6.kapitola - Kolik nečekaných událostí se může stát za 24 hodin?

28. března 2010 v 13:38 | Betria |  Život jedné rusovlásky

oOo 6.kapitola oOo
Kolik nečekaných událostí se může stát za 24 hodin?


"To prostě není možný!" říkala si Lily vesele, když stoupala po schodech. Mohla si gratulovat. Ukázalo se, že Blacka nechytili, a jelikož naopak chycený Potter šel se školníkem, ona měla dávat pozor na Lupina! Větší štěstí ji snad v životě nepotkalo. S pískotem vešla do ložnice, kde seděla Clare a něco zaujatě vyprávěla Kate. Obě se otočily, když zavrzaly dveře a pohlédly na ni.

"Co se děje?" vyhrkly téměř unisono.

"Ale nic, vyhnula jsem se katastrofě…vlastně, moment. My píšeme zítra z Přeměn, že? Do háje, ne!" padla na postel a promnula si kořen nosu. Dobrá nálada si zase vzala dovolenou.

"No a? Učila jsi se už dneska dopoledne, ne? No problema…" podotkla Kate.

"No, já byla trochu duchem mimo a chtěla jsem se na to podívat večer, ale teď budu muset dohlížet na Lupina a to je na hou-"

"Cože?" toto už bylo unikátní unisono.

"Jo, pardon…" vzpomněla si Lily. "Poprvé vidím nedokonalost ve šplhání, jinak ho zastávám, ale dneska mi McGonagallová řekla, že budu dohlížet na jednoho ze dvou chlapců, co si budou odpykávat trest, protože jsem zodpovědná a-"

"Lupin? To bych spíš typovala jeho kamarádíčky…" ušklíbla se Clare.

"Lupin a Potter," dodala Lily a zmlkla. Kate se začala smát.

"Nemáš tak podlejzat!"

"Já a podlejzat? Podle vás každý, kdo v hodinách nespí nebo si nepovídá, ale naopak poslouchá učitele a reaguje je podlejzák. To není pravda, každý nemusí být vymaštěným debil, co si jde na hodinu jen schrupnout a má to i své výhody, když reaguješ a učitel o tobě ví. Třeba nevidí nic podezřelého na tom, když chybíš, pamatuje si tvé jméno a ne proto, že jsi průšvihář a-"

"Stačí, dobrý…" smála se Clare.

"Ještě dodám, že teď se mi to moje 'oblíbenectví' krutě nevyplatilo… teda, řekla bych, že míň krutě než kdybych měla dávat pozor na Pottera-" zmlkla. Moc dobře si vzpomínala na všechny probdělé noci u Clare, kdy si o ničem jiném nepovídaly. Že radši nebyla zticha.

"Ehm-" odkašlala si Kate a nervózně se usmála, protože přemýšlela nad tím samým.

"Jo, je to pitomost," zasmála se Clare.

"Je to tak dávno…" dodala Lily.

"To je fakt, já mám svého Ralpha a jsem spokojená. A Poberti jsou oproti němu -a dalším jiným jemu podobných- totální looseři," usmála se Clare a obě je objala.



"Asi Jamese jednou zastřelím…" podotkl Remus, když třídil špinavé hadříky na leštění násad od košťat.

"Poděkuju ti, pokud tě to potěší," zazubila se Lily, opřená o dveře přístěnku na košťata.

"Obrazně řečeno…" usmál se on a dal poslední koště k ostatním. "Mohli by se o to tady starat líp a já bych to pak nemusel uklízet."

"A dostal bys záchodky," podotkla Lily a ustoupila, aby mohl vylézt.

"To je fakt. Ještě jim asi budu muset být vděčný. Ty odpadky kolem famfrpálového hřiště bych taky nechtěl sbírat, chudák James," zasmál se.

"Potter si to zaslouží, stejně je to jeho vina, že-" říkala Lily a přibouchla dveře přístěnku, když v tom:

"Ano, za vše mohu já, že, Evansová?" Zrudla.

"Většinou ano," odsekla hrdě a ustoupila od přístěnku dál. James přistoupil trochu blíž.

"Z čehože jsi mě to chtěla obvinit?" zazubil se a okamžitě si vjel rukou do vlasů.

"Remus tady nemusel vůbec dřít, je to jen tvoje vina!" neudržela jazyk za zuby.

"Lily, myslím, že si za to můžu sám-" vmísil se do toho Remus.

"Já si to teda myslím taky, přece jen už je náš Remus dost velký, aby o sobě rozhodoval sám a já už ho moc neovlivním…" pořád se zářivě usmíval a čas od času si rozcuchal vlasy.

"Vyřiď si to se svým svědomím. Ono tě bude trápit, já ne. I když začínám silně pochybovat, že nějaké vůbec máš. Stejně tak i Black."

"Jistě, všichni jsou v tvých očích špatní, když dělají něco, co neschvaluješ, i když to zas tak špatné není," zasmál se James trochu ironicky a znovu pročechral vlasy. Lily, teď už rudá vzteky i rozpaky, přešlápla z jedné nohy na druhou a zúžila oči.

"Jsi protivný, namyšlený, arogantní, nestydatý, nesnesitelný, neomalený a drzý!" sykla naštvaně.

"Nezraňuj moji hrdost, protože bych pak mohl říct něco, čeho bych mohl litoval, i kdyby to byla pravda," řekl James vážněji a úsměv mu zmizel ze rtů.

"Lily, prosím…." začal Remus. Lily se při pohledu na něj začala cítit trochu hloupě a trapně.

"Promiň, máš pravdu. Můžete jít," otočila se k Removi. James vypadal, že chce něco namítnout, ale Lily se spěšně vydala k jedné chodbě, kde měla ještě udělat obchůzku.

"Evansová!" křikl ještě. Lily se otočila a pohlédla na něj. "Ještě se uvidíme!" zasmál se a spolu s Remem se vydali po schodišti do společenské místnosti.


Co si o sobě vlastně myslí? S úsměvem na tváři jí vmete do očí něco tak hnusného a je mu to jedno. Proč, proč je tak necitlivý? Potter, Potter, Potter. Ať jde do háje! Prý: 'Všichni jsou v tvých očích špatní…' Bla, bla bla. Samozřejmě, že to je špatné! On je špatný!

Řekl to tak…tak… Copak je ona ta namyšlená a povýšenecká? Ne, to on se tak chová a jí
bude něco říkat? Zná ho, jemu všechno jedno. Ona je mu ukradená, jen ho baví ji štvát, protože ví, že se vždycky tak snadno naštvat nechá.

Kdyby si tak mohla promluvit se Sevem. Sdílel by s ní vše, věděla to. Ale ve škole se nikdy moc nebavili. Ona měla kamarády a on měl své vlastní. Jedině, když byli doma. To spolu trávili většinu času, nejradši na onom hřišti, kde jí poprvé řekl, co Lily doopravdy je.

Ten dementní Potter!



"Lily? Lily!" zatřásl s ní někdo a pak ucítila studené ruce na své tváři.

"Jak to, že jsi už vzhůru, Kate?" zamumlala do polštáře a pootevřela jedno oko, aby se podívala na budík. Pět hodin?!

"Nemohla jsem spát a byla mi zima…" utrousila a hupsla k ní.

"A proč mě budíš?"

"Já nevím," zazubila se, což Lily mohla jen odhadnout.

"Měla by ses jít dolů ohřát. Ty tvoje nedokrvený prsty ti jinak upadnou," usmála se Lily do polštáře.

"Copak já za to můžu? To je dědičné," zasmála se tiše Kate.

"Tak půjdeš?"

"Chceš mě jen vyhnat, co?" řekla hraně smutně.

"Ale to víš, že ano…"

"Půjdeš se mnou?"

"To víš, že a- moment, ne! Blázníš? Je tak brzo ráno a já se do noci učila Přeměňování."

"Prosím, můžeš si tam lehnout…" nadhodila Kate.

"Ne…" mručela dál Lily a demonstrativně se převalila zády k ní.

"To ti nezapomenu," zasmála se ještě tiše Kate a vzala si s sebou svého plyšového medvěda. Pomalu šla ze schodů a ve společenské místnosti se usadila do křesla nejblíže ke krbu. Schoulila se do klubíčka a položila si hlavu na medvídka.

"Myslím, že sis spletla postel," ozvalo se jí u ucha několik okamžiků potom, až ji to donutilo přemýšlet, zda-li se jí to jen nezdá.

"Je tu větší teplo," zamumlala si pro sebe, ale pak uslyšela, že vedle ní někdo doopravdy je a dýchá. Otevřela jedno oko a málem se leknutím převrátila i s křeslem.

"Neboj se, nechci ti vzít medvěda," zasmál se Sirius a sedl si opodál.

"Co tu děláš?" - bylo jediné, na co se zmohla. Cítila se trapně. Byla tu v pyžamu, s medvídkem a ještě se jí pořád vybavovala poslední scéna, kde účinkoval on.

"Nejspíš to samé co ty," zasmál se a zatřepal rukou, aby mu náramky sklouzly po ruce k zápěstí. Měl na sobě jen kalhoty. Kate by to v normálním případě nerozhodilo, přece jen, má několik starších bratrů, ale něco ji donutilo zavřít oči.

"Já tu spím."

"Já myslel, že se ohříváš,"

"To taky…" zamumlala a položila si hlavu zpět na medvěda. Odejde. Ona věděla, že odejde. Musel přece odejít. Není možný, aby se někdo jako Sirius Black jen tak bavil s někým, jako byla ona. Spíš se jí za chvilku začne smát za tu- ne, nebude už na tu tkaničku myslet. Prudce zatřepala hlavou.

"To je ti taková zima?" reagoval na to Sirius pobaveně. Pozoroval ji? Dodala si odvahu a otevřela oči. Nejspíš to neměla dělat. Sirius na ni upíral svůj okouzlující pohled a obličej měl jen asi dvacet centimetrů od jejího, byl opřený o její křeslo.

"No…ne…" řekla jen a cítila, jak rudne.

"Jsi roztomilá," utrousil a položil si bradu na ruce, které měl na opěradle křesla. Shodou okolností byl na tom opěradle i medvídek, na kterém ležela Kate. Polkla. Co na to říct?

"Dík…" špitla tiše a nezmohla se zase na nic lepšího, než propadat hloubce jeho očí. Viděla jen, jak se pořád přibližují. Instinktivně ty své zavřela a čekala, co přijde. Slyšela tiché uchechtnutí, skoro neslyšitelné a tak oči zase otevřela. On byl zase opřený o křeslo a pozoroval oheň. Rychle zamrkala a zrudla.

"Za chvilku se sem začnou trousit ranní ptáčata," usmál se z ničeho nic a vstal. "Uvidíme se na snídani," dodal, zazubil se na ni a odešel.



"Kate, jez!" poručila jí se smíchem Clare.

"Má pravdu, vždyť jsi jen vypila džus," napomenula ji Lily.

"Nemám hlad," pousmála se Kate a doplétala si cop.

"Je pravda, že nejen jídlem živ je člověk, ale ty jíst potřebuješ, jinak se přelomíš," řekla znalecky Lily a smála se.

"Hned po tobě," dodala Clare k Lily.

"Ne-e, podívej se na tenhle špek tady, ten je nechutnej, co?" smála se dál.

"Jo aha, ty myslíš tu kůži co si teď namáhavě taháš," zazubila se Clare.

"Moc vtipné, radši toho necháme," řekla Lily a nabrala si lžičku kukuřičných lupínků.

"Kate?" stanul za tázanou Sirius Black. Lily povytáhla v překvapení obočí a Clare na něj chvilku zírala, jako na blba. Pak se podívala na Kate, která byla dokonale rudá.

"No?" pípla tázaná tiše a otočila se k němu.

"Mohl bych tě doprovodit do Prasinek?" zeptal se jí, aniž by věnoval svůj kouzelný pohled jediné z jejích kamarádek.

"Tak… jo…" řekla už trochu hlasitěji a pousmála se.

"Díky," zazubil se a pokračoval v cestě až k místu, kde seděl zbytek Pobertů.

"Clare, štípni mě," nastavila Lily ruku ke Clare.

"Ty mě taky," řekla ona a napodobila ji. Pak se štíply.

"To se mi vážně nezdá, že jsi právě přijala pozvání Blacka?" vyhrkla Clare.

"No..já…" vykoktala Kate a zrudla ještě víc, pokud to ještě šlo.

"Děláš si z nás šoufky?"

"Proč jsi ho neodmítla?"

"Vždyť je to sukničkář…" řekla na rovinu Clare.

"Má pravdu, chce tě jen využít a pak odkopnout," řekla tišeji Lily.

"Já vím, já vím, já to všechno vím…"

"Tak proč-"

"TO nevím…" dokončila zoufale Kate a složila hlavu do dlaní. Do Prasinek se šlo za dva dny.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.