Prolog k JZVJ

27. března 2010 v 23:41 | Betria |  Jsem ze všeho jelen
oOo Prolog oOo

,,Jamesi! Jamesi! Už je deset pryč! Vstávej! Dneska jedeš do školy!" volala na mě máma ze schodů a já se jen z velkou nechutí zvednul a šel se zkulturnit.

Jmenuji se James Potter. Chodil jsem na místní mudlovskou školu, ale já nejsem mudla. Já jsem kouzelník. Ne jako ti kouzelníci, co tahají nějakým trikem z klobouků zajíce, ale čaroděj. Prostě umím kouzlit doopravdy a ne triky. Dneska nastupuji na školu čar a kouzel v Bradavicích - moc se tam netěším. Nikoho nebudu znát a já tak nerad poznávám nové tváře. Vlastě jednoho člověka tam znám. Dasmu. Moji 'milovanou' sestřenku. Je pěkně nafoukaná a vychrtlá. Vypadá jak nepovedeném chrt, ale na kluky zabírá její úsměv. To se divím, jelikož když se usměje na mě, udělá se mi silně nevolno :-D a jsem rád, že se nepotkáváme tak často. A ani ve škole se nebudeme moc potkávat, víte proč? Protože je ve Zmijozelu a já tam nebudu! Aspoň doufám…

,,Dobré ráno!" pozdravím rodiče

,,Ahoj, jak pak ses vyspinkal na tvůj 1.školní den?"

,,Ester, nechovej se k němu jak k malému dítěti. On už bude chlap,"

,,Jo, možná za sedm let!" odfrkla máma a zašla do kuchyně

,,Tati, kdy jedeme?"

,,Za pět minut, chlapče, těšíš se?"

,,Ani ne, neznám tam nikoho…"

,,Někoho přece ano…" jen sem protočil oči a radši neodpovídal, jelikož jsem nechtěl být hned po ránu neslušný. A tyk jsem se nechtěl hned po ránu pozvracet.

,,Jedeme!" volal táta s auta a já s mámou jsme si nastoupili. Na nástupiště 9 a 10 jsme se dostali kolem 11:45. Táta vezl můj kufr a máma mě držela za ruku. Prošli jsem přepážkou mezi těmito nástupištěm a dostali se na nástupiště 9 a ¾. Na nástupišti stála krásná červená parní lokomotiva a byl tu velký shon. Každý chtěl vlastní kupé a proto pobíhali po vlaku jak blázni.

,,Tak si to tam užij Jamesi!" políbila mě matka na tvář a táta jen dodal:

,,Nezlob!"

,,Jasně, tati, nejsem malej!" usmál jsem se a ztratil se ve vlaku.

Našel jsem si volné kupé a schoval kufr pod sedadlo. Za chvíli přišel takový kluk s šedýma očima a černými vlasy spadajícími do obličeje. Posadil se naproti mně a s úsměvem se představil:

,,Ahoj! Já jsem Sirius. Sirius Black,"

,,Já jsem James Potter. Těší mě," řekl jsem a stiskl mu podávanou ruku.

,,Nejsi ty z té slavné rodiny Blacků?" zeptal jsem se po trapné chvíli ticha. Chlapcovi se vytratil úsměv ze rtů.

,,Jo, bohužel," to jsem nechápal, taková slavná rodina a on řekne bohužel?

,,Můžu se ptát, proč ti nevyhovuje?"

,,Kvůli mé matce. Je to velmi 'milá' dáma," řekl ironicky a já jen pokýval hlavou.

,,Do jaké koleje by sis přál jít? Celá tvá rodina chodila do Zmijozelu ty chceš taky?"

,,Já nechci jít do Zmijozelu ani omylem! To se radši sbalím a odjedu pryč! A kdybych byl jako naše rodina, tak tu s tebou nesedím, ale jdu za mojí taktéž 'milovanou' sestřenkou, " rozčilil se a začal křičet.

,,Promiň, já nechtěl…" řekl jsem. Už víte, proč nesnáším seznamování s lidmi? Tohle se mi stane vždycky…

,,Ne ty promiň, ty za mou rodinu nemůžeš…No co, máš rád čokoládové žabky?" řekl, ale kupé se znovu otevřelo a vešli dva mladíci. Jeden tlustý a druhý až moc vychrtlý.

,,Můžeme si přisednout?" zeptal se ten vychrtlý

,,Ano, jen si sedněte!" řekl s úsměvem Sirius a já se zatvářil neutrálně. Radši. Ještě bych zas
něco pokazil.

,,Já jsem Remus Lupin a tohle je Peter Pettigrew," představil i toho tlustého kluka.

,,Tohle je James Potter a já jsem Sirius Black," představil nás Sirius a při posledním slově ztišil
hlas. Remus je asi hodně chytrý, jelikož se ho tak debilně nevyptával, jako jsem to dělal já.

Cesta ubíhala rychle. S klukama jsem se hodně skamarádili a řekli jsme si, že budeme spolu i když nás rozřadí do jiných kolejí. Všichni souhlasili a tak jsem získal své nejlepší přátele. Poberty.




Vlak zastavil. Byla už tma. Měsíc jasně zářil, a byl skoro v úplňku. Nějaký velký poloobr nás zavedl k velkému jezeru, které vypadalo spíš jako sklo než voda. Tam na nás čekali loďky, šli jsme skoro první a tak nás Hagrid poslal do loďky pro šest společně s nějakým klukem, co měl nos jak hák a krásnou dívkou s ryšavými vlasy. Usmál jsem se na ni a ona mi úsměv nesměle opětovala. Pak stočila pohled k ostatním. Ten kluk se jen zaraženě díval na Siriuse, který mu škodolibě oplácel úsměvem. Když si konečně nasedli, zeptal jsem se jich na jména. Lily Evansová a Severus Snape.
Nevypadali jako sourozenci, tak jsem si domyslel, že se seznámili ve vlaku stejně jako my.

Loďky tiše narazily na podzemní přístav a mi se z nich vyškrábali taky. Gentlemansky jsem Lily podal pomocnou ruku, aby se jí lépe lezlo z loďky a on ji se smíchem přijala. Věděl jsem, že hezčí dívka snad neexistuje. Společně jsme se vydali k hradu, kde nás převzala asi pětatřicetiletá čarodějka s hnědými vlasy svázané do tuhého uzlu. Nechala nás v nějaké předsíni a my čekali, než přijde. Hned jsem si všiml kluka s bílými vlasy a podíval se na Siriuse, který se tím směrem nenávistně díval také.

,,Vidíš tamtu holku s tupým xichtem a černými dlouhými vlasy? To je moje sestřenice. Strašná kráva. Vlastně ne. Neurážejme kravičky," pousmál se a já jsem sklouzl pohledem na Ballatrix. Bavila se s tím klukem s bílými vlasy a nevnímala nic jiného. Vlastně nebyla sama. Byla to taková menší skupinka. Všichni vypadali vznešeně a taky to dávali patřičně najevo. Někdo z té skupinky zavolal:

,,Seve! Nebav se s tou mudlovskou šmejdkou a pojď k nám!" otočil jsem se a viděl Snapea, jak jde směrem k nim. Z ním stála Lily. Tak tohle mě dostalo. Zrudnul jsem vztekem, namířil na tu skupinku hůlku a pronesl:

,,Žer slimáky!" proud světla narazil do Siriusovi sestřenice, která asi také volala na Snapea a ta se v křečích sesula na zem a vyplivla prvního slimáka. Sirius a ostatní se neudrželi, začali se válet po zemi a svíjeli se smíchem. Podíval jsem se na Lily jak se trochu usmívá, ale spíš se starostlivě dívala na Bellu, která vyplivla už pátého slimáka. Než mi to stačil někdo z jejich skupinky oplatit, vrátila se ta profesorka, zastavila Bellino zvracení, podívala se na mě, ale radši nic neříkala a všechny nás odvedla do Velké síně.

Zařazování nemohlo dopadnout lépe. Poberti byli v Nebelvíru a dokonce i Lily, se kterou jsme se také skamarádili. Celá ta skupinka šla do Zmijozelu, ani se nedivím a Snape šel taktéž do Zmijozelu. To mi vůbec nevadilo.

Ubíhaly roky, měsíce a týdny. Poberti a Lily zažili mnohá dobrodružství a školních trestů. Tak jsme se dostali až do čtvrtého ročníku. Já a Sirius jsme se začali dívat po holkách, Remus a Lily se pořád učili a Peter někam pravidelně mizel. Já jsem začal chodit s Nikol, byla to kamarádka Lily a byla docela hezká, ale jak jsem zjistil, taky dost hloupá. Rozešli jsme se a já se začal otáčet po Lil, ale ta mě vždycky odpálkovala a tak jsme se jen pohádali. Náš kolektiv se rozpadl a to skoro doslova. Sice Poberti jakž takž drželi, ale Lily už nepromluvila ani slovo s nikým jiným než s Remusem. Teda se mnou taky, ale to jsme se jen hádali
 


Komentáře

1 C.V.O.K. | Web | 22. listopadu 2010 v 17:17 | Reagovat

=) no, začína to dobre =) rozhodne ma to zaujalo, idem lúskať ďalej =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.