9.kapitola - Bum: Realita?

28. června 2010 v 21:16 | Betria |  Život jedné rusovlásky

oOo 9.kapitola oOo
Bum - REALITA?



"První zkouška se blíží a ty si nechceš opakovat?" děsila se Lily. Byla nervózní. Kdo by se jí taky divil? Teda kromě jejích kamarádek a dalších několika frajerů nebo inteligentů.

"Vždyť jsem se učila s Ralphem pořád…" stěžovala si Clare.

"To je jen dobře…" přitakala honem Lily.

"No, tak mi aspoň teď dej svátek," zasmála se a zavřela oči.

"Fajn, jak myslíš," usoudila Lily a pročítala učebnici obrany, což ani nemusela, ale chtěla mít jen takovou jistotu, že to umí.

oOooOo 

"Jupí!" vyskočila Clare o několik dní a hodin později do vzduchu a ladně dopadla na zem.

"To ti to tak dobře dopadlo?" zasmála se Lily kráčející vedle ní.

"To ani ne... spíš... že už nás čeká jen Přeměňování!" jásala a zničehonic se dala do běhu.

"Co myslíš, jak to bude o prázdninách?" začala debatu Kate a pomalu se šinuly za Clare, která se pomalu blížila k jezeru.

"No…jako obvykle?" usmála se Lily a dala se taky do běhu. Zastavila se u Clare a obě kecly do trávy. Kate je následovala. Všechny si zuly botky a namočily nohy ve vodě.

"Tak holky a budeme očekávat výsledky s napětím. Doufám, že se mnou zase počítáte!" smála se Clare.

"Ještě to Přeměňování!" upozornila Lily spěšně a zasmála se.

"Ale, to je jedno…" mávla nad tím Calre ledabyle rukou. V tom uslyšely hlasy, škodolibý smích a viděli, že studenti kolem nich se otáčejí. To je donutilo se podívat k hradu.

"Impedimenta!" zvolal James ve chvíli, kdy se Lily otočila. Co to má-? Seve!

"Jak sis vedl u zkoušky, srábku?" doléhal k nim Potterův chladný uštěpačný hlas.

"Koukal jsem na něho, jezdil nosem až po pergamenu," utrousil zlomyslně Black. Kate sebou cukla a trochu pootevřela pusu. "Budou na něm všude mastné fleky, nepřečtou z toho ani slovo."

Lily chvilku seděla a zírala na tu scénu jako v transu. Přestala poslouchat, jen se dívala na jejich obličeje, plné zlosti a nenávisti vůči druhému. Utrpení. Vzdorovitost. Tohle dál nepůjde. Ne, ona to tak nenechá.

Okamžitě si začala nazouvat boty a když je měla jakžtakž na nohách, rozběhla se k nim. Cestou jí trochu padaly a tak si je ještě za běhu - teda spíš v tu chvíli skákala - snažila upevnit.

"Dejte mu POKOJ!" křikla na ně a vzdorovitě si odhrnula vlasy z obličeje. Všichni se na ni otočili. Na to, že právě běžela a zapínala si u toho boty vypadala důstojně.

"Copak je, Evansová?" zeptal se Potter a jeho hlas byl náhle hlubší a příjemnější - přesně tak, jak ho už znala.

"Dejte mu pokoj," zopakovala trpělivě a pohodila hlavou. "Co vám udělal?"

"No," protáhl jakoby úmyslně James, "jde spíš o to, že vůbec existuje, jestli chápeš, jak to myslím…" Obecenstvo se začalo chechtat. Lily trochu zrudla, ale nedala se. Zatnula ruku v pěst a přistoupila k němu trochu blíž.

"Myslíš si, bůhví jak nejsi vtipný," odvětila chladně a ukázala na něj prstem, "jsi ale jen nafoukaný a násilnický ubožák, Pottere. Nech ho na pokoji!"

"Nechám, když si se mnou dáš rande, Evansová. No tak… dej si se mnou rande a já už proti tomu srábkovi nikdy nepozvednu hůlku…" protáhl Potter a pozvedl obočí. Čekal odpověď. 'Fajn, má ji mít!'

"Než jít s tebou, to radši dám rande s tou obří olihní," prskla naštvaně. Pořád ji ale trochu hlodalo svědomí, proč vlastně.
'Jsi blbá, právě pro tohle!'

"Máš smůlu, Dvanácteráku," poznamenal pohotově Black s úšklebkem, který jasně vyjadřoval: Já jsem ti to říkal. "A sakra!" otočil se k Sevovi. Pak se vše stalo moc rychle.

Na Potterově tváři se náhle objevila rána, z níž mu na hábit tryskala krev. Sev se hned na to ocitl hlavou dolů ve vzduchu, přičemž se mu vyhrnul hábit a ukázaly se bledé vyzáblé nohy. Všichni se začali smát a někteří dokonce tleskali!

"Pusť ho dolů!" přikázala Lily a i když jí trochu překvapil vyhrnutý hábit, snažila se ovládat. I když koutky přece jen trochu nadzvedla. 

"Jak si přeješ," přikývl Potter a prudce máchl hůlkou vzhůru. Sev dopadl tvrdě na zem. Lily si trochu oddechla, ale jen na chvilku, protože se při Snapeově pokusu o uřknutí Pottera ozvalo:

"Petrificus totalus!" Byl to Black.

"TAK UŽ MU KONEČNĚ DEJTE POKOJ!!" vřískla na Pottera a instinktivně vytáhla svoji hůlku. On i Black z ní teď nespustili oči.

"No tak, Evansová, nenuť mě, abych tě uřkl," nasadil Potter vážný tón, což Lily popudilo ještě mnohem víc.

"Koukej-ho-odklít!" zavrčela. Potter se nadechl, chvíli se přemáhal, ale nakonec zamumlal příslušnou protikletbu.

"Padej odtud!" sykl k Sevovi. "Máš jediné štěstí, že tu byla Evansová, Srabusi-"

"Nepotřebuju, aby mi pomáhala taková špinavá mudlovská šmejdka!" Lily zamrkala. Jako v dalším transu sklonila ruku s hůlkou a trochu pootevřela pusu.

"Omluv se Evansové!" zahřměl Potter najednou a namířil na něj hůlkou. Lily se rozzuřila.

"Nechci, abys ho TY přiměl k omluvě!" zaječela, úplně vyvedená z míry. "Jsi zrovna takový mizera, jako on!"

"Cože?! Já bych NIKDY neřekl, že jsi - vždyť víš co!"

"Cucháš si vlasy, protože si myslíš, bůhvíjak ti to nesluší, když vypadáš, jako bys zrovna slez z koštěte!" začala na něj ječet. "Předvádíš se s tou pitomou Zlatonkou! Chodíš po chodbách a uřkneš každého, kdo se ti znelíbí, jen proto, že to umíš! Překvapuje mě, že se s tebou a s tou tvou kytovou hlavou koště vůbec zvedne ze země! Je mi z tebe NANIC!" prskala a křičela Lily. Prudce se otočila a vystřelila směrem k hradu. Za sebou ještě slyšela:

"Evansová! Hej, Evansová!" pak zmizela uvnitř.

"Co to do ní vjelo?" optal se James a snažil se, aby to vyznělo co nejlhostejněji.

"Jestli mě můj nos neklame, řekl bych, že tě považuje tak trochu za náfuku, kámo," zubil se Sirius.

"Fajn!" štěkl James, který už nedokázal nic předstírat. "Tak fajn-" zopakoval a otočil se ke Snapeovi.

"Kdo chce vidět, jak Srabusovi stáhnu kaťata?"

"Siriusi! Siriusi, ať toho nechá!" zavolala Kate, která doposud jen tiše a vystrašeně přihlížela.

"Proč, je to zábava..." zasmál se Black krutě. Kate zase zamrkala a nejprve otevřela pusu na prázdno. Ale když se o to James vážně pokusil, křikla:

"Ale vždyť to už není vtipné, nechte ho být!"

"Copak, chceš být počastovaná taky nějakou krásnou nadávkou za to, že se ho budeš zastávat?" otázal se chladně. "Myslím, že on jich zná hodně, šmejd…" zašklebil se a pak se věnoval Snapeovi. Kate zbledla.

"Pojď…" zašeptala jí Clare a vzala Kate kolem ramen. Vydaly se společně za Lily.


Lily utíkala po schodech, chodbami, až už málem nemohla zvednout nohy. Svezla se po stěně před učebnou Přeměňování. Po tváři jí skápla jedna osamocená slza. Neměla vlastně proč brečet, když nad tím tak uvažovala, ale zdálo se jí, že by měla. Milion pocitů se valilo z jejího srdce do myšlenek a ty pak posílaly milion otázek.

Proč to Sev udělal? Proč to Potter dělá? A on jí… řekl jí…

"Ne!" křikla a vstala. Sev, její kamarád. Ano, poslední dobou... to skřípalo... nebo ne skřípalo, prostě se s tou svou partou choval jak idiot, ale to jsou kluci... ne... odteď už se nenechá nikým manipulovat.

"Pokud se cokoliv mezi mnou a Potterem obrátilo k lepšímu, teď je to pryč!" křikla do prázdna a přecházela stejně rozzuřeně jako předtím sem a tam, přemýšlejíc nad druhým problémem. "A se Snapem… proč to řekl? Já to asi nepochopím, já nechápu žádného z těch namyšlenejch kreténů - nechápu ani sama sebe!" zvyšovala hlas. "Už nikdy se nebudu pokoušet navázat s nějakou existencí podobnou klukovi kontakt. Ne, dokud budu v Bradavicích, jelikož tady jsou jen namyšlení, hloupý, arogantní a hrdí a nevím co je-"

"To budeš muset být jeptiška," uslyšela veselý hlas Clare. Co jí teď mohlo pomoct víc, než její kamarádky?

"Já sem to tak nemyslela, Ralph je super a -" Lily se otáčela, ale v půlce slova zmlkla.

"No, tak to by sis dovolila hodně, kdybys do své teorie o klucích v Bradavicích zahrnula i jeho," zazubila se Clare, která si nejdřív neuvědomila, že Lily zmlkla při pohledu na otřesenou Kate.

"Co se stalo?" zeptala se okamžitě Lily a došla k ní.

"Nic," řekla prostě Kate.

"To-Black," procedila skrz zuby Lily. "To on, že? Co řekl?!" otočila se na Clare, jakoby jí to měla ona osvětlit.

"Vlastně nic neřekl, ale jemu to přijde zábavné... šikanovat ostatní… i když jsou nepříjemní…přece je nemůže týrat a ztrapňovat a ještě se tomu smát…" zamumlala Kate.

"Ó né, Kate," Lily ji objala a Clare se hned přidala.

"Neumírám," pousmála se Kate, která sice byla otřesená, ale jinak zcela v pohodě. Po fyzické stránce. "Ale jestli dovolíte a neudusíte mě, ráda bych ještě dodělala to přeměňování," řekla už veseleji.

"Ne, ty tu s námi zůstaneš, zlato," zazubila se dobromyslně Clare a zasmála se.

"Přesně tak, s námi tu budeš!" řekla Lily s úsměvem. Clare ji pustila a Kate se na ni tak zvláštně podívala. Pak rychle odskočila.

"Kdo jsi a co jsi udělala s Lily?!" vypískla Clare a schovala se za Kate.

"Co je?" zeptala se nechápavě Lily.

"Ty dáváš přednost zahálení před přeměňováním!"

"Tak budeš s námi, ale tam na přeměňování - lepší?" zasmála se Lily a utřela si zasychající cestičku té jediné slzy. Už jí trochu začínala svědit.

"Ne, ale aspoň se cítím normálně," uculila se Clare a všechny se do sebe zavěsily. Pak vyšly vstříc poslední zkoušce NKÚ.

 oOooOo

Lily nechtěla potkat ani jednoho z těch dvou. Ani Snapea ani Pottera. Věděla, že to někdy přijít musí, ale oddalovala to, jak nejlépe to šlo. Ti dva ji štvali úplně rovným dílem. Potter se pořád předváděl, měl ty svoje dokonalé řečičky, rádoby vtipné poznámky, rozcuchané vlasy, kradenou Zlatonku, bavilo ho ubližovat ostatním a ještě ji, Lily, ze srandy zval na rande a myslel si snad, že to přijme a nechá se využít! To teda uhod.

Snape byl zase závislý na těch jeho kamarádíčcích. Když s něčím nesouhlasili, on nesouhlasil taky. Podřizoval se jejich názorům, řečem, činům. A teď to korunoval tímhle. Určitě jim chtěl dokázat, jak je úžasný a že taky umí urazit studenty mudlovského původu. Dělal to jen proto, aby se jim zavděčil. Pitomec. Myslela si, že je inteligentnější a má vlastní hlavu, ale ne, je úplně stejný, jako ostatní. Ale i tak... divila by se, kdyby to udělal schválně.

"Jsi blbá, Evansová? Copak někdo něco říká omylem? Když to řekne takhle, tak to přece nemůže být omyl…" vynadala si. Protočila oči a šla dál chodbou. Proč o nich pořád přemýšlí, jen si kazí náladu. Odteď už ani na jednoho nepomyslí…

"Lily! Lily!" uslyšela a okamžitě zrychlila krok. Prázdná chodba, nikde nikdo, kdo by ji mohl zachránit. Žádné brnění, holá chodba. Žádná úniková cesta. Snažila se bezděčně schovat ve stínu, ale Snape byl skoro hned u ní. Útrpně se otočila pohlédla na něj.

"Co chceš," prskla nepříjemně.

"Já se… chci se ti… chci se omluvit, za...no... za - ty víš za co, ne?" zakoktal se a trochu sklopil hlavu.

"Ani to nedokážeš vyslovit...pche .....přece ses chtěl vytáhnout před kamarádíčkama, tak jak to, že to nedokážeš znovu vyslovit?!"

"Já - nechtěl jsem - v životě bych ti neublížil-" koktal vyveden z míry jejími odpověďmi. 

"Blahopřeji, povedlo se, ale nechápu, proč ti tak záleží na omluvě, když jsem jen špinavá mudlovská šmejdka!" Snape nejdřív jen polknul a opatrně se otočil.

"Ne tak na hlas…" šeptl a znovu se rozhlédl.

"Co, kdyby nás slyšeli tví úžasní kamarádíčci? Jen ať to slyší, já tvou vynucenou omluvu nepotřebuji! Jestli tě hlodalo svědomí za to, že jsme někdy byli přátelé, tak to nemusí, už je to pryč. Už je to minulost, dávná minulost. Už s tebou nikdy nechci nic mít!" křikla ještě hlasitěji, otočila se a šla pryč.

"Já - Lily - promiň. Odpustíš mi to?" chytil ji Snape za rukáv a tím ji zastavil. Otočila se a pohlédla na něj.

"Možná ano a možná ne. Ale teď s tebou nedokážu být ani ve stejné chodbě," odvětila chladně a vytrhla se mu. Chvíli šla s hlavou zdviženou, pak zrychlila, až nakonec - po zabočení za roh - utíkala. Ani nevěděla, jak, ale najednou udýchaně šeptala heslo Buclaté dámě.


"Vždyť se ti šel jen omluvit…" pípla Kate, když vyslechla celou historku.

"Já vím, ale prostě…"

"Kate, ty jsi neslyšela, co jí ten malej bastard tehdy řekl?!" vybuchla Clare. Byla teď taková pořád. Od odjezdu Ralpha se hodně uzavřela a byla přecitlivělá, tudíž i výbušná. Lily si říkala, že to nemůže vydržet. Ztratila jednu z opor svého života, na kterou se upínala víc než na kteroukoli jinou. Když máte takovou podivnou rodinu, která nesnáší vaše rodiče a tím i vás, asi z toho moc nadšení nejste. Al prostě, ona by to zvládla. S ním. Proč není takových kluků jako je Ralph víc?

"Máš pravdu…" řekla Kate tiše a promnula si ruce. "Ale měla jsi mu odpustit, ulevilo by se tobě i jemu… a když ne jemu, tak alespoň ty bys měla čisté svědomí…" vysvětlovala třaslavě Kate.

"Ale ne, ale já prostě…nedokážu to popsat… mám k němu odpor…teď teda… ne kvůli vzhledu, možná - no, možná že taky, ale rozhodně by mě to nepřimělo odhodit kamaráda, ale on…prostě… ti jeho kamarádi… to jak se změnil…" říkala útržkovitě své myšlenky nahlas.

"Lily, máš na to plné právo - být naštvaná. Já vím, že jsi mu už třeba odpustila a taky chápu to, jak se teď cítíš. Ztráta je strašná…" pronesla Clare velice zvláštním hlasem a na konci se zadrhla a polkla. "Pardon…" špitla a lehla si na postel.

"Víte co, budeme řešit něco veselého, co vy na to?" nadhodila Kate a rozzářili se jí oči. "Mohli bychom letos změnit plány a zajet si místo do pohodlného domova Clare k nám na chatu," řekla nadšeně.

"To zní dobře," protáhla pobaveně Lily.

"Chata? A je tam záchod nebo - no…ty víš co…?" optala se opatrně Clare.

"Neboj se, je tam záchod a dokonce i sprcha, jen má omezenou zásobu teplé vody, což by nám zase na druhou stranu v létě nemělo vadit," pokoušela se ji uklidnit Kate.

"Eh? Sprcha? Omezená? No tak....jo...no... dooobře..." usmála se Clare.

"Já taky souhlasím - stanou se z nás tuláci a táborníci," zasmála se Lily.

"Jo, takže každý svou krosnu, co nejméně oblečení a zbytečností a hurá!" smála se Kate a Clare se jen hrůzou rozevřely oči.

oOooOo  

Byl poslední den školy. Lily zrovna šla do společenské místnosti a následně do ložnice, jelikož potřebovala najít Kate a Clare. Zabočila za roh a v tom se naproti ní vynořili Poberti.

'Ach ne, vždyť se mi to doposud dařilo. Nechodila jsem skoro na obědy a společné jídlo, buď jen brzo ráno nebo až tam zaručeně nikdo nebyl no a radši si nebudu připomínat schovávání. Ve společence jsem si dávala pozor, na chodbách… Jak se teď asi zachová? Proč jsem se vlastně schovávala? Čeho sem de bála? Já byla v právu, on je pitomec...' přemýšlela horečně Lily a myšlenky se vymkly kontrole. Podívala se rychle na Remuse, který měl před obličejem knihu a zaujatě v ní něco četl, přejela pohledem na Červíčka, který se cpal dortíkem od oběda a pak jí oči sklouzly na Pottera. Zrovna zvedal hlavu a teď se jí díval přímo do očí.

'Teď to přijde…znova se o to pokusí.... zase mě bude chtít ztrapnit... já nechci...' zoufala si. Ale nic se nestalo. Krátce na ni pohlédl, trochu pootevřel ústa, ale pak bez jediného slova prošel kolem. Lily to tak zarazilo, že se zastavila a ohlédla. Black, který si Lily všimnul, byl asi taky mimo a upíral zvědavý a trochu nechápavý pohled na svého kamaráda. Ten však kráčel odhodlaně dál, dokud nezmizeli za rohem, ze kterého se předtím vynořila právě Lily.

'Co to bylo?' ptala se sama sebe Lily. Čekala cokoliv, ale tohle rozhodně ne. Tuto reakci nepředvídala ani v tom nejnaivnějším případě. Polkla. Znamenalo to, že už na ni nikdy nepromluví? Že se z ní teď stala pitomá prefektka dodržující pravidla a šprtka jako bonus k tomu? Že se na ni všichni budou obracet a ukazovat prstem? 

Lily zamrazilo. Až teď si uvědomovala, kolik lidí ji znalo a bavilo se s ní proto, že ji chtěl Potter sbalit. Teda ne proto, spíš že se o to pokoušel... Byli to ale fajn lidi, nechce o ně přijít. Ale co teď?

Konečně se vzmohla alespoň na to, aby se otočila a zamířila zpět ke svému cíli. Mělo by jí to přece vyhovovat. Proč tady o něčem takovém vůbec přemýšlí? Konečně už jí nebude otravovat. Ano, z této strany to musí brát. Bezpracně se zbavila Pottera.

'Hurá…'
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.