2.kapitola - Podivná noc

27. března 2010 v 23:46 | Betria |  Jsem ze všeho jelen
oOo 2.kapitola oOo
Podivná noc


U dědečka jsme se měli fajn. Lítali jsme v lese za domem na košťatech a cvičili famfrpál, chytali jsme raky v rybníku, pomáhali dědovi a taky jsme chodili po vesnici a mrkali na zdejší holky -teda spíš Sirius. Dělali jsme prostě blbinky jak ve dne, tak v noci. Ale já pořád myslel na to, co se asi děje ve vedlejším domě. Bylo to hrozné. Věděl jsem, že Lily spí jen přes stěnu ode mě a já se nemohu o nic pokusit. Sžíral mě pocit viny a stále více jsem si uvědomoval moje chyby a křivdy vůči ní. Chtěl jsem jí vše říct. Vysvětlit jí to. Ale kdy a kde? Nebude mě poslouchat. Při nejlepším zase dostanu facku a druhou schytám o zem. I když, jestli by mě pak zase poplácávala po tvářích a snažila se mě vzbudit…

Jednou jsem se probudil někdy kolem půlnoci a zase jsem přemýšlel, jestli Lily spí nebo ne. Najednou mě napadlo: ,,Co kdybych se za ní podíval?"

Nasadil jsem si neviditelný plášť a vydal se nocí naším domem. Děda spí na druhém konci dvorku a tak jsem neměl problémy. Vklouzl jsem brankou do vedlejšího statku a tiše se plížil až do prvního patra. Otevřel jsem jen přivřené dveře k Lily do pokoje a tak vnikl dovnitř. Seděla u okna a pozorovala hvězdy. Kdybych tak mohl vědět o čem přemýšlí. Přiblížil jsem se k ní a tiše ji pozoroval. Otočila se směrem ke mně a začala čichat. Slezla z parapetu, šla mým směrem a já začal couvat. Naštěstí ztratila stopu a tak se posadila ke stolu a začala si psát deník.

Když ho konečně dopsala, šla si lehnout a skoro ihned tvrdě usnula. Vzal jsem deník a začal ho číst. Vím, že se to nemá, ale já prostě potřebuji vědět, jak to se mnou vypadá. Deník byl tlustý a já si uvědomil, že je tam naskládaných několik sešitů. Otevřel jsem první z nich a začal číst.

Kapitolu o Severusovi jsem přeskočil. Dále zde psala, jak ji přijali do Bradavic a jak se seznámila s Poberty. Poté naše společné dobrodružství, získávání pera z fénixe pro pana Olivandera, ze kterého ovšem už jedno pero bylo použito na výrobu hůlky. A takto popisovala naše dobrodružství až do čtvrtého ročníku, kde byl zápisek:

Dneska začal James chodit s Nikol. Asi se mu vážně líbí, protože na mě už se skoro nepodívá. Kupodivu mi to hodně vadí. Nevím, co se to semnou děje. Že bych ho vážně milovala? Ale i kdyby… Nikol je kamarádka a já ji nemůžu zradit. Budu se snažit ten pocit potlačovat, dokud nezmizí úplně. Doufám, že zmizí, ale jestli ne - Nevím co budu dělat.

Na další stránce na mně koukala moje podobizna ve famfrpálovém dresu kapitána a okolo ní byly srdíčka. Koukal jsem na to jako blbej. Ona mě milovala. Už od pololetí čtvrtého ročníku! To snad není možný.

Otočil jsem nějaké stránky a našel článek z datem 18.září. To jsem ji vlastně poprvé 'pozval'(mimochodem dost hnusným a neurvalým způsobem) na rande…

Dnes mě James pozval na rande. Za normálních okolností bych s ním šla, ale on to na mě pokřikoval přes celou Velkou síň! Všichni se na mě dívali a já pomalu rudla. Abych to na sobě nedala znát, jednu pořádnou jsem mu vrazila a utíkala se slzami na krajíčku pryč. Bylo mi to tak líto, že mě zklamal a že mě takhle ztrapnil. A co se nestalo druhý den? Když jsem šla na snídani přistihla jsem ho s Angelinou Brownovou, která hraje výborně famfrpál a je i hezká, jak se líbají na chodbě před učebnou formulí. Oni si mě asi ani nevšimli……………myslela jsem, že to nepřežiji.

Jo. Kouká na mě spousta jiných kluků, ale Potter má něco, co oni ne a pro co ho tak debilně miluji. Musím se ale s tím strašlivým faktem vyrovnat. Z faktem, že si ze mě jen dělal srandu. Nemiluje mě a nikdy nemiloval. Říkal to jen tak pro zabití času a pro rozveselení svých kamarádů. Už se nebudu scházet s Poberty a tím zřejmě končí i všechna dobrodružství, které jsme ještě mohli prožít. Jen Remus si všiml,že jsem zamlklá a uzavřená do sebe i když bych vlastně měla být podle Siriuse šťastná, že o mě někdo stojí. Remus mi byl vlastně oporou úplně vždycky…

Já jsem takovej blb! Jak sem na tohle mohl zapomenout! Už se ani nedivím, že se mnou pořád válčila a hádala se. Asi se půjdu zahrabat. Ne skočím z mostu. Z toho nevyjdu bez úhony. Podříznu se. Tahle situace je na zájezd do křoví a chcípnout tam! Ty proklatej, chlupatej šamane!

Otočil o dalších několik stránek dál a tam uviděl seznam:

Nejčastější věty před smrtí:
,,Hej, Evansová!"
,,Půjdeš se mnou na rande?"
,,Lily, proč jsi na mě zlá?"
,,Lily chovej se slušně. Je tu Vernon!"

A tímto způsobem tam bylo asi padesát vět a většinu jsem vyřkl já. Co je to za slovo, vyřkl? Se překonávám. Myslím, že je to nejstarobylejší slovo, které jsem kdy řekl.

Odložil jsem deník a šel se podívat na Lily. Spala tak sladce. Byla překrásná a přitom tak roztomilá. Otočila se a přitulila se k peřině. Neodolal jsem a pohladil ji po tváři. Ani se nepohnula, jen se jí pohnuly koutky. Její rty se tak krásně usmívaly…zase jsem se neovládl a pokusil se ji políbit. Nejdřív jen na tvář. Nic. A potom i na ústa. BUM!

Probudila se a prudce si sedla. Tím ze mě ovšem strhnula plášť a já tam u ní klečel a jen jsem blbě zíral (A/N:jak jinak). Myslel jsem, že začne ječet nebo tak, ale ona se jen zeptala:

,,Jak ses sem dostal?"

,,Dveřmi,"

,,Jak nečekané. A co tu ,pro pána krále, chceš?" začala zase hádkovým tónem.

,,No….já…víš….chtěl jsem tě vidět a říct ti ahoj. V nemocnici jsi říkala: Ahoj v Blackpoolu!" řekl jsem dost nepřesvědčivě.

,,Jak dlouho už tu jsi?" zeptala se a v jejích očích jsem četl zděšení.

,,Od chvíle, kdy jsi seděla na parapetu a pozorovala hvězdy," řekl jsem a doufal, že si nevzpomene na deník.

,,Pottere, jdi domů a nech mě radši na pokoji - " sklopila hlavu.

,,Jsi na pokoji. A já se tě přišel na něco zeptat…"

,,Tak to vyklop rychle, jsme ospalá…" zívla.

,,Sirius mi říkal, že jsi u mojí postele plakala a ještě jsi něco říkala….Co?"

,,Sirius ti to neřekl?"

,,Ne, říkal, že mi to musíš říct ty-"

,,To jsem nečekala,"

,,Co? Že mi to neřekne?"

,,Jo…myslela jsem, že to vykecá"

,,Nevykecal. Cos' říkala?"

,,Vážně to potřebuješ vědět?"

,,Ano"

,,Já ti to nemůžu říct…"

,,A proč?"

,,Prostě ne…"

,,Proč ne?"

,,Nemůžu ti věřit!"

Při každé větě jsem se víc a víc přibližoval k Lil -a ona se víc a víc klepala- až jsem nakonec byl skoro u jejího obličeje a chytl ji za bradu. Při větě ,,Nemůžu ti věřit" jsem se neovládl začal ji líbat.

Čekal jsem silnou ránu na tváři a ječení, které by probudilo mrtvého. Co se stalo? Ona se neodtrhne? Ani mi nevrazí? Ona se nechá? Líp pro mě…

Líbal jsem jí spodní ret. Když se chtěla nadechnout a pootevřela proto pusu, vnikl jsem jí do úst a ona nesměle vycházela vstříc. Byl jsem jako v sedmém nebi. Lily překrásně voněla, její rty byly tak jemné a nesmělé, že mě to ještě více vzrušovalo. Zalehl jsem ji, ale ona si najednou uvědomila, co tu dělá a odtrhla se.

,,Ne Jamesi….to nejde…" zavrtěla Lily hlavou, shodila mě ze sebe úplně. Vstala a šla ke dveřím.

,,Proč? Lily pojď sem, prosím," a chytl jsem ji za zápěstí, ale tentokrát jsem neschytal žádný pohlavek ani vražedný pohled. Jen pohled smutný a nešťastný.

,,Proč tohle děláš? Nedávej mi falešné naděje…" já na ni jen koukal.

,,Falešné naděje? Lily, ty to nechápeš? Já tě Miluju! Moc tě miluju! Prosím, neodháněj mě!" zaprosil jsem jí a ona měla slzy na krajíčku.

,,Neplač…" přitáhl jsem si ji k sobě a znova políbil. Líbali jsme se stále vášnivěji a vášnivěji. Přejížděl jsem jí rukou záda a ona mi vjela rukou do vlasů. Bylo mi tak krásně…ale pak jsem si vzpomněl co říkala: ,,Nemůžu ti věřit!" Zase jsem vše uspěchal. Nešlo to, alespoň ne teď… ještě ne… a později by mohla i litovat. Proto jsem se od ní odtrhl a díval se na její zavřené oči. Otevřela je a tázavě se na mě podívala.

,,Miluju tě, Lily, ale chci, abys mi věřila, že tě nechci jenom využít," Lily se na mě usmála a přikývla. Chytla mě za hlavu a začala mi vášnivě líbat ret. Začal jsem jí polibky opětovat a pohrával jsem si s jejím jazýčkem. Opětovně mi zajela rukou do vlasů, až mi naskočila husí kůže a ledový, ale vzrušující pocit mnou proletěl jako vítr. Začal jsem ji hladit záda, přičemž jsem ji nepřestával líbat a ona podsunula svoje ruce pod mou bradu. Odtáhla se.

,,Miluju tě, Jamesi."


Příštího dne jsem se probudil a nevěřil svým očím…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.