1.kapitola - Odjezd do Blackpoolu

27. března 2010 v 23:43 | Betria |  Jsem ze všeho jelen
oOo 1.kapitola oOo
Odjezd do Blackpoolu


Bylo chladné odpoledne a já šel parkem. Sirius spal a tak jsem se šel projít. Stejně jsem nemohl přestat myslet na tu jedinou. Miluji ji tak moc. Ale vždy mě odmítla. Nechápu to. Nic jsem jí neudělal. Možná se jí nelíbilo to velké ztrapňování, které jsem provozoval minulý rok…no jo! To jsem zase nedomyslel. Teď, když nad tím tak přemýšlím, jsem vlastně ztrapňoval i ji. Jsem blbec. Musím na to jinak.

Co třeba dopis? To mi neodpoví… SMS? Ještě kdybych to uměl… Přemístit se k ní? Zase uvažuju jak tupec. Zaprvé nejsem plnoletý a zadruhé asi by ze mě vyřvala duši…a zničila by si hlasivky. Já vážně nevím.

Ach jo, miluji ji, potřebuju její úsměv. Vždy když jsem za ní chodil a díval se jak se směje s kamarádkami - tak krásně se usmívá. Proč se nesměje při pohledu na mne? Proč asi, nenávidí mě. Ale proč? Co jsem tak špatného udělal? Nebo se bojí, protože ke mně něco cítí? Pitomost.

Jak na to jít? Snad se řešení najde samo.

A nebo na ni prostě zapomenu -to bude nejlepší. Ale zatím nechám věcem volný průběh...

,,Tys mi zdrhnul kámo!Jak si to dovoluješ?" řval na mě Sirius.

,,Jen sem se šel projít…a přemýšlel," odvětil jsem nepřítomně.

,,Tys přemýšlel? A co závity? Jsou v pořádku?" rozesmál se Sirius

,,Ha, ha, ha moc vtipný Siriusi, zrovna ty máš co říkat," šťouchl jsem ho do žeber.

,,Hele brzdi, kámo, jo?" zvážněl Siri ,,Teď už jako fakt. Přemýšlel jsi o Evansové, co?"

Jak to uhod? Čte myšlenky? Já to prostě nechápu. Jak to vůbec mohl poznat? To vypadám fakt tak hrozně?

,,Jo, o kom jiným…" zašeptal jsem.

,,Třeba o mně!" vyhrkl aktivně Siri. ,,Jamesi, že na mě myslíš ve svých nejtajnějších snech?!" svůdně zamrkal očima a James se musel smát.

,,Ty seš fakt praštěnej!" vydral jsem ze sebe mezi salvami smíchu.

,,Jo, myslím, že zrovna Linda mě praštila naposled….nebo Sára?"

Tak tohle vypadlo ze Siriuse a já už nemohl.
Zaprvé: myslí?
Zadruhé: diví se?

,,Hele, Jamesi Pottere! Vstávej z tý země! Okamžitě! Jinak nestihnu oběd!" zamračil se Sirius.

,,Ale jo sim tě! Už Jdu!" řekl jsem ještě z úsměvem na tváři, když jsme se odebrali zpátky domů.




,,Hoši, kde jste byli tak dlouho? Zítra jedete k dědečkovi do Blackpoolu a ani mi neříkejte, že jste na to zapomněli!" oznámila nebo spíš připomněla paní Potterová.

,,Nezapomněli, bohužel…" poslední slovo jsem se pokoušel ztišit.

Aby jste byli v obraze:
Můj děda má sice velkej dům, zahradu a je to tam romantický, jenže hned vedle nás mají statek Evansovi. Jezdil jsem tam od 1.ročníku, když jsme byli s Lily ještě kamarádi a hráli jsme si tam, povídali a smáli se. Vzpomínám si, jak jsme si hrávali na seníku nebo jak nám děda vyprávěl horory. Ale já jsem chtěl zapomenout…na Lily…ale když volný průběh, tak volný průběh….ale i když možná tam Lily nebude….tím líp…..

,,Jamesi Pottere! Za tuhle poznámku vám ten pobyt prodlužuji na tři týdny!" řekla ostře máma "A samozřejmě pojedete autobusem..."

,,Co? To mi nemůžeš udělat! Proč nepoužijeme Letax?" začal jsem skučet a dělat na mámu psí oči, ale ona se jen tak nedala.

,,Aspoň se naučíš vycházet s mudly!" zasmála se a začala podávat na stůl.

,,Nic horšího mě snad potkat nemohlo," šeptl jsem směrem k Siriusovi.

,,Vždycky je něco horšího," řekl Sirius tajemně.




,,Ahoj Jamesi, užijte si to tam! A ty Siriusi, ne že zase budeš Noře dělat problémy!" rozloučila se máma se škodolibým úsměvem.

,,Já? A problémy? To slovo není v centrálním počítači lidstva…neboli v mé hlavě, jak jste si mohli domyslet… " usmál se Sirius.

,,Tak čau!" rozloučil jsem se rychle a nasedl do autobusu.




Se Siriusem cesta ubíhala jako voda.

,,…ale náhodou! Já za to nemohl, že Norisové narostl knírek! Fakt! To byl můj duch!"

,,Jasně byl to tvůj duch z břucha co?" zasmál jsem se.

,,Nevím, kdo vyhrál soutěž v prdění!" rozkřikl se Sirius.

,,Ale! To jsme byli ještě malí! Hm…..to se mnou Evansová ještě mluvila…" a už jsme byli zas u toho…a jé ...

,,Být tebou, nemluvil bych tak nahlas!" sykl Sirius a já se otočil dozadu. Co jsem viděl? To mi neuvěříte! Na zadním sedadle seděla Lily! A četla si nějakou knížku, jako vždycky. Zřejmě si nás ani nevšimla. Zvedl jsem se a chtěl jít za ní, ale Sirius mě zarazil.

,,Co jí chceš říct? Chceš jí zase pozvat na rande, ale tentokrát před celým autobusem plným mudlů?" zeptal se a strhl mě zpátky na sedadlo.Myslím, že jsme byli asi v půlce cesty do Blackpoolu, když najednou PRÁSK!!!!


Když jsem se probudil, cítil jsem něčí jemné ruce, jak mě plácají po tvářích. Krásně voněly.Otevřel jsem oči a uviděl Lily! Zamrkal jsem, jestli se mi to nezdá, ale nezdálo.

,,Pottere! Prober se!" třásla se mnou, ale když jsem otevřel oči a zamrkal, tak uskočila.

,,Lily?" odpověděl jsem inteligentně.

,,Co je?" nasadila si vážnou masku.

,,Co se stalo?" optal jsem se ještě inteligentněji. (A/N: a pak ještě nejinteligentněji)

,,Víš, sedět úplně vepředu se nevyplácí a už vůbec ne při nehodě při které jsi mohl-" začala svoji přednášku o správném sezení nebo co, ale pak mi to došlo…

,, - přijít o život? Neříkej, že zrovna ty ses o mě bála…." řekl jsem ironicky a snažil se zvednou. Bezvýsledně.

,,A víš, že možná i jo? Než ses opět začal chovat jako blbec! Měla jsem tě nechat v bezvědomí -byla bych na tom líp!!!" vykřikla a chtěla utíkat pryč, jenže já ji chytil za zápěstí.

Tak počkat! Ona se o mě bála? Co? Slyšel jsem dobře? Asi jsem pořád v bezvědomí a blouzním, měl bych se štípnout. Nic. Neprobouzím se. Ale asi sem se bouchl do hlavy. A hodně.

,,Kam chceš- " začal jsem, ale ona mi vrazila takovou, že jsem druhou schytal o zem a zase si nic nepamatuju.




Když jsem se zase probudil asi jsem byl v nějaké mudlovské nemocnici. Bylo tu moc přebíleno a já jen chvíli mžoural do světla a pak uviděl zas ty ryšavé vlasy a krásné smaragdové oči.

,,Jamesi? Seš v pohodě?" zeptala se rozechvělým hlasem a její oči byly zalité slzami.

,,Je mi líp, ale……počkat….kde je -" začal jsem.

,,Tady brácho,"ozvalo se z koutu. Sirius vylezl ze tmy a netrhl jsem sebou jen já, ale i Lily. Zřejmě si ho nevšimla. Rozšířily se jí oči a ona radši odešla se slovy: ,,Ahoj v Blackpoolu…."

,,To's to zase musel posrat Siriusi?" zeptal jsem se.

,,Ty ses ptal kde jsem, ne? Nebo ses chtěl zeptat, kde je sv.Dyndy?"

"Tak promiň…Jak ti je?"

,,Mě dobře, jelikož mi žádná Evansová nevrazila…" řekl s posměškem v hlase. ,,Užil sis ten pocit, že byla její část těla tak blízko tebe?"

,,Co? O čem to zas mluvíš?! Facku mi už dala několikrát…."

,,To je fakt, ale ještě nikdy jsi druhou neschytal o zem a ona tě nemusela sbírat…"

,,Ona mě sbírala?"

,,Jo, po částech."

,,Zase perlíš….jak to, že o tobě nevěděla?" optal jsem se ho.

,,No, když jsem přišel, tak Evansová už tady seděla a to netušíš, co dělala," začal vyprávět, já jsem odtrhl oči od mouchy u lustru a podíval jsem se na něj.

,,Co?" zeptal jsem se jak debil.(A/N:jak jinak)

,,Rozčesávala si vlasy a zpívala ti ukolébavku," řekl ironicky ,,Plakala. Hodně plakala a říkala něco ve smyslu, že za to může ona a že nechtěla a….a že ……" zakoktal se Sirius.

,,Co? Co? Co ještě říkala?!" vyhrkl jsem se zájmem a zase jsem se pokoušel zvednout , ale začala se mi točit hlava, tak jsem si radši znova lehnul.

,,To ti já říct nemůžu, to ti musí říct ona," řekl a uchechtl se. Zrádce.

,,Jamesi!" rozkřikla se máma, která se přihnala jak uragán do pokoje. ,,Bolí tě ta hlava? Počkej! Hned ti ji dám do pořádku!" vytáhla hůlku a začala mi kroužit nad hlavou. Bolest ustávala a já se cítil líp, ale musel jsem ještě počkat na RTG (A/N: troška radioaktivity nikdy neuškodí, ale aby ze mě nakonec neudělali levitujícího pavoučka -pokud jste ještě ve Fyzice nebrali přeskočte tuto poznámku bez povšimnutí) nebo na nějakou takovou mudlovskou hovadinu.

,,Vedle nemocnice bydlí paní Sloxiová. Je to stará kouzelnická učitelka ve výslužbě (A/N: uši už jí moc neslouží a oči ještě míň) a od ní se přemístíte pomocí letaxu k dědovi," řekla ještě máma a tak jsme se vydali k paní Sloxiové, alias Sloníkové. Páchlo to tam psama. To proto asi Sirius začal nasávat(A/N: jako ten vzduch). Věci, které vlastnila, byli všechny jak z vetešnictví a krb vypadal, že se rozpadne. V Japonské krabičce na krbové římse byl Letax. Nabrali jsme si se Siriem a vyhrkli : ,,Blackpool"
 


Komentáře

1 Amy | 15. srpna 2013 v 22:29 | Reagovat

super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.