12.kapitola - Sen? Spíš noční můra...

28. března 2010 v 0:08 | Betria |  Jsem ze všeho jelen
oOo 12.kapitola oOo
Sen? Spíš noční můra...


"Co se tu děje, Pošuku?" zeptal jsem se.
Pošuk se na mě podíval na něho trochu ztrápeným výrazem, ale neodpověděl.

,,Víš, Jamesi, Voldemort napadl dům tvých rodičů," začala Catherine opatrně, jakoby se bála, že jí něco udělám.

,,No a kde jsou?" začal jsem trochu panicky, ale znělo to víc jak zoufale.

,,Jsou mrtví, Jamesi…." odpověděla a já se sesul na zem. Kolena jsem si přisunul k tělu a do dlaní jsem schoval hlavu. To nejde, ne to…nejde…není možný…..

,,To není možný…ne..ne…to…nejde…tak…to…není…." říkal jsem něco nesmyslného mezi vzlyky. Catherine si ke mně sedla a objala mě kolem ramen. Konejšivě mě začala houpat a cosi mi šuškala do ucha. Nerozuměl jsem ani slovo a ani jsem nechtěl. Moje jediná rodina…..rodiče…ne……

//přejdu na pohled od diváka//

Pošuk se trochu zaraženě obrátil a vydal se někam pryč. Catherine stále houpala s Jamesem a ostatní jen smutně seděli okolo. Všichni na něj zaraženě koukali. Nikdo se neodvážil nic říct. Vypadalo to, že kdyby něco řekli, něco by vybuchlo. Manželé Longbottomovi se na něj dívali s porozuměním a lítostí zároveň.

Když se James trochu uklidnil, pomohli mu vstát a Catherine ho odvedla do jeho bytu.

,,Je to asi pro tebe hodně těžké, ale zkus to nějak překonat.."trochu nesměle se usmála.

,,Dík, jsi zlatá…." řekl trochu sklíčeně a objal ji. Poté vyrazila domů.

,,Hnusák…blbec…pche, Voldemort….zloun jeden…(A/N:cenzura)…" mumlal si pro sebe a zničeně si lehnul na postel. Asi za minutku usnul.

//přejdu zase na Jamese//

Hodně brzo ráno jsem se probudil. Vlastně byla ještě tma. Ležel jsem oblečený v posteli, schoulený do klubíčka. Bolelo mě za krkem a záda. Pod očima jsem měl kruhy a brýle měly zlomenou obroučku.

Vstal jsem, protáhl se a promnul jsem si krk. Došel jsem až do koupelny, kde jsem se svlékl a vlezl do sprchy. Teplá voda sice trochu utěšovala, ale neměla šanci vyhnat ani polovinu mých myšlenek, vzpomínek a nenávisti.

Po docela uklidňující koupeli jsem si uvařil čaj. Vařil jsem ho po mudlovskou, na kouzla jsem nechtěl ani myslet a zapnul jsem si televizi. Nebylo tam nic zajímavého. Nějaká hvězda se rozcházela ze svým manželem, nějaká roztomilá zvířátka a další podobné blbosti.

Televizi jsem vypnul až když bylo světlo. Oblékl jsem se a podíval se na hodinky. Bylo něco po sedmé hodině a tak jsem popadl hůlku a před domem jsem se přemístil k domu mých rodičů.

Dům vypadal v pořádku. Jediný nápadný bod byl, že listí nebylo shrabané a odstraněné. Otevřel jsem branku a po chodníčku jsem se vydal k domovním dveřím. Otevřel jsem je a vešel do domu. V domě to vypadalo jako kdyby tam řádil hurikán. Vše bylo rozházené, rozbité a roztrhané. Vytáhl jsem hůlku. Vstupní halu a přijímací pokoj jsem uklidil.

Následovala jídelna a kuchyň. Když jsem došel do chodby pod schody, kde mamka měla ve vitrínách uložené své cennosti, dárky, památky z cest a podobné věci.

Všiml jsem si i malého oříšku na dně mramorové mističky, který jsem ji daroval jako malý kluk. Byla očarovaná mými prvními kouzly a máma z ní tenkrát měla obrovskou radost. Slzy mě začali pálit v očích. Zamrkal jsem a odtrhl svůj pohled od vitrín. Šel jsem dál, nahoru do patra, kde byly jen ložnice. Pátý, osmý a desátý schod stále vrzaly a na odpočívadle jsem uviděl vázu suchých květů. Pokrčoval jsem až nahoru a otevřel dveře do ložnice rodičů.

Všechno bylo v pořádku, až na peřiny, které nabyli ustlané. Všude to vonělo matčiným parfémem s jasmínovou vůní.

Ta vůně mi zase připomněla mámu a jedna osamocená slza sklouzla po tváři až na bradu.

Utřel jsem si ji a zavřel dveře. V tichém domě bylo slyšet vše. Slyšel jsem sousedovi dvojčata, jak si venku hrají na honěnou a taky nedaleký splav. Najednou jsem ale uslyšel skřípot dveří.

Někdo vešel do domu a pomalými kroky přichází do chodby pod schody. Pak se nejspíš zastavil.

Sevřel jsem hůlku v ruce a
pomalu se vydal po schodech dolů. Sešel jsem schody, ale na chodbě jsem nikoho neviděl. Přikradl jsem se až ke kuchyni. Ze vnitř bylo slyšet otevření dveří do jídelny a kroky se přiblížili ke dveřím, za kterými jsem stál. Najednou se kroky zrychlili a otevřeli je.

,,Lokomotoro mortis!" zaútočil jsem na osobu a ta padla nehybně k zemi. Rychle jsem se k ní přitočil a otočil ji obličejem k sobě.

,,Promiň Catherine, co tu děláš?" vytřeštil jsem na ni oči a zrušil jsem kouzlo.

,,Já? Tu mám uklidit a taky zabezpečit, kdyby se sem chtěli dostat! A ty mě tady tak sprostě přepadneš!" vrčela a upravovala si kalhoty a bundu.

,,Jak jsem mohl tušit, že to budeš ty?!"

,,Fajn, udělal jsi nejlíp jak jsi mohl…" vzdala se, ,,Co tu vlastně děláš ty?"

,,Je to můj dům, jestli ti to nedochází," řekl jsem klidnějším tónem.

,,Jo ták," ušklíbla se, ,,Tak já tu udělám, co mám a jdu OK?"

,,Já tě nevyháním," usmál jsem se a ona se vydala nahoru po schodech.

Já došel až do obýváku a lehnul jsem si na gauč. Nohy jsem si dal na opěradlo na jedné straně a hlavu na to druhé. Zavřel jsem oči a přemýšlel. Najednou jsem slyšel dalšího příchozího.

Ten ale nebyl jen jeden. Bylo jich asi pět. Měli černé pláště s kapucami a hůlky drželi v pozoru. První osobě padali černé vlasy z pod kápi a já ji poznal. Byla to Siriusovi matka.

Slyšel jsem cvaknutí zámku, který stejně nebyl zamčený a osoby vcházeli do vstupní haly.

Ihned jsem se zvedl a hůlku vytáhl z kapsy. To zvládnu, Catherine zavolá pomoc. A nebo já?

Přemýšlel jsem a vyslal po patronovi zprávu Poškuovi.

,,A, mladý pan Potter, jak se mají rodiče?" ušklíbla se paní Blacková. Za tuhle poznámku bych jí nejradši ustřelil hlavu. Ruce jsem zatnul v pěst, až mi zbělali klouby a do hlavy se mi nahromadila krev.

,,Že by špatně?" ozval se za ní vysoký hlas Bellatrix Lestrangeové.

,,Jak by taky ne, vždyť už nejsou mezi živými!" rozchechtala se paní B.

,,Zmlkněte," sykl jsem na ně a obě se na mě podívali.

,,Ty si budeš dovolovat?!" vyjela na mě paní B. a ještě dodala, ,,Crucio!"

Kouzlo mě těsně minulo a roztříštilo vázu za mými zády. Podíval jsem se jí do očí a čišel ze mě vztek a nenávist.

,,Jujda, vedle, tvoje štěstí!" uchechtla se Bella.

,,Tak to zkusíme znovu, ne?"

,,Nechte toho, nejsme tu proto, abychom si hráli," řekl hlas ze třetí kápi a objevila se Dasma.

,,Ty mi moc neříkej, jak mám vést svou akci!" vyjela na ni paní B.

,,Já jen plním Pokyny Pána zla a tomu by se nelíbilo, že se na svou akci nesoustředíš," ušklíbla se Dasma.

,,Zlato, podle pokynů od našeho Pána, ho máme zabít stejně jako-"začala paní B, ale Bella ji zadržela.

,,Tiše, nikdo o tom nesmí vědět!"

,,Tak začneme, prvně tě zabijeme a pak zabijeme i-" nedokončila větu, jelikož se ozvalo hlasité PRÁSK!! A kde se vzali tu se vzali, objevili se bystrozoři.
Catherine vběhla do pokoje a začal boj na život a na smrt.(A/N:spíš na to druhý:D)

,,Jsi trapný, Jamesi Pottere! Trapnější než můj ubohý bratránek, srab, jménem Sirius!" zachechtala se Bella. Na oplátku jsem ji poslal kletbu.

Dasma bojovala s Catherine, ale bylo docela nápadné, že neposílala horší kletby. Proto na ni také začala paní B řvát.

,,Co to děláš, už ji zabij! Ta malá mrcha na tebe nemá!" ječela a metala jednu kletbu za druhou na Pošuka, který je hbitě odrážel, čemuž se James už přestal divit.

,,Jo, jasně," prohodila Dasma a dál bojovala po svém.

,,Dívej se, jak se to má dělat!" řekla paní B a jelikož Pošuka na chvíli uklidila pryč, vykřikla:

,,Avada Kedavra!" a namířila hůlkou na mě. Jako ve zpomaleném filmu jsem viděl zelený paprsek, který mi měl narazit do hrudi. Jeho dráhu ovšem něco zastínilo. TO něco, bylo Dasmino tělo.

,,Ne!" zakřičel jsem a chytl ji do náruče. Mezitím Catherine zaměstnala Bellu a Pošuk odzbrojil paní B. Chytl ji za ruku a přemístil se někam.

,,Ne, to ne…Dasmo…..jsi mnohem důležitější než já…proboha…!" koukal jsem do jejích prázdných očí a nevěděl co si počnu. Svět se mi najednou zhroutil. Siriuse nemám, rodiče nemám a teď už ani Dasmu nemám. Trochu jsem se ironicky a zoufale zasmál.

,,Co se směješ, Pottere?" řekl z pod kápi známí hlas. Hlas Lily Evansové. Zněl naštvaně a její smaragdový pohled se zavrtával hluboko do mých vnitřností.

,,Ty?" zašeptal jsem nevěřícně.

,,Co, já? Já nic, jdu tě zabít! To si neměl Pottere! Dasma…..tak Hastala, POTERRE! Avada Kedavra!" křikla a proud zeleného světla mě trefil do břicha. Pomalu se mi vše ztrácelo před očima. Slyšel jsem výkřiky, červené proudy světel…a pak jen tmu. Propadal jsem se někam hluboko.




Najednou jsem otevřel oči. Bílé okolí mi je oslepilo. Zamrkal jsem, protřel jsem si je. Pak jsem se rozhlídnul kolem sebe. Byl jsem na pokoji u sv. Munga a dva velké smaragdy se mi vpíjely do zátylku.

,,Eh? Co tady dělám? Co to? Kde to-" podíval jsem se Lily pořádně do očí.

,,Ty jsi tu usnul Pottere? Eh teda....Jamesi…Co se ti prosím tě zdálo? Říkal jsi něco o Dasmě, o Siriusovi, mlčte či co a…máš docela bujnou fantazii!"

,,Co? Takže to byl jen- jen sen?" docela překvapeně jsem se zašklebil. Jen sen! Jen SEN!! Nejradši bych skákal radostí do vzduchu!

,,Jen sen! Jen SEN!" zachechtal jsem se a radostně se podíval na Lily. Pozorovala mě trochu úzkostlivým pohledem typu: ,,,To se zbláznil nebo co? A co já s ním teď.."

,,Je ti dobře? Vypadá to, že by jsi tu měl ležet místo mě, akorát o pár pater jinde!" usmála se. Pohlédl jsem ji do očí a najednou jsem měl takovou chuť……..takovou…..touhu…..

//budu psát z pohledu diváka, jelikož by se to jinak blbě psalo//

Trochu se vytáhl na židli, pak se posadil k ní na postel a přibližoval se víc a víc k jejímu obličeji. Lehce přejel svými rty po její tváři. Lily zavřela oči, chytla ho rukama pod bradou a posunula si ho ke svým rtům. Pomalu se k němu přibližovala až se jejich rty setkaly.

Druhou rukou mu prohrábla ze zadu vlasy. On podsunul svou ruku pod její záda a posadil ji. Jejich rty se odpojili a James začal postupovat níž. Nejdřív po šíji až ke klíčním kostem a svou cestu ukončil jemným polibkem do jamky mezi nimi. Lily mírně zaklonila hlavu a posunula si jeho hlavu zpět ke svým rtům. Jemně, jen tak letmo ho políbila. Ovšem to bral James jako odfláknuté a proto vnikl do jejích úst a začal prozkoumávat každý kout. Lily mu pořád vískala vlasy a oplácela mu ještě vášnivějšími polibky.

P.S.: Nakonec se ukousali k smrti...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.