4.kapitola - Blb

28. března 2010 v 0:19 | Betria |  Život jedné rusovlásky
oOo 4.kapitola oOo
Blb


Rusovláska si sedla na postel a rozpustila si vlasy. Vzala do ruky hřeben a pomalými pečlivými pohyby je začala pročesávat. Zrak jí padl na malou knížečku. Její deník. Měla nutkání si číst dál, ale věděla, že ta etapa jejího života, byla podivná a místy se za svá rozhodnutí a činny styděla. Přesto odložila kartáč zpět na noční stolek a otevřela deník.

Potter je blb. Ne, Potter není blb, Potter je pablb. Ne, urážím pablby. Potter je něco odporného, nechutného a vtíravého. Je horší než osina v zadku. Potter je nula. Vážně nechápu jak to, že když se mu snažím vyhýbat nebo se schovám všem ostatním, zrovna on mě dokáže vždycky najít. Už mi to leze krkem. Vždy, když ho nechci vidět se náhle objeví a začne říkat přesně to, co nechci slyšet…

"Čau Evansová," usmál se na Lily, procházející druhým patrem k učebně Kouzelných formulí, brýlatý mladík.

"Řekni mi, Pottere, co jsem komu udělala?" opáčila znechuceně a zrychlila krok.

"Včera ses se mnou hádala, předevčírem mi při hádce vrazila, už hrozně dlouho se ti snažím vysvětlit, že tě miluju a ty to pořád nedokážeš nebo spíš nechceš pochopit, mám pokračovat?" usmál se a srovnal krok.

"Ne, zmiz," sykla Lily a zůstala stát před učebnou.

"Ale, Lily, já tady mám teď hodinu stejně jako ty, víš? Z čehož vyplývá, že tě tady budu oblažovat svou přítomností pořád."

"Ne, zmiz," zopakovala.

"Chceš vyvrátit to, že tady máme společnou hodinu? Stejně jako tu další a tu po té další?"

"Ne, zmiz," odpověděla stejně, zhluboka se nadechujíc, aby se uklidnila.

"Dneska nejsi moc originální," nadhodil James a ležérně se opřel o stěnu před ní.

"To je mi jedno, zmiz," konstatovala otočila se.

"Ale-" začal James, ale přerušila ho právě přicházející Clare.

"Lily, neuvěříš co jsem před chvílí viděla!" zahlaholila.

"Díky, Bože, díky," otočila Lily oči ke stropu a úlevným výrazem se vydala ke Clare.

"Promiň, Cymarová, ale teď se s Evansovou bavím já, takže zmiz," odpálkoval ji James a svým tělem Lily zahradil cestu ke Clare. Ta to nečekala a lehce do něj vrazila.

"Ne, ty zmiz," řekla Lily a pokusila se ho odstrčit. James se jen pousmál nad jejím chabým pokusem a když se ho pokusila obejít, za zápěstí si ji přitáhnul zpět před sebe.

"Dokud mi neodpovíš," řekla a podíval se jí do očí.

"Ne, nepůjdu s tebou na rande. Ne, nemiluju tě. A zase ne, nechci s tebou jít na rande!" zavrčela Lily a obešla ho. Potom se připojila ke Clare, která se do jejich hádky radši nemíchala, a poodešla o několik metrů dál od něj.

"Stejně jednou půjdeš!" zavolal ještě a přidal se k ostatním Pobertům.

Kolikrát se tento rozhovor s několika úpravami odehrál? Nespočetně, každý den, někdy i dvakrát. Čas od času se do toho připletl Sirius, Clare nebo nějaká jiná celkem nevinná oběť, která to posléze pořádně schytala.
Rusovláska zatřepala hlavou a odložila deník stranou. Lehla si a usnula.


Lily procházela hrad, jelikož za malou chvilku měla být večerka a ona neměla chuť srážet Nebelvírským body za toulání tak pozdě v noci. Jedna z loučí najednou zaprskala a zhasla. Lily na ni jen krátce pohlédla a šla dál. 'Potter kdyby chtěl, tak může být milý, pozorný a hodný. Ovšem on většinou nechce. Z valné většiny případů to je nafoukanej kapitán famfrpálového mužstva Nebelvíru, který si nevidí dál, než na špičku vlastního nosu a baví se ubližováním lidí i zvířat. Dobře, tak jen některých lidí a paní Norrisové, ale stejně. Co mu Severus dělá? Vždyť by se mohli ignorovat. Nechápu, proč má Potter pořád potřebu do něj vrtat, ubližovat mu a šikanovat ho. Nesnáším ho'
S těmito myšlenkami zabočila za roh a pokračovala ve své cestě. Najednou se zarazila. V nedalekém výklenku slyšela zašustění pláště a poté tiché hlasy. Přistoupila blíž a vytáhla hůlku.

"Lumos," špitla, ale ve výklenku nikdo nebyl. 'To není možné' problesklo jí hlavou a pro jistotu se podívala za sochu dávného rytíře. 'To je tajná chodba!' pomyslela si, když uviděla nějaký vchod. Pak, jako by se kolem ní něco prosmýklo. Rychle se otočila a hůlkou posvítila do chodby. Když ovšem nikoho neviděla, otočila se zpět k tomu vchodu do tajné chodby, ten už tam ale nebyl. Naštvaně se narovnala a měla chuť kopnout do té sochy. Už zvedala nohu, že do ní kopne, když v tom:

"Není potřeba ničit cizí majetek jen proto, že tě někdo naštval," ozvalo se za ní. Prudce se otočila a polekaně se podívala do očí Jamese, vedle kterého byl i Sirius a Remus s Peterem právě přicházeli.

"Bude večerka, Pottere, co tu děláte?" vypálila Lily, přičemž necítila potřebu reagovat na jeho větu.

"My tu hlídáme školní majetek a navíc, nás už chytil Remus," pokrčil rameny Black.

"Ty jsi Potter? To sis moc nepolepšil," lehce se ušklíbla a podívala se na Remuse. "Postaráš se, aby byli po večerce tyhle tři mimina v Nebelvírské věži?"

"Samozřejmě," přikývl s úsměvem Remus. "Jde se hoši."

"Ano, tati," odpověděli James se Siriuse unisono a otočili se k odchodu.

"Evansová, jen nezapomeň, že mimina potřebují i mateřskou lásku!" zavolal ještě James, než všichni zmizeli za rohem.

"Tak jdi za maminkou," sykla si Lily už jen pro sebe a pokračovala ve své pouti.

Trhla sebou a probudila se. Budík ukazoval něco málo přes sedm hodin a tak jí nezbývalo nic jiného než vstát. Protáhla se a zrak jí opět padnul na její deník. Usmála se a přečetla si jeden zápis.

Moje, ne jeho. Jak to, že se nikdy nezeptá: 'Můžu si přisednout? Můžu ti dělat společnost? Můžu jít s tebou na hodinu?' to bych ho mohla v klidu odpálkovat a zbavit se ho, ale když on je tak nechutně vlezlý. Třeba dneska, šla jsem na pozemky protože bylo krásně a tak jsem si vzala s sebou knížku, abych si v klidu dočetla posledních pár kapitol…

Lily pomalu sestupovala až k jezeru. Rozhlédla se a uviděla dva stromy stojící od sebe na délku člověka. To jí vnuklo zajímavý nápad. Vytáhla hůlku a zlomenou větev jednoho z těch stromů přeměnila na barevnou látkovou houpací síť. Usmála se a lehla si do ní. Otevřela založenou stránku a začala číst.

"Zdravím tě, Evansová," pozdravil vysoký kluk, i když to chování nenaznačovalo, skoro muž, kráčející k ní.

"Lily, to se ti zdá, klidně si čti dál…" zamumlala si tiše a pokoušela se číst dál, přistihla se ovšem, že vůbec nedává pozor, co je v knize, ale špicuje uši, kdy už bude u ní. 'Co blbnu?'

"Když člověk mluví sám se sebou je to známka toho, že potřebuje společnost nebo se vyzpovídat. Tak, Evansová, řekni mi, co tě trápí," zastavil se u její sítě v místech, kde měla položenou hlavu. Lily sklapla knihu a položila ji na zem.

"Jeden nafoukaný nesamostatný blbec, který mi nedá chvíli svátek na přečtení knihy, všude za mnou dolejzá a má blbý kecy," konstatovala Lily.

"Evansová, proč je ta síť tak velká? Vždyť ty nezabíráš ani půlku," otázal se James, přičemž její reakci ignoroval.

"Nevím, možná je pro dva," odpověděla s nádechem ironie.

"No, výborně," usmál se James a dřív, než stačila jakkoli zareagovat, vlezl do sítě a tiskl se k ní.

"Co to zkoušíš?!" pokusila se Lily vylézt, ale James si ji zachytil, aby mu neutekla.

"Je čas na trochu mateřské lásky…" pousmál se a položil jí hlavu na rameno.

"Ne, není," řekla rozhodně Lily a vytrhla se mu. Vyskočila ze sítě právě ve chvíli, kdy se síť převrhla. No, možná, že tomu převrhnutí napomohla. Nicméně, James teď ležel natáhnutý na zemi a spravoval si brýle. Lily se neudržela a začala se smát.

"Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp," poučil ji James a když vstal rozběhl se na ni.

"Ne!" Vřískla ještě pořád se smějící Lily a rozběhla se pryč. Nebylo jí to ovšem nic platné, James ji totiž za chvíli dohonil a přehodil přes rameno, jak pytel brambor. Její smích okamžitě přešel v nadávání.

"Okamžitě mě postav zpátky na zem, slyšíš? Hned!" Poroučela.

"Ale Lily, já se chci taky zasmát," škodolibě se uchechtl a nesl ji k jezeru.

"Ne, ne, pusť mě, Pottere, jinak tě kousnu!"

"Už se bojím."

"To bys měl," řekla Lily a pokusila se ho kousnout, ovšem do zad se kouše špatně.

"No, čekám na ten hryzanec."

"Až mě položíš."

"Tak to tě radši nepoložím." To už byli u jezera a James si ji ze zad přesunul do náruče. Lily se chytila jeho krku a začala prosit.

"Ne, prosím, neházej mě tam," řekla a její tón dostal hysterický podtón. Přitiskla se co nejblíže k němu a pořád se ho křečovitě držela.

"Najednou už nemám chuť," řekl tiše James. "Ale taky mě bolí ruce, takže-"

"Co chceš?"

"Hodit tě do jezera, proč?"

"Co chceš za to, že mě tam nehodíš?"

"Hm…cokoliv?"

"To je jedno," řekla Lily zoufale a pořád ho křečovitě svírala.

"Tak dobře," usmál se radostně James a pustil ji na zem. Lily se sesula do trávy a lehla si.

"Jsi takovej blb, Pottere," vydechla.

"Blb, co má u tebe odměnu," upřesnil to James a Lily trochu ztuhla. Natočila hlavu k němu tázavě na něj pohlédla.

"Co budeš chtít?" optala se opatrně Lily.

"Abych tě mohl doprovodit zítra na všechny hodiny bez toho, abys na mě křičela."

"To je vše?" Zeptala se nevěřící Lily.

"Asi ano," podal jí ruku, aby se mohla zvednout. Ona však vstala sama a tak ruku zase schoval do kapsy.

"Tak, fajn…" zavrčela ještě Lily, aby si aspoň trochu napravila reputaci a odešla pro knížku.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.