8.kapitola - Trochu zvýšené sebevědomí?

30. května 2010 v 15:39 | Bet |  Život jedné rusovlásky
oOo 8. kapitola oOo
Trochu zvýšené sebevědomí?


Lily šla po chodbě. Neměla moc pojem o čase nebo událostech ve společenských kruzích tady v Bradavicích, jelikož zkoušky NKÚ se kvapem blížily a ona se pořád cítila nepřipravená. Ještě horší bylo pomyšlení, že zatímco ona se celkem klidně učí, Kate někde víc a víc podléhá tomu falešnému kouzlu Siriuse Blacka. Nemohla na to přestat myslet.

Lily zatřepala hlavou, aby se trochu vzpamatovala, upravila si sukni a pokračovala dál. Najednou uslyšela výkřik. Rychle zahnula za roh a uviděla, jak Potter míří hůlkou na nějakého zmijozelského studenta, který měl právě moc práce s nedobrovolným stepováním.

Black, který stál hned vedle se krutě smál a Peter se pištivě chichotal trochu dál u okna. Remus tu nebyl. Samozřejmě, Lily si byla skoro úplně jistá, že to neschvaluje a i když ona zase neschvalovala jeho toleranci vůči těmto činům, provozovaným jeho přáteli, byla ráda, že se jich aspoň neúčastní.

"Hej!" křikla na ně a rychlým krokem došla k nim. Potter se na ni ihned otočil. Švihnul hůlkou ke stropu a kouzlo přestalo působit. Student se okamžitě zvedl, sebral brašnu a utekl pryč. 'Alespoň nedělá potíže se svou hrdostí a radši zdrhne.'

"Ano, Evansová?" otázal se Potter příjemně a vjel si rukou do vlasů.

"Co to bylo?! Ty si myslíš, že jen proto, že jsi miláček obecenstva, školní hvězda a prohlášený průšvihář si můžeš beztrestně šikanovat každého, kolem koho projdeš? Strhávám Nebelvíru deset bodů!" zahřměla naštvaně a otočila se k odchodu.

"Ale- To bys neudělala…" zamračil se trochu.

"Právě se tak stalo," opáčila Lily úsečně.

"Ale no tak…" začal James a udělal k ní jeden krok. Lily však spěšně zmizela, než stačil vyrukovat s něčím dalším.

"Myslím, že sis to trochu podělal, pokud ses o něco snažil," ušklíbl se Sirius a musel se začít smát.

"Hloupost," opáčil James a vydali se do společenky.





"Dámy a pánové, vítám vás na rozhodujícím zápase sezóny! Kdo asi vyhraje pohár tento rok? Bude to Mrzimor, který jen horko-těžko porazil Zmijozel a nebo Nebelvír, který rozválcoval Havraspár a v posledních pěti letech stál nejvýše na stupni vítězů?" ozýval se Blackův hlas po celém přeplněném stadionu. Po tomto úvodu začaly tribuny hlasitě skandovat jméno svého favorita, v případě Zmijozelu řvát jednohlasé 'Fuj'.

Clare, pomalována žluto-červeně, protože fandila jak Mrzimoru, tak Nebelvíru, stála společně s Kate, která měla na tváři velké 'N', na kraji tribuny a přidávali se k davovému šílenství. Lily, kterou donutily odejít z knihovny, seděla na jedné z židlí a vrhala nerudné pohledy na každého, kdo se o ni otřel nebo ji omylem bouchl. Vůbec jí to nezajímalo. Byla to taková ztráta času, že se divila, že na to přistoupila. Ale kdo by nepodlehl citovému vydírání dvou trpících kamarádek. Kdyby Ralph neodjížděl a Kate nechodila s Blackem, což brala za stejné neštěstí, tak by zůstala v knihovně u své učebnice dějin čar a kouzel.

"Ale, Lily, pojď, už poletí naši!" volala na ni Kate nadšeně. Ten vliv jejích bráchů Lily děsil. Taky ji na ten famfrpál nemuseli vodit tak často.

"Ne, dobrý, budu radši poslouchat ty Blackovi kecy, pořád lepší, než se dívat na machrujícího Pottera," pravila a demonstrativně složila ruce na hrudi. Kate na ni trochu zamračeně pohlédla, ale pak už s hlasitým jásotem vyletěl ze šaten tým Nebelvíru a tak musela fandit. Tohle bylo snad poprvé, kdy doufala, že Potter chytí Zlatonku rychle. I když si to tak nějak moc nepřipomínala, bylo jasné, že je nejlepší chytač na škole, takže pravděpodobnost, že by chudák Perry chytil tu zlatou kouli, byla mizivá.

"Ano, dámy a pánové, tohle je jasná akce, nebelvírský střelec má camrál, vyhnul se potlouku, který na něj vyslal mrzimorský odražeč a pak proletěl kole- a dává GÓL!" křičel Black. Lily protočila oči a decentně zatleskala.




"Ach jo…" povzdechla si zrovna v okamžik, kdy Nebelvír střelil pátý gól a momentálně vedl o dvacet bodů, což si někteří z jejího okolí vyložili jako zradu a vrhali na ni podivné až zlé pohledy.

"Vždyť je to jen hra a ještě ke všemu blbá hra…" protočila oči a podívala se na hodinky. Už ztratila půl hodiny času sezením, necháváním se okopávat a jestli si myslela, že je lepší poslouchat Blackovi kecy než sledovat hru Pottera, tak se hluboce mýlila. Na koštěti aspoň nemohl mluvit. Teda když hrál.

"Dámy a pánové, jistě už za chvilku otevřeme šampusy a budeme skandovat jméno úžasného nebelvírského chytače, který se zrovna prudce rozletěl za Zlatonkou! Shodou okolností je to můj kamarád… no ale zajímalo by mě, co dostane za odměnu. Třeba by se tady našla nějaká dívka, co by Jamesovi darovala pusu, ne-li něco víc-" pak mikrofon zapištěl a ty, kteří mohli vidět na tribunu profesorů, kde seděl i Black, pobavilo, jak ho profesorka McGonagallová prudce napomíná.

"Perry se pořád snaží dohnat Jamese - to je v pořádku, paní profesorko? - " zubil se Black. "Ale jelikož je to looser - " toto tvrzení doprovodil nesouhlasný hukot žlutých tribun, "- tak si o tom může nechat jedině zdát. A - ano, je to tady, Nebelvír vyhrává famfrpálový pohár!" řval Black na celé hřiště. Potter kroužil kolem jedné z tribun a pak doletěl do středu hřiště, ruku zvednutou k obloze. Všichni začali jásat, vyskakovali ze židlí a dokonce skákali. Lily to donutilo si stoupnout a prodrat se ke Kate a Clare.

"James Potter, dámy a pánové, to je on. Muž, jenž Nebelvíru dopomohl teď už ke čtyřem pohárům za famfrpál! No a najde se tu tedy jedna - třeba rusovlasá- " Lily zbledla, pak zrudla a nakonec zatnula pěsti.

"Kate, nevadí ti, když toho tvého Blacka zabiju, že ne?" optala se skrz zuby, když k nim došla.

"Lily, Lily… vždyť rusovlasých dívek je tu víc, nejsi sama… i když…vím jen o jedné ze Zmijozelu a to je spíš zrzka…pak jedna z Havru, ale ta je ve druháku…" smála se Clare a vypočítávala dál.

"Moc vtipné," sykla Lily a mezitím, co se všichni drali po schodech dolů, aby stiskli ruku vítězům, zůstala na tribuně. Opřela se o zábradlí, na kterém viselo plátno se znakem Nebelvíru. Lehký vánek si pohrával s jejími vlasy, na chvilku zavřela oči a poslouchala vítězoslavný pokřik. Melancholie. Ušklíbla se sama nad sebou a rozhodla se pozorovat dav na hřišti.

Potter stál v jeho středu - spoluhráči ho nesli na ramenou - a tvářil se snad ještě víc namyšleněji, než když se domníval, že s ním ONA půjde na rande. A Clare ještě - a, tam je, i s Kate a ten Black… co to tam - ?!

"Lily! Lily! Lily! Lily!" začali najednou skandovat lidé v jeho okolí její jméno a otáčeli se kolem sebe, ve snaze ji spatřit. Zbledla. Rychle se schovala za zábradlí, o které se předtím opírala, takže za plátnem nebyla vidět. Skandování pokračovalo, stále hlasitěji a naléhavěji. Nechtěla si ani představit, jak se tváří Potter nebo jeho kamarádíček. Byla tu v pasti, kdyby si někdo vzpomněl, že tu zůstala-

Ale dav po chvíli změnil a začal křičet Potterovo jméno a nějakou připitomělou říkanku. Ještě že jsou tak nestálí. Všechny zvuky se začaly pomalu, ale jistě vzdalovat. Oddechla si. Všichni se určitě přesunují na oběd. Jenže tam se ona teď nemůže ukázat! Zakručelo jí v břiše. . .

'To snad né, proč jsem víc nesnídala?'

Lily tam seděla a čekala, naštvaná sama na sebe, že je neschopná sníst celou porci, když může, dokud zvuky neutichly úplně. Pak se pomalu zvedla, nasadila si kapuci své mikiny a sestoupila po schodech dolů. Tohle Blackovi nikdy nezapomene, nikdy. A co teprve, kdyby byla v dohledu!

Naštvaně si přehodila brašnu na druhé rameno a pomalu kráčela k hradu. Slyšela jen tichý dusot svých nohou a šumění Zapovězeného lesa, jehož větve se pomalu komíhaly ve větru. Bylo to uklidňující. Prošla hřištěm, pak kolem šaten a začala stoupat k hradu. Byla tak ráda, že tu nikdo neb-

"Evansová?" slyšela za sebou známý hlas.

'Ne, vždyť už jsem před branou!' Snažila se nezaváhat a svým tempem pokračovat v cestě, ale dotyčný ji doběhl.

"Ale Evansová, přece mě neignoruješ…" vjel si ten náfuka rukou do vlasů.

"Co si říkal?" prohodila mimovolně a vstoupila do hradu.

"Kdysi jsme bývali kámoši…" začal Potter z trochu jiného konce, což ji tak pobouřilo, že prskla:

"To jsem byla malá a blbá, prostě klasická prvačka."

"To je škoda, že teď už jsi velká a chytrá," zasmál se Potter.

"To měl být pokus o kompliment?" ušklíbla se. To už dorazili skoro k Velké síni. Lily rychle přeběhla vchod a vydala se směrem ke knihovně.

"Tak tro- Ale, Evansová, je oběd!" zavolal za ní nechápavě a pro jistotu si ještě trochu rozcuchal vlasy.

"Nemám hlad!" opáčila a byla pryč.



Pomalu listovala učebnicí kouzelných formulí, kterou už držela v ruce dobré dvě hodinky a byla tak v polovině. Zamračeně četla řádek po řádku, někdy si zapsala poznámku a jindy něco podtrhla. Z ničeho nic knihu zaklapla, položila na stůl a obličej si zakryla dlaněmi. Nevěděla, jak dnešní večer přežije. Na ten večírek prostě nemůže, to je jasné. Po tom, co Black předvedl na tom hřišti by ji ještě donutili k-

"Ne!" vykřikla, až se na ni otočila knihovnice, která zrovna skládala vrácené knihy do regálu blízko ní. Trochu zúžila oči a Lily se nevinně usmála. Naznačila ústy: 'Pardon…'

'To by bylo opravdu hnusné…s Potterem…to už radši jíst sklo…'

Položila se na stůl, obličej nasměrovala k oknu a pozorovala břečťan, který z něj byl vidět. Vítr zesiloval, obloha byla zatažená - nejspíš se blížila bouřka. Měla pravdu. Za pár minut už na okno dopadaly dešťové kapky. Jedna za druhou. Zaplnily už celou okenní tabuli a teď stékaly v praméncích dolů. Studenti, co trávily zbytek této soboty venku, rychle utíkali zpět do hradu.

'To snad né, on ten večírek snad začne dřív. Pokud se teď nepozorovaně nedostanu do ložnice, jsem v háji…'

Tato myšlenka ji vyburcovala. Popadla své věci, hodila zápisky a učebnice do brašny a utíkala k podobizně Buclaté dámy.

'Jahod-"

"Ahoj, Lily!" zazubila se Clare a vzala ji za ruku.

"Čau. Jaho-"

"Půjdu ještě za Ralphem," oznámila honem Clare.

"Fajn, tak jo," prohlédla si ji trochu podezřívavě.

"Co je?"

"Nic, Jah-"

"Kate bude na oslavě našeho dalšího vítězství, půjdeš s ní?" zeptala se Clare a vynutila si tak pozornost.

"Ne."

"Ale, Lily…"

"Ne."

"No tak ne no, ale bylo by to pro tebe odreagování," nadhodila Clare.

"Toho už jsem měla na tom úžasným zápase dost. Jahodoví medvídci." Podobizna se otevřela.

"Tak ahoj!" usmála se vesele Clare a seběhla schody.

"Čau, Clare, neviděla jsi Evansovou?" ozvalo se z půlky schodiště. Lily se zarazila v půlce pohybu a zaposlouchala se.

"No…vlastně…jo. Byla v knihovně," odvětila popravdě Clare, jen zapomněla dodat, že už tam není. Lily se usmála a rychle proběhla společenskou místností. Nahoře otevřela zásuvku nočního stolku a vytáhla pár sladkostí a nějaké další jídlo, načež popadla tyčinku a lehla do postele.

'Proč bych se ale měla na druhou stranu schovávat?' problesklo jí hlavou.


"James nám to vyhrál!" skandoval zbytek nebelvírského famfrpálového týmu a ostatní přihlížející se postupně přidávali.

"Yeah!" smál se Potter na jejich ramenou a když ho pustili dolů, všichni se snažili ho poplácat po zádech. Už minulý rok se pár nebelvířanů rozhodlo založit skupinu, která hrála právě na těchto akcích a kupodivu se jim to i podařilo. Kluci zrovna chystali nástroje a jejich hlavní zpěvačka se vedle nich rozezpívávala. Byla to dobrá parta, všichni vystylovaní podle toho, jakou hudbu preferovali, vlasy, oblečení, boty, tetování a další.

"Evansová měla pravdu, za tohle taky můžu já. Za vítězství!" zubil se James, když došel se samolibým úsměvem až k Siriusovi, načež si protřepal vlasy.

"Nech toho, ona tady není," podotkl Black a uchechtl se.

"Ale byla tam…" zubil se James přesvědčen, že kvůli němu.

"Jo, Kate říkala, že seděla na místě, kde snad ani nemohla pořádně vidět a čas od času si zacpávala uši - vůbec nechápu proč. Ale jinak to určitě bylo kvůli tobě," přikývl Sirius poněkud ironicky.

"Taky musíš všechno zkazit. Náhodou jsem ji potkal, když odcházela z hřiště!"

"Jo?" zajímal se. "A kudy teda šla, když neslyšela, jak ji voláme?" zachechtal se.

"To nevím, ale mezitím, co ona stačila sejít z tribuny přes hřiště až skoro k hradu jsem stihl uspokojit tucet fanoušků, osprchovat se a převléct se…" zapřemýšlel James. "Třeba tam na mě schválně čekala." Sirius vyprskl smíchy.

"Tak dobře, to asi ne," ušklíbl se James. To už ale kapela začala hrát. Kapitán týmu vyprávěl skupince prváků o svém prvním zápase a ti pokaždé, když zvýšil hlas z důvodu zdramatizování, buď vyjekli nadšením nebo údivem. Pár dalších hráčů ještě debatovalo o zápase a ostatní studenti tancovali.

"Katie, proč tu není Lily?" zeptal se Sirius, když k němu přišla, a omotal jí ruku kolem ramen.

"Nechtěla jít… asi se učí," pokrčila rameny Kate.

"Nechceš pro ni zajít?" zašvitořil a pak jí věnoval pusu na tvář.

"Sirie, ty víš, co jsi jí na tom hřišti udělal. Fakt si myslíš, že se nechá dobrovolně ztrapňovat?" zakroutila hlavou.

"Očividně," doplnil James, který ji spatřil sestupovat ze schodů. Lily se moc nerozhlížela a zamířila do největšího houfu lidí.

"Tak jdem na t- " začal Sirius, ale James už byl pryč. "To mě podrž…" sedl si na jednu židli a Kate si posadil na klín.


"Ahoj, Alice," usmála se Lily.

"Jé, čau Lily, tebe už jsem dlouho neviděla. Sice se taky učím, ale rozhodně nemám na tvůj průměr hodin strávených v knihovně za den," zasmála se.

"To se ti jen zdá, vlastně tam chodím odpočívat," ušklíbla se Lily a rozhlédla se po hloučku lidí kolem nich.

"Někoho hledáš?" optala se hned Alice.

"Ne, spíš se někomu vyhýbám," opravila ji Lily.

"James není špatný," podotkla náhle. Lily to zarazilo. Kolik lidí ji ještě hodlá překvapit?

"Jasně, o tom mi mohou vesele vyprávět někteří šikanovaní…" utrousila sarkasticky.

"Je trochu hrdý, to je pravda…" pokrčila rameny Alice. "Ale musíš se taky dívat na tu druhou stránku věci, víš? Zamyslela ses někdy nad jeho dobrými vlastnostmi?"

"Ne, ale pokud mi ukážeš vlastnosti, které dokáží převážit pýchu, marnivost, hrubost, aroganci, lenost-"

"Líný není," odporovala Alice. "A pyšný taky ne, spíš trochu víc sebevědomý," zasmála se. "A hrubý? To trochu přeháníš…"

"Alice, ty víš, jak se chová k některým vybraným jedincům," řekla Lily vážně.

"Dobře, dobře… Ale je chytrý, hezký, milý, poctivý-" Lily dostala záchvat smíchu.

"Ano, to jsou Longbottomovi vlastnosti, ty sis vybrala víc než dobře, ale teď mluvíme o Potterovi."

"Já nežertuju, měla by ses nad tím alespoň trochu zamyslet. A nech Longbottoma spát," usmála se a při zmínce o tomto chlapci se jí rozzářili oči. "Mimochodem tím: 'TY sis vybrala víc než dobře' jsi prozradila, že už sis taky někoho vybrala, hm? A že by to byl- dokonce sám velký chytač?" upřela oči za Lily. Ta otočila hlavu a když ho viděla přicházet, rychle se podívala zpět na Alici, ve tváři děs.

"Copak to slyším, Evansová si někoho vybrala?" zubil se a rozcuchal si trochu víc vlasy.

"I kdyby, tobě to může být snad jedno, ne?"

"Pokud bych byl ten NĚKDO já-"

"Co jsi říkala o tom TROCHU zvýšeném sebevědomí?" nadhodila Lily k Alici.

"Lily, Lily, tak se měj!" šibalsky se usmála a zmizela.

"Ale-"

"A jsme sami," konstatoval potěšeně James. Lily sklopila hlavu, a zavřela oči. Hluboce se nadechla, vydechla a podívala se na něj.

"Ano, Pottere, a hádej na jak dlouho," řekla nuceně mile a vydala se co nejblíže ke kapele.

"Na hodně dlouho?" pokoušel se James překřičet ten rámus. Lily dělala, že ho neslyší a zaujatě pozorovala zpěvačku. Pak ucítila, jak ji někdo chytil za ruku a v další vteřině už zase stála tváří v tvář Potterovi.

"Evansová, pojď si zatancovat…"

"Ne."

"Evansová, nepřetvařuj se, moc ti to nesluší."

"Nepovídej…"

"Já vím, že chceš, tak toho nech a pojď," zazubil se.

"Pottere, já myslím, že nejsi zas takový hlupák, abys nepochopil význam slova: NE!"

"To byla poklona?"

"Ne." Lily se prodírala davem, ale Potter se s klidem držel hned vedle ní a při tom přijímat gratulace. Šla tak dlouho, až došli k jedné ze stěn. Tam se zastavila a otočila se na něj, protože jinou volbu ani neměla. Byl těsně za ní.

"Škoda, už to tak trochu znělo…" zastavil a podíval se na ni.

"Už mlčím, zkus to taky," doporučila.

"Ne, díky," zazubil se a přistoupil k ní o krok blíž. "Jedině… že by sis se mnou dala rande, hm?"

"Ne, díky," ustoupila o krok dozadu, až narazila na stěnu.

"Ale tak, Evansová… jsi jasná…" přiblížil se a opřel se rukou o stěnu vedle její hlavy.

"Nech mě, Pottere, jinak přísahám, že-"

"Co? To mě zajímá, mám pocit, že je to už podruhé…" nadhodil a rozcuchal si vlasy. Pak si posunul brýle výš a zadíval se jí do očí. Pak je trochu sklopil a podíval se na její rty. 'Tak blízko. Jen kousek.'

"No…to…uvidíš," vykoktala a rychle se vymanila z této nepříjemné polohy. Pár kroky došla ke schodišti, na kterém spěšně zmizela.
 


Komentáře

1 sanutahell | Web | 30. května 2010 v 15:44 | Reagovat

bezvadný

2 Ajka | Web | 30. května 2010 v 15:46 | Reagovat

Skvělé!

3 terez | 3. června 2010 v 7:44 | Reagovat

no comment, still the best! :D

4 Trixie | E-mail | Web | 6. června 2010 v 21:26 | Reagovat

ahoj, moc se mi líbí váš blog, nechtěly byste se spřátelit? sice teprve začínám, ale myslím, že pokud se mi povede blog dobře rozjet (právě díky vám :)) , tak to nějak zvládnu...

5 GróFka Charlotte di Rivombro | Web | 13. června 2010 v 17:48 | Reagovat

wau..píšeš nádherně..nechtěla bys spřátelit??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.