2.kapitola - Podivné pocity, náhody a události

28. března 2010 v 21:13 | Betria |  Knihy, sny a realita

oOo 2.kapitola oOo
Podivné pocity, náhody a události


Miriam se ráno probudila kupodivu vyčerpaná a unavená. Vypnula budík a posbírala oblečení kolem, poté zapadla do koupelny. Když si čistila zuby, vzpomněla si, že slíbila obstarat nákup. Ještě že si ten budík nevypnula a mohla slib dodržet. Rozčesala své dlouhé vlasy s příslibem, že až dojedou domů, nechá se ostříhat.

Seběhla schody a zamířila pro tašku do kuchyně. K jejímu překvapení uslyšela puštěnou televizi a tak rychle sebrala první tašku, kterou našla, a vydala se tam. Ve velkém křesle seděla Lily a dívala se na ranní dětský program.

"Dobré ráno, andílku," zazubila se Miriam.

"Ššššš…" zvedla Lily prudce ruku, protože se soustředila na animovaného hrdinu z televize. Miriam protočila oči. Televize je horší než imperio. Člověka to ovládne a zblbne.

Dveře se zabouchly a Miriam strčila klíče do kapsy. Nastoupila na koloběžku, nadechla se čerstvého vzduchu a poté vyrazila.



"Lily, ty jsi zase moc aktivní a vidíš sama, jak to dopadá," říkala zrovna Ginny, když Miriam otevřela dveře a s plnou nákupní taškou vešla.

"Ale já nechtěla, to samo… Ahoj Mir!" vykřikl viník jistě velice závažného činu.

"My už jsme se viděly, pamatuješ? V obýváku," usmála se Mir.

"Vážně? To si nepamatuju, počkej, potřebuju se jít omluvit Albusovi," vyhrkla rychle a už byla pryč.

"Je veselá," podotkla Mir.

"Jo, to jo. Řádila tu s radostí tornáda na Manhattanu," usmála se Ginny a převzala nákup, "Díky."

"Ahoj krásko," James frajersky sjel po zábradlí schodů a s tichým zaduněním skočil před ně.

"Čau, Jamesi,"

"Nešla by sis zahrát?"

"Jako myslíš trénovat, aby Havr neprohrál, jo?" zazubila se na něj.

"Hm….jo," usmál se, "Tak za půl hoďky venku, OK?" vyhrkl a bez čekání na odpověď zmizel.

"Mir, vezmeš mě s sebou?" Lily přiběhla hned po tom, co James zmizel v kuchyni.

"Pokud mi řekneš, co závažného jsi udělala," kladla Miriam podmínky.

"Ale nic, jen jsem rozbila jednu vázu a vylila tvou voňavku na Albusovu nejoblíbenější mikinu a kdybychom neuměli kouzlit, tak by se té vůně nikdy nezbavil," zachichotala se a vzala Mir za ruku.

"Uděláš mi snídani, že?" řekla ještě Lily, než vstoupily do místnosti.



"Chytej!" křikl James a prudce hodil baseballový míček na Mir. Ta ho chytila, ale okamžitě ji začaly bolet ruce.

"Je to strašně tvrdý," opáčila a protřepávala si je.

"Vždycky jsem si chtěl vyzkoušet baseball, dík, že jsi šla," projel si rukou vlasy a pak čekal, až mu Mir přihraje.

"Myslela jsem, že budem hrát famfrpál," řekla Mir a pak mu prudce hodila míč. James ho ovšem bez větší námahy chytil.

"Na to je tu moc daleko les a ten je ještě ke všemu propletenej turistickýma stezkami, díky těm vzácným přírodninám," pokrčil rameny a hodil ji míč zpět.

"Ten tvůj třífázovej trénink je zatím jen jednofázovej," nadhodila Mir, aby změnila téma a poslala mu míč zpět.

"To teda není. To teď musíš mít nohy pořádně na zemi, nehnout se z místa a jen házet. To je první fáze. Pak musíš chytat, to je druhá fáze. A třetí jsou finty," ušklíbne se a hodí jí míč.

"Úžasné, au," znova si musela protřepávat ruce.

"Neznáš bolest," mávl nad tím rukou James.


A tak to šlo den co den….


ooOoOoo

V domě číslo 18 na jedné z Londýnských ulic seděla ve svém pokoji dívka s černými vlasy, nedávno ostříhanými na krátko. Držela v ruce brk a psala dopis. Čas od času se zvedla, přecházela po místnosti, někdy zaškrtala pár řádků a vymýšlela něco nového. Už za dva dny.

Každý den ten dopis upravila. Každou hodinu si ho četla a přemýšlela, jak moc se ztrapní. Poté si uvědomila, že si ho stejně dotyčný člověk ani nepřečte a že je jedno, co do něj napíše.

Sundala si brýle a promnula kořen nosu. Je šílená. Miriam na něj nechce ani jen pohlédnout. A ona mu píše dopis k narozeninám. Dopis, který poletí do zásuvky s ostatními přáními v lepším případě. V jiném skončí v popelnici. I přesto ho toužila dopsat a poslat.

"Večeře!" ozval se z kuchyně hlas Tamařiny matky.

"Už jdu!" zavolala Tamara a nasadila si brýle. Už je to delší dobu, co její otec zemřel. Chyběl jí a její sestře možná ještě víc. Maminka by sice nemusela nic dělat, protože byly řádně zaopatřeny, ale nedokázala jen nečinně sedět doma a hlavně jí ničil čas, kdy mohla přemýšlet o svém muži. Byla lékouzelnicí u sv.Munga.

"Vanesso, nemůžeš polovinu svého jídla dát tomu psovi, taky musíš jíst," říkala zrovna maminka, když Tamara vešla.

"To bys vážně neměla, protože pak tě bude pořád otravovat, tedy, už to dělá," dodala Tamara trochu sarkasticky. Sedla si ke stolu a nabrala si brambory, zeleninu a plátek masa.

"Dobře," řekla na to Vanessa a pak se usmála. Tamara ji pozorovala. Najednou jí něco napadlo a vyskočila na nohy.

"Musím… moment," řekla jen a vyběhla schody nahoru. Popadla čistý pergamen a začala psát.


ooOoOoo


Další ráno. Další vstávání a další nákup. Ani už pořádně nevěděla, kdy byla pasována na nákupčího, ale povinnost je povinnost a kromě toho vstávání jí na tom vlastně nic nevadí. Zamkla a klíče strčila do kabelky s peněženkou. Vylezla na silnici a pak se svou koloběžkou zamířila k obchodu.

Cestou zpět domů si pískala a přestala, až když odemkla a vešla dovnitř. Skopla boty a vběhla do kuchyně. Strnula.

"Dobré ráno," obrátil se na ni Albus a Miriam naprázdno polkla. Pak si odkašlala.

"Ehm, dobré," odvětila a položila -ještě pořád v transu- tašku na kuchyňskou linku.

"Co že jsi tu tak brzo?" nadhodila, zatímco pokládala pečivo do košíku.

"Nemohl jsem spát," odvětil a pokrčil rameny. Miriam košík postavila na stůl, u kterého seděl.

"Tak to jo… dáš si marmeládu nebo sýr?" zeptala se, zatímco zamířila k ledničce.

"Marmeládu," pousmál se.

"Že se ptám," usmála se a položila ji před něj společně s talířem a nožem.

"Dík," řekl ještě a pak začal jíst.

"Dáš si kakao?" zeptala se a chystala hrnky pro všechny ostatní.

"Hm…klidně?" pokrčil znova rameny. Flegmatik.

"Fajn, kolik cukru?" cítila se trapně. Proč se baví jen o pitomostech?

"Když mi podáš cukřenku, tak to zvládnu," usmál se a Miriam, která si do té doby myslela, že trapnější už to nebude, zrudla.

"Jasně…" zaváhala, nechala vařit vodu a sypala do většiny hrnků kakao.

"Jsi dobrá, mě by se na nákupy vstávat nechtělo, zvlášť ne o prázdninách," prohodil po značné chvíli trapného ticha a znovu se zakousnul do snídaně. Postavila před něj hrnek.

"Budeš mě muset vystřídat," ušklíbla se a zakroutila hlavou.

"To budu, když dneska odjíždíte," řekl podivným tónem.

"Upřímnou soustrast," usmála se a dospělým dodělala čaj. Pak si sedla ke stolu, v ruce nějakou pomazánku a začala snídat. Albus právě dopíjel poslední doušky kakaa.

"Dík za snídani," usmál se na ni, až pocítila jakési škubnutí v žaludku a kousek housky položila na talíř.

"Jo…není zač…" odvětila trochu koktavě, to už ovšem Albus stoupal po schodech nahoru. Opřela se do křesla a musela se usmát. Je jasná.



"Díky, Ginny, bylo to úžasné!" smála se matka Miriam a potřásla Ginny i Jamesovi rukou. Albus byl ještě někde nahoře a pomáhal pro změnu otci Miriam s kufry. Lily pobíhala kolem Mir.

"Neodjížděj, neodjížděj!" fňukala a nakonec ji prudce objala.

"Uvidíme se na Příčné a určitě tě ještě navštívím, OK?"

"Ale ty nebudeš chybět jen mě!" zvolala a prudce se podívala ke dveřím, ve kterých se objevil Albus.

"Hotovo," usmál se na mámu a projel si rukou vlasy.

"Moc vtipné, ten je rád, že už vypadnu," ušklíbla se Mir, při těch slovech se jí ovšem znovu pohnuly vnitřnosti.

"Jak myslíš, ale mě budeš chybět!" objímala ji Lily dál.

"A mě taky, zlato," zašklebil se James a podal jí ruku. "Nezlob rodiče," dodal pak a na krátkou chvilku ji objal.

"Dobře, dobře, tak ahoj všichni…" usmála se a dala ještě Lily pusu na tvář. Nastoupila do auta a dívala se, kde je Naomi. A pak se jí málem zastavilo srdce. Naomi právě objala Albuse a dokonce i políbila. Teda, spíš to byla pusa, ale na pusu? Při loučení na tvář, ne?

"Tak ahoj, lidi, uvidíme se v Londýně!" zahlaholil otec Miriam a nastoupil do auta. Bylo to nádherné sortovní porsche, dříve určeno pro dva lidi, s trochou úpravy se jich tam vlezlo všech šest. Ovšem její brácha a Rebeca se rozhodli zajet za tetičkou a tak jeli domů jen čtyři.

Auto jí bylo celkem ukradený, stejně ho měli jen proto, aby si někdy popovídali společně, protože doma se skoro nepotkali. Někdy to byla zábava, jindy zase ne. A to jindy bylo dneska, zvlášť když na ni promluvila Naomi. Miriam chtěla zase něco drze odseknout, ale v tom zastavili na červené na jedné křižovatce, kde snad nikdy nikdo nejezdil, a Miriam uslyšela tiché ťukání. Podívala se přes okénko ven a uviděla sovu s dopisem pečlivě přivázaným k soví nožičce. Otevřela okno a obálku si pořádně prohlédla.

"Hele, tu sovu od někudy znám…" zamumlala zamyšleně Naomi.
 


Komentáře

1 Nessie | Web | 27. srpna 2010 v 21:09 | Reagovat

Není to špatný, ale nějak asi nesnáším Potterovi

2 Hannah x) | 23. listopadu 2010 v 17:41 | Reagovat

:D Nechápu, kde je Harry? :D :D Jinak fakt super, už se to začíná zamotávat. Mimochodem by mě zajímalo, kolik je Naomi a kolik je Albusovi... když Miriam je čtrnáct, nebo patnáct a Naomi je mladší... no nevím a pochybuju, že by byl Albus mladší než Miriam... Aaaa jdu na další kapitolu, než se do toho fakt zamotám. :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.