Miluju tě (HG/DM)

27. března 2010 v 22:31 | Betria |  Bejednorázovky
Postavy: Hermiona Grangerová, Draco Malfoy, Ron Weasley
Žánr: Úplně první pokus o romantiku...
Pozn.: Je to moje úplně, ale úplně první povídka. Je to prostě začátek celé mé spisovatelské (ehm) kariéry a tak vše berte s rezervou. 



,,Miluju tě," zašeptala ta dívka s hnědou hřívou a podívala se ke svým školním botám. Chlapec na ni jen zůstal civět a jeho bledý obličej ještě více pobledl. Dívka se mu podívala zpříma do očí, obrátila se a utekla. Běžela rychle, dál a dál, chtěla od všech svých citů pryč. Plakala. Horké slzy jí stékaly po obličeji. Řasenka se jí roztekla po tvářích, přes oči rudé od pláče málem nic neviděla.

Utíkala pořád dál a dál. Zastavila se až před gobelínem s trolly a třikrát přešla chodbu tam a zpět. Objevily se dveře a dívka vešla dovnitř. Sedla si k umyvadlu, podívala se do zrcadla a opláchla si obličej. Poté vstala, sundala si kravatu a šla si lehnout. Dneska byla přetažená a nic ji v spánku rušit nemohlo. Nic, jedině:

,,Hermiono?"

Neměla sílu vstát, ani se rozbrečet ani nic, jen dál klidně ležela se zavřenými víčky. Ten stejný chlapec přistupoval blíž a blíž k její posteli, až byl jen kousek od ní. Myslel si asi, že spí , posadil se na křeslo a pozoroval její tiché oddechování.

Kdyby jen věděl. Jak moc. Už od prvního ročníku. Hned jak ho uviděla. A teď, když je z něj muž s jemně provokativní vůní, vypracovanou postavou a možná i s něčím, co by se dalo nazvat mozkem. V už zmíněném prvním ročníku se jí líbil jeho zevnějšek, ale vnitřek nic moc. Spíše podle pořekadla 'napovrch huj uvnitř fuj'. Choval se jako malej rozmazlenej fracek, ale ona si stejně nemohla pomoct a věřila, že se změní. Možná právě kvůli ní.

A opravdu se tak stalo, ale ne kvůli ní, ale kvůli Ginny. Měla Ginny ráda a proto celé ty roky své pocity tajila, ale už se nemohla dívat, jak ho ničí. Ve dne Harry a v noci Draco. Měla to ale štěstí, když ji Draco nebo Harry nepřistihli, jak se líbá s tím druhým a jak ho -tím pádem- podvádí.

Nechápala to, proč slušní lidi nemají štěstí a takovýhle úlety štěstí mají? To přece není fér.
Už to nevydržela. Slzy se jí zase nahrnuly do očí a začali jedna po druhé skapávat po tvářích na polštář. Někde vzadu, ve svém podvědomí slyšela, jak se Draco zvednul a přešel až úplně k ní. Klekl si k posteli a ona ucítila jeho studené prsty na svých tvářích, začaly otírat její slzy. Otevřela oči a podívala se do krásné ledové modři těch jeho.

Naklonil se k ní, nepřestával se jí však dívat do očí, chvilku se na ni koukal a pak jí jemně políbil spodní ret. Po sléze i horní a už se téměř hladově vpíjel do jejích rtů. Ona mu polibky s chutí a trochou strachu oplácela. Při tomhle jemném hraní si přilehl k ní na postel a překulil si ji nad sebe. Odtrhla se a znova se mu podívala do očí. Někde začala hrát krásná a romantická hudba.

Připadala si jako v ráji. Naklonila se zpět k němu a začala ho líbat od klíční kosti ke krku až k ušnímu lalůčku, do kterého ho jemně kousla. Dracovi naskočila husí kůže a on to jen tak nemohl nechat. Svou rukou jí začal vyhrnovat košili a jemně jí hladil po nahých zádech. Sjel až k bokům a tam jí začal něžně kroužit prstem. Taktéž ji naskočila husí kůže, ale naskočil jí i úsměv.

Znovu se rty spojili v jedno, začali přerývavě oddechovat a on jí začal rozepínat knoflíčky spojenou košili. Neváhala, rozvázala mu kravatu, která odletěla do temného kouta spoře osvětleného pokoje a chtěla mu rozepnout knoflíčky od košile, stejně jako on, ale to už nevydržela a košili z něho prostě a jednoduše strhla. Obě dvě košile letěli za kravatou.

Svými rty přejel k jejímu krku. Jemně a něžně ho začal líbat a ona zaklonila hlavu slastí. Přesunul se přes klíční kost k jejímu dekoltu a šikovnými prsty rozepnul ještě zbývající podprsenku. Odhodil ji stranou a vrátil se zpět k roztouženým rtům. Počal je něžně líbat, ale to se změnilo ve vášnivou hru jejich jazyků.


Tento den byl asi její nejšťastnější. Byla se svým vytouženým chlapcem a tušila, že tato nádhera nebude trvat dlouho. A taky, že se její předvídavost vyplnila.

,,Už budu muset jít, je pozdě, čekají na mě," řekl, políbil jí a zvedl se. Pozorovala každý jeho pohyb. Když zvedal ze země kalhoty, košili, kravatu a když si to vše na sebe navlékal. Vstala pomohla mu opětovně zavázat kravatu. Poděkováním jí byl další něžný polibek plný…lásky?


Odešel a ona byla zase sama, ale s pocitem, který ještě nezažila. Nikde, v žádné knížce tento pocit nevysvětlovali ani o něm nic nepsali. Byl to pocit naplnění něčeho velkého. Něčeho nepopsatelně krásného a vzrušujícího. Pousmála se a začala hledat své oblečení. Když už měla všechno na stoku se zrcadlem se objevila řasenka a nějaké líčení. Uvědomila si, že asi vypadá hrozně a tak se dala do zkulturňování.

,,No konečně, kde jsi byla?" vyjel na ni hned Ron, který jako jediný seděl ve spolčence u hřejícího krbu. Taky aby ne, bylo strašně pozdě.

,,A není to jedno? Jinak můžeš hádat. V knihovně a pak jsem se šla projít. Mám na to jako primuska právo..."

,,Tam jsi nebyla, já tě tam hledal. To je jedno. Máme problém. A ten problém je Ginny a Draco," začal mě zasvěcovat do jádra věci.

,,Harry se totálně složil, když je viděl na Pobertovic plánku, nebezpečně blízko u sebe před učebnou přeměňování a tak se tam šel podívat. Doufal, že se tam jen hádají, ale když tam přišel viděl právě to, co nechtěl."

,,Ty dva," hádala.

,,Jo. Úplně se složil a já ho hledal hodiny. Ginny nic neví. Vrátila se a normálně si šla v klidu lehnout! Vážně nechápu, co se to s ní děje. To přece není Weasleová! Mě by ještě zajímalo, jak dlouho už tohle dělá, " přemýšlel naštvaně Ron a ona jen tiše naslouchala.

,,Víš, dělá to asi 3 roky. Ani jeden nic nevěděl o tom druhém. Proto nechtěla s Harrym oficiálně chodit, aby se to Draco nedozvěděl," řekla a podívala se ke svým špičkám.

,,Tys to věděla?! To si snad děláš humor, ne? Proč jsi to Harrymu neřekla? Kurník, jsi snad kamarádka, ne?"

,,To jsem, ale jsem i kamarádka Ginny a slíbila jsem jí, že to nikomu neřeknu. Jsi první a ona mě za to zabije…" řekla tiše a chtěla odejít, ale on ji chytil za ruku.

,,Promiň….já….víš…to sem nevěděl, nic jí neřeknu…" pustil ji, otočil se a posadil se zpátky do křesla. Jen rozpačitě koukala a potom si řekla, že tu nebude jen tak stát a šla si lehnout. Její skvělé spolubydlící už samozřejmě spaly, ona však nemohla ani oka zamhouřit. Přemýšlela. Co teď bude. Ginny si Harryho nazpátek nezíská. To ví (Hermiona) víc jak jistě. Tohle jí (Ginny) Harry nikdy neodpustí. A ona (Ginny) tedy bude s Dracem. Takže Draco nechá ji (Hermionu).

A co Ron? Co to bylo? Proč se jí omlouval? Vždyť se s ním jen hádá a teď - z čista jasna - se jí omlouvá. Už toho na ni bylo moc. K Ronovi necítila jen lhostejnost kamaráda, možná i něco víc, ale Draca měla stále radši. Ale on teď bude s jinou. Vstala a doufala, že Ron bude ještě dole. Dobře. Byl.

Přistoupila ke křeslu a posadila se na jedno opěradlo. Podívala se na Rona a on se podíval na ni. Najednou ji strhnul k sobě na klín a začal ji něžně líbat ret. Ona se mu to snažila oplácet, ale najedno se ji před očima zjevil Dracův obličej, plný smutku, lásky a nenávisti. Přestala se s Ronem líbat a dívala se někam do dáli. Uvědomila si, že nemá cenu na něj myslet a tak se sklonila zpátky k Ronovi se slovy:

,,Miluju tě..." 
 


Komentáře

1 Nel-ly | Web | 3. října 2010 v 21:52 | Reagovat

Na to že je to první povídka, je to skvěle napsané, jen... trochu to nedává smysl :) nezlob se, určitě to není výčitka, spíš takový názor
člověk se dost ztrácí, myslím, že si chtěla říct něco většího, ale pak jsi to přehnala a na poprvé chtěla až příliš moc
přesto slohově, na první pokus, úžasné!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.