1.kapitola - Smršť událostí

27. března 2010 v 22:37 | M&B |  Ehm...
oOo 1.kapitola oOo
Smršť událostí


"Kam vlastně jedeme?" obrátilo se na svou sestru malé rudé děvče, sotva popadajíc dech a táhnoucí za sebou velký kufr.

"Prý k babičce, ale ta nás stejně nechá u strýce,…" pokrčila mírně flegmaticky rameny druhá dívka a svůj ne moc těžký kufr za sebou vezla na kolečkách. "Stejně nechápu, co v tom taháš."

"Eh - nooo - všechno možný…" odpověděla ta první co nejvíc ledabyle a po pár metrech se svalila na zem. "Dál nejdu."

"Chcípáku," ušklíbla se Bára a popadla její kufr. "Ty vado, já ho mám tak desetkrát lehčí. Jestli mě to přestane bavit, něco ti z něj vyházím."

"Néééé! Jsou tam důležitý věci!" zatvářila se zděšeně. "Kdy že nám jede vlak?" snažila se změnit téma a pohlédla na ruku (na které hodinky samozřejmě nemá).

Bára jen protočila oči a mrkla na své hodinky. "Za deset minut a tohle je náš vlak." Pronesla, pohodila hlavou směrem k zelenému vlaku před nimi a usmála se na nějakého týpka, co se jí připletl do cesty. Zašvitořila: "Mohl byste mi prosím pomoci naložit kufr?"

oOoOo

"To byla fuška, co?" řekla Markéta, když už byly ve vlaku, který se pomalu rozjížděl.

"Děkuji." usmála se na onoho mladíka ve dveřích kupé Bára, popadla držadlo kufru sama a zasunula jej pod sedadlo. "Strašná."

"Joo! Jsem ráda, že jsme konečně vypadly z baráku. Vážně se to tam nedalo vydržet…." rozvalila se Markéta na sedadle a spokojeně se usmála.

"Jsem jiného názoru," odvětila její sestra, "nebýt toho menšího průšvihu se sousedovic psem, vše bylo v normě…"

"Jo, protože jsem to schytala já..." zabručela Markéta a zahleděla se z okna. "Koledoval si o to!" prohodila ještě jen tak 'mimochodem'.

"Stejně jsi neměla právo po něm házet vidle a hrábě."

"Nebýt toho, že to pan Novák viděl, nikdy by se o tom nikdo nemusel dozvědět."

"Kdyby ses trefila vidlemi, tak by tu chcíplinu našel i slepý s dobrým čichem. Jelikož ses ovšem trefila pouze hráběmi, mohl to poznat jen ten, co toho chudáka viděl chodit."

"Cože?"

"Prostě jsi mu ublížila a kdyby to neviděl pan Novák, přišla by na to jeho nafrněná dcera, která si
na tom trpaslíkovi zakládá… nebo manželka."

"Ach jo, proč jsi tak inteligentní..." posteskla si Markét. "Byl to jen pes! Pořád štěkal a... a štěkal...!"

"Jdi s těmahle řečma někam," zasmála se Bára, "Netvrdím, že jsem toho psa měla ráda, ale mohla jsi ho zabít i bez svědků a beze stop."

"Jak? Jsem snad kouzelník? Psi mám ráda... ty velký, černý..."

"Příště zkus třeba revolver."

"Hm...nevím, jak ten týden přežiju bez počítače, televize, DVD, VHS, radia, domácího kina, pořádné ledničky a mobilu..." vyjmenovala sklesle Markéta, ale pak se usmála: "Naštěstí jsem se pojistila…" vytáhla z kufru knihu Harry Potter a Fénixův řád a zamávala s ní Báře před nosem.

"Bez televize, DVD, VHS, rádia a ostatních pitomostí klidně, ale notebook, můj drahý milovaný notebook. Kvůli tobě mi ho sebrali!" vrhla po sestře zlostný a zároveň zoufalý pohled. "Ale netvrdím, že já nejsem pojištěna," otevřela při svých slovech tašku, kterou měla přes rameno a odkryla hřbety ostatních Potterovských knížek.

"Kvůli mě? Hele! Taky ti ten čokl vadil! Ale jen já jsem se odhodlala něco s tím jeho štěkáním dělat!" ublíženě se na ni zamračila a upřela svůj pohled někam ven do dálky.

"Přece bych si nešpinila ruce," odsekla Bára a nakrčila nosánek.

oOoOo

Najednou vlak prudce zabrzdil, až obě dívky spadly na zem. Kolem se rozhostila tma a ticho....

"Market?"

"Moje hlava..." zamručela z pod protějšího sedadla, jenže pak začala ječet: "Smrt! Takhle vypadá smrt! Depresivní a černá jako svědomí! Nechci umřít! Já NECHCI UMŘÍT!"

"Bože, to ani po smrti nemám klid od její hysterie?"

"Bože? Jsme v pekle! Každou chvíli přijdou a zavřou mě do nějakého kotle! Slyšíš? Už jdou! Slyším ho! Je to satan! Slyším jak se směje!"

"Co šílíš, buď zticha, nikdo tu není..." sykne Bára a zvedne se.

Jakmile se ale Bára zvedla, rozsvítilo se světlo a vlak začal brzdit na nějakém neznámem nádraží. Dívka pohlédla na svou sestru, tedy spíše na místo, kde si myslela, že je.

"Market?" pohlédla na schoulenou dívku, která měla ovšem jiný vzhled.

"Já ho slyším! Ďábelský smích!" mlela si dotyčná pořád svou, nadále ležíc pod sedadlem a očima pevně zavřenýma.

Bára ji lehce nakopla: "Vstávej! Ať jsi kdo jsi…"

"Už je tady! Nech mě být! Pomooc! Báro, zachraň mě! Odejdi! Pryč! PRYČ! Pomooc!"
ječela, až se nakonec Bára sehnula a vytáhla ji za nohy. Markét pootevřela oči a spatřila neznámou holku.

"Co chceš? A kdo vůbec jsi?"

"To jsem já" mávla nad tím rukou Bára a pohodila svými dlouhými černými vlasy.

"Ty? Ne, ty nejsi ty!"

"Tak se podívej na sebe," ušklíbla se a vyštrachala ze své tašky zrcátko.

"Já nejsem já! Kdo jsem? A ty nejsi ty! To je divný!" vyhrkla vzrušeně Markéta.

"Mi povídej. Hele, kdo to tam na nás mává?" pozvedla Bára obočí a vykoukla z okýnka.

"Kdo je ta ženská?" nechápavě se podívala Markéta na docela mladou ženu, která na ně usilovně mávala a šťastně se zubila. Bára se nejistě usmála a zamávala taky: "Jdeme to zjistit…" popadla její kufr a svou tašku a vybelhala se ven z vlaku.

"Počkej na mě!" zavolala za ní ještě Markéta a nejistě vykročila ven z kupé.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.