10.kapitola - Vzpomínky

28. března 2010 v 0:03 | Betria |  Jsem ze všeho jelen
oOo 10.kapitola oOo
Vzpomínky

Byla to vzpomínka.

Chvíli jsem lahvičku převaloval v ruce a pak jsem vyrazil do ředitelny, kde byla jediná myslánka na této škole.

,,Mandlový dort," řekl jsem heslo a chrlič se odklopil. U dveří ředitelny jsem se zastavil. Jak vlastně mám Brumbálovi říct, co chci? Pane profesore, nemohl bych si vypůjčit vaši myslánku, potřebuji si přehrát vzpomínku?

,,Ehm, můžu dál?" zeptal jsem se a otevřel dveře. V pracovně nebyl nikdo až na Fénixe. Výborně.

Přešel jsem ke zdi ukrývající myslánku a šlápl na kámen, který ji otevírá. Děkoval jsem všem svatým za to, že o ní vím. Stěna se rozestoupila a já jsem pohlédl na klidnou, modrou hladinu obsahu myslánky. Vylil jsem do ní vzpomínku a ponořil obličej do vody.



Náhle jsem padal, vše se kolem mne točilo, až jsem dopadl na bílou zem. Paprsky zapadajícího slunce ozářily bledý obličej Lily Evansové. Vedle postele jsem na židličce seděl já sám a držel jí za ruku. V tom někdo zaklepal a přišla máma.

,,Jamesi, už pojď domů, sedíš tu už celou věčnost,"

,,Nenechám ji tu samotnou, já za to můžu a-"

,,Nech těch obviňování, jí ani tobě nepomůžou. Jinak, nemusíš ji tu nechat samotnou, je tu totiž Erika,"

,,Tak jo, ale zítra stejně přijdu…"

Zůstal jsem v pokoji, protože by tu někde měla být Dasma. Pak jsem si uvědomil, že jsme ji s mámou potkali na chodbě a taky že jsem za chvíli uslyšel svůj vlastní hlas.

,,Co tu děláš?!"

,,Jamesi, co ti vadí? Já jsem tu s Erikou,"

,,Ano, Jamesi, proč by nemohla Dasma jít s Erikou za Lily?"

,,Protože prostě ne!"

,,Smůla Pottere, jde se mnou a basta!"

Ozvalo se otevírání dveří a Erika vešla. Ihned si sedla na židličku, kterou jsem opustil a chytla Lily za ruku.

,,Ach, Lil, ten Potter je nezodpovědný kretén! Jak tě tam mohl tak bezcitně nechat? A to vykřikoval, jak tě miluje! Já bych ho nejradši uškrtila a jestli se neprobudíš, tak použiju nejdřív cruciatus a pak to skoncuju nadobro a je mi jedno, kdo to uvidí!"

Další otevření dveří a vešla Dasma. Erice sklouzla po tváři jedna slza, které se Dasma ušklíbla.

,,Je to jen mudlovská šmejdka, proč tu kvůli ní bulíš? Měla bys bulit kvůli té tvé nepovedené akci! Pán z tebe neměl radost a Lucius taky ne!"

,,Nech toho, ona je skoro jediný důvod, proč jsem ještě v Bradavicích!"

,,A co já? Lucius?"

,,S vámi se vídám i když nejsem na škole," odpověděla trochu zdráhavě a já ji moc nevěřil. Dasma nejspíš taky ne.

,,Jo, a proč je to jen SKORO jediný důvod? Je tu snad ještě někdo?"

,,Ano, Lucius!" řekla trochu naštvaně, ale mírně zrudla.

,,Hele," řekla Dasma a klekla si k ní ,,mě snad můžeš věřit, ne? Abych pravdu řekla, moc se mi nelíbí ten tvůj a Luciusův vztah-nevztah, tak na koho po nocích myslíš?"

,,No, víš…"

,,Neříkej, že je to mudla nebo šmejd!"

,,Ne! Blázníš? Ale je to…krvezrádce…"

,,SIRIUS?!" zalapala Dasma po dechu.

,,Ano…" zčervenala až za uši Erika.

,,To snad….wow…,"dostala ze sebe jen.

,,…"

,,Fajn, musím uznat, že i když je to krvezrádce, je celkem pohlednej, ale musíš pochopit, že nemůžeš. Pán by tě zabil a nebo vlastně ne, Lucius by tě dřív uškrtil…je mi to vážně-"

,,Mě je to jasný," svěsila hlavu ,,snažím se s tím bojovat, ale když nám s nimi pořád spojují hodiny…"

,,Budu ti pomáhat, OK? A teď si běž upravit líčení, protože máš přece schůzku s Luciem…" poplácala ji po zádech a Erika odešla.

,,Chudák holka, je mi jí tak líto…je tak hloupoučká…" povzdychla si Dasma a obrátila pohled na Lily. "Ale tebe mi je líto víc, protože si teď užij poslední okamžiky, kdy máš všechny své vzpomínky…" zasmála se Dasma a namířila na ni hůlkou.

,,Obliviate!" pronesla a paprsek projel Lily do hlavy.

V tu chvíli se mnou nějaký neznámí vír začal casnovat a kolem mě se zase vše rozmazalo. Stejný pocit jako poprvé, mě naplnil i teď, akorát jsem nedopadl na bílou nemocniční podlahu, ale na chladnou a kamennou zem.

Dasma seděla v tmavě zeleném, koženém křesle a četla si knížku. Oheň v krbu praskal a za okny se pomalu smrákalo. Dasma knihu zaklapla a sedla si pohodlněji. Na tváři se jí zračil vítězný úšklebek.

,,Ach, bratránku, je mi tě vážně moc líto. Nejdřív tě nechá Lily a teď i tvůj kámoš Sirius. Hmm…co že jste si to u vás doma slibovali? Kamarádi na vždy? Chápu, ty, se svým chorým mozkem, jsi ani netušil, že se něco zvrtne a že to něco podkopnu já! To máš za moje zasraný dětství" zasmála se.

V tom se z ničeho nic vynořili Lestrange a Bellatrix. Drželi se za ruce a šli k Dasmě, která si jich už všimla. Zuřivě vyskočila na nohy.

,,Co jsi mu udělala, Trix? Proč se držíte za ruce a tváříte se jako manželé?"

,,Protože jsme se právě zasnoubili,"

,,Co jste se? Vždyť Rudolphus je zasnoubenej se-" podívala se na prst, kde ještě před malou chvilkou byl prsten z diamantem, který ovšem zmizel a objevil se na ruce Bellatrix.

,,Rudolphusi!"

,,Je to tak. Je mi tě vážně líto, Dasmo, ale miluji Bellatrix,"

Dasma na ty dva koukala jak na zjevení a pořád asi nemohla pochopit, jak jí to mohl udělat.


,,S Bellou jsem tě podváděl každý týden v pátek. Ano, nešel jsem na trest, ani za Brumbálem ani na doučování, ale za Bellou do jedné staré učebny. Doufám, že můžeme zůstat aspoň přátelé,"navrhl nakonec pochybovačně a spíše ze slušnosti.

Natahoval k ní ruku. Dasma mu ale místo stisknutí vrazila facku. Teda spíš facky, jednu zleva a druhou zprava a pak odkráčela. Nešla ani zhrouceně ani neběžela, šla pomalým, elegantním a povzneseným krokem.

A pak se vše proměnilo v rozmazané stíny a já dopadl na podlahu ředitelny.

,,Ale, pan Potter, tak co zajímavého jste si prohlížel? Něco z mé sbírky anebo jste si sehnal vlastní?" ozval se nade mnou hlas Abuse Brumbála.

,,Já-já se moc omlouvám! Chtěl jsem se zeptat, ale vy jste tu nebyl. Tak jsem si myslel, že-" zamyslel se, neměl žádné smysluplné vysvětlení svého činu, které by mohl Brumbálovi říct aniž by mu to ublížilo. ,,Ta vzpomínka byla moje…" ubezpečil jsem ho alespoň takhle.

,,Jistě, ale tento čin je neomluvitelný, takže strhávám Nebelvíru deset bodů a vás tu již nikdy nechci vidět,"

,,Samozřejmě, nashledanou," zavřel jsem dveře. Pak, jakoby se mi rozsvítilo, jsem utíkal pryč.




,,Siriusi! Notak Sirie, počkej!" zařval jsem na Tichošlápka přes chodbu ve čtvrtém patře, ten však ještě víc zrychlil.

,,Siriusi, nenuť mě-" to se však Sirius otočil a pohrdavě odvětil.

,,K čemu? Použiješ na mě kouzlo? Jsi přece můj kámoš, ne?" dodal ironicky.

,,Ano, ale to neznamená, že když je to nutné, tak na tebe nevyšlu nějaké kouzlo,"

,,Jasně, tak se ukaž!" řekl, otočil se zpět a stejně svižným krokem šel dál.

,,Petrificus Totalus!" křikl jsem a proud světla vrazil Tichošlápkovi do zad. Ten se zastavil v půlce kroku a začal padat na zem.

,,Tohle ne… Wingardium Leviosa!" přenesl jsem si ho k sobě blíž ,,tak, teď uděláš, co chci! Věř mi, je to jen pro tvoje dobro a taky pro obnovení našeho kamarádství!" řekl jsem, Sirie na mě třeštil oči jako na blázna. Povolil jsem Petrificus a Sirie začal.

,,Zbláznil ses?! Já nejsem žádná hračka ani služka ani nic takovýho, abych tě poslouchal!"

,,Prosím, Siriusi, použij na mě nitrozpyt!"

,,Cože? Ne, ne ty jsi se vážně zbláznil. Upadl jsi, to teda ne…"

,,Siriusi!"

,,Ne, prostě ne, Pottere!"

,,A dost! Neříkej mi Pottere a okamžitě na mě použij nitrozpyt, jinak se neznám!"

,,Ale proč?"

,,Nestačí ti, že tě o to prosím?"

,,Ne."

,,Tak to udělej pro Eriku!"

,,A proč? No? Neříkej, že ses ji ptal, jestli mě miluje, když ses s ní líbal!"

,,Už jsem ti říkal, že to jsem nebyl já! Někdo mě praštil a-"

,,Jasně, zatáhli tě do přístěnku a pak jsem na tebe ječel a vlastně za náš rozpad můžu já!"

,,To nepopírám, ale teď to nechci rozebírat, protože se mi musíš podívat do hlavy!"

,,Dobře, když po tom tak toužíš, tak to ber jako bonus, poslední bonus!" namířil na mě hůlku. V tom okamžiku jsem myslel jen na tu vzpomínku. Teda, nejdřív ještě na jednu.



,,V tom je nějakej podfuk! A ukazovat, jak jsme si přísahali kamarádství až do smrti, to promiň, je trapný, protože jsem si myslel, že seš fakt kámoš. Víš, mě by ani tak nevadilo, kdyby ses líbal s holkou, kterou jako jedinou miluju, ale tys ještě lhal, přitom jsem tě sám viděl!"

,,Siriusi, sorry, ale ty nedokážeš přiznat svoji chybu?"

,,Umím! Ale když ji udělám! Tohle je nějak divný, pochybný a prostě nedůvěryhodný! Kdo by ti tu vzpomínku asi dal? Hm? Erika? Evansová nebo Flendersonová?! Vždyť se nesnášíte!"

,,Tak promiň, ale tohle ti říct nemůžu, když mi nevěříš ani nos mezi očima. Věřím, že bys to nikomu neřekl, ale…prostě ti to nemůžu říct.."

,,Kámoši až za hrob, žádné tajemství atd. to jsme si taky slibovali, ne? A kdo to kazí teď?" s těmito slovy se za ním zavřely dveře. Teda spíš málem roztřískaly.




Dny a týdny ubíhaly jak na běžícím páse. Pololetí se překulilo a Sirius si pořád trval na své verzi, že jsem ho zase podvedl. Sice nevím, jak by se mi to mohlo podařit, ale nejspíš si myslí, že jsem Bůh a umím nemožné!

Někdy přemýšlím, proč jsem ještě v Bradavicích nebo co budu dělat, až pro mě Bradavice skončí. Jistě, chci jít na bystrozora, ale jak na to? Vypadám teď sice jako pesimista, ale OVCE se blíží… konec školy taky a já bych sice chtěl být bystrozor, ale přece jen, nechci žít společně s rodiči… ne že bych je neměl rád, ale už jsem je obtěžoval dost. Sedmnáct let… mají nárok na odpočinek. Když se nad tím zamýšlím znovu…vlastně jenom prázdniny…

Z mého předchozího filozofování je poznat, že mi z toho vážně hrabe. Co se jediný daří, je učení. Vážně skvělý, mnohem radši bych propadal s kámošma než být šprt sám. Je to asi trochu drsnej názor, ale ani jsem si nedovedl představit, že bych dokázal bez kámošů existovat. Celý dny se jen učím a sedím v knihovně, kde musím trpět ten Snapeův křivej frňák. S Remem prohodím jen pár slov a jinak jsem spíš sám. Ne že by mi to zvlášť vadilo, ale … nesnáším to! Pořád se svýma vlastníma myšlenkama… Je mi z toho zle, vadí mi ticho. Nikdy jsem si neuvědomil, že nedokážu žít sám, jen se svým svědomím. Prostě si uvědomuju všechny moje chyby, průšvihy, podlosti a možná i nechutnosti. Vlastně si už ani nevzpomínám, proč nenávidím Snapea. Já už akutně potřebuji s někým mluvit…

,,Pottere?" ...ale zas takhle jsem to nemyslel.

,,Ano, Evansová?"

,,Kdepak máš bandu?"

,,Hmmm….budu přemýšlet a počítat, kolikrát jsi se mne na tohle zeptala za poslední týden…..stokrát?"

,,Moc vtipný."

,,Ale pravdivý."

,,Dobře, teď jsem se s tebou nepřišla hádat. Chtěla jsem ti něco navrhnout..."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.