jeho kámoš je jeho brácha. Teda skoro. No ale konec sentimentálních keců.

"Čau, kámo," ozvalo se najednou a Siriusovi hlava vězela v sevření Jamese Pottera, který mu právě úspěšně dal ořecha.

"No nazdar…" utrousil Sirius, okamžitě se ze sevření dostal a rozcuchal mu už tak pocuchané vlasy. Zašklebil se.

"Mám jeden dotaz… Kate se neozvala, že?" začal James podivným tónem.

"Kate?" hrál Sirius hloupého a pokračoval v cestě.

"Nech toho…" protočil oči James a doběhl ho.

"Ne."

"Bude to tak lepší..." řekl nevinně James.

"Nechápu, na co narážíš..." ušklíbl se Sirius a protřásl si vlasy. "Ale je tu spousta jiných dam, které touží po mém objetí a budou za ně mnohokrát vděčnější."

"To je svatá pravda, kámo," přitakal James a zazubil se. "Zejtra se stavíme v lunaparku, seš pro? Trochu jim to tam spravíme. Konec konců - to, že nemůžeme používat kouzla, ještě neznamená, že se nemůžem bavit trochu jinak…"

"Aspoň něco..." přikývl Tichošlápek a zasmál se.

"Něco vtipného mi uniklo?" zatřepal hlavou James a pozvedl obočí.

"Podívej se na sebe!" smál se Sirius dál a už se skoro složil na zem.

"Moment…" James pohlédl do výlohy nejbližšího obchodu a trochu si pocuchal vlasy, což ničemu nepomohlo ani v jednom směru. "Fešák..." zašklebil se na svůj odraz.

"Haha… co takhle menší sázka?" nadhodil Sirius.

"Jaká? Poslouchám…" nastražil ucho James a podíval se na něj.

"Kdo dřív?" nadhodil šklebící se Sirius a natáhl ruku.

"Platí…" stiskl ji James.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.