9.kapitola - Dasmino tajemství

28. března 2010 v 0:02 | Betria |  Jsem ze všeho jelen
oOo 9.kapitola oOo
Dasminu tajemství

Vyšel jsem z hradu po zasněžených pozemcích a skoro běžel k jezeru.

,,Hej, Flendersonová!" zavolal jsem na dívku sedící na kameni.

,,Padej!" vzlykla. Zpomalil jsem a k ní jsem se už spíš šoural. Plakala? Ona? Vždyť ta nebrečela ani když jí umřel dědeček, ani když jí někdo ubližoval….nikdy neplakala….

,,Dasmo, stalo se něco?" moje zábrany proti ní byly rázem v nedohlednu. Přece jen, je to má sestřenka a zdravě nevypadá…

,,Nic, o čem bys měl vědět a teď už padej!" řekla ledověji, ale stále ne tak přesvědčivě.

,,Budu hádat, načapala jsi Lestrange s Bellou, co?" hrál jsem přemýšlejícího, jelikož tuhle dvojici jsem vídal na našich nočních obchůzkách často.

,,Kdyby načapala, oni mi to přišli oznámit společně a ještě ke všemu se přede mnou líbali……a teď vypadni přemýšlím nad sebou a sebevraždou!" zařvala na mě a vypadala jako pravý šílenec, který uprchl od Munga nebo z (A/N:Černovic) Azkabanu.

,,Eh, promiň, nechtěl jsem se tě dotknout. Ale s tou sebevraždou…neprohlašovala jsi už jako malá, že jsi zdravá a bez sebevražedných sklonů? Navíc, že sebevražda je pro slabochy?"

,,Dobře jsi použil slovo malá. Teď už ale nejsem naivní dítě s představou o barevném, přátelském a láskyplném světě! Jaký paradox, že kvůli lásce, která ani nebyla, jsem ho ztratila…"

,,Tím chceš říct, že jenom kvůli Lestrangeovi jsi chtěla do Zmijozelu?"

,,No jistě a víš jak dlouhou mi trvalo, než si mě všiml a začal ke mně něco cítit…teda vlastně spíš dělat, že ke mně něco cítí…." už neměla tvrdý výraz. Vypadala spíš smutně, zoufale. Sedl jsem si vedle ní a opatrně jí položil ruku přes ramena. Stočila hlavu a začala mi máčet hábit svými slzami.

,,…..neměl mě rád, nemiloval mě, využil mě……" vzlykala.

Kdyby mi ještě před čtvrt hodinou někdo řekl, že tu budu sedět a pohupovat s plačící Dasmou, vysmál bych se mu a nejspíš bych si myslel, že spadl z višně nebo spíš z vrby mlátičky.

,,…p-p-promiň Jamesi, to já…..všechno….já…."

,,To je dobrý, možná jsem opravdu potřeboval lekci, abych dospěl a vážil si věcí a hlavně lidí, které kolem sebe mám….nebo jsem spíše měl….."

,,Nic není dobrý, to já Lily vymazala paměť, to já, všechno já…"

Tak počkat. To je na mě moc, takže ona vymazala Lily-eh? A ten Sirius. Jdu ji zabít! Ne tak dobře, je mi jí teď docela líto. Počkáme až jí bude lépe a pak ji zabiju.

,,To nevadí…" co to kecám? Ona mi zničila život! Sberala mi Lily, teď i Siria -no ale jak mě učili rodiče a bible, má se odpouštět. ,,…tak dívej, ani jeden teď nemá své přátele, takže jsme na tom de facto stejně. No, tak se asi budeme nuceni spojit…" začala se hrozně smát. Co je na mém návrhu směšného? Dobře je trochu- eh- je hroznej. No ale aspoň už nebre -abych to nezakřikl.

,,Já a ty, Potter? To je dobrej vtip…..spíš by ještě před několika minutami byl….dobře.." přikývla nakonec.

,,No, ale budeme se muset chovat normálně, jako že se nemáme rádi a blablabla. Jen se prosím pokus ignorovat Blackovou a Lestrange, jo?"

,,Jo…jasně…" a zase se rozbrečela.




Dnes je 22.prosince. Dasma dostane Oskara za nejlepší herecký výkon, protože se chová víc jak přesvědčivě. Docela jí pomohla Erika, která přemluvila Malfoy -netuším jak se to u té tupé hlavy povedlo- a tak se opět přidala k jejich partě a i Lestrange k ní má respekt. Někdy vypadá, že by se přední nejradši zakopal.

Jinak Sirius má skvělou výdrž a pořád mě ignoruje a střídá dvakrát víc holek jak před rokem. Nejzajímavější a kdyby se to netýkalo Siria, tak bych řekl, že i docela vtipné, na tom všem je, že když to vidí Erika zkřiví obličej a začne zuřivě líbat Malfoye.

Vážně přestávám chápat děje v této škole. Ještě ke všemu Brumbál někam pořád jezdí, McGonagalka je protivnější a zatrpklejší, Křiklanovi docházejí vtipy, které stejně nebyly vtipné a OVCE jsou za rohem.

Včera jsem dělal úkoly a nestihl jsem ani polovinu od začátku prázdnin. Není to jen tím, že jsem nakupoval dárky a přemýšlel.

,,Jamesi?"zavolal dívčí hlas.

,,Tady jsem. Tak co, jak to jde?" přisedla si ke mně Dasma. Byli jsme před jezerem a měsíc nebyl přes mraky vidět.

,,Pomalu, ale chtěla jsem ti říct, že už jsem…..jsem…"

,,Ty jsi Smrtijedka?!"

,,Já jsem musela….promiň,"

,,Ale teď…jsi pořád stejná?"

,,Narážíš na to, jestli jsem s vámi?! Jistě že ano, hned jak budu moct, tak se stanu špehem!"

,,Tak dobře…už se asi neuvidíme, teda aspoň ne do Štědrého dne. Tak Veselé Vánoce!" předal jsem jí malý balíček.

,,To je…to je pro mě? Ale já…já ti nic… fajn, kecám, tady taky něco máš, ale-"

,,Otevři si to až na koleji," řekli najednou unisono a rozesmáli se.




V ložnici jsem si sedl na postel a vytáhl balíček se stříbrnou stužkou. Vevnitř ležela křišťálová lahvička s průhlednou tekutinou uvnitř. Byla to vzpomínka.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.