6.kapitola - Bet?

11. dubna 2010 v 21:35 | B&M |  Ehm...

oOo 6.kapitola oOo
Bet?


"Auu!! Zatracená kytka!" ozval se výkřik a zaklení. 'To je noční můra?' prolétlo Bet hlavou. 'Přece mě nemůže - i ve snech?! Pak by to ale musela být -'

"Bet? Spíš?" uslyšela. "Já vím, že ne… nikdy nespíš…"

"Spím," odvětila příkře.

"Tak jo… A nebude ti vadit-"

"Bude."

"To nevadí-"

"Vadí."

"Ani nevíš, co chcu říct!"

"Vsadíme se?"

"Klidně!"

"O to, že přestaneš mít narážky na mé nylonové věci?"

"Jo, protože ty to nevíš!"

"Chceš jít dovnitř, že?"

"Ne…jo… ale to není fér, jak to, že to vždycky víš? Já vím, že mi umíš číst myšlenky… hele už je mi zima!" Betria se podívala z okna a uviděla ji, jak stojí na balkóně v noční košili, omotána svou pytlovitou dekou. 'Jakej dement navrhl spojený balkón?! Dveře od šatny si zamčela, dveře do pokoje si zamčela…'

"To se nedivím…" odvětila nakonec.

"Tak mě pusť dovnitř! Copak nevidíš, jak trpím?!"

"Víš co je za měsíc?"

"Ne, no a?"

"Červenec…"

"A?"

"Nemůže ti být zima."

"Jsem zimomřivá!" Betria se zhluboka nadechla. 'Klid…'

"Bet?" ozvalo se po chvíli do ticha.

"Co je?!" vyjela dost podrážděně.

"Pusť mě dovnitř…" škemrala Mary. Chvilku čekala. "Já vím, že mě slyšíš…"

"Já taky…"

"Tak mě pusť!"

"Co jsi říkala?"

"Pusť mě…"

"Cože to?"

"Udělám cokoliv! P-U-S-Ť M-Ě! Prosím…" škemrala dál. Betria protočila oči a rozzuřeně došla k oknu, právě ve chvíli, kdy na něj Marion začala bušit vší silou.

"Puuuuusssssť!! Měěěěě!!!" ječela, div že si nevyřvala hlasivky.

"Nech toho! Ticho!" šeptla nerudně Bet a dveře balkonu otevřela.

"Ha!" vlétla Marion dovnitř, odstrčila sestru stranou, skočila na její postel a rozvalila se. "Já věděla, že se sem dostanu…" řekla vševědoucně.

"Ale copak, nelíbí se ti tvůj prales? Vždycky jsi přece takový chtěla…" rýpla si Bet a zavřela za ní dveře.

"Ale tak, nestěžuju si…pohoda…znáš to…" rozhlédla se po naleštěném nábytku, dokonale poskládaných knihách, zastřižených květinách a polkla. "Mám nízký požadavky…"

"Tak co tě sem přivádí?"

"Zim- stýskalo se mi…" usmála se neviňoučce, že byste jí i korunu darovali. "Dáš mi svoji peřinu?"

"Ne."

"Máš jich pět! Prostěradlo, podkladovou, teplou, příjemnou a přehoz! Tu příjemnou nepotřebuješ, ne?"

"Mám jich šest, zapomněla jsi na froté prostěradlo," opravila ji Bet.

"Díky!" popadla tu 'příjemnou'.

"Nemáš zač," sebrala ji Bet.

"Hej! Proč ne?" udělala krásný psí očka.

"Haha, TO na mě neplatí…" ušklíbla se Betria.

"Jak to? A co na tebe platí?"

"Kdybys řekla: Nebudu tě obtěžovat o půl třetí ráno, půjdu se vyspat do SVÉ postele, nebudu ti brát peřinu a nebudu-"

"To je omezování svobody!" křikla bojovně Mary a nenápadně sebrala jinou deku.

"Ne, není. To je sesterská láska…"

"Pche…"

"To říkáš vždycky, když pochopíš, že mám pravdu," ušklíbla se Bet.

"Ne…"

"Ale ano."

"Ne-e…"

"Ano!"

"Pche…" rezignovala Mar a jen tam tiše ležela.

"Když ti řeknu novinku, půjdeš?"

"Ne…. Jo? Novinku? Jakou?"

"Otec to říkal, když jsi rychlostí světla vypálila z jídelny," začala samolibě Bet.

"Nee…nic neříkal…"

"Vsadíme se?"

"O co?"

"To je daný," odvětila Bet.

"Co je daný?"

"Že půjdeš spat k sobě," zkrátila to Bet.

"Ne… nebuď tak zlá…plosím…"

"Fajn, fajn, ale jen dneska…"

"Díky!" sebrala druhou i třetí peřinu a pohodlně se zakutala. "Co říkal?"

"Ale nic, jen zítra jdem k Blackovým na obě-"

"UVIDÍM SIRIUSE!!!!" vystřelila Mary z postele a začala tancovat jakýsi domorodý tanec.

"To je toho… krvezrádce…" rýpla si Bet.

"Cože? To myslíš vážně? Ale Betinko, to se přece neřík-"

"Nikdy, NIKDY mi neříkej BETINKO!!!" zrudla a ruce zatnula v pěst.

"Dobře, Bety," usmála se a znovu zalehla. Najednou však byla na zemi.

"Ani Bety…" objevila se nad ní sestřina rudá hlava.

"Co po mě ještě chceš?" pípla Mary.

"Bet," poradila.

"Já nejsem Bet! Já jsem Marion…a můžeš mi říkat Marionko, mě to nevadí!" špitla tiše a vyšplhala nahoru. Pak se zasmála.

"Vrrrrrr…" zavrčela nerudně Betria a sebrala si jednu peřinu.

"Ty tu máš psa?" vyjekla vyděšeně Mar a chytla se jí za rameno. "Já se bojím psů!" přikývla důležitě.

"Mám. Támhle je ta doga uvázaná. Klid, to jen vyje… kouše až potom…" zazubila se Bet.

"Po čem?"

"No, až si pořádně zavyje, ne?"

"Vyj si dál… pejsku můj ... milá …dogo…" začala si Mary tiše notovat a s úšklebkem usnula.
 


Komentáře

1 Hannah x) | 11. dubna 2010 v 21:55 | Reagovat

Ahojky, jak tak vidím, jsem tu správně? (:D) Nový blog, nový vzhled, nová jména. Ale pořád stejné povídky, to se mi líbí, jen mě napadá otázka, pročpak? :) Úplně náhodou jsem na to tady narazila a kochám se, jdu se kochat dál.
Mimochodem, měly jste v úmyslu dát na svůj minulý blog odkaz?

2 Tracy | Web | 11. dubna 2010 v 22:18 | Reagovat

Luxus!!! Já teču... jenom škoda, že si tuhle povídku nemůže přečíst víc lidí, jsem si jistá, že by se všem líbila. Hodlám vám udělat obrovskou reklamní kampaň a zvu, všechny, kdo si tohle přečtou, aby se přidali!!! :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.