2.kapitola - První ročník

28. března 2010 v 0:14 | Betria |  Život jedné rusovlásky
oOo 2.kapitola oOo
aneb co se dělo v prvním ročníku


,,…následujte prefekty do ložnic svých kolejí! Dobrou noc!" ukončil ředitel svůj projev a posadil se zpět na své křeslo, aby mohl sledovat vřavu a zmatek, který tu nastal.

Podívala jsem se na Jamese, který se už zvedal a pak na prefekta, kterého jsem poznala podle odznaku, který byl i v té knize o Bradavicích. Společně jsme zamířili pryč z Velké síně, směrem ke schodišti. Před vstupem do sklepení jsme se míjeli se Zmijozelskými a já vyhledávala Seva. Ovšem on si mě našel dřív, strčil mi do ruky zmačkaný papírek a kvapně zamířil zpět ke ,své partě'.

,,Co ti chtěl?" optal se James a tvářil se mírně- žárlivě?

,,Ale nic. Proč?" trochu zčervenal.

,,Jen tak….škoda že jsou ložnice rozděleny na chlapecké a dívčí…."

,,Ale, takovej malej a takovej-"

,,Co? Krasavec, inteligentní, milý klučina?"

,,Dobře, nebudu ti snižovat ego," stihl se jen zatvářit ublíženě, než:

,,Děravý kotel!" řekl prefekt a proto už James nemohl reagovat. Děkuji ti, Bože!

,,Dívky mají ložnice tam, a chlapci na druhé straně,"ukazoval prefekt ,,po desáté hodině večerní se nepohybujte mimo svoji kolej," jejda, co že mi to psal Sev?

Rozbalila jsem zmačkaný papírek a četla:

21:30, Astronomická věž

Teď je čtvrt, mám ještě patnáct minut. Tak si půjdu vybalit rychleji, než mě odchytí James a bude chtít pomstu.

Vyběhla jsem po schodech k dívčím ložnicím a hledala tabulku 1.ročník, která byla naštěstí hned první. Otevřela jsem dveře a našla uvnitř dvě dívky. Obě byly moc krásné a nevypadaly jako ty Barbie. Ovšem když jsem se došourala ke kufrům, ucítila jsem lak na nehty. Takže to Barbie jsou a já s nimi budu muset sedm let spát v jedné ložnici. Za co? Za co, Bože?

,,Jej, ahoj!" pozdravily unisono s pěkným ,americkým' úsměvem.

,,Clare," představila se vyšší dívka, která měla víc oranžové než blond vlasy.

,,Kate, těší nás. A ty jsi….?" zeptala se dívka, která měla nádherně rovné kaštanové vlasy a zeleno-šedé oči.

,,Lily. Lily Evansová," usmála jsem se nuceně, ,,nebudu vás rušit v lakování-"

,,My alias Barbie? Ale kdo tě poštval. Vidíš snad kapku nějakého ropného svinstva, který si říká kosmetika, na našich obličejích, nehtech nebo tak?"

,,Eh- no, pardon já jen, že to tady tak smrdělo a-"

,,Ale to je jedno, my jsme si už zvykly, hele nechceš-" podívala jsem se na hodinky a pěkně nezdvořile vyrazila pryč.

,,Promiňte, ale musím jít. Mám schůzku s jedním kamarádem a-"

,,To nám ale budeš muset pak vyprávět nejen o sobě!" mrkla na mě šibalsky Clare, ,,Je ten chalan aspoň hezkej?"

,,Kdybych nespěchala, tak vás-" to už mi přibouchly dveře před nosem.

,,Socky jedny, hned jak se s nimi seznámím, už mi-"

,,Kampak, Lily?" vyskočila jsem asi dva metry do vzduchu, když jsem za sebou slyšela chlapecký hlas. Dobře, kecám, jen jsem se hrozně lekla.

,,Pottere! Já tě-nemám na tebe čas!" pokusím se pokračovat dál k podobizně Buclaté dámy.

,,Za co ta nadávka?"

,,Myslíš svoje příjmení?"

,,Ano, já myslel, že si tykáme…." nahodil ublížený výraz, kterému prostě nešlo-ach to je vůl.

,,Jo, jo jasně, ale teď na tebe nemám čas tak ahoj!"

,,Kampak, na rande?" vykulil oči.

,,Ne, jdu jen za Sevem,"

,,Aha, takže rande…"to je tak blbej a tvrdohlavej vždycky? Otočila jsem se k němu a chytla ho za ramena.

,,Ne rande. Sev je jen k-a-m-a-r-á-d," třepala jsem s ním ,,a tebe to stejně nemusí zajímat, ne?" konečně byl zticha a tak jsem se rozběhla k Astronomické věži.

,,Zase jdu pozdě, už zase jdu pozdě…"vrazila jsem tam a Sev na mě zíral jak na ducha(A/N:z břucha?)

,,Ahoj Seve, tak jak se máš?"

,,No, blbě. Chtěl bych se ti omluvit za moje spol-kamarády,"

,,Varoval jsi mě, že se mi budou posmívat a tak si z toho nic nedělám,"

,,Stejně se ti chci omluvit. Budem se snažit nějak jim vyhýbat, jo? A když už jsme u toho, tomu Potterovi se můžem vyhýbat taky,"

,,A proč bychom se měli všem vyhýbat, vždyť jsme jen kamarádi, ne?"

,,Ehm….no…vlastně jo táááák…..Jak se ti líbila hostina?"

Povídali jsme si dlouho a já zapomněla na čas. V debatě o zákusku nás přerušili Bradavické zvony, které odbíjely desátou hodinu.

,,Ježda, to už je deset?! Musím jít!" vstala jsem a kosmickou rychlostí byla u dveří, ,,Ty nejdeš?"

,,Jo, jen nejsem tak rychlí jako ty. Uklidni se a zpomal…"

,,1, 2, 3, …fuuuuuu"

,,Dobrý? Tak jdeme,"

Před Buclatou dámou jsme se rozloučili a Sev odešel do sklepení. Vešla jsem do společenky, kde byli James, Sirius, Remus kteří si četli a skupinky starších studentů. James nějakou knížku o famfrpálu, Sirius koukal do nějakého časopisu a Remus četl učebnici Bylinkářství. Spát se mi skoro nechtělo, tak jsem si sedla vedle Jamese na pohovku a otevřela nejbližší knížku.

,,Tak co rande?"

,,Prosím…….." hodím na něj prosebný výraz umučeného.

,,Dobře, schůzka se Sevem…"

,,Jo dobrý, bavili jsme se o jídle…"

,,Dobrý téma k ran-ke schůzce, ale já bych vymyslel lepší,…"

,,Nečteš si náhodou? Já taky, tak si o tom promluvíme jindy, ano?" nekompromisně jsem se zabořila do knihy. K mému překvapení se už o nic nepokusil.

Asi o tři-čtvrtě na jedenáct se mi začali klížit oči. Vnímala jsem jen děj knížky a tak jsem zapomněla, že tuto místnost obývá ještě někdo jiný než já. Víčka byla stále těžší a těžší. Zavřela jsem oči, sesula se na ,,pohovku" a spala jsem jak dudek.

,,Dobré ráno, jakpak se vyspala naše Růženka?" probudil mě Jamesův hlas. Jamesův hlas? Ale jak..?

Otevřela jsem oči a nad sebou jsem viděla rozesmátý obličej Jamese Pottera. Rychle jsem se vzpřímila a hned toho zalitovala, protože se mi zatočila hlava.

,,Co tu dělám? A s tebou?" vyjekla jsem.

,,Pšt! Neječ tolik, je hrozně brzo. Myslel jsem, že by ti vadilo, kdyby tě tady někdo viděl, jak na mě spíš a tak jsem tě zbudil dřív,"

,,Já proti tobě nic nemám a byla bych nerada jen proto, že bych se nestihla připravit do školy. No ale stejně díky, já myslela, že se budeš zlobit a chtít mstít za tu narážku na ego,"

,,Taková maličkost mě nemůže rozhodit, tak se jdi upravit a nachystat, protože za chvilku vstávají ranní ptáčata" sesbírala jsem knihy a běžela do ložnice. Všechny holky spaly jako zabité. Rozhlédla jsem se po postelích. V jedné byla Clare, v druhé Kate a v těch dvou dalších nějaké blondýnky, které vypadaly na chlup stejně.

Vyvalila jsem se na postel a přemýšlela o včerejším hektickém dnu. Stihla jsem toho za jeden den hodně. Ale jak jsem mohla usnout na gauči? A ještě na Jamesovi, Já se jdu zahrabat, propadnu se do země, ty hnusnej hlupatej šamane!.

,,A hele, naše ponocná se vrátila zpět," zívla Kate z vedlejší postele.

,,To musela být hodně vášnivá schůzka!"přidala se Clare, která se zrovna posadila na posteli.

,,Hele nechte toho! Já nebyla celou noc na schůzce!"

,,Jo a kde? Neříkej, že v ložnici!"

,,Ne tak úplně. Ve společence,"

,,Ty jsi spala tam? Tak to ti nezávidím, ses moc nevyspala, co?"

,,Šlo to, ale nevím jak se vyspal Jam-eh, nikdo,"

,,Jam? Jako džem nebo James, jako Potter? No wowe holka, ty teda válíš!" smály se ty dvě potvory.

,,Hele nesmějte se mi, já si četla a pak jaksi, no, usnula a on tam seděl vedle mě, a-"začala jsem ublíženým výrazem.

,,V pohodě, mi ti to přejem!" rozesmály se zase ty dvě- ehm- eh- no- HOLČIČKY. Hodila jsem po Kate polštář a ta spadla zpět na polštář. Clare zareagovala rychle a pomstila Kate. Ovšem ne ta docela, polštář trefil zavírající se dveře.

Při vzpomínce na tyto události se zase pousmála. Byla tak malá a naivní, hloupá,…neměla páru, že to byl začátek něčeho velkého. Nebo spíš začátek několika velkých věcí. Přátelství, nenávisti a lásky. Ne, že by bylo výjimečné spát na Jamesovi Potterovi, ale vzpomínala na Severuse, ze kterého teď byl Smrtijed. Tehdy se bavili - skutečně se bavili o hostině. Zase se pousmála. Jak by se asi zatvářil, kdyby s ním chtěla debatovat o jídle.
Na dalších stránkách byl popsán celý první ročník. Zastavila se až na shrnutí, kde bylo psáno:

Nic moc se nedělo. Jen učení, učení, učení a taky drobné problémy se Sevem. Jamesova parta si začali říkat Poberti a dělali jednu lumpárnu za druhou. Vyhodili paní Norrisovou z prvního patra a ta to naštěstí pro ně přežila, rozbili několik brnění, mockrát udělali Filchovi "úpravy" na kráse.

Nicméně, jsou to mí kamarádi. Sice ne zas tak důvěryhodní, ale jde si s nimi normálně pokecat.
Pro trochu důvěřivosti jsou tu jiné osoby.

S Clare a Kate jsme se hodně sblížily, ale stejně v nich ještě nemám tu správnou oporu. Jsou to ztřeštěný holky, které nemají zábrany a všechno berou s úsměvem na tváři. Někdy je to povzbudivé, ale jindy to pěkně namíchne. Nedělají tolik problémů jako Poberti, ale jsou to taky pěkný čísla.

Clare se svěřila, že by ji nevadila společnost Remuse a tak jsem se snažila je nějak aspoň trochu k sobě přilepovat. Problém je v konzervativním Removi, který je na to prý ,,malý" což je možná pravda.

Těším se moc na další školní rok v Bradavicích a na týdenní pobyt u Clare.
 


Komentáře

1 judusch | Web | 28. března 2010 v 0:22 | Reagovat

:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.