3.kapitola - Prozrazená tajemství

28. března 2010 v 0:17 | Betria |  Život jedné rusovlásky
oOo 3.kapitola oOo
Prozrazená tajemství


Ležely jsme v jedné, velké manželské posteli, která patřila Clare. Všechny tři jsme zíraly do stropu a nic neříkaly. Celou noc jsme prokecaly a už nás nenapadalo žádné téma.

,,Kdo se vám líbí?" nadhodila Clare.

,,Co tobě?" zeptala se Kate.

,,Já se ale ptala první," namítla Clare.

,,No a? Tak odpověz první…." dodala logicky Kate.

,,Ale to není fér, ne?"

,,Kdo to řeší. Odpovíš nebo ne?"

,,Asi ne….já se stydím," trochu zčervenala.

,,Ale, my tě za to nezabijem, jedině že by to byl Si-"

,,Kdo?!"

,,Nikdo….no tak odpovíš?"

,,Líbí….líbí se mi….sakra ale vy se mi budete smát!" dodala Clare zoufale.

,,Ale prdlajs….tak kdo je to? Jak tě znám, tak je oblíbený, hezký, vtipný, ukecaný…mám
pokračovat?" usmála jsem se na ni.

"No právě že ne….Lupin…." zašeptala Clare téměř neslyšitelně.

,,Nekecej!" vyhrkla jsem s Kate unisono.

,,Já…no…jaksi…." zakoktala se a my se potichu rozesmály.

,,Za to se nemusíš stydět, my ti ho dohodíme!" usmála se na ni suveréně Kate.

"Ale je to Remus….nevím…je takový slušný….ty ho zkazíš!" podívala jsem se na ni nedůvěřivě.

"Tak dík no…"

,,Hele, Lily….zamysli se….jaké jméno začíná na Si?" rýpla si Clare, aby zahnala debatu na téma ona
a Lupin. Já si promnula bradu a začala jsem horečně uvažovat.

,,Já si teď nemůžu vzpomenout…." dělala jsem blbou.

,,A víš že mě někdo napadl?" dělala zamyšlenou Clare.

,,Už vím, já znám jedině Siriuse…." nadhodila jsem a mrkla na Clare.

,,Já no….jaksi….prostě….no…" koktala Kate a byla celá rudá.

,,Sirius, jedině Sirius…." zanotovala Clare a zasmála se.

,,Lupín zní divně, škoda…" zasmála jsem se já.

,,Hele, a co ty? Knihomole? Co? Kdo se líbí tobě?" vyptávala se Kate.

,,Mě? Já mám tajnou lásku….je tak nádherný a tuze sexy," začala jsem a na obličeji se mi rýsoval tajmený výraz.

,,Kdo je to?!" vyhrkly obě dvě zároveň a dychtivě natahovaly krky ke mně. Překonala jsem cukání koutků a pokračovala stejně tajemným hlasem.

,,Má nádherné bíle vousy…." a dál jsem nemusela a ani nemohla pokračovat, jelikož obě dvě se rozesmály tak hlasitě, že k nám za minutu vlítli Clařini rodiče a bylo po zábavě.


Rusovláska se usmála a přeskočila několik stránek. Převážně o nakupování v Příčné, cestě do druháku a zařazování. Pak otočila stránku a objevila poslední zápis z druhého ročníku. Vánoce.
Marně zkoušela najít jiné zápisy a jelikož o Vánocích se nedělo nic zvláštního, protože jela domů,
pokrčila rameny a začala číst své zápisky ze třeťáku. Písmo bylo elegantnější a menší, ale zápisy byly velice obsáhlé. Začetla se do prvních řádků a okamžitě si scénu vybavila.

Seděla jsem u jezera. Jako vždycky s jednou nebo dvěma tlustými knihami, rozloženými kolem sebe. Cosi jsem čmárala na pergamen a tiše si mumlala. Udělala jsem velký knedlík za poslední větou a odložila pergamen. Protáhla jsem se a lehla si na záda.

,,Ahoj," vyděsila jsem se a prudce se posadila. To ovšem nebylo příliš šťastné rozhodnutí, jelikož dotyčný stál nade mnou a oba jsme se teď drželi za bolavé místo na hlavách.

,,Promiň," řekla jsem Jamesovi, který si tisknul ruku k čelu.

,,Ne…v pohodě…už nikdy se tě nebudu snažit překvapit…" zašklebil se a posadil vedle.

,,Mimochodem, jak se máš?" optal se.

,,Ale tak….jo….znáš to…úkoly…" pohodila jsem hlavou směrem ke knihám.

,,Ne, ten pojem mi nic neříká…" pokrčil rameny.

,,V tom případě bys s tím měl něco dělat. To pojednáni pro Kratiknota máme na zejtra…" řekla jsem a schovala knihy i pergameny s kalamářem do brašny.

Společně jsme se vydali k hradu. Cestou jsme probírali převážně školní problémy. Pak došlo i na kamarády. James byl dobrý kamarád, i přes to, že vyváděl nespočet různých blbostí, srandiček a podobných věcí. Měla jsem ho ráda. Měl zvláštní schopnost většinou být tam, kde ho v tu chvíli potřebuji.

Došli jsem až před portrét Buclaté dámy. Doteď jsem si neuvědomovala, kde jsem, tak mě překvapil ženský hlas.

"Znáte heslo?" otočila se na nás Buclatá dáma.

"První sníh" řekl James a vešel dovnitř. Držela jsem se za ním a sedla si ke krbu. Za chviličku se ke mně přidaly Clare s Kate.

Chvíli zamyšleně koukala na tečku na konci tohoto zápisu a přemýšlela, proč ho psala. Nakonec ale otočila stránku.
Na politém papíře byl rozmazaný nápis Vánoční prázdniny a vše kolem nich.
Usmála se. Toto období začínala puberta i u dvou slušňaček, jako byly Lily a Kate. Nejde to popsat slovy, ani vyjádřit do deníku, co vše se dělo. Ale přesto se o to aspoň pokusila.

"Holky? Kam jedete na Vánoční prázdniny?" usmála se na nás Clare.

"No…k nějaké hrozně rozmazlené holce, co se nerada učí a my ji k tomu musíme přes prázdniny donutit…." mávla rukou docela naštvaná Kate.

"Odvolávám svoji nabídku! Běžte se učit do veřejné mudlovské knihovny nebo co já vím kam!" vyjekla.

"Tak se uč teď…" doporučila jsem jí jednoduché řešení.

"Ale když já mám tak dobrý výhled…" postěžovala si Clare a my, jak na povel, zvedly hlavy. Remus seděl u stolku vedle a byl zabraný do jedné i pro mě dost tlusté knihy. Knihy jsem měla moc ráda. Mí oblíbení autoři vždy vyjádřili přesně mé pocity, zážitky a já vím, že nejsem sama, kdo prožívá svůj život takto. I když pochybuji, že někteří mudlovští spisovatelé to mysleli tak, jak si to já přebírám.

"Nefetuj a uč se…" řekla otráveně Kate. Očividně neměla takové štěstí v knihovně špehovat Siriuse. Bylo to zvláštní. Ona a Sirius, Clare a Remus pak ještě nejlépe já a James, jako v nějaké hnusně přeslazené telenovele.

"Hm…" ozvalo se jen od místa, kde se Clare snažila nenápadně sledovat Remuse a přitom dělat pojednání do přeměňování. Když už jsem nemohla vydržet to, kolik chybných informací tam měla, slitovala jsem se a podala jí moje pojednání.

"Pročti si to a zkus to napsat svými slovy…" doporučila jsem jí ještě.

"Mými? No to by asi bylo mé pojednání ohodnoceno háčkem." Ušklíbla se Clare a dala se do toho.



O několik minut později už jsme všechny odcházely z knihovny, jen Clare trochu vrčela, ale uklidňovala se tím, že Remus tam taky nemůže být dlouho, takže je za chvíli do společenky bude následovat.

Všechny jsme tedy prošly kolem Buclaté dámy a usadily se u krbu. Každá si z tašky vytáhla pomůcky na svou oblíbenou činnost. Já knihu, Clare kouzelné jo-jo a Kate skicák a pastely. Po chvíli mlčení Clare znuděně odhodila jo-jo moc daleko a tak ho začala namotávat. V tu chvíli se podobizna otevřela a dovnitř vešli Poberti v celé své kráse. Je zvláštní jak za dva a čtvrt roku si získali oblibu většiny studentů Bradavic. Sirius si získal oblibu dívčí populace školy a James zase všech, kdo měli rádi famfrpál. James byl ten nejlepší chytač na škole a všichni to věděli. Jen Zmijozelští si to nechtěli přiznat.

Jako vždy si sedli na jejich oblíbená místa a začali se hlasitě bavit. Já mávla Jamesovi a věnovala se zase knize. Z nějakého důvodu jsem ale věnovala pozornost dvěma řádkům a když jsem byla na konci stránky, zjistila jsem, že vůbec nevím, o co tam jde.

"Safra…" zamumlala jsem tiše a knížku zaklapala.
"Jdu si lehnout," oznámila jsem Clare a Kate a rozloučila se s nimi.

Vyšlapala jsem schody do ložnice a lehce se zadýchala.

"To už ani schody nedokážu vyjít bez zadýchání?" zavrčela jsem si pro sebe a otevřela dveře do ložnice. Knihu a brašnu jsem položila vedle stolku a plácla jsem sebou na postel.

James. Je to hrozně super kámoš. Je milý, přátelský, vždy pomůže, hezký…spíš nádherný… Ach jo, ovšem já na něj nikdy nedosáhnu. Navíc, už týden chodí s o rok starší Elizabeth Foxterovou a i když ji nemám ráda, asi ji má rád James. Navíc jako hráče famfrpálu ho milují ty holky, co nejsou poblázněny do Siriuse a i některé z nich by si daly říct.

"Z čehož vyplývá, že tahle úvaha je úplně k ničemu a už bys mohla jít spát," řekla jsem si sama pro sebe, natáhla si pyžamo a zalezla do peřin, kde jsem s tichým oddechováním usnula.

*Ráno, raníčko, pana vstala...*

Ráno se probudila jako druhá, což bylo normální, protože Clare vstávala strašně brzy, aby se stihla pořádně upravit.

"Dobré ráno," pozdravila jsem ji a se zívnutím vstala.

"Dobré," odvětila Clare a dál si na hlavě tvořila složitý drdol.

"Nestačilo by ti ty vlasy prostě zagumičkovat a hotovo?" optala jsem se tiše, protože Kate na vedlejší posteli zabručela.

"Ne," řekla prostě a dál se věnovala sama sobě. Doploužila jsem se do koupelny, kde jsem si po vyčištění zubů a sprše rozčesala vlasy a vyšla ven. Clare už byla hotová a budila Kate.

"Sluníčko, vstávej, Sirius je tady," zlehka do ní drbla a usmála se. Kate okamžitě vystřelila z postele.

"Kde? Kde je?" obrátila se na chichotající se Clare.

"Ty!" zavrčela a mrskla po ní polštářem.

"Co děláš, já jsem vstávala už o půl šesté, abych se upravila!" zděšeně přiběhla k zrcadlu a stihla do mě vrazit, když jsem si šla pro oblečení.

"Klid, máš všechno v pohodě, nejanči," uklidnila jsem ji a oblékla se. Vzala jsem brašnu a s Clare jsme se opřeli o dveře a pozorovali rychlo-oblékání Kate.

"No tak, já mám hlad," skuhrala Clare a Kate to dohánělo k šílenství.

"Tak si ho hlaď a říkej mu malej," sykla a popadla brašnu. Upravila si hábit a sukni, načež jsme vyrazily na snídani.

**...učení do brašny dala...*


Po první hodině jsem vyšla z učebny Starodávných run a mířila na přeměňování. Když jsem stoupala po schodech do třetího patra, kde se vzal, tu se vzal, objevil se přede mnou James.
"Ahoj," usmál se a srovnal se mnou krok.
"Čau," opáčila jsem a něco ve mně šťastně poskočilo.
"Taky jdeš na přeměňování?" položil klasickou otázku.
"Jo…kde máš ostatní?"
"Nevím," pokrčil celkem lhostejně rameny a ušklíbl se. "Nejspíš se věnují paní Norrisové."
"Chudák kočka…" zamumlala jsem.
"Ne, chudáci my, studenti," opáčil James, ale to už jsme došli k učebně přeměňování.

Žena otočila další stránku, na které byla podobná scéna, jako teď přečetla. Vlastně byl deník plný jejích rozhovorů s Jamesem nebo Poberty. Vždy měla hroznou radost, když se k nim připojili nebo se jen na chodbě míjeli. Prostě vždy, když je viděla.
Když ovšem otočila další z mnoha stránek deníku, zarazila se. Třetí ročník. Podzim.

*..."Půjdu se projít k jezeru, vzduch čerství sobě dopřeju."...*

Šla jsem se projít ještě pořád zasněženými pozemky sama, jelikož Clare a Kate byly líné zvednout zadky z vyhřátých křesel u krbu v nebelvíské společenské místnosti.

"Ale, náš Srabusek má strach?" uslyšela známý hlas. To byl James.

Tiše jsem došla k okraji Zapovězeného lesa a schovala se za strom. Opatrně jsem vykoukla a podívala se na skupinku Pobertů, kteří byli semknuti do kroužku kolem- Severusi!

Vyjeveně jsem zírala, jak James pozvedá hůlku a zamumlá formuli. Severus se okamžitě začne svíjet na zemi v křečích smíchu.

Zamrkala jsem a poté zavřela oči. Ne, to není pravda, to je špatný film. Spím, ano usnula jsem v křesle u krbu. Tuto myšlenku ovšem zažene Severusovo vyjeknutí. Jakmile kouzlo povolilo, zvednul se ze země do sedu a prskal na Jamese nadávky. Nechápala jsem to, proč to dělají?

"Budeš se chovat slušně," konstatoval syčivě Sirius a také pozvedl hůlku. Už otevíral pusu, aby zamumlal další formuli, ale to už jsem nevydržela.

"Dost!" křikla jsem a udělala krok od stromu, aby mne bylo vidět. Okamžitě jsem toho ovšem litovala, jelikož všechny pohledy se upnuly na mě a já lehce zrudla. Nakonec jsem začala Jamese a Siriuse propalovat pohledem. Poté jsem jeden nechápající a obviňující vrhla po Removi. On? Jak může jen tak přihlížet?

"Lily, já-" začal James, to jsem už však napětí situace neunesla a s prudkou otočkou, kterou jsem málem neustála jsem se rozběhla do hradu.



"Lily? Co se děje?" otázala se zděšeně Kate, když jsem prolezla portrétem Buclaté dámy, rudá vzteky, oči zalité slzami. Jen jsem zakroutila hlavou a vyběhla do ložnice.

*...a po nebohé dívčině, zavířilo se v hlubině...*

Padla jsem na postel. Jak? Jak mohl? Jak mohli? Sirius, sice nestálý, ale hrozně milý kluk? Peter, kluk, co má věčně hlad, ale já myslela, že neublíží ani mouše? Remus? Jak mohl proboha Remus něco takového dopustit? On, inteligentní, tichý, milý. James. Jak-? Ne. Nemohl. To nemohli být oni.

S tichým vzlykáním jsem zabořila hlavu do polštáře. Nesnáším je. Nesnáším je všechny. Proč? Co jim udělal? Prostě šel kolem? Jak mohli…

Trpce se usmála a zaklapla deník. Stejně tuhle záhadu ohledně nepřátelství Pobertů vůči Snapeovi nepochopila, tedy ne úplně. Chvíli koukala na obal deníku, ale nakonec se vydala domů…

(onen přechod do -er formy)

"Lily, vysvětlím ti to," chytil ji James za paži.

"Ne, není třeba," sykla a vytrhla se mu. Pokračovala dál svou cestou ke knihovně.

"Ale ano, nechápeš to," řekl už dost rozzuřený James a otočil si ji k sobě. Lily se vyděšeně dívala do jeho očí. Nakonec ovšem její pohled ztvrdl.

"Nejsem slepá, Jamesi. A pusť mě, prosím, bolí to." James zakroutil hlavou a zhluboka se nadechl. Pustil Lily a podíval se jí přímo do očí. Nesnášela to, nutil ji přemýšlet o věcech, nad kterými uvažovat nechtěla.

"Nechci a ani nemůžu ti vyvrátit to, co jsi viděla…" začne a nepřestává se jí dívat do očí. Ona však o krok ustoupí.

"Tak co vlastně chceš vysvětlovat? Ty si myslíš, že je nějaký důvod k šikanování ostatních, i kdyby ti udělali tu nejhorší věc na světě? Myslíš si, že je to v pořádku? Že je normální si takhle vybíjet zlost?" Lily zvyšuje s každou novou větou hlas.

"Neříkej, že ty bys někdy nechtěla nějakého nechutnýho Zmijozeláka trochu….poškádlit," zavrčí naštvaně James a složí ruce na hrudníku.

"I kdyby, tak bych to nikdy neudělala. Ne, kdyby neudělal něco hodně závažného-"

"Vidíš, sama si kladeš výjimky a mě odsuzuješ? Tohle není nic v porovnání s tím, co bych byl schopen udělat, kdyby mi provedl něco závažnějšího! Například zabil nebo mučil lidi, které miluji!" řval už nepříčetný James. Lily na něj zaskočeně pohlédla.

"Nevzal bys jim život…" zamumlala tiše.

"Nevím, co bych byl schopen udělat..." řekl po chvilce váhání James.

"Nemůžeš, nesmíš nikomu brát život. Nemáš na to právo!"

"A oni na to právo mají?!"

"To neznamená, že budeš jako oni!" zajíkla se Lily. "Ty přece nejsi, jako oni…"

"A možná jsem!" vyhrkl bez přemýšlení James. Lily zůstala nehybně stát.

"Tak jsem to nemyslel, Lily, já-" přistoupil k ní James a natáhl k ní ruku. Ucouvla a stále na něj němě zírala. Rychle k ní přistoupil a políbil ji. Lily zkoprněle stála na místě a ani se nehnula. Pak, jako by ji najednou došlo, co dělá, odtáhla se od něj a vrazila mu facku.

"Tohle už nikdy nezkoušej, Pottere..." řekla tiše, poté se otočila a se slzami v očích, což James nemohl vidět, utekla pryč.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.