8.kapitola - Regulus nebude žádný uklízeč!

15. června 2010 v 23:18 | B&M |  Ehm...

oOo 8.kapitola oOo
Regulus nebude žádný uklízeč!


Dojeli na kruhovité náměstí. Naproti byl parčík a vypadalo to tu trochu zanedbaně a opuštěně. David vypnul motor a spěchal otevřít dveře paní Boteinové, následně i Mary a Bet. Všechny tři se nadechly a trochu melancholicky hleděly na ten dům. Otec se jen zasmál a došel ke své ženě, které nabídnul rámě.

"Díky," usmála se - jako obvykle vlezle - Mary na Davida a pak se ušklíbla i na Bet. Ta se rozesmála a pohladila Brownieho. Pes zaštěkal, z ničeho nic se jí vytrhl a začal utíkat někam k parku.

"Brownie!" zavolala Bet, ale pes už byl moc daleko. 'Co si o sobě myslí! Teď mi uteče, proč?!' dupla si naštvaně, až se divila, že se jí nezlomil podpatek.

"Haha, a už není ani tvůj… Neposlouchá tě! Buřtíku!" zavolala vesele Mary a čekala. Pes nepřibíhal. Mary se zamračila a urazila se.

"Potřebuje se provětrat. Davide, postarej se o něj, ano?" poručil otec a i s matkou se vydali k domu číslo dvanáct. Zazvonili. Dům byl nejprve tichý, pak ale uslyšeli dusot, podobný tomu, který doma vyluzovala Mary. Vzápětí se otevřely dveře a objevil se v nich vysoký černovlasý mladík, s širokým úsměvem.

"Siriusi! Ne, počkat, ty nejsi Sirius!! Nemáš bouřkové oči!" vydechla Mary a snažila se zahlédnout místnost za ním, ve snaze Siriuse najít.

"Dobrý den," odvětil mladík k Boteinovým a úsměv se mu vytratil. "Ne, jsem Regulus, Mary. Pamatuješ?" ušklíbl se pobaven. Najednou ale znervózněl - Mary totiž vypadala, že to se Siriusem myslí doopravdy vážně.

"Ne, promiň…" řekla dotyčná rychle a stoupla si na špičky, aby lépe viděla, což jí bylo houby platné.

"Spolužák čtyři roky, kámoš třináct let.. nic?" zkoušel to znovu a bezradně se podíval na Bet, která trochu zrudla a naznačila cosi jako: 'O tom potom.'

"Super a kde máš bratra?" pokračovala Mary, jako by si ničeho nevšimla. Na Regulovi bylo znát překvapení a zklamání.

"Pojďte dál," řekl tišeji a doprovodil je do prostorného salónku, který sloužil jako obývací pokoj a částečně jako jídelna. Seděl tam postarší manželský pár a 'aristokraticky' na ně pohlížel.

"Drahá Walburgo, omlouváme se, ale měli jsme menší problém s naší Marion," začala paní Boteinová zdvořile a přátelsky se usmívala.

"Zajisté, chápu. Rovnou se posaďte," zvolala paní Blacková a vstala.

"Zdravím," pozdravili se hlavy rodiny. (Pozn. Otci)

"Dobrý den, paní Blacková, kde máte synka?" zeptala se Marion vesele a nadšeně sepjala ruce.

"Zde," poukázala na Regula a podivně se na ni podívala.

"A ten druhý?" zajímala se Mary dál, stejným tónem a vůbec jí nepřišlo divné, jak se na ni ta paní dívá a jak se na ni dívá chudák Regulus. 'Co to má být? Snad s ním nic nemá!' pomyslela si Bet vyděšeně.

"Krvezrádče! Ty špinavá kryso!" zavolala ta 'milá' paní někam ke dveřím.

"To od vás není hezké," poznamenala Marion pohotově. Paní Blacková ji sjela dalším znechuceným pohledem, ale to už se ve dveřích objevil i druhý mladík.

"Siriusi!" usmála se Mary mile. Regulus, který stál vedle Bet jen vyvalil oči.

"Co jsi jí dala do pití?" otázal se tiše. Bet překvapeně zamrkala.

"Cože? Já? Nic…" dušovala se.

"Vždyť se podívej, jak se chová…" poukázal na Mary. Bet se trochu třásly ruce. Musela přiznat, že vidět na své vlastní oči celou tuhle scénu je mnohem lepší, než si ji představovat, ale taky to přináší mnohem větší nervozitu.

"Ehm…má…žloutenku…typu…M," začala Bet znalecky, když se trochu vzpamatovala.

"A to je co?" nechápavě se na ni pohlédl.

"Změna chování, není zrovna při sobě. Navíc je naštvaná, že mě má náš nový pes radši než ji. Teda ji spíš nemá rád vůbec…" upřesnila už s vynikající a samolibou náladou.

"Jasně…" hlesl. Betria trochu zrudla a podívala se na Siriuse. Ten zrovna hledal očima pomoc a snažil se odehnat Mary, která se s ním pokoušela navázat konverzaci, kontakt, prostě cokoliv. Nutně podotknout - marně.

"Dneska jsem si zlomila ruku," říkala zrovna, když se na ně Bet začala soustředit.

"To je nemilé…" podotkl znuděně a držel se, aby neprotočil oči. 'Nechápu proč, vždyť on Zmijozelský nesnáší...'

"Kolik ruk sis zlomil ty?" optala se najednou Mary.

"Hodně," řekl příkře a udělal pár kroku stranou.

"To je smutný. Nechceš mi ji pofoukat?" strkala mu ruku pod nos.

"Ani ne…" lehce ji odstrčil.

"No tak, mám dneska narozeniny…" škemrala. Sirius se obrátil na Bet, která na něj krátce pohlédla. Už se neudržel a protočil oči, načež jen tak mimochodem na tu ruku foukl. Pak se znechuceně otočil.

"Spokojená?"

"Zatím, ale mám narozky, takže-"

"Mary? Pojď, prosím, musíme se usadit," došla k nim mezitím Bet, která se vedla s Regulem.

"Siriusi, okamžitě nabídni rámě Marionce!" poručila mu ta 'milá' matka. Sirius zakvílel, Mary se rozzářila.

"Slečny budou sedět v čele. Regulus si sedne po pravé ruce Marion a Betria bude vedle Siriuse - uprav si ty vlasy - e, co jsem to chtěla? Ano, prosím…" organizovala paní Blacková a za chvilku už všichni pohodlně seděli kolem stolu. Bet by velmi ráda věděla, podle čeho je poskládala, ale radši si nechala hnidopišské připomínky jen pro sebe.

Regulus pookřál a vypadalo to, že se už cítí ve své kůži, to se ovšem nedalo říci o Marion, která vražedným pohledem propalovala svou sestru, sedící naproti a nic netušící.

"Jen počkej…" mumlala si a Regula skoro nevnímala. Mezitím se Bet snažila udržovat ticho. Odpovídala na některé zdvořilostní otázky a snažila se být milá. V mezích. Ne přehnaně, aby nepopudila paní Blackovou, která ji kontrolovala, ale nechtěla být ani nepříjemná. Siriusovi to očividně vyhovovalo. Andreas něco nezaujatě vyprávěl otci a panu Blackovi.

"Tak, když jsme se tu tak krásně sešli a JÁ mám narozeniny... teda i Bet… mimochodem…takže, jsem chtěla říct, že je od vás velice milé, že jste nás pozvali," zvedla se Mary ze židle s úmyslem udělat přípitek. Nakonec stanula očima u Siriuse. 'Milá' paní mu okamžitě dala pohlavek.

"I nám je potěšením…" zamumlal ještě více znechuceně a znuděně. Aby se trochu uklidnil, upravil si vlasy.

"Tak, dobrou chuť," hostitel tímto ukončil nepříjemnou debatu a pozvedl lžíci s polévkou k ústům. Tak hustá atmosféra by se dala krájet. To napětí museli cítit všichni. Kromě Marion, která jedla svou vegetariánskou porci a Walburgy, zabývající se důležitějšími věcmi, jako například kontrolováním Siriuse, voláním na skřítka a podobně.



"Máte psa?" optala se Marion Regula, když dojedli dezert. Nejspíš se smířila s tím, že za ty tři hodiny si se Siriem neřekne ani slovo.

"Ty nemáš ráda psi…" pozvedl obočí.

"Jak to můžeš vědět?"

"No, vždycky, když kolem nějakého jdeme, se za mě schováváš. Roztrhala jsi jeden časopis v prodejně jen proto, že byl na přední straně pes, který cenil zuby, dále - "

"Fajn, ale to je minulost. Od té doby, co JSME dostaly psa, kterého si NĚKDO přivlastnil," podívala se důležitě na Bet. "Chci svýho. Taky máš rád psi?"

"Tak trochu…" řekl Regulus rád, že s ním prohodila jednu upřímnou větu.

"To je dobře, budu mít útulek a můžeš být pečovatel a Sirius -" otočila se na něj. "- bude ředitel a já majitelka. Jo a Bet - pokud Brownieho najde -," řekla posměšně, "- si ho může strčit za klobouk!"

"Díky," řekli ti tři podobným tónem.

"Ty nechceš být pečovatel?" zeptala se smutně Regula. "Ještě můžeš být uklízeč, ale to se na tebe neho-"

"Slečno Marion, náš Regulus nebude žádný uklízeč ani pečovatel, natož aby jeho dementní
bratr byl ředitelem," osopila se na ni ta 'milá'. Marion popotáhla a vstala.

"Vy," ukázala na ni, "jste na mě zlá!" řekla, fňukla, dupla si a odešla na chodbu.

"Omluvte mne…" zvedla se Betria hned poté a vyšla za sestrou. Radši ani nechtěla vědět, co si budou povídat. Nemyslela na to.

"Mary?"

"Co je…?" fňukla tázaná, stojíc u schodů.

"Musím si s tebou pohovořit…"

"Ne-e…." chvilku klid, "O čem? Nějaká novinka?" ožila trochu.

"Mám pocit, že je kvůli tobě Regulus takový….ne smutný…ale takový…"

"Co s ním?" osopila se na ni. "Ty si tam hovoříš se Siriusem a já? Já tam s tím…oním…"

"Mary, tímhle ho strašně zraňuješ, nechápeš, co říkal? Jste kamarádi asi třináct let a ty se k němu najednou chováš takhle!"

"Já ho neznám! V knize je jen tam to a Sirius-"

"A Sirius nás očividně nesnáší!" doplnila ji hbitě a tiše.

"Ale kdybych byla z Nebelvíru, tak by mě měl rád…"

"Jo, týden by s tebou chodil a pak by to skončilo," protočila oči.

"On není takový…to sis vymyslela…v knize to není…"

"Fajn, ale teď a tady nás prostě nemá rád, chápeš? Na rozdíl od Regula, který na tebe celý čas koukal a chová se k tobě neuvěřitelně mile, až si to nezasloužíš..."

"Ale já mám ráda Siriuse…"

"To si jen namlouváš. Kdo byl statečnější?"

"Sirius…"

"Jo a co tak statečného udělal?" prskla.

"Chtěl zavřít Červíčka-"

"Jo, aby si zachránil vlastní kůži."

"Ne-e, aby zachránil Jamese a Lily…"

"Jasně, ti už byli mrtví."

"Tak pomstít!"

"Jo, pomsta je fakt dobrá…"

"A co udělal Regulus, hm? Dobře, já to vím…. Ale stejně…"

"Je to tvůj kamarád, trubko," zazubila se Betria a objala ji.

"Mámí!" špitla jí tiše do šatů.

"Nech toho a chovej se k němu trochu líp, jo? Já myslím, že bude mnohem milejší než ten krvezrádce…"

"Neříkej mu tak…"

"Fáájn."

"Tak jdem?" rozzářila se Mary a s novým elánem a plánem vstoupila do místnosti.

"Ať to zase nepřeže-" nestačila ani dokončit a už slyšela:

"Ahoj, Regí, ukážeš mi svůj pokoj?" Marion došla až k tomu chudákovi.

"Vždyť jsi ho viděla už mockrát…" namítl zaskočeně.

"Fajn, tak já jdu sama-"

"Ne, počkej. Víš co, já půjdu s tebou…radši…"



"Počkej tady před dveřmi, jen ještě něco zařídím…" řekl rychle Regulus a zmizel ve svém pokoji.

"Jasně…" řekla Mary a pak ji zaujala tabulka na druhých dveřích. Zvědavě je otevřela a nahlédla do pokoje Siriuse Blacka. Neuvěřitelné, fakt je celý červený...... ty fotky...

"Mary?" ozvalo se, zrovna když chtěla vstoupit dovnitř.

"Co? Jo! Už jdu…" rychle a nenápadně dveře zabouchla. Tedy - ne zas tak nenápadně.

"Mary?"

"Jsem v pohodě," ujistila ho a pak se mu nasáčkovala do pokoje.

"Jé, máš to tady hezký," usmála se.

"Ehm, nic se tu nezměnilo," zamumlal a prošel pokojem k oknu. "Už je ti dobře?"

"Já...ano...jsem v pořádku…" znejistěla.

"To je jen dobře, už jsem měl strach, že se ti něco stalo a že se dokonce snažíš zaujmout Siriuse," mávl nad tím rukou a zasmál se. "Blbost, co?"

Marion si skousla ret. Jistě, Bet měla pravdu. Zase. Siriusovi byli všichni ukradení. Na oslavě byl jen z donucení a taky se tak choval. A ona tu je kvůli Regulovi. Sirius jí vůbec nemá zajímat. Tiše se zachichotala.

"Proč tu nemáš žádnou květinu?" odvedla řeč na jiné téma a rozhlédla se.

"Ne- o tom jsme se už bavili...prostě jsem omylem zapomněl zalévat tu cos mi dala posledně..."

"To nevadí, dám ti další. Uděláme si malý výlet do Příčné ulice a navštívíme květinářství. A pak," ztišila hlas, až ji skoro vůbec nebylo slyšet, a tak se Regulus naklonil blíž k ní. Skoro dotýkali čelem, "potřebuju si koupit psa..."

"Nebudu ti dělat pečovatele ani uklízeče ani-"

"Pšššt! Ne, žádnýho pečovatele," vyhrkla, potom posmutněla: "Dostaly jsme s Bet psa, jenže ona si ho přivlastnila a on mě nemá rád..."

Regulus se ušklíbl. "Ty nemáš ráda psi, a proto oni nemají rádi tebe."

"Co to říkáš? Já mám psi ráda, jen náš soused - ty vidle, hrábě - jak o tom víš?" vyhrkla.

"Jaký vidle? Hrábě?" řekl poněkud zmateně. "Ty se psů bojíš..."

Marion mu nechápavě hleděla do očí a aniž by si toho všimla, naklonila hlavu na stranu. Měl tak hezké tmavé oči. Proč si toho nevšimla dřív?! To je otázka, teď se na něj de facto poprvé pořádně podívala..

"Co je?" zeptal se opatrně.

"N-nic!" cukla sebou a podívala se z okna.

"Fajn, mimochodem, to jsi to tu jen chtěla zkontrolovat?" napřímil se a rozhlédl se okolo sebe.

"Samozřejmě. A až přijedeš k nám-"

"Ne, já do toho pralesa nejdu..." Marion smutně odvrátila hlavu. Nikdo k ní do pokoje nechtěl ani nahlédnout, natož tam přežít pár chvil, hodin, či dní. Jen Bet za ní ráno přišla - a taky se netvářila moc nadšeně.

"Fajn…" řekl pomalu, "…možná zajdu..." dokončil.

"Já - Bet říkala, že mi dá půl postele!" usmála se upřímně.

"Nevěřím, Bet by svou milovanou a hýčkanou postel - ani její část - nikomu nepůjčila natož dala…" zapochyboval Regulus a posadil se do křesla.

"Mě ta moje nevadí, jen ostatní si pořád stěžujou. Nechápu to. Dobře, ta sláma je docela nepříjemná, jenže jsou i horší věci než sláma v matraci, chápeš?"

Regulus tak přikývl a pozvedl obočí. "Ty si nesedneš?"

Marion se okamžitě posadila na pohodlnou postel a vzhlédla k němu

"Do té Příčné chceš jít hned zejtra?"

"Co nejdřív. Máš zítra čas, ne?" kontrolovala.

"Mám jinou možnost, než čas mít?"

"Ne…" zasmála se a tím donutila k smíchu i jeho. Pak se zaposlouchali do zvuků v domě. Najednou se ozval křik, zvuk, jako když někdo spěchá nahoru po schodech, pak tiché uchechtnutí, skoro za dveřmi, a přibouchnutí vedlejší místnosti.

"Co to bylo?!" vyjekla Marion.

"Ale to nic, Sirius se nejspíš zase pohádal s matkou. Asi jí unikl, jinak by ty schody tak lehce nevyběhl..." dodal a zatřásl hlavou. Marion se zamračila. Ne, rozhodně nesouhlasila s tím, aby na sebe matka se synem byli zlí. Přišlo jí to strašné.

"Nechápu, že ho tak baví matce vzdorovat. Není to zas tak špatné se jí podřídit, ale on se neumí podřizovat a ani nechce."

"Souhlasím. Má očividně SVOJI hlavu."

"Jo. Hele proč se o něm zas bavíme? Spíš by mě zajímala ta tvoje žloutenka typu M - už je to dobrý?"

"Jaká žloutenka?"

"Betria říkala, že jsi dostala nějakou žloutenku a že jsi nebyla tak úplně při sobě. Vypadalo to tak," usmál se.

"Betria říkala? No tak - jo... to mám z toho...ehm...dneska ráno jsem se napila jákési..." soukala ze sebe

"Už se bojím, co z tebe vyleze..."

"Vody s citrónem. Teda spíš vody na mytí rukou a taky jsem v noci moc nespala. Byla mi zima."

"Můj dárek se ti fakt bude hodit..." zkonstatoval pobaveně.

"Dárek?!" Marion se rozzářila.

"Jo..je docela velkej, až přijedeš dom, budeš ho mít ve svém lesním království," zazubil se.

"Lesní království?" usmála se. "To jsi řekl hezky."

"Já vím," řekl hrdě. "Hele, myslím, že bychom měli jít zase dolů. Řek bych, že po tom výstupu už půjdete..."

"Jo, jasně, chceš mě už vyhodit," zvedla se.

"O nic jiného mi nejde," ušklíbl se a oba se vydali ke dveřím, ale tam se Marion z ničeho nic zastavila, až do ní Regulus narazil.

"Co je?"

"Ehm…promiň..." špitla.

"Aha, už vím," zašklebil se, předešel ji a otevřel dveře. "Prosím, madam," lehce se uklonil.

Marion se zasmála. "Šašku..." Regulus se uchechtl a zavřel dveře.


"Ano, slečno Betrio, čekal na mne přede dveřmi tohoto domu," odpovídal zrovna David, když Mary a Regulus sešli schodiště.

"Tak dobře. Kdepak ses toulal, co?" podrbala Bet svého pejsánka za ouškem. Ten začal vrtět ocasem a jemně štěkl, pokud to u tak velkého psa jde.

"Tys ho našla?" zeptala se zklamaně Mary.

"Čekal přede dveřmi..." pokrčila Bet rameny. "Chytrej pejsek." Marion významně pohlédla na Reguluse. Ten vážně pokýval hlavou a nasadil ještě vážnější vševidoucí výraz.

"To už musíme?" zaskuhrala po chvilce Mary.

"Ano, drahoušku. Už jsme Blackovi obtěžovali víc než dost, nemyslíš?" řekla matka a podala ruku té milé paní.

"Chm..." řekla Marion a natáhla se k Regulovi. Objali se, přičemž Marion zašeptala:

"Zítra v deset v Děravém kotli, jo?"

"Ok," odvětil a pustil ji. "Tak se mějte," usmál se na manžele Boteinovi a na Betriu, která si pořád hrála s pejskem.

"Jdeme, Brownie, nashledanou," řekla jen a vstala, podala ruce manželům Blackovým a nakonec se otočila na ty dva na schodech. Pozvedla obočí. 'To nedopadne dobře...'

"Jo, nashle. Ahoj, Regí!"

"Neříkej mi tak!" zavolal za ní a pak se dveře zavřely.

"Ty jo..." uklouzlo Bet, když sedala do připraveného auta.

"Přece mu nebudu říkat Regulusi..."odvětila Marion v domnění, že mluví o tomto.

"To nemyslím...teda taky..." sáčkovala se do auta spolu se svým psem.

"A co teda myslíš?"

"Všechno..." řekla tajemně a stejně tak se i usmála.
 


Komentáře

1 terez | 16. června 2010 v 21:08 | Reagovat

och och! nemám slov! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.