Prolog k ŽJR - Předchozí život

28. března 2010 v 0:13 | Betria |  Život jedné rusovlásky
oOo Prolog oOo
Předchozí život


Rudovláska se procházela parkem a prohlížela si svůj deník. Dostala ho k šestým narozeninám a zapisovala si do něj celý svůj dosavadní život. Pamatuje si moc dobře ten den, kdy roztrhla barevný balící papír a v něm se skrýval nový deník s tmavými deskami a zlatou cedulkou, nesoucí její jméno.
Teď se jí, s těch krátkých zápisů, vynořovali celé vzpomínky na dny prožité v Bradavicích, před tím a teď.
Jak otáčela stránkami, všímala si změny písma. Naklonění, výška, šířka, zakulacení a mnoha dalších věcí.

Vrátila se zpět na začátek a začetla se….

Narodila jsem se 30.1.1960 v nějaké zapadlé porodnici na kraji Londýna. Moji rodiče, primář plastické chirurgie a učitelka na vysoké škole, jsou velmi milí, pozorní lidé, ale mají ten snobský sklon soutěžit o nejupravenější zahrádku, nejlepší trávník atd. To oni mají na svědomí tento deník a taky moje vzdělání, vlastně celý můj život.
Moje starší sestra, Petunie, je čas od času milá. Někdy se s ní dokážu skvěle bavit, ale někdy je jak scvrklá bačkora a má náladu na bodu, kdy ustává pohyb elementárních částic.
K mému vzhledu. Nepodobám se nikomu z mé dosud žijící rodiny. Mám temně rudé vlasy, smaragdové oči, celkem bledou pleť a postavu normální. Ani ne tlustou, ani ne vychrtlou. Něco mezi.

Zato táta je trochu při těle. Nemá skoro žádný krk, ale má nádherné tmavé oči i vlasy.
Máma je strašně vychrtlá a má nepřirozeně dlouhý krk, ale její vlasy jsou blond.
Petunie je celá máma, akorát její obličej velice nápadně připomíná koně. Vlasy zdědila po tátovi a má je kudrnaté.

Chodím do zdejší základní školy a mám před spolužáky respekt. Bojí se, že jim něco udělám, ale já bych neuměla ublížit ani mouše! Ani vlastně nevím, jak jsem si ho zasloužila, ale jsem předseda třídy, vzorná studentka se samými jedničkami a názorem na věc, ale jen proto, že s těma slepicema, co tu vládnou se nejde o ničem bavit. Tak jsem začala hledat kamarádky v knihách a učení. Totálně jsem se do toho zažrala, abych neskončila jako ty namyšlené "barbie".

Moc nesportuji. Sice ráda hraju vybíjenou a volejbal, někdy i fotbal, ale moc se tomu nevěnuju. Nejradši mám atletiku, která mi vážně jde a nejlepší na tom je, že mě baví.
Nadevše miluji knihy, malování, zvířata a mou rodinu.

Nesnáším, když někdo ubližuje druhým a nebo jim nadává sprostě. Pak také nenávidím frajírky, alkohol, cigarety a jejich hroznej kouř, pavouky, hady, komáry, malý vlezlý hmyz a Edmunda Roketa, mého skoro nepřítele. Je vážně úplně hroznej. Pořád mi nadává, že jsem šprt a ani neví, co to znamená nebo se vytahuje se svým buldokem nad mou malou Juli(viz níže).

Když už jsme u Eda, tak mu někdy nedopatřením vzplane hábit, zmodrají mu vlasy, smaže se mu domácí úkol a takové malé, ale nemilé drobnosti. Vždycky na mě vrhá nevraživé pohledy a nechápu proč.

Místo kamarádek mám svoji Juli. Je to malé mourovaté kotě, s roztomilýma očička. Koupili mi ji k nástupu do školy. Vždycky jsem si přála psa a když jsem uviděla Juli rozplakala jsem se, ale brzo jsem měla zjistit, že Juli je pro mě víc než jen domácí mazlíček (nejsem zoofil).

Kluci a já. No tak mám spoustu kamarádů, jak už jsme řekla, ale jen kamarádů. Líbil se mi sice jeden kluk z Béčka, ale pak začal chodit s největší "barbie" z naší třídy a tak u mě klesl na poslední příčku.

Snad nejpodivnější z mých ,kamarádů' je Severus Snape. Ten nechodí do naší školy, ale maminka ho učí doma. Chodí podivně oblečený a má pořád mastné vlasy. U ostatních dětí není moc oblíbený, protože jim nadává do mudlů a jim se to samo sebou nelíbí a tak ho šikanují.

Když jsem byla jednou s Pet na hřišti, tak mi řekl, že jsem čarodějnice. Nevěděla jsem, co na to říct a Pet mě odtáhla domů, ale mně zvědavost nedala spát a tak jsem za ním zašla. Stali se z nás dobří kamarádi a on mi vyprávěl o kouzelnické škole, které se říká Bradavice. Vyprávěl mi o pohybujících se obrazech, čtyřech kolejích, slavných ředitelích, pohyblivých brněních a tak podobně. Zdálo se mi to spíš jako sen než skutečnost.

Moje snad nejhorší vlastnosti jsou přehnaná starost, skoro fobie z nepořádku, stydlivost, ale moje vůbec nejhorší vlastnost je zvědavost. Když se dostanu do problému, tak kvůli zvědavosti.
Ale kvůli ní jsem se vlastně spřátelila se Sevem, což je dobře.

Strašně se bojím tmy a samoty. Je to zvláštní, protože jsem spíš sova, než ranní ptáče a nemám ráda přítomnost lidí a dotěrné otázky.

Můj zdravotní stav je v celku už dobrý. Jako malá jsem sice nosila rovnátka, měla jsem ekzémy a suchou kůži, ale protože jsem přísně dodržovala vše, co mi nařídily- mastičky, obklady, sundavací rovnátka na noc,…- všeho jsem se bez problémů zbavila. Žádné závažné psychické problémy nemám. Jsem normální holka bez sebevražedných sklonů.

Musela se smát. Nechápala, jak někdy něco takového mohla napsat její vlastní ruka. Celé si to přečetla ještě jednou a pousmála se. Moc dobře si pamatovala na "nehody" Edmunda Roketa i na "barbie".
Celý svůj život na základce považovala za nudný. Knihy, učení, knihy, Juli a pořád dokola. Samozřejmě spala, jedla a někdy chodila na procházky, stejně jí ale něco chybělo. Chyběl jí adrenalin, kamarádka, která by měla srdce na pravém místě a spoustu dalších věcí.

Otočila další stránku a začetla se…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.