5.kapitola - Co si myslíš?

28. března 2010 v 0:21 | Betria |  Život jedné rusovlásky
oOo 5.kapitola oOo
Co si myslíš?


"Už jsem ti řekla, že jsi blbec a idiot?" procedila Lily skrz.

"Kromě milionkrát- nikdy. A měla bys být hodná, něco jsi slíbila," pokrčil rameny James a vítězně se usmíval na každého, kdo prošel kolem.

"Říkal jsi, že nebudu křičet, ne nadávat," usadila ho Lily, pohled sklopený k zemi.

"Stejně ty nadávky nevnímám, když nekřičíš," pokrčil rameny.

"Ať už je konec, prosím," zamumlala si zoufale Lily a ulevilo se jí, když zjistila, že po této hodině je oběd. Začala se ke své myšlence upínat.

"Vidíš, není to tak zlé," zasmál se James.

"Ne, to je fakt, je to ještě horší…"

"Ale nech toho, stejně si ráda, že tu se mnou můžeš být," mávl nad tím rukou.

"Ne, to tedy nejsem,"

"Jsi,"

"Nejsem,"

"Jsi jako malej fakan," zavrčela.

"Nápodobně," usmál se nevinně.

"Co prosím?" zastavila se a upřela na něj nepokrytě překvapený pohled. Ještě nikdo nikdy si k ní něco podobného nedovolil. Nikdy jí tohle nikdo neřekl. Teda ne takovým pohodovým tónem, jakoby nic. Petunie na ni něco řvala skoro nonstop. James se zastavil a nechápavě na ni koukal. Pak se chopil vysvětlování.

"Říkal jsem: nápodobně. Na takovou hádku jsou totiž zapotřeb-,"

"Super a teď vypadni, právě - začala mě nějak bolet hlava, takže…. na další hodinu už nejdu…" zamumlala Lily a rychlostí světla zmizela v davu studentů, kteří šli ke schodům.

"Ale, Evansová!" zavolal James do davu a několik studentů se k němu obrátilo a protočilo oči.


Jak může být tak blbá. Proč se cítí tak mizerně? Řekl jen svůj názor, který byl možná pravdivý. Ne nebyl. Nařkl ji zcela neoprávněně, aniž by ji znal. Ale, co vlastně dělá ona jiného? Co to kecá, vždyť Jamese Pottera zná každý a každý přesně ví, kdo je a co od něj může očekávat. Kluci dospívají pomalu, to je prokázáno, ale proč jsou tak bezcitní? Nejspíš to bude tím dlouhým vedením.

Lily pomalu došla až do společenské místnosti. Byla skoro prázdná. Samozřejmě, když bylo vyučování. Vyběhla schody až nahoru a ke svému úžasu zjistila, že musí zamrkat, aby jí slzy dovolily čistý pohled na deník na stole.

Proč se cítí tak mizerně?! Ne, konec, tohle už dál nepůjde. Tímto skončila éra Jamese Pottera, jako jejího - Co vlastně byl? Nikdo- no prostě konec. Konec všech styků s Potterem, ničit a ztrapňovat už se dál nenechá. Přijde ignorace, vyhýbání. Přesně tak, jak to bude nejlepší.

Nejspíš proto bylo několik předchozích stránek vytrháno. Toto byl poslední zápis Lily Evansové do tohoto deníku. Poslední, napsaný úhledným písmem a doplněný fotkou Jamese Pottera, který měl fixou přimalované fousy, rohy a podobné nesmysli, které kreslí malé děti do novin a upravují ke své spokojenosti tváře politiků a celebrit. Žena se zasmála a sklapla deník. Vstala a knížečku chtěla zastrčit do knihovny, cestou ovšem vypadl vnitřek z desek a ona uviděla na úplně poslední stránce malým písmem připsaných několik slov…

oOooOo

Roky plynuly a Lily rostla. Byla to normální holka, až na malý detail, že neprožívala pubertu jako normální holky z jejího ročníku. Vlastně ji prožívala úplně odlišně a vlastně nebyla úplně normální a vlastně si tak ani nepřipadala. Ale dost vlastně. Za ty tři roky se vytáhla o dobrých dvacet centimetrů, takže z malé šprtky byla docela pohledná mladá dívka, ovšem se stejnými sklony k učení. Nebyla šprtka, ona se věci nemusela dlouho do noci učit, ale když měla čas, bavilo ji získávat nové a nové informace o věcech, které ji zajímaly nejvíce. Proto taky většinu času trávila v knihovně. Dobře, možná byla tak trochu šprtka, lidé se zas tak moc nemění. Vzhledem možná, ale povaha se nikdy nemůže úplně změnit. To by bylo jako v béčkových filmech.

Všechny vystřízlivěly z prvních lásek, věci se ustálily a získaly nádech denních rutin, i když trvaly jen chvíli. Clare chodila s nejhezčím klukem z Mrzimoru, čemuž se nemohl nikdo divit. I Lily musela uznat, že si vybrala víc než dobře a dokonce věřila, že to je ten nejdokonalejší kluk právě pro roztržitou Clare, která potřebuje neustálou oporu. Kate kluky pořád ještě brala spíš jako své kamarády než jako cokoli jiného. Celé dětství prožila se svými bratry a tak se ani není čemu divit.
Proč vlastně teď přemýšlí o takových pitomostech. Některé formulace Lily samotnou překvapovaly a tak radši prudce zavrtěla hlavou a vešla do knihovny.

"Ahoj Lily," zazubila se na ni vzápětí po příchodu Kate a švihla sebou unaveně do křesla vedle.

"Čau," odvětila a na chvilku odtrhla oči od učebnice přeměňování.

"Jak je?"

"To jsi přišla jen kvůli tomu?" pozvedla Lily udiveně obočí.

"Hm…jo?" usmála se nevinně Kate. "Nudím se!"

"Mám se dobře, jen-" začala Lily s úsměvem, dokud neuviděla z okna něco, co ji poměrně zarazilo, i když by nemělo. Proto rychle zatřepala hlavou a podívala se zpět na Kate, která zrovna studovala svoje tkaničky, takže si ničeho nevšimla.

"Co jen?" zajímala se okrajově a začala si jednu rozvazovat.

"Jen- nepůjdeme do ložnice? Popovídáme si cestou," usmála se a popadla Kate za ruku, načež ji vytáhla z knihovny.



"Jsi divná," podotkla Kate se smíchem, když šly chodbou ke schodišti.

"Dík, to je poklona," usmála se Lil.

"Není zač, já ráda," přikývla hrdě Kate. Najednou sebou obě škubly, protože se chodbou rozlehl pronikavý smích, skoro přímo před nimi. Byly to dva odlišné hlasy, vysoký pískot a hluboký smích. Lily je okamžitě poznala, tedy zaručeně jen jeden, a tak chytla Kate a obrátila ji.

"Vždyť je to jen nějaká holka s-"

"Nebudeme je rušit," usmála se Lily rychle, jelikož zatím, celé dva roky, dodržovala svá předsevzetí na jedničku a nehodlala se vystavovat pokušení křičet, rozčilovat se nebo být zase na dně z výčitek. Kate byla nekonfliktní a nechtěla se s Lily hádat, že je to chodba pro všechny a že to nevadí, když je tam ještě někdo. Jistě si dokážete domyslet, kdo ten někdo byl. Lily udivovalo, s jakou rychlostí se dostal z nádvoří, kde ho viděla z knihovny, až sem. Nejspíš běželi. Kdo že to s ním vlastně je? Měla Havraspárské barvy… krásné hnědé vlasy… dokonalé zuby (A/N: házející šajny přes celé nádvoří) … nádherné rysy, ale stejně se neuměla chovat. To jediné Lily potěšilo. Nebyla dokonalá.

Došly na konec chodby. Lily ihned zahnula a rychlým krokem se vydala jinou cestou ke schodišti.
"Au! Jakej-" křikla náhle Kate a začala si mnout bolavé rameno. Lily se otočila a uviděla způsobitele jejího zranění. "Blacku!" zavrčela Kate podrážděně.

"Já nechtěl, fakt," začal se obhajovat viník.

"Dobrý Kate?" přistoupila k ní Lily blíž.

"Dobrý to bude, až se tady někdo naučí chovat…" rýpla si Kate se zazubením.

"Vždyť jsem řekl, že jsem nechtěl…" zářivě jí to zazubení oplatil.

"Búú!" protočila Kate oči a ušklíbla se. U nich se totiž říkalo, že i kráva, když dostane nažrat zabučí. De facto to znamená, že i kráva umí poděkovat a oni to vztahují i na omluvu. Je to tak vžité, že když u nich někdo zabučí, dotyčnému okamžitě docvakne, že na něco zapomněl. Black si to ale pravděpodobně přeložil trochu jinak a tak se začal smát. Kate zrudla, protože si uvědomila, že nezasvěcenci to nepochopí.

"J-á ne-ne-chtěl identitu.." dostal ze sebe nakonec a pořád se smál, divže mu netekly slzy. Další důkaz toho, jak kluci skvěle dokážou na úkor svého pobavení ztrapňovat a ubližovat druhým.

"Já-" vykoktala a chtěla se otočit a utéct pryč, hlavně někam daleko od něj, ale Lily jí omylem šlápla na rozvázanou tkaničku, takže místo, aby vyběhla na čerstvý vzduch, skončila na podlaze.

"Kate!" zavolala zděšeně Lily. Black zvýšil intenzitu svého smíchu, ale kupodivu se celkem rychle vzchopil.

"Pomůžu ti-" natáhl k ní ruku a pořád se ještě pochechtával.

"Nesahej na mě…" špitla Kate a pomaličku se zvedla sama. Lily zbělala.

"Promiň, já-" začala se omlouvat, ale přerušil ji další hlas.

"Co je tu tak vtipného, Siriusi?" ozval se rozjařeně James a hned za ním se objevila i TA dívka s širokým úsměvem na tváři.

"Ale nic," řekl a usmál se na Kate. Lily věděla, že nejlepší bude vyklidit pole a odejít, proto vzala Kate za rameno. Za sebou pak slyšely jen smích a nějaké rádoby vtipné poznámky. Když zatáčely do jiné chodby, vrhla na ně poslední kradmý pohled a na chvíli zůstala viset očima na brýlatém chlapci. Byl to zvláštní pocit. Vlastně určitě nebyl jen jeden. Tak různorodou směsici nedokázal vyvolat nikdo jiný. A ten, kdo to dokázal, o tom neměl ani tušení. Bohudík?



"Kate, já se moc omlouvám… já- prostě jsem-" spustila Lily hned co získala alespoň částečně zpět svou vyrovnanost a klid. Jak jen to ten pitomec dělá.

"Dobrý, ty za to nemůžeš, měla jsem si ji zavázat a navíc… to je jedno… prostě za to nemůžeš, neomlouvej se. Jen mám díru v nových punčochách -ach jo, ty jsou od tebe a mě se tak hrozně líbily. Mám dávat větší pozor," mlela Kate trochu nesouvisle, jen aby mluvila o čemkoli jiném. Lily by se klidně vsadila, že hroší věc v takové situaci než přišlápnout kamarádce tkaničku při útěku už udělat nemohla. Nesnášela se. Dnešní den byl totální propad.

"Holky! Tak tady jste!" uslyšely za sebou.

"Ahoj Clare," usmála se Lily, vděčná, že ji vidí. Kate to nejspíš cítila stejně.

"Tak super, Kate, pojď! Musím ti něco ukázat… no pojď!" popadla Kate a táhla ji pryč.

"A co Lily?" začala trochu protestovat Kate.

"Vždyť jsem jí teď řekla, že má jít za McGonagallovou!" protočila Clare oči.

"Ne, neřekla…" dodala Kate a usmála se.

"Díky," zazubila se Lily a zakroutila hlavou, když Clare rozpačitě odváděla Kate někam pryč.

Kamarádství ve třech. Je to podivné, protože je to lichý počet a to pro přátelství nikdy není obzvlášť dobré. Vždyť i lavice jsou po dvou, lidi tvoří páry. Všechno je sudé. Lily někdy cítila, jak se jí Kate a Clare vzdalují. Znaly se dřív, než je potkala. Většinou si něco řeknou a pak až se to dozví ona. Někdy si připadala jako pátý kolo u vozu. Ale Kate a Clare to tak nemyslely, byla si tím jistá. Kate byla moc hodná a Clare zase moc upřímná na to, aby si pořád uvědomovaly, co je vztahovačné Lily sice trošku, ale líto.

"Slečno Evansová, mám na vás menší prosbu," začala profesorka i hned, jak Lily po vyzvání vstoupila.

"Jakou, paní profesorko?"

"Dnes dostali dva chlapci z vaší koleje školní trest," začala. 'Ne!' prolétlo Lily hlavou a na mysl jí vytanuly jen dvě jména.

"Jako pokaždé…" zamumlala jen, s nejvyšším možným stupněm sebeovládání.

"Pan školník si vezme na starost jednoho z těch dvou. S druhým by tak měl jít Hagrid, ale ten je momentálně mimo hrad a pomáhá profesoru Brumbálovi." 'Ne!' prolétlo znovu hlavou a Lily se před očima začaly odehrávat různé scénáře. Jeden horší jak druhý. V jednom musela dohlížet jak Black, před kterým dnes parádně ztrapnila kamarádku, leští stříbro a přitom si ji dobírá kvůli Kate a šprťáctví, načež neposlouchá její napomenutí a pokyny. A v jiném, že musela dohlížet na Pottera. Už to, že by s ním musela být někde sama…

"Je tu spousta jiných profesorů…" začala a hlas se jí trochu třásl.

"Ti nemají čas nebo nervy," odvětila přísně profesorka.

"Ale-"

"Udělala byste mi laskavost, spoléhám na vás. Nikdo není zodpovědnější."

"Al- dobře…. tak dobře. Co mám dělat?"
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.