5.kapitola - Úmrtní list

27. března 2010 v 23:52 | Betria |  Jsem ze všeho jelen
oOo 5.kapitola oOo
Úmrtní list


Najednou ke mně přistoupila vzala mě kolem krku a něžně políbila na ústa. Neváhal jsem, přivinul si ji víc k sobě a oplatil jí vášnivější měrou. Už jsem ji skoro kousal do rtu, když pootevřela ústa a já jsem mohl tento polibek prohloubit. Naše jazyky se setkaly a my jsme splynuli v jedno. Začal jsem ji hladit po zádech přes tričko a potom i na kůži. Zatřásla se a zajela mi rukou do vlasů. Líbali jsme se asi věčnost. Tak přenádhernou věčnost. Cítil jsem její vůni jenž omámila mé smysly a nic jiného než ji jsem nevnímal. Přestal jsem ji líbat, díval se na její zavřené oči, otevřela je a trochu jí zrudla líčka.

,,Miluju tě, Lily," sklopil jsem hlavu a čekal jsem na její reakci. Vzala mi bradu do rukou a zvedla mi tím celou hlavu. Usmála se, stoupla si na špičky a naklonila se zase blíž ke mně.



,,Co budeme dělat? Vždyť jsem se ztratili!" rozesmála se Lil.

,,Tak to bych taky rád věděl,"

,,Budeme tu muset zůstat přes noc…"

,,Mě to nevadí, ale jestli ty nechceš, tak můžeme zkusit najít cestu domů. Je tu ale možnost, že se ztratíme ještě víc."

,,Tak to radši zůstaneme tady…"

,,Vážně můžeme někam ještě jít. Na nějakou pěknou a útulnou louku…"

,,Ale, ale, nějaký nedočkavý. Teď na to není vhodná doba,"

,,Tak dobře. Rozdělám oheň."

,,A čím?"

,,Svou láskou k tobě!" snažil jsem se ji znova políbit, ale ona mi dala prst před pusu.

,,Blázne!"





,,…no a pak jsem jí ty šaty polila vínem a Petunie se mohla zbláznit," dovykládala Lily a společně jsme se začali smát.

Seděli jsme pod velkým stromem a pozorovali zastřený měsíc.

Ta její sestra byla vážně hrozná, ale já si vždycky myslel, že sourozenci jsou fajn. Mamka mi říkala, že mezi mnou a Siriem je sourozenecká láska, i když většina sourozenců se nemají zrovna v lásce. Důkazem a úkazem je hlavně Petunie. Někdy ty přísloví a přirovnání nechápu. Jenže, co ode mě chcete. Já myslím jen na Lily, famfrpál, Poberty a jídlo!

,,Vidím, že máš svoji sestřičku strašně moc ráda! Já nevím, vážně jsou sourozenci takoví hrozní? Mě Sirie zas tak děsnej nepřijde…"

,,Ale Sirius je tvůj kámoš, sourozenec není úplně to samý…" řekla a sklopila hlavu.

,,Vážně je až tak hrozná?"

,,Nebyla, dokud se nedozvěděla, že jsem čarodějka. To se na mě naštvala a skoro ani nepromluvila. Jediný co mi po týdnu řekla bylo: Vypadni z mýho pokoje!" pokrčila rameny. "Bylo mi to děsně líto…"

,,A teď má toho…..ehm….Vernona, že? Jak se ti jeví?"

,,No, je tlustý jak bečka a tupý jak pařez. Ale jinak docela fajn. Vždycky mě slušně pozdravil, ovšem do té doby než mu Petunie začala více důvěřovat a řekla mu, že jsem čarodějka. Pak už mě ani nezdravil a díval se na mě s opovržením jako moje sestra…"

,,Magor, proč?"

,,Protože nemá rád neobvyklé věci a tak se proti mně s Petunií spikli. Až vyjdou školu, tak plánují svatbu a dítě. Radši jen jedno a Vernon říkal, že chce syna. To jsou názory jak za středověku!"

,,To jo. A ty bys chtěla kolik a jakých dětí?" tím jsem ji asi zaskočil. Chvilku uvažovala a pak řekla:

,,Mě je to celkem jedno, kolik mi jich Bůh dovolí!" usmála se, ale najednou znejistila. ,,Slyšíš to?" něco zašustilo a ona se otočila, já jsem nastražil uši.

,,A co?" odpověděl jsem.

,,To šustění…slyšíš, teď zase!" zašustilo to znova a to už jsem to nemohl přeslechnout.

,,Jo, slyším…"

,,Co to je?" vypískla Lily a přitulila se ještě více ke mně. Ozvalo se to znova a znova. Už jsme skoro nedýchali. Když v tom z keře vyšel vysmátý Sirius a s úšklebkem nás pozoroval. Lily se ode mě rychle odtrhla a zrudla.

,,J-jak si se sem dostal?" vyhrkla šokovaně.

,,Za těch šest let to tu znám jako své boty," odpověděl Sirius a neodpustil si svůdný úsměv. Pak si ale uvědomil, že něco zkazil. Stačilo se zřejmě podívat na naše obličeje. Nejradši bych mu vrazil.

,,Ty jsi mi lhal!" otočila se rozzuřeně na mě a já zbledl ,,Celou dobu jsi věděl kde jsme! A já ti zase věřila! Já sem fakt blbá!" řvala a utekla někam do neznáma.

,,Díky, kámo, vážně dík…"

,,Hele, měl jsi jí to říct, kam vlastně běžela?"

,,Co jsem ji mělo říct! Já to tu fakt neznám!"

,,Hele rovně je taková bezva loučka-" začal Sirius a zajiskřilo se mu v očích.

,,Sirie, klidni se nebo ti rupne zips u kalhot,"řekl jsem a utíkal pryč než to Sirius pochopil.



,,Lily! Zastav se!"

,,Nech mě být!"

,,Lily prosím!" nezastavila se.

,,Nech mě! Vypadni!" začala hystericky řvát a rozhazovat rukama. Bál jsem se, abych zase nepřišel k úrazu.

,,Hej, Evansová!" zavolal jsem. Zastavila se v pohybu, pomalu a s obličejem rudnoucím vztekem se ke mně otočila. V tom sem si uvědomil, že v tom snu to byla poslední věta před smrtí. No a co? Jen sen, ne?

,,Ještě jednou, Pottere….Ještě jednou na mě takhle zařveš a setkáš se s Marií Stuartovnou!" řekla a z očí jí lítaly blesky. Dobře, asi to nebyl ledajaký sen. Andělíčku můj strážníčku, opatruj moji dušičku…

,,Já nechtěl…Lily, proč jsi na mě tak zlá?" než jsem si stačil uvědomit, co jsem ze stereotypu řekl, vlepila mi takovou facku, že jsem zakolísal. Ale tohle si už nenechám líbit.

Prudce jsem ji chytl za ruku a přitáhl k sobě. Vzpouzela se, ale já ji nehodlal nikam pustit. Pevně jsem rty přitiskl na ty její a začal je zuřivě líbat. Stále kladla odpor, bušila mi do hrudi, pokoušela se mi vysmeknout. a pak mě najednou kousla. Přestal jsem ji na chvilku líbat a ulízl si tenký potůček krve. Podíval jsem se jí do očí. Naše pohledy se střetly a ona na mě hleděla povýšeně, nenávistně, ale ještě tam bylo něco. Něco docela jiného, kvůli čemu jsem se zarazil.

Pustil jsem ji a otočil se k odchodu. Asi jsem tím otočením udělal něco, co nechtěla abych udělal a tak za mnou pochodovala a nadávala mi.

,,…ty jeden namyšlenej kreténe, nemůžeš jen tak odejít, když s tebou mluvím! Okamžitě se zastav a podívej se mi do očí!" řvala. Tak jsem se zastavil, otočil se a podíval se jí do očí.

Ztuhla, ale hned se vzpamatovala a chtěla mi vrazit facku. Zvedl ruku a chytil tu její. Zůstala na mě zaraženě stát a asi přemýšlela nad tím, proč jsem tento reflex nevyužil dřív a místo toho jsem se nechával udeřit. Bylo to proto, že jsem nechtěl Lil ubližovat a shazovat ji tím, že je slabá. Tak jsem se radši nechal praštit a všechno bylo v pohodě. Samozřejmě, že jsem to nedělal vždycky schválně, protože mnohokrát zaútočila nečekaně. Ale teď jsem jí ublížil a ukázal, že není zas tak silná, jak by chtěla. Tak to jsem asi neměl…

,,Proč…" nedořekla, vrazila mi druhou rukou, což jsem nevychytal, vytrhla se mi a utíkala pryč.

,,Lily! Zastav se!" křičel jsem ještě na její záda, ale vzpamatoval jsem se pozdě a tak jsem si nestačil všimnout, kam zmizela. Rozhodl jsem se ji hledat.

Hodina a nic.

Hodina a půl -nic.

Dvě hodiny -nic.

S neklidným svědomím jsem se vrátil ke statku a v okně Evansových se svítilo. Lily asi našla cestu. Trochu se mi ulevilo a tak jsem chtěl zjistit, jestli je opravdu doma. Pak jsem se zarazil. Co jí asi tak řeknu?

Tak jsem otevřel naši branku a vklouzl do předzahrádky, dále domovními dveřmi až k ložnici. Tam byl ale nabroušenej Sirius.

,,Hele,kámo! Co to bylo za tupej vtip? Nic horšího na skladě nemáš?" zavrčel, ale já na něj neměl chuť ani pomyšlení. Ještě aby.

,,Řekl jsem ti pravdu ať se ti to líbí nebo ne! Neříkej, že ta tvoje nechutná představa ti neudělala dobře! " řekl jsem hnusněji, než jsem měl v plánu a nechal Siriuse stát u dveří s vykulenýma očima a nechápajícím, hodně naštvaným výrazem.

,,Hele, co se ti stalo?" doběhl do pokoje, jelikož mu tu něco nehrálo.

,,Dospěl jsem, Siriusi. Ty bys měl taky…" řekl jsem mu do očí a zalezl si do postele. Zůstal tam stát jako kůl v plotě a neměl slov.

,,To si děláš srandu? Žádné lumpárny, žádní Poberti, nic?" nevěřícně zamrkal Sirius.

,,Přesně tak to myslím!" opověděl jsem zostra. To jsem zvědav, co na nového Jamese bude říkat Evansová. Starý jí určitě bude scházet.

,,Nechám tě vyspat, asi tě ta Evansová zas uhodila, co?" odpověděl už s větším klidem a při odchodu se tiše uchechtl.



Ráno jsem se probudil a vyštrachal jsem myšlenku, že Lil je pořád v tom lese. Otočil jsem se na druhý bok a chtěl zase spát, ale svědomí, že jsem ji tam nechal mi spát nedalo. (A/N možná znáte ten pocit, že jste něco zapomněli udělat, neudělali nebo už udělali, ale nevěděli jste kdy…)

Rychle jsem se oblékl a vyrazil do lesa. Slunce bylo ještě oranžové, ale ozařovalo celý les. Hledal jsem ji asi půl hodiny. Bezvýsledně. V krku jsem měl sucho. Co když se jí něco stalo a můžu za to já?

Pak mi docvaklo, že se vlastně vrátila domů, když se u nich svítilo. S touto spíše nadějí jsem se vydal zpátky.

Už jsem byl skoro na kraji lesa, když jsem uviděl bezvládné tělo. Rozběhl jsem se k němu a za chvíli rozpoznal jemné obrysy dívčího těla a závoj rudých vlasů. Hrklo ve mně, ale to už jsem byl u ní a zvedal jí hlavu. Na krku měla kousnutí od upíra a já viděl, jak z ní vyprchává život.

,,Lily! Probuď se! Nemůžeš být mrtvá! Nemůžeš…"snažil jsem se zadržet slzy, ale jednu přitáhla gravitační síla k zemi. Než jsem se stačil rozhodnout jinak, popadl jsem svou hůlku a vyvolal jsem patrona. Teda nejdřív spíš zkoušel.

Jako vzpomínku jsem si vybavil Poberty. Nic. Pak rodiče. Nic.

Podíval jsem se na její blednou tvář a vzpomněl si.

Polibek s Lily jako nejšťastnější vzpomínka stačil. Naložil jsem Lil na zářícího jelena a přisedl si k ní. Jelen vyrazil a najednou bylo kolem nás bílo. Pak jsme se ocitli ve vstupní hale sv.Munga a lékouzelníci se kolem nás seskupili. Vzali Lily na nosítka a nechali je letět před sebou. Patron zmizel a já se posadil nebo spíše zhroutil na nejbližší lavečku.

Byl jsem na dně. Bylo mi jedno, že mě možná vyloučí a odeberou mi hůlku. Bylo mi jedno, že mě někde čeká Sirius a děda na snídani a že mě už asi hledají. Všechno mi teď bylo jedno. Neviděl jsem před sebou nic jiného, než bledou tvář. Její tvář bez života, bez šťastného úsměvu a rozzářených smaragdů. Neudržel jsem nával horkých slz a pak jsem jen cítil, jak mě někdo pevně objal. Byla to máma.

,,Mami. Můžu za to já….já ji tam nechal…samotnou….." tlačil jsem ze sebe slova, ale ta se zasekávala v hrdle.

,,Ale neříkej hlouposti. Uklidni se Jamesi, jsi chlap. Už ti není jedenáct, musíš být silný, ona to zvládne. Chlapi nebrečí, od toho jsou plačky," ale stejně jsem v jejím hlase slyšel zděšení a strach.

V tu chvíli jsem si vybavil obličej Lily. Její slova, že jsem namyšlený frajírek a nevím co ještě. Taky jsem si vzpomněl na svoje 'předsevzetí' , že se tak chovat nebudu.

,,To teda dík. Zrovna včera jsem Siriusovi říkal, že jsem dospěl…"

,,Ne, ne, ne, jen jsem chtěla, aby ses uklidnil. Ještě není nic ztraceno," nepřesvědčivě se usmála a rozhlédla se kolem.

Podíval jsem se na místo, kam směřoval její pohled a uviděl nějakou kouzelnici, jak jde směrem k nám.

,,Vy jste rodina slečny Lily -" zeptala se a ani to nestačila doříct.

,,Ne, ale já ji dovezl. Co jí je?"

,,Musíte mi to tady podepsat," řekla a strčila mi pod nos nějaký lejstro. Máma jí ho vytrhla a přečetla si nadpis. Zbledla a já jí to vytrhl z ruky. Podíval jsem se na nadpis. Úmrtní list. Měl jsem podepsat úmrtní list. Zděsil jsem se a slzy se zase draly napovrch…..
 


Komentáře

1 C.V.O.K. | Web | 22. listopadu 2010 v 17:57 | Reagovat

umrtny list? WTF ?!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.