4.kapitola - Cesta aneb: Máš mě ráda?

27. března 2010 v 23:50 | Betria |  Jsem ze všeho jelen
oOo 4.kapitola oOo
Cesta aneb Máš mne ráda?


,,Já ji nechci jenom vidět. Já ji chci u sebe."

,,A to se ti stane osudným."

,,Proč? Já ji aspoň miluju a nepodvádím ji s každou, kterou potkám. Což se u tvého Leastrange říct nedá."

,,Rudolphus mě miluje! Na jinou se nepodívá…"

,,No já bych věděl, na koho se dívá. Taková Bella…"

,,To je blbost! Bellatrix je má kamarádka! Jakej máš zase problém?"

,,Jeden malej. Existenční…"

,,Ty drzoune! Ale nebudu se tady s tebou hádat. Varovala jsem tě, a teď odcházím."

,,Hasta la vista, baby," řekl jsem a provokativně jí zamával, zatím co nasedla na své koště a vznesla se k obloze. Kdyby jen věděla, co na ni chystají!



,,Ahoj Lily," usmál jsem se na tu snad nejkrásnější, nejelegantnější, nejchytřejší, nej….nej...
můj mozek je na pokraji zhroucení z jejího úsměvu tak si další lichotky domyslete.

,,Ahoj Jamesi, jak se máš?" pokusila se klidným, milým tónem, ale klepal se jí hlas. Nechápu proč. Při nadávkách se jí moc netřese.

,,Docela to jde. A teď se mám ještě lépe…" nahodil jsem úsměv a zvedal jsem ruku, abych si ze zvyku a nervozity prohrábl moje číro, ale když jsem uviděl opadávající úsměv Lil a jak nahodila ledovou masku, radši jsem ji hned spustil dolů.

,,Tak jdeme jíst? Počkat, kde zas je Sirius?" zeptal se děda a začal se rozhlížet po kuchyni.

,,Tady. Nechtěl jsem poslouchat tu hádku…"

,,Jakou hádku? O čem to mluvíš?" zeptal se děda a tázavě se na Siria podíval.

,,No, vlastně nic," nahodil Sirius svatouškovský obličej, když postřehl můj výraz.

,,Nedělej ze mě blbečka!"

,,To bych si v životě nedovolil!"

,,Tak to vyklop, co jsi tím myslel?"

,,No…" podíval se na mě a moc se mu do toho nechtělo ,,…když se sejde Lily a James v jedný místnosti, vždycky se jen hádají…" řekl Sirius a omluvně se na mě podíval. Asi ho zabiju.

,,A smím vědět proč?"

,,Dědo! Teď je to náš host, takže tohle necháme na později, ano?" vychrlil jsem ze sebe, při pohlednu na blednoucí Lily.

,,Á, Lily, drahoušku, já na to, že jsi náš host málem zapomněl. Jsi tu přece jako doma, že? Tak jdeme jíst. Siriusi, ty chceš asi největší porci, co?" optal se děda a sehnul se k hrnci.


Oběd dopadl dobře. Ani jednou jsem se s Lily při navazování konverzace nepohádal a když jsme k tomu mířili, tak to Sirius zázračně obkecal. Navíc nám děda oznámil, že koupil lístky na nějakou mudlovskou zpěváckou skupinu a víte co je nejlepší? Můžete hádat. Ano, přesně tak. Jde tam s námi i Lily. Máme nějaké VIP lístky dopředu takže vážně hustý.



,,Jdu s děravou patou, mám horečku Liliatou, jsem chorý jsem sám nakažen. Hlava mě pálí a v modravé dáli se leskne a třpytí můj sen. Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou něčí, ona nikdy mi nebude psát. Sám v bílém pokoji, sen o zrzce Lily, já nechám si tisíckrát zdát…"

Pochopili jste? Ne? Já se vám nedivím. Právě jsem se byl sprchovat, tak jsem si z nudy začal zpívat a vymýšlel jsem si vlastní slova. Sice se to čas od času nerýmuje, ale vy se už nemusíte divit, že?

Popravdě jsem se moc nenudil. Bylo to spíše odreagování od neustálého přemýšlení. A teď se nesmějte. Já fakt přemýšlel vážně. Za asi…no tuším celej svůj život. Nikdy jsem vážně nepřemýšlel, ale po Dasmině milé návštěvě jsem byl nucen zachovat se jako muž. Teda. Aspoň jsem to zkusil.

Dobře zase kecám. Přemýšlel jsem ještě, když jsme zjistili, že Remus je vlkodlak -z toho vyplívá, že přemýšlím při každém úplňku. Taky jsem přemýšlel při výrobě Pobertovic plánku a přemýšlel jsem samozřejmě i na dobrodružstvích Pobertů a Lily. A to není zdaleka vše. Prostě mám v hlavě zmatek a pořád ho ne a ne urovnat. Možná i smutek, ale na ten nemám čas. Chápejte. Když jste nejlepší kamarád Siriuse, tak to nejde být smutný. Když to na vás pozná, hned si přisedne a začne se chovat jako váš otec. To u něho nenávidím. Že by mateřský pudy? Dobře nebudu hnusnej, ale ještě jsem mu neodpustil, jak si pustil pusu na špacír před dědou. Prostě smutek jedině uschovat co nejhlouběji ve svém srdci a neoddávat se tomu.

Teď už ale konečně k tomu, o čem jsem vlastně přemýšlel. Jak byste mohli velice snadno uhodnout, tak o Lily, ale ne jen o ní. Teda vlastně se jí to týká, takže zase jenom o ní, ale nebudu už to prodlužovat. O Dasmě. Znám ji už tak dlouho na to, abych jí nevěřil, že by byla schopná mně nebo Lil ublížit. Ona je všehoschopná a to je na tom to nejhorší. Budu si muset dávat velký pozor a na Lil taktéž. Jak to asi myslela tím, že to tak nenechá…




Konečně přišel ten krásný den. Krásný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud. Kecám. Kdy jsme šli na ten koncert. Oblékl jsem si džínsy a nějaké triko. Sirius se oblékl podobně akorát si přes tričko přehodil vlající košili.

Měli jsme 4 lístky, ale děda jít nechtěl tak Sirius pozval nějakou mudlovskou holku a ta skákala radostí z VIP lístků skoro do nebe.

Lily čekala až ji vyzvednu před domem a měla na sobě též džínsy, ale tričko měla bílé za krk s nějakým nápisem. Vypadala fantasticky. K tomu oblečení ještě ty přenádherné vlasy svázané do dvou cůpků a jemné nalíčení prostě nádhera ze všech nádher ta nejnádhernější.

,,Ahoj Lily," neubránil jsem se a prohrábl si vlasy.

,,Ahoj, půjdeme?" zeptala se a nesměle vykročila.

,,Jo, jo samozřejmě," odtrhl jsem z ní oči a podíval se na hodinky ,,Tak akorát čas vyrazit" usmál jsem se na ni a vyrazili jsme. Sirius šel dřív, aby vyzvedl tu svou dívku a lístky vzal s sebou. Takže my tam měli jen přijít. Jak prosté a přitom složité.

Nebydleli jsme tak úplně v Blackpool, ale asi dva kilometry od cedule. Půl kilometru se šlo po silnici a zbytek lesem. Byla černočerná noc a někde zahoukala sova. Už to tu nebylo tak nádherné a barevné jako ve dne. Bylo zde vše zalito tmou a jen malá vzdálená světélka a měsíc za mraky matně ozařovali cestu vedoucí tímto ve dne tak krásným lesem.

,,Pottere?"

,,Hm?"

,,Můžu-" v tom okamžiku někde blízkou nás zahoukala sova. Lily se tak lekla, že přiskočila ke mně a chytla mě za ruku. Pak si asi uvědomila, co udělala, ale já už jsem ji nehodlal pustit. Kupodivu se ani nijak nevzpouzela jen se na mě zaraženě podívala.

,,Jamesi, kdy už tam budeme? Nezabloudili jsme náhodou?"

,,No už jsme tam sice měli být, ale žádná jiná cesta tady není. Aspoň myslím."

,,Ty to nevíš? Ty si to jen a pouze myslíš?" vyjela na mě a vysmekla se mi.

,,Lily, trochu jsme se asi zdrželi tou sovou. Nebuď zase nepříjemná. Nic jsem neudělal."

,,Ale udělal. Táhneš mě lesem bůhvíkam a já jak blbec za tebou lezu." Řekla s přízvukem řevu v hlase.

,,Ty si myslíš že tu s tebou bloudím schválně?"

,,Takže bloudíš. Skvělý. Vážně super. Hele Pottere okamžitě mě doveď zpátky domů. Hned!" začala hystericky.

,,Já už nejsem James?"

,,Ne a nedělej hovadiny. Já ti věřila ty jsi zase, originálně, zklamal…"

,,Zklamal? A kdy to bylo předtím, když používáš slovíčko 'zase' ?"

,,Nech to být Pottere…"

,,Nemůžu když jsi to tak hezky nakousla,"

,,Řekla jsem NECH-TO-BÝT! Tak to prosím tě udělej a aspoň jednou si dej říct!"

,,A jak to můžu nechat být? Kdy jsi mi věřila a já tě zklamal? Myslíš si, že tě nemiluju a já se kvůli tobě ztrapňuji před celou školou!" řekl jsem trošku nazlobeně.

,,Jo. A mě ztrapňuješ taky!"

,,Tak sorry, ale jak jsem to měl asi udělat?!"

,,Určitě ne tím, že hned po tvém výstupu se začneš líbat s první, která ti přijde pod ruku a ještě ke všemu přede mnou!"

,,Co? Počkej. Nech mě myslet. Hele. Všechno to byly úlety a hlavně způsoby, jak na tebe zapomenout- "

,,A proč jsi chtěl na mě zapomenout? Když mě tak moc miluješ!" tak to mi vyrazila dech. Kvůli tomu, že jsem se k ní nemohl přiblížit na sto metrů, jsem se na ni snažil zapomenout a ona na mě vyrukuje s tímhle? Asi se vážně..

,,P-p-počkej, jak to myslíš? Asi proto, že jsi o mě nechtěla ani slyšet, ani mě vidět, natož mě milovat, ne?"

,,Co? Jo…vlastně máš pravdu…"

,,Podle tvého výrazu nemám…"

,,NECH MĚ BÝT! Jdu domů…" zakřičela se slzami na krajíčku. Chtěla mě obejít, ale jakmile vykročila, zakopla a spadla mi rovnou do náručí. Začala do mě bušit pěstí.

,,Proč tohle děláš? Proč mi dáváš nějaké beznadějné naděje?" krásné spojení, asi ji hodně štvu. Ale tímhle mi připomněla i můj sen:

,,Proč tohle děláš? Nedávej mi falešné naděje…"

,,Lily, máš mě ráda?" vypadla ze mě první naivní věc, která mě napadla.

Zadíval jsem se do těch jejích krásných smaragdových očí a viděl jsem v nich vyděšení, zuřivost a smutek. Neodpovídala, jen se na mě dívala a nevěděla, co říct. Jestli pravdu nebo lež, ale jakou vlastně pravdu nebo lež? Že mě miluje či nemiluje? Tato chvíle byla asi nejhorší za celý můj život. Jen jsem tam stál naproti ní, díval se na ni a ona na mě. Ještě včera bych za tento pohled dal všechno, ale teď jsem si připadal dost hloupě.
 


Komentáře

1 Teressska, | E-mail | Web | 4. srpna 2011 v 21:58 | Reagovat

hezký :) moc se mi to líbí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.