7.kapitola -. Rošťárny 1/2

27. března 2010 v 23:58 | Betria |  Jsem ze všeho jelen
oOo 7.kapitola oOo
Rošťárny

,,Hele, Pottere, nechtěl bys mi vzít kufry, jak o to vždycky žadoníš?" zakřičela na mě Evansová.

,,Siriusi, slyšel si něco?" zeptal jsem se provokativně Siriuse, ale samozřejmě nahlas, aby to slyšela i ona. Sirius se po mě podíval a odpověděl:

,,Ne, jen nějaký vánek mi foukl do ucha…."

,,Co prosím?!" zeptala se nevěřícně.

,, No brďo, mě taky!" otočil jsem se s hraným úžasem a nevědomostí ke kamarádovi. To už jsme ale stáli tváří v tvář Lily, Dasmě a Erice.

,,Jé, ahoj holky! Jsem tak rád že vás zase vidím," pozdravil s ironií v hlase kámoš.

,,Copak, copak, bratránku, nepřeletělo ti něco přes nos?" optala se Dasma se svým úšklebkem.

,,Jo, tvůj puch," zářivě a zároveň vítězně jsem se na ni usmál a pokračoval dál k vlaku. Nevšímal jsem si ani jejich tváří, které nabíraly nebezpečně rudý odstín.

,,Za to zaplatíš, Pottere!" uslyšel jsem chlapecký hlas. Ach jo, ten Lestrange si nedá pokoj.

,,Kolik to bude stát?" obrátil jsem se s unuděným výrazem k černovlasému chlapci. No jestli to vůbec chlapec byl. Řek bych, že zmijozelská partička se skládá z: Blondýnek, Goril, Černovlásek a teď už možná i ze Zrzky. Chudák Evanska, nevidí, že ji jenom využívají. Fakt ji lituji.

,,Hodně zdraví!" sykl nenávistně. Taky tě miluju!

,,Nezaspal jsi trošku? Narozeniny jsem už měl…" tohle asi nečekal. Už, už chtěl vyjádřit své pocity a pak nabrat normální barvu pleti, ale Malfoy se zase projevil…

,,Klid, Rudolphusi, on ti za to nestojí. Mudlomilové a krvezrádci nestojí nic. Ty nikdo nechce," rozesmál se a celá a jeho banda s ním, kromě teda Eriky a Evansky. Ty na nás jen opovržlivě shlížely.

,,Smrtijedi taky nestojí nic, ale ne proto, že by je nikdo nechtěl, ale proto, že jsou neschopní…" rozvíjel jsem jeho teorii a Sirius se začal nezkrotně řehtat.. Malfoy nezrudl, jen chytil růžovoučký odstín.

,,Ouha, zrůžověl, ještě kabelešku a šatičky a je z něj skvěloušká Brbíneška…" přimotal se nám do 'rozhovoru' Sirius a se sladkým úsměvem se koukal na Malfoye.

,,Už vím, proč střídáš holky jako ponožky, Blacku. Jsi gay…" zašklebil se na Siriuse.

,,Já neřekl, že se mi líbíš. To ty se tu červenáš!" zazubil se na něj opět Sirius a přešel jeho poslední poznámku bez povšimnutí, ale já věděl, že by se na něj nejradši vrhnul a vymlátil z něj duši.

,,Blacku, radši neslintej a vypadni, jo?" vyštěkla na něj Erika, která byla úplně mimo mísu. Siriusovi ale stejně sklaplo.

,,Ukaž Siriusi, tady máš na ty sliny kapesníček!" vzal jsem do rukou cíp Malfoyova hábitu.

,,Ou, dík! Jsi milý!" vzpamatoval se Sirius a vysmrkal se, než Malfoy stačil zareagovat.

,,Ahoj kluci, jdeme? Za deset sekund nám odjíždí vlak!" přiběhl sem Remus a mi zamávali řádně zbrunátnělým Zmijozelákům a nastoupili do vlaku.

,,Cože jsi se k Lily choval tak hrozně?" zeptal se Remus.

,,Myslíš Evansku? K té se chovám vždycky hnusně. Ale jestli jsi myslel Lily, moji milovanou, zbožňovanou a mrtvou Lily, tak k té jsem se choval uctivě, mile…..A teď jsem uctíval její památku!" zahrál jsem mu perfektní divadélko a kluci se rozesmáli.




,,Norfe Caz " (A/N: případně čtěte odzadu:-D)

,,MRZIMOR"

,,Amanda Kresková"

,,NEBELVÍR"

,,Clarissa Kidmenová"

,,ZMIJOZEL" ……a takto, podobně jako minulé roky, zařazování probíhalo. Po uklizení stoličky a složení pergamenu vstal Brumbál a pověděl několik nudných pravidel na porušování.

,,…dobrou chuť!" pronesl na závěr a na stolech se objevila hostina.

,,Hele, Sirie, ovládej se trochu. To křidýlko jsem měl první já!" řekl jsem naoko naštvaně Siriusovi, který se mnou o ten kousek kuřete zápasil. Nakonec jsem mu jej nechal z poznámkou o neumytí rukou a vzal si další.

,,Co bys pro mě neudělal, viď?" nevinně se na mě tlemilo to černovlasý stvoření, s MÝM kouskem kuřete v ruce.

,,Všechno na světě!" oplatil jsem mu s ironickým nádechem.




,,Tak co podnikneme zítra?" zeptal jsem se Siriuse.

,,Naštveme Filche, Norisku můžeme zkusit vyhodit zase z vyššího patra, uděláme Malfoyovi růžový melírky…."

,,Tak to bude ještě zajímavej den!" odvětil jsem a usnul.


Ve snu jsem před sebou viděl Lily, hodnou, milou, přívětivou Lily. Vedle ni se objevila Dasma a posléze i Erika. Všechny se začali ledově smát. Pak Erika a Lily zmizeli a Dasma mi zašeptala:

,,To já jsem tě o ní připravila, Pottere. Říkala jsem ti to. Varovala jsem tě, ale ty jsi neposlouchal a proto přijdeš o lidi tobě nejdražší. Lily je jen začátek!"

Celý zpocený jsem se probudil. Přerývavě jsem dýchal. Vlezl jsem do koupelny, dal si sprchu zalezl zpátky do postele. Usnul jsem a ani nevěděl jak.




,,Vstávejte, dneska musíte jít na snídani dřív, rozdávají se rozvrhy!" pokoušel se nás probudit Remus, který už byl určitě vzhůru od pěti ráno.

,,Vždyť už vstáváme…." řekli jsem se Siriusem dvojhlasně a současně jsme se převalili na druhý bok, abychom byli k Removi zády. Rem se chtě nechtě zachechtal, ale nehodlal to vzdát bez boje. Pozvedl hůlku a naše peřiny se vznášeli u stropu. Poposunul je k oknu a otevřel jej tím. Chladný podzimní vzduch naplnil místnost a my jsme byli nuceni vstát.

,,Vidíte jak to jde, když se chce!" řekl vítězoslavně a poskládal peřiny zpátky na postele.




,,Ty sis dal předsevzetí mě pořádně naštvat?" zeptal jsem se Siriuse, když mi zase bral MOJE jídlo.

,,Ne! To by mě ani ve snu nenapadalo….to by byla noční můra!" řekl nevinně Sirius, ale asi ještě nezjistil, že to na mě neplatí.

,,Tak to tě lituju….tolik nočních můr……" oplatil jsem mu škodolibě. Sirius ublíženě zkřivil tvář a zabloudil pohledem ke zmijozelskému stolu. Zase zasněně čumí na Eriku. Jak ho 'nejjemněji' vyrušit? Aha…už vím….

Vytáhl jsem hůlku. Namířil na Siriuse a pošeptal kouzlo. Sirius se nemohl pohnout. Zřejmě si chtěl podepřít bradu a zjistil to a tak začal zběsile kroutit očima. Neudržel jsem se a začal se hlasitě smát. Peter se praštil do hlavy o stůl, pod který mu zapadlo lízátko či co, a Removi hodně cukaly koutky.

,,
Finite Incantatem!" zavolala jedna hnědovláska od Nebelvírského stolu, která seděla vedle Lily. Kouzlo přestalo působit a Sirius se okamžitě podíval na mě s pohledem
'počkej-až-budeme-sami-já-tě-zabiju-pokud-ne-něco-horšího!'
. Všichni zmijozelští si odfrkli, ostatní se rozřehtali a ženské osazenstvo propalovalo Eriku pohledem. Tak a teď jsem v pr-

,,Já tě zabiju!" zasyčel Sirius a vyběhl z velké síně. Tak to jsem vážně někde. Někde hodně daleko, slunce tam nesvítí, jezdí tam taxíky, nachází se to tam, kde končí záda a začínají nohy…..jak to ještě slušně popsat…

Radši jsem si přestal představovat místo, kde bych se měl po setkání se Siriem nacházet a mrkl se na rozvrh. Větší radost nám udělat nemohli…dvouhodinovka lektvarů. A s kým? Ano. Ano. Se Zmijozelem. Co s dvojicí Zmijozel a Nebelvír Brumbál pořád má? Já to prostě nepochopím.


Měli jsme připravit nějakej léčivej lektvar či co to Křikouš kecal. Tak jsem sehnal potřeby a váhavě pohlédl na Siria, který byl zřejmě odhodlán se mnou nadosmrti nepromluvit. Dobré vyhlídky. Mrkl jsem na tabuli a začal jsem lektvar chystat. Lektvary mi docela šli i když jsem v nich nebyl přeborník jak Snape a Lily.

Když jsem měl lektvar skoro dodělaný, všiml jsem si Eričina hypnotizujícího pohledu upřeného směrem na Siria. Ten si jí asi nevšiml, protože seděl na židli jak kakabus a tvářil se nanejvýš…..no….nevím co to bylo za xicht. Žďuchl jsem do něj.

,,Co děláš? Chceš mě ještě nějak ztrapnit?"zašeptal zhnuseně a jízlivě Sirius no a nezapomněl mě vraždit pohledem.

,,Ne, ale Erika tě pozoruje už od půlky hodiny a ty pořád sedíš a zíráš do-" pak jsem se ovšem podíval směrem, kterým se předtím díval Sirius. No ovšem. Jedna holka si špatně zastrčila tanga (nebo si je schválně nezastrčila) a Sirius na ni čuměl, ,,-že mi to hned nedošlo. Tak já ji 'milým' úsměvem odpálkuju, jo?" podařilo se. Vyprovokoval jsem ho.

,,A jak na mě kouká?" zeptal se už normálně a možná i trochu dychtivě.

,,Já nevím, posuď sám, ale nedívej se tam hned, až za chvíli, jinak bude nápadný, že jsem ti to řekl," poradil jsem mu a dokončoval jsem lektvar. Sirius se opravdu po minutě na Eriku otočil. Střetli se pohledem a hypnotizovali se ještě asi pět minut, dokud do Eriky nestrčila Lily, protože chtěla cosi podat do lektvaru. Ta je blbá, celej plán zkazila no aspoň, že je ta láska oboustranná. To je ironie…

,,Tak co, Jamesi, co vyvedeme nejdřív?" zeptal se Sirius a mrkl na mě.

,,No, jestli to nebude vražda Jamese Pottera, tak cokoliv!"

,,Ne, už jsem ti odpustil, ale jestli přijde možnost, tak ji využiju, jasný?"

,,V nic lepšího jsem nedoufal," odpověděl jsem a opravdu mi spadl obrovský blavan ze srdce.



,,Za jak dlouho myslíš, že to zjistí?" zeptal se mě tiše Sirius.

,,No, až zavadí za ten provázek cos tam vykouzlil. Ale nevím kdy přijde, protože hlídkuje, tak si uděláme leháro tady v téhle tajné chodbě je dost místa," konstatoval jsem a natáhl se na znamení pravdy přes chodbu.

,,No jasně, ale pohodlí si uděl můžeme," řekl a natáhl se naproti mně. Asi půl hodinky jsme tam strávili v naprostém tichu a pak jsem uslyšel plouživé kroky školníka.

,,Sirie! Už jde!" zašeptal jsem směrem k Tichošlápkovi.

,,Paní Norrisová, co pak cítíte?" zeptal se svým protivným a úchylným hlasem školník,

,,Nic? Tak jdeme uklidit koště a kbelík a pak zase hlídkovat!" dořekl.

Doploužil se až ke dveřím svého 'kabinetu' a přetrhl provázek. V tu ránu se na něj vylil ten kýbl bláta a hnoje se žabkami, které se rozutekli po celém hradě. Školník začal nadávat tak hlasitě, že vzbudil všechny Mrzimorské žáky, kteří měli nejblíže ložnice. Najednou všichni stáli na chodbě, ječeli a poskakovali, aby setřásli žáby, které na ně lezly. Někteří se na blátě pěkně sklouzli a cestou nabrali další.



,,Hahahahahaha, tak to bylo úplně skvělý!" řehtal se mezi salvami smíchu Sirius.

,,No, ne zas tak originální, ale ušlo to!" řehtal jsem se s ním. Leželi jsem na pohovkách ve společence a doznívali v nás tóny strašného řevu, obrázky těch jejich obličejů a k našemu štěstí se tam záhadným způsobem objevili i prefekti, což znamená Lily, Malfoy, Erika.

,,Viděl's jak se tvářila Evansová a Malfoy?" zeptal se už uklidňující se Sirie.

,,Jo, jo jasně že viděl, ale co mě překvapilo víc -Erice pocukávaly koutky!" přikývl jsem.

,,Už si půjdeme lehnout, udělali jsem toho zase až moc!"

,,Vy nikam nepůjdete!" ozval se za námi rozčilený hlas.
 


Komentáře

1 Elíísek | Web | 28. března 2010 v 0:02 | Reagovat

Krásný design =)

2 judusch | Web | 28. března 2010 v 0:06 | Reagovat

:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.