Mám takové štěstí na přátele...

27. března 2010 v 23:08 | Betria |  Badiary
(1.února 2010 v 21:20)

Já se mám tak dobře a vůbec si toho nevážím. To je základ celého mého diáře, de facto...

No ale teď bych vás chtěla obeznámit s tím, jak dokonalé a úžasné kamarádky mám. Mám tu hned dvě příhody, které jsou jasným důkazem.

Nejsou to jen planá slova "kamaradím s tebou" nebo "tak jsme kámošky" atd. ale opravdové projevy přátelství, kterých si necení jen největší blbec.xD No nic, to je dramatické, že?


1.příběh

Bylo mi osm. Nebo devět? Už ani nevím, ale jisté je, že jsme se s mojí nejlepší kámoškou rozhodly hrát na dětském hřišti a kupodivu mi to maminka dovolila. Chvilku jsme skákaly po prolézačkách a nakonec jsme s houpaly a povídaly si. Mezitím dorazili na ono hřiště i další osoby, většinou kluci a někteří naši spolužáci.

Okamžitě zaujali postoj největších frajerů a začali přeskakovat potok, který byl zablácený a smrděl věcmi, které si můžete už domyslet sami. Vypadalo to zábavně a tak jsme s k nim přidaly. Byla to vážně celkem dobrá zábava, ale po nějaké té minutě mě to přestalo bavit a tak jsem bezmyšlenkovitě zkoušela, jak blízko k té "vodě" se dostanu po celkem prudké boční straně koryta z betonu, aniž bych namočila špičky svých bot do toho hnusu.

No, jenže jak mě jistě znáte, vzhlédla jsem a mávala odcházejícím a v tom jsem si tu obávanou špičku boty namočila. Kluci se ještě chvilku zdrželi a začali se samozřejmě smát.

Kamarádka stála hned opodál a pozorovala mě. Když uslyšela otázku: "Jak se to stalo?" udělala něco, s čím jsem teda fakt nepočítala. Slezla až dolů za mnou a tam jim naprosto přesně ukázala, jak se to stalo a dokonce si namočila i svou botu. Klukům samozřejmě sklaplo a jen na to zírali, načež jsme si to druhou stranou odkráčely domů.

2.příběh

Byl to obyčejný nudný den na našem vážně velkolepém gymnáziu. Pomalu odtikávala hodina, která mě obyčejně docela dost baví, ale otupělost a jakýsi smutek, který se vzal z kdoví čeho, plus přidejme flegmatičnost a bolest hlavy ze smrduté přetopené třídy, toto všechno mě donutilo k bezmyšlenkovitému opisování diktovaných slov, aniž bych hledala jakýkoli smysl.

Třídou to šumělo, moji spolužáci už dávno nebyli takoví, jako na začátku. Teď se bohužel už "rozkoukali" a byli čím dál otravnější a bylo čím dál složitější soustředit se na hodiny. Ničeho zvláštního jsem si nevšimla do chvíle, než jsem se rozhlédla po třídě a uviděla, jak mi jedna moje kamarádka nenápadně ukazuje na záda. Podívala jsem se na rameno a uviděla přilepený malý růžový papírek s jakýmsi nápisem.

'Děti...' pomyslela jsem si, ale tato myšlenka se zarazila, když jsem si přečetla, co bylo na lístečku napsáno. 'Hovado'. Docela mi to sebralo vítr z plachet, protože jsem nikdy se spolužáky větší problémy neměla, ale tohle je trochu moc, ne? Podívala jsem se pořádně na písmo a okamžitě pochopila. 'Marek, jasně, takový projev by mu byl podobný..' a jelikož jsem našla viníka, který mne nepřekvapil, dál jsem směřovala své myšlenky na pero, sešit a diktující profesorku.

Po několika minutách už se to moc nedalo vydržet a tak jsem se rozhlédla znovu, načež zazvonilo a všichni se svorně zvedli. Všimla jsem si, že moje (druhá) nejlepšíkamarádka má na rameni stejný papírek, ovšem ona si toho očividně byla vědoma a nedbala toho. Naklonila se ke mě a z mikiny mi sundala asi čtyři další podobné papírky s různými jinými lichotkami.

"Na tebe si taky troufli?" zeptala jsem se docela překvapeně, protože ona měla na toto moc velikou autoritu.

"No...ne...měla jsi ho na druhém rameni, tak jsem si ho vzala," usmála se tak a já jí ho sundala.

---------------------------------------------------------------------------------
Jediné co mě hodně překvapilo bylo, že jsem od některých zúčastněných čekala více inteligence, rozumu a méně dětinskosti. Tipovala jsem je na vyšší úroveň, ovšem, asi jsem se v lidech zase spletla. Asi to bude moje hobby. Na nikoho z těch smějících nebo papírkových se nezlobím, jelikož si myslím, že to nemysleli zas tak vážně a musíme omluvit slabomyslné, však oni dospějí.

A když ne, tak povídky psané ze zkušenosti budu psát o šikaněxD


P.S. Abinko, já za to nemůžu! Mě se vždycky, když ti chci napsat sekne nebo spadne ICQ! Já za to vážně nemůžu! Promiň....
___________________________________________________

1. Abigail | Web | 2. února 2010 v 20:48
Tak ten vzkaz na konci nemá chybu xD Takovej neočekávanej a vždycky mě to hrozně potěší :) Doufám, že ti jednou to ICQ vydrží :) 
Tak to máš skvělý kamarádky, podrží tě :) To ty moje by mi to sundaly, z toho mám taky radost :) alespoň doufám :)

2. Betria | 3. února 2010 v 13:46
Ona mi to sundala až po hodině, protože jsme těsně před zvoněním museli dopisovat sáhodlouhej zápisxD
Snad jo:D Zkusím noťas

3. Marion | 6. února 2010 v 10:54
Základka? Já bych ani nečekala, že to pro tebe bude tolik znamenat. :)

4. Abigail | Web | 6. února 2010 v 18:22
Jestli to bylo na mě xD tak mě je strašně jednoduchý potěšit ;)

5. Marion | 6. února 2010 v 21:08
Teoreticky to sedí na vás obě, ale vzhledem k tomu, že se s Bárou znám od první třídy... tak to bylo na ni ;)

6. Hannah x) | 6. února 2010 v 23:16
:) Souhlasím, je fajn mít dobrý kamarádky... To ty moje ve škole by mi tam nalepily ještě další, i když asi ne tak lichotivé... Někdy mám pocit že některé z nich by to hrozně bavilo. Ale my to ve škole máme tak trochu složitější... :D Doufám, že o šikaně psát nebudeš...

7 Betria | 9. února 2010 v 19:57
Já myslím, že s tím dotyčným, kterýho by měli zavřít k anorektikům bych se vypořádala, kdyby byla potřeba.... 
No ale jo, znamenalo...potěší:D
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.